Lidl Outlet v Olomouci aneb Jak Pepa a Máňa zažili apokalypsu

Pepa: Kapitola 1 – Probuzení

Nebylo to řinčení budíku, co mě vyrvalo ze spánku. Byl to Zvuk. Hluboký, vibrující tón, který rezonoval přímo v mé lebeční kosti. Máňa už stála uprostřed ložnice, oděná pouze v jégrovkách a s výrazem Sibyly, která právě spatřila budoucnost v kávové sedlině. V ruce svírala posvátný svitek – leták Lidl, který v šeru fosforeskoval.

„Povolal nás, Pepo,“ zašeptala a její oči plály fanatickým ohněm. „Outlet v Olomouci. Čas nadešel.“

Věděl jsem, co musím udělat. Vstal jsem, provedl rituální protažení pro boj v úzkých uličkách a začal si mazat klouby emulzí proti artritidě. Dnešní den bude vyžadovat maximální ohebnost a bojové nasazení. Operace s krycím názvem „Poslední sleva“ právě začala.

Máňa: Kapitola 2 – Příprava na Exitus

Pepa si myslí, že je to o síle. Blázen. Je to o strategii. Na stole v kuchyni jsem rozvinula své laminované bitevní plány prodejny. Červené šipky značily útočné vektory k „Mohyle hojnosti“, dříve známé jako „hrabárna“. Modré zóny vyznačovaly únikové cesty s plným košíkem. Na opasku jsem měla zavěšenou polní lahev s vlažným heřmánkem pro případ nervového kolapsu a tři extra pevné igelitky, posvěcené při minulém Giga výprodeji.

„Pepo, zopakuj mi mantru!“ přikázala jsem, zatímco jsem si obouvala své taktické, ocelí vyztužené pantofle.

Pepa zavřel oči a začal se kývat. „Parkside je můj pastýř, nebudu míti nedostatku. V regálech zelených mě pase, k pokladně bez fronty mě přivádí.“

Byli jsme připraveni. Náš prastarý Favorit, pokřtěný na „Slevo-mobil“, již čekal, aby nás odvezl na tuto svatou pouť.

Pepa: Kapitola 3 – Shromáždění Věřících

Dálnice D1 byla plná poutníků. Poznávali jsme se. Nebylo třeba slov, stačil jediný pohled – ten výraz ocelového odhodlání a lehkého šílenství v očích. Míjeli jsme se a zdravili kódovaným blikáním: dvě krátké, jedna dlouhá. Znamenalo to: „Na trpaslíky mi nesahej.“

Parkoviště před devátou ranní vypadalo jako uprchlický tábor po slevové apokalypse. Mezi auty hořely malé ohýnky, nad kterými si lidé opékali špekáčky z minulé akce. V čele fronty, která se vinula jako prehistorický had, seděli Starší. Byli to členové „Nejvyššího řádu štěrboholského“, veteráni z Prahy, kteří dokázali jen podle poryvu větru určit, kde bude největší koncentrace zlevněného elektra. S posvátnou úctou jsme jim nabídli naši termosku s meltou. Na oplátku nám prozradili, že ochranka, která rozdává vodu, jsou ve skutečnosti nižší kněží testující čistotu naší víry.

Máňa: Kapitola 4 – Lidl Outlet: Otevření Sedmé Pečeti

Přesně v 9:00 se stalo něco nepopsatelného. Automatické dveře se neotevřely. Ony se rozestoupily za zvuku andělských trub (které zněly podezřele jako znělka z reklamy na prací prášek). Světlo uvnitř nebylo zářivkové. Bylo to čisté, éterické světlo Výhodnosti.

Nastalo Velké sjednocení. Dav se pohnul jako jeden organismus, jediná entita poháněná tisíciletou touhou po zboží s červenou cenovkou. Nebyly to strkanice, byla to extatická fúze těl v jediném, pulzujícím pohybu vpřed.

Zatímco se Pepa vrhal vstříc zelenému přízraku Parkside, já jsem provedla elegantní kotoul stranou a přistála přímo před „Mohylou hojnosti“. Ponořila jsem do ní ruce a nechala se vést intuicí. Věci si vybíraly mě. Nefunkční vaflovač, sada příborů, kde chyběly všechny vidličky, a osamělá, ale nesmírně důstojná ploutev do vody. Cítila jsem, jak se má duše naplňuje.

Pepa: Kapitola 5 – Souboj s Titánem

Můj cíl byl na dohled. Poslední krabice s akušroubem. Ale nebyl jsem sám. Zpoza regálu se vynořil ON. Mýtický Překupník. Pohyboval se s nadpozemskou grácií, jeho plátěná taška byla bezedná jako černá díra a v každé ruce držel tři fény. Naše oči se střetly. Začal rituální tanec. Kroužili jsme kolem regálu, vrčeli na sebe a ukazovali si obsah svých peněženek. Byla to bitva vůle. V rozhodujícím okamžiku, kdy se nadechoval k finálnímu skoku, ho Máňa z boku píchla do žeber tou osamělou ploutví. Vykřikl a já popadl krabici. Vítězství! Z nebe jako by na mě dopadl paprsek světla a já slyšel chorál pokladních pípnutí.

Máňa: Kapitola 6 – Očista a Nanebevstoupení

Fronta u kasy byla naší poslední zkouškou. Byla to Cesta Očisty. S každým pípnutím skeneru jsme byli lehčí, osvobození od hříchu plné ceny. Pokladní, velekněžka v modré zástěře, se na nás na konci usmála a podala nám účtenku – naši osobní relikvii.

Cesta domů byla tichá a slavnostní. Slevo-mobil se prohýbal pod tíhou naší spásy. Doma jsme neuklízeli. Postavili jsme oltář. Doprostřed obývacího pokoje jsme umístili akušroub, kolem něj rozmístili mé poklady z Mohyly a zapálili vonnou svíčku s vůní čerstvě rozbaleného textilu.

Seděli jsme před tím v tiché meditaci. Pepa, s pohledem upřeným do prázdna, konečně promluvil: „Máni, teď už vím, co je smysl života.“

„A co, Pepo?“ zašeptala jsem v očekávání.

„Sleva vyšší než padesát procent.“

A já věděla, že našel osvícení. Byli jsme kompletní. Až do příštího letáku.