Pustím telku, je tam mrtvý papež, pustím si rádio, je tam mrtvý papež, otevřu noviny, je tam zase mrtvý papež, otevřu internetové zpravodajství – a co byste řekli, že tam je? Ano, opět mrtvý papež. Mám v ledničce masovou konzervu a bojím se ji otevřít – co kdyby tam byl…? Tak na tenhle vtípek z “doby totalitní” si mnozí z vás jistě ještě vzpomenou. Pravda, tehdy v něm hrál hlavní roli Vladimír Iljič Lenin. Přesto v tom vidím paralelu: lidem je doslova horem, dolem cpán někdo, o koho by se za jiných okolností ve většině případů nezajímali.
Já jsem se na téma papež vyjadřoval ve svém článku Papež: byla to jen modla pro lidi?, kde jsem se ptal: “Je tu někdo, kdo by mi nějak přiblížil jeho zásluhy a činy ? Všude slyším jak moc toho udělal, ale nikde nic konkrétního.” Možná je to náhoda, možná mám málo křesťansky orientovaných čtenářů (ačkoli by jich podle statistik mělo být tak 10 denně), ale nikdo mi nic konkrétního na toto téma nenapsal.
V posledních dnech se téma papež rozšířilo z médií na blogy – například Daniel Dočekal (pod přezdívkou MetroBlogger) se ve článku Zemřel člověk … shodou okolností Papež … pozastavuje nad vystavováním mrtvoly a “nekro-turistikou,” která se v posledních dnech rozvinula.
A já dodávám: na jednu stranu kritizujeme čumily, kteří očumují při bouračkách a podobných neštěstích, na stranu druhou miliony lidí jedou někam, aby se podívali na mrtvolu (nesporně významného) člověka. Nedivil bych se tomu, kdyby polovina lidí jela do Vatikánu jen ze zvědavosti, jak napsal jeden ze čtenářů na Pixyho webu. Ostatně na vystavování mrtvoly si jistě také mnozí z vás vzpomenou – viz první odstavec tohoto článku, nebo si stačí zavzpomínat na pohřby dalších komunistických pohlavárů.
Podobně, ale o něco ostřeji, se k tomuto tématu vyjadřuje Pixy – viz jeho článek Dejte mi už pokoj s papežem. I on se zamýšlí nad smyslem mediálního divadla, které započalo umíráním a vygradovalo smrtí Jana Pavla II. Souhlasit musím především s Pixyho konstatováním, že: “…tenhle papež (nevím, jestli víc nebo míň než jeho předchůdci) podle mě udělal pro svět víc zlého než dobrého. Netolerancí počínaje a zákazem používat kondomy v zemích zamořených epidemií AIDS konče…” Přesně nad tím jsem také těsně po oznámení smrti papeže přemýšlel.
Dění kolem papeže v uplynulých několika desítkách dní mi připadá, jako jeden velký úlet a tragikomedie. Vzpomeňme si jak z posledních sil mával lidem pod okny – tam jsem si říkal, že by církev snad byla schopná přivázat tomu starouškovi na ruce šňůrky, jen aby tu ruku zvedl a davy mohly šílet. Záběry na jeho sledování televizního přenosu o Velikonocích, kde byl Jan Pavel II. snímán výhradně zezadu, mi připadaly jako sadismus nejhrubšího zrna. I když kdoví, jestli tam taky někde od stropu nevedly šňůrky, které následně vyklíčovali, že? 🙂 Ona je otázka i to, zda nejpozdnější (z papíru předčítané) texty, psal skutečně papež. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu bych se vůbec nedivil tomu, kdyby pocházely z úplně jiného pera. Osobně se domnívám, že ten starý a nemocný člověk měl dožít někde v klidu a ne být do poslední chvíle figurkou, kterou ukazovali ovečkám, jako apoštoly na orloji.
No, asi mě nikdo nepřesvědčí o tom, že církev (pozor, nemám na mysli víru jako takovou!) je mocenská organizace, zajišťující propagaci (a pokoušející se o prosazování) určité ideologie. Svým způsobem se dá říci, že církev je vlastně jakousi “nadnárodní politickou stranou” se všemi s tím souvisejícími faktory. Dnes je i politika do jisté míry šoubyznysem (tj. každý se snaží, aby o něm média psala a mluvila a aby informovala pokud možno v co nejpozitivnějším světle) a to je, podle mého mínění, odpovědí na otázku, proč se kolem papeže odehrává takové mediální divadlo. A jak jsem psal již ve svém starším článku: lidé obecně potřebují modly. Papež byl jakousi modlou pro davy věřících a tak se nelze divit tomu, že se prostřednictvím jeho ostatků církev propaguje.
Jo – ještě jedna věc: jestli chcete zavzpomínat na Jana Pavla II., mrkněte na Kompost 😉
0 komentářů