Náhlé procitnutí knížete je téměř pokaždé provázeno nejen trapnými ale často i poškozujícími výroky pro ČR. Nyní hodlá s hnutím Starostové, stranou TOP09 a s příznivci zmíněného hnutí a strany bránit republiku a parlamentní demokracii. Jak říká sám exministr Schwarzenberg, když ne my, tak nikdo jiný to za nás neudělá.
Co se asi tak nabízí zdůraznit k výhradám TOP 09, ke způsobu, jakým prezident bez dohody se Sněmovnou prosadil vznik vlády premiéra Jiřího Rusnoka? Ke zdůraznění se přímo vnucuje hlasitě připomenout několik dní poskytnutých stranám k tomu, aby projednali novou situaci. Jak ve svých grémiích, tak případně i mezi jednotlivými parlamentními subjekty. A sice tak, aby zástupci stran mohli přijít s návrhy pro prezidenta akceptovatelnými. A rozhodně ne s absurdním návrhem na oprášení a znovunastolení ostudné vlády Nečase bez Nečase. Pokud k takovému absurdnímu a pro širokou veřejnost naprosto nepřijatelnému řešení připojíme i odmítavá stanoviska ČSSD k případné nominaci jejího předsedy, pak žádný jiný způsob, než zvolil prezident pro vznik vlády, neexistoval. Žádný. A pokud dohoda se sněmovnou neznamená nic jiného, než bezvýhradné přijetí podmínek kladených reprezentanty ostudně zkrachovalé koalice, respektive podmínek kladených představiteli stran ODS a TOP 09, pak holt prezidentovi nezbývá, než postupovat bez uzavření takové dohody. Byť by taková dohoda byla, s vehemencí samotného Goebelse, kde kým vnucována občanům, jakoby šlo o dohodu s celou sněmovnou. To, že je nakonec klopotně vypocena nejtěsnější stojedničková většina a na poslední chvíli dokladována nahonem posbíranými podpisy, zakládá důvodná podezření ohledně korupce, nikoli povinnost presidenta respektovat uklohněnou stojedničku.
Schwarzenberg s přehledem konstatuje, že největší česká strana, kterou je ČSSD, je rozdělena mezi příznivce předsedy Bohuslava Sobotky a statutárního místopředsedy Michala Haška. Bez ohledu na to, že realita takhle černobíle postavena nebude, jsou slova o tom, že ČSSD má veliké potíže zaujmout jasné a jednotné stanovisko k postupu prezidenta republiky, poněkud znepokojující. Když už pro nic jiného, tak pro váhání a lavírování kolem takových záležitostí, jakou je vyjádření důvěry úřednické vládě. To, co je pro řadu občanů odmítajících návrat zkrachovalé koalice k moci poměrně jasné, to se stává pro lavírující vedení ČSSD těžko řešitelným hlavolamem. Vzdor předpokladu, že dojde-li ke třetímu pokusu o sestavení vlády, za přispění negativních poslaneckých hlasů za ČSSD nyní, v pokusu prvním, může nastat pád preferencí a následný rozvrat ČSSD, jaký si zatím nikdo z jejího vedení nedokáže ani představit. Jít do tak obrovského hazardu spjatého s nedůvěrou Rusnokově vládě, rok před volbami, notabene při netrpělivém čekání trapně zkrachovalé koalice na třetí pokus, bylo by pro mnohé voliče ČSSD nestravitelným soustem.
Dle slov exministra Schwarzenberga, po úpadku ODS, kdysi veliké strany, veškerá odpovědnost jedinečného úkolu padá na TOP09 a Starosty. Tímto úkolem má být boj o zachování parlamentní demokracie a je potřeba v něm obstát. Jedinečný úkol je prý zároveň i těžký. Žel, mnohé nasvědčuje tomu, že zachování parlamentní demokracie v očích Schwarzenberga i Kalouska neznamená nic jiného, než zachování rozhodovacích pravomocí transformovaných do diktátu TOP 09. Vedle mimo mnohého jiného, to jednoznačně dokladuje a potvrzuje bezskrupulózní prosazení církevních restitucí, proti vůli markantní většiny občanů našeho státu. Z tohoto pohledu lze vnímat boj Schwarzenberga, Kalouska, TOP 09 a Starostů, jako boj za parlamentní demokracii v obráceném gardu. A sice za boj proti skutečné demokracii. Za boj o zachování diktátu TOP 09 ve tvárné a staronové koalici, v koalici totálně zprofanované konáním v průběhu uplynulých tří let.
Vyhlídkám na úspěch boje o zachování diktátu TOP 09 může učinit přítrž jednotný přístup a postup ČSSD, oproštěný od spekulací souvisejících s vnitřním pnutím v ČSSD. Jak jinak, než výsledným vyjádřením důvěry vládě Jiřího Rusnoka, podpořeným všemi poslanci za ČSSD.
Vezmeme-li do úvahy prvořadou prioritu mnoha poslanců, udržet se u korýtek co nejdéle, pak vyjádření důvěry vládě Jiřího Rusnoka nemusí být od věci. Nejenže by mohl být takový sebezáchovný akt vydáván takřka oprávněně za projev zodpovědnosti, jako ukončení martýria posledních měsíců, při odvrácení hrozby rozpočtového provizória a dalších souvisejících problémů. Ale mohlo by dojít i k udržení vlády do doby řádných voleb a k úspornému propojení dvojích voleb do jednoho termínu.
A málo platné dát dohromady 120 hlasů k rozpuštění sněmovny, při možnosti poslanců hausírovat poslaneckým slibem a pojmy osobní zodpovědnost, svědomí či zájem lidu, notabene tentokrát zcela výjimečně po právu, to může být hodně obtížné. Dokonce i v situaci, za které by Kalousek si to doopravdy přál.
Zarývání Kalouska, Schwarzenberga nebo i Kuby, vedené snahou přikrmovat vnitřní rozepře v ČSSD, je zřetelné a primitivní stejně, jako je zřetelný a primitivní jejich záměr. Otázkou je, zda a kolik jedinců z vedení ČSSD, se nechá dovést na tuto úroveň.
Luděk Prokop.
0 komentářů