Paradoxně to byla diskuze na Autohitu, která mě přivedla ke krátkému zamyšlení nad nedávným úmrtím Jana Pavla II.. Předestírám, že nechci Jana Pavla II zpochybnit coby osobnost, kterou s největší pravděpodobností byl. Chci se spíše zamyslet nad tím, co vlastně bylo, je a bude smyslem existence papeže.
Jeden z (podle mého názoru nejinteligentnějších) účastníků diskuze na Autohitu: Krtek položil otázku, která mi také už pěkně dlouho vrtá hlavou: “Je tu někdo, kdo by mi nějak přiblížil jeho zásluhy a činy ? Všude slyším jak moc toho udělal, ale nikde nic konkrétního.” Podobně, jako Krtek, nemíním tuto větu jako provokaci (!!!). Když zemřela Matka Tereza, nepochyboval jsem o tom, že za svůj život na této planetě dokázala udělat opravdu mnoho. Měl jsem tedy důvod ji respektovat a uznávat. Stejně, možná i více, dokázali tisíce zcela anonymních lidí, kteří jezdili na druhý konec světa, aby pomáhali nemocným, zraněným, obětem ve válce… …jen se o nich jaksi nepsalo. I oni mají můj velký respekt a obdiv – pro to, co udělali pro ostatní. U papeže Jana Pavla II. (jakož i u všech dalších papežů) mi tento důvod jaksi chybí – ale třeba je to jen nedostatek informací. Proto budu rád, když mi někdo rozšíří obzory – třeba právě zde v diskuzi pod článkem.
Při záběrech na davy lidí, truchlící nad smrtí papeže, jsem se ale neubránil komentáři, že lidé potřebují modly: puberťačky měly Michaela Jacksona, pak Kelly Family, teď mají Sámera…. Chlapi mají svá fotbalová/hokejová/formulová/jiná družstva a jejich “představitele.” No a podobně katolící mají (nebo měli) papeže, který byl pro ně ztělesněním čehosi, co já sám, coby ateista, nechápu. Vím, že tento názor asi nesklidí pozitivní ohlas u věřících, ale zkuste se nad ním chvilku zamyslet! Netáhnou se snad celými dějinami lidstva modly obdivované davy? Co třeba Ježíš? I to je svým způsobem “modla.” Možná je to maličko “přepálený” názor, ale právě tohle mě napadá, když se zamýšlím nad Janem Pavlem II a hromadným truchlením nad jeho smrtí….
Osobně si myslím, že pokud člověk chce NĚČEMU věřit (a může to být víra v Boha, Satana, Aláha, Osud, nebo cokoli jiného), může se obejít bez “figurek,” svatostánků, desátků a dalších artefaktů.
Zamýšlím se nad svým vlastním “světonázorem” a svou vírou, která částečně koresponduje s východními vírami, stejně jako se v mnoha směrech shoduje s křesťanstvím. Mám vlastní “kodex slušného chování,” který v podstatě souhlasí se všemi přikázáními Desatera, stejně jako oceňuji řadu moudrých citací z Bible. ALE nepotřebuji chodit do kostela a už vůbec nepotřebuji obdivovat “nějakého” člověka jen proto, že je páterem, kardinálem, nebo papežem. Můj názor je prostě takový, že věřit v NĚCO by člověk měl především uvnitř sebe. Ale třeba se pletu – nejsem neomylný… …každý jsme jiný a někdo holt potřebuje toho papeže :).
0 komentářů