V jedné věci kolem počítačů se asi shodnu s málokým: totiž že touchpad, který byl ještě donedávna výhradní doménou notebooků, je geniální polohovací zařízení. Například manželce touchpad nevyhovoval natolik, že si pořídila bezdrátovou myš, kolega z práce málem náměstkovi smazal celou poštu jen proto, že jeho notebook neměl myš. Vyzkoušel jsem nespočet myší, trackball, dokonce i “myš-tužku” neboli Genius Pen Mouse, ale na touchpad nedám dopustit především z těchto důvodů:
- ke svému životu potřebuje nesrovnatelně menší prostor než myš,
- proti myši najdete touchpad vždy přesně na tom samém místě, nemusíte ho tedy hledat zrakem ani hmatem,
- k ovládání stačí prst (v případě touchpadu s podporou multitouche více prstů),
- nemusíte hýbat celou rukou, stačí pouze prsty, maximálně zápěstí, ruka leží v relativně přirozené poloze,
- klikání a klepání bez nutnosti něco mačkat a bez zvukové kulisy mikrospínačů.
Hodně často jsem litoval, že si nemohu pořídit touchpad ke stolnímu počítači. Pak ale začalo svítat: nejprve přišel Logitech s tímto polohovacím zařízením integrovaným do klávesnice. Výrobek má jistě využití, nicméně při práci s PC by mi fatálně chyběl numerický blok. Později se objevily informace o bezdrátovém touchpadu od téže firmy. Neváhal jsem, a jakmile se na začátku listopadu objevil na českém trhu, okamžitě jsem ho objednal.
Dnes jsou to dva týdny, co toto zařízení používám, což je, myslím, dostatečná doba na to, abych vám mohl vyjmenovat jeho výhody a nevýhody. Takže pojďme na to.
Balení
Fotografii zabaleného Wireless Touchpadu vám, bohužel, neukážu – hned poté, co jsem si tento gadget dovezl domů, jsem provedl okamžitý “unboxing” a na dokumentování jsem si ani nevzpomněl (nakonec jsem ale touchpad opětovně alespoň přibližně zabalil 🙂 ).
 |
| Krabička jen mírně přesahuje rozměry samotného zařízení |
 |
| Krabička jen mírně přesahuje rozměry samotného zařízení |
V nevelké krabičce, která jen mírně přesahuje rozměry samotného zařízení, najdete:
- Logitech Wireless Touchpad,
- patrně nejmenší možný bezdrátový přijímač do USB (při zapojení do portu nepřesahuje do stran a nevyčnívá více než centimetr),
- dvě tužkové baterie (AA) jsou vložené v zařízení,
- příručka “Getting Stared,” obsahující čtyři stránky úvodních informací pro několik jazyků včetně češtiny,
- informace o záruce a bezpečnosti (velká “plachta”).
 |
| Kompletní obsah balení |
Instalace
Instalace spočívá v zapojení přijímače do volného USB portu, vytažení izolace baterií v touchpadu (doslova “jak pro blbé” čouhá z prostoru velká papírová šipka, aby bylo jasné, co musíte udělat) a přepnutí přepínače na spodní straně z polohy “off” do polohy “on.” Nic víc není potřeba! Žádné párování, žádné čarování s instalačními CDčky, ani stahování ovladačů z webu (některé zdroje ale uvádějí, že pod Windows 7 je lepší ovladače nainstalovat). Všechno funguje hned na první pokus. Zařízení jsem připojoval k počítačům s operačními systémy Windows XP a Linux Mint, přičemž ve všech jmenovaných případech vše proběhlo bez chybičky a bez nutnosti jakéhokoli zásahu ze strany uživatele.
Vzhled
Zařízení působí na první pohled poněkud nesourodě. Zatímco spodní část je z bílého plastu, na horní se snoubí matná, hladká čerň dotekové plochy s dvojicí lesklých černých tlačítek. Když ale touchpad položíte na stůl, budete na něj v 99,9 % případů hledět shora, takže ho budete vnímat jako moderní černý doplněk. Všechny hrany jsou příjemně zaoblené, takže celý výrobek může vzdáleně připomínat produkty firmy Apple, konkrétně Magic Trackpad.
Při pohledu z vrchu je v horní části na malém výstupku logo výrobce, pod ním pak mírně nakloněná rovina snímající doteky. Vaše prsty ale nerozpozná celá plocha, nýbrž pouze část cca 1,8 cm od okrajů – pro lepší rozlišení jsou v rozích aktivní oblasti nenápadné, ale hmatatelné značky. Zde jsem ale narazil na jednu nepřesnost proti specifikaci: výrobce uvádí, že aktivní plocha touchpadu má úhlopříčku pět palců. Přeměření ale ukázalo hodnotu 11,8 cm (rozměry jsou 9,5 x 7 cm), tedy přesně 4,72 palce… Pět palců vychází jen na tehdy, vezmeme-li v úvahu celé zařízení, nikoli jen dotykovou plochu.
 |
| Při pohledu z vrchu je v horní části na malém výstupku logo výrobce, pod ním pak mírně nakloněná rovina snímající doteky a dvě tlačítka |
Co se týká značek: vymezení rohů je sice dobrý nápad, nejčastěji ale aktivní plochu nevědomky opustíte po stranách, aniž byste si toho všimli. Nejpravděpodobněji se to může stát u gest prováděných více prsty, kdy jeden z krajních prstů zůstane mimo aktivní zónu a celý příkaz je následkem toho interpretován chybně. Možná by bylo lepší, kdyby Logitech ohraničil celý prostor jednoduchými hmatatelnými linkami po celém jeho obvodu.
Rozměry zařízení jsou 13,1 cm hloubky, 13,1 cm šířky, 2,2 cm v nejvyšším (vzadu) a 0,8 cm v nejnižším (vpředu) bodě.
 |
| Pohled z boku |
Celá dolní hrana patří dvojici tlačítek o rozměrech 2,5 x 6,5 cm, která proti tlačítkům myši působí opravdu velkoryse. Zprvu jsem se obával, zda je nebudu nechtěně mačkat částí dlaně, nicméně nestalo se mi to ani jednou. Nenápadným elementem je zelená indikační dioda, která svítí v okamžiku, kdy se touchpad inicializuje (např. po probuzení). Po zbytek času je ale dioda nečinná, takže její přítomnost nerozptyluje, neobtěžuje a nevybíjí baterie.
Když jsme u té výdrže: podle výrobce by dvě tužkové baterie měly vydržet až čtyři měsíce. Jak to bude doopravdy, v těchto okamžicích nevím a doplním to do článku v okamžiku, kdy se dodaná dvojice baterií vybije. Touchpad po nějaké době nečinnosti přechází do úsporného režimu, což se projevuje tím, že po probuzení cca půl sekundy nereaguje na jakékoli podněty. Úsporný režim je ale nastavený vyváženě, takže při běžné práci touchpad neusne.
Na boky zařízení se nic zajímavého nevešlo, na spodní straně pak najdete čtyři gumové nožičky, které kupodivu poměrně dobře odolávaly klouzání i na hladkém stole, vypínač a dvířka prostoru pro baterie. Škoda, že výrobce nenapadlo (nebo nenašel prostor) připravit nějaký slot nebo “dvířka” na uložení bezdrátového “kolíčku” – hodně by to usnadnilo přenášení a snížilo riziko ztráty při používání na cestách.
 |
| Na spodní straně najdete čtyři gumové nožičky, vypínač a dvířka prostoru pro baterie |
Celé zařízení, ač z plastu, je poměrně dobře dílensky zpracované, nikde nic nevrže, a výrobek působí kompaktním a vcelku i líbivým dojmem.
Bezdrátový přijímač
O minimalistickém provedení bezdrátového přijímače jsme si již řekli dost. Dodejme ještě, že Logitech přichází se svou vlastní normou “Unifying,” která by měla umožnit připojení až šesti zařízení této značky přes jediný “dongle.” Teoreticky tedy místo až šesti portů obsadíte pouze jeden jediný, což oceníte například pokud máte od Logitechu bezdrátovou klávesnici či jiné z více než dvaceti zařízení s podporou Unifying. V praxi jsme ale tuto funkci neotestovali.
 |
| Patrně nejmenší možný bezdrátový přijímač do USB s podporou Unyfying |
Zařízení komunikuje s přijímačem v pásmu 2,4 GHz.
Praktické zkušenosti
Ač u notebooků bývá touchpad situován pod klávesnicí, já ho umístil vpravo. Přeci jen zvyk je zvyk a já jsem léta zvyklý na to, že pokud potřebuji myš, najdu ji na tomto místě. Druhým důvodem k tomuto rozložení je, že při položení před klávesnici by se tato ocitla příliš daleko ode mne.
První, čím touchpad zaujme, je jeho velikost. Přeci jen jeho “notebookový bráška” je řádově menší. Tlačítka jsou velká a citlivá, nekladou přílišný odpor, jejich stisk jistý, leč doprovázený trochu laciným cvaknutím mikrospínače (uměl bych si představit příjemnější zvuk…). Naštěstí je ale při běžné práci budete potřebovat zcela minimálně, neboť klik i klepnutí můžete provést prstem na ploše touchpadu.
Tvar a úhel náklonu je dobře zvolený – zařízení takřka dokonale “padne pod ruku.” Z hlediska ergonomie jsem za tři týdny, kdy jsem s tímto zařízením pracoval osm a více hodin denně, nezaznamenal žádné problémy způsobující pocit nepohodlí, nebo dokonce bolesti. Jakmile si na touchpad zvyknete, přijde vám tento způsob ovládání naprosto přirozený.
Hodně se mi líbí listování: za předpokladu, že má stránka odkazy na “další/předchozí” vždy ve stejném místě, vystačíte s prstem na levém tlačítku. Touchpadem, na rozdíl od myši, tak nevědomky nepohnete ani o milimetr a kurzor zůstane stát vždy na té samé pozici.
Gesta
Logitech Wireless Touchpad přichází s podporou vícedotekových (multitouch) gest. Zprvu jsem této vlastnosti nepřikládal velký význam, nicméně přinejmenším gesto dvěma prsty pro posun v dokumentu mi hodně přirostlo k srdci a nesčetněkrát jsem ho zkoušel i na touchpadu notebooku, který více doteků snímat neumí.
Pojďme si tedy projít jednotlivé možnosti doteků a jejich funkcí:
- 1 prst – samozřejmě posouvání kurzoru po obrazovce, jedno ťuknutí odpovídá kliknutí, dvojí ťuknutí pak klepnutí (či chcete-li “dvojkliku”).
- 2 prsty – směrem nahoru/dolu posouvají dokument pod kurzorem odpovídajícím směrem a alternují tak kolečko myši.
- 3 prsty – směrem nahoru/dolu posouvají dokument pod kurzorem po celých stránkách. Posun třemi prsty do stran odpovídá tlačítkům zpět a vpřed (např. v prohlížeči, nebo v galerii při prohlížení obrázků).
- 4 prsty – směrem nahoru/dolu maximalizují a minimalizují všechna aktivní okna. Hodí se jako “boss-key” – tedy pokud například do kanceláře vstoupí nadřízený, stačí přejet čtyřmi prsty po touchpadu a ve zlomku vteřiny jsou všechna okna “shozená do lišty.” Posun čtyřmi prsty do stran pak funguje jako Alt+Tab, tedy k přepínání mezi otevřenými aplikacemi.
Jak jsem psal výše: práce s gesty je příjemná, návyková, a pokud si zvyknete je používat, může zvýšit efektivitu i komfort vaší práce s počítačem. Všechna gesta přitom fungovala jak pod Windows, tak i pod Linuxem a – pro jistotu ještě jednou zdůrazňuji – bez nutnosti instalace jakýchkoli ovladačů.
Je ale pravdou, že výrobce mohl jít ještě dál a zakomponovat například z telefonů dobře známý “pinch to zoom” (u nás překládaný jako “gesto štípnutí”), kdy pohybem dvou prstů můžete přibližovat a oddalovat (zvětšovat/zmenšovat) obsah aktuálního okna. Stejně tak například otáčení objektů dvěma prsty by nebylo k zahození. Teoreticky by širší možnosti mohla přinést nějaká další verze podpůrného programu SetPoint. Možná též k rozšíření podporovaných gest přispějí připravované Windows 8.
Co ano a co ne?
Při běžné práci, kdy budete vytvářet dokumenty, surfovat po webu, komunikovat a podobně, patrně nenarazíte na problém. Jediné, co mi nešlo, byla operace označení či přetažení, kterou s myší “vykouzlíte” tak, že stisknete levé tlačítko a táhnete. Nechtěně se mi sice občas i na touchpadu podařilo tento režim aktivovat, nicméně mnohem častěji jsem potřeboval dvě ruce: levou jsem držel levé tlačítko, pravou jsem “tahal” po touchpadu. Možná je to pouze otázka zvyku, ale mně se toto zatím nepodařilo.
Stejně tak v grafickém editoru by se hodilo jednoduché přibližování a oddalování obrazu. Přeci jen mačkat klávesu Ctrl levou rukou a nezávisle na tom pohybovat po tuchpadu dvěma prsty, je trošku akrobatický výkon.
Touchpad také skoro jistě není vhodný k hraní počítačových her. V tomto segmentu kvalitní herní myš nic nenahradí a neumím si představit, jak bych například na touchpadu udělal otočku současně se střílením na běžící cíl.
Touchpad je tedy vhodný na běžné kancelářské práce, surfování po webu a dobře poslouží také u nějakého multimediálního centra, založeného na PC.
Ještě jedna malá nepříjemnost na závěr: jestliže u počítače svačíte (který “ajťák” a geek to nedělá? 🙂 ), pak vězte, že se dotyková plocha poměrně snadno zapatlá. Poznáte to snadno: prsty po povrchu přestanou klouzat tak hladce, čemuž následně odpovídá i nerovnoměrný pohyb kurzoru po obrazovce. Řešení jsou dvě: pracovat na PC s čistými rukami, nebo jednou za čas (v mém případě jednou za dva až tři dny) zařízení očistit prostředkem na odstranění mastnoty.
Resumé
Je jasné, že Logitech Wireless Touchpad je pionýrem svého druhu a teprve zájem a požadavky uživatelů ukážou, kam až (a zda vůbec někam) se mohou tato zařízení dopracovat. Nemá tedy v tuto chvíli konkurenta, se kterým bych mohl srovnávat. V porovnání s klasickou myší ale konstatuji: přes všechny jeho drobné nedostatky u touchpadu zůstanu a k myši se určitě nevrátím. Pochvalu si zaslouží především dobré zpracování, pěkný design, dobře fungující gesta a přirozenost ovládání počítače tímto způsobem.
Cena
Zařízení jsem zakoupil u firmy Czech Computer za cenu 1024 Kč.
0 komentářů