Milé děti,
jmenuji se Miloš, a pokud váš pan ředitel školy není zpupný idiot, patrně mě znáte z obrázku, který visí ve vaší třídě. Ano, jsem prezidentem republiky, ve které žijete.
Rozhodl jsem se vám napsat, abych vašim hloupým hlavičkám vysvětlil některé události a fakta, týkající se mé osoby, které novinářská žumpa překroutila ve lživá tvrzení, jak je jejím zvykem.
Nuže, asi víte, že jsem vyhrál první prezidentské volby – ve druhém kole jsem porazil Karla. Děcka, nevěřte tomu, že Karel je pankáč! Nebyl jím, není a nebude! Karel je maximálně tak spáč. Pankáče z něj udělali lidé z reklamy, ovšem pouze na obrázcích, plackách a letácích. Karla jsem viděl mnohokrát a nikdy číro neměl. Fakt, že ne!
Potom jste mě mohli vidět v televizi, jak jsem vrávoral při otevírání korunovačních klenotů. Prý jsem byl opilý jako váš tatínek po výplatě, ale to není pravda! Byl jsem dopoledne na ruské ambasádě a tam proběhl jen symbolický přípitek. Co znamená “symbolický” v kontextu s připíjením s ruským velvyslancem vám nemusím vysvětlovat. Ale do věže, kde jsou klenoty schované, vedou točité schody, a když po nich půjdete, zatočí se vám hlava. Mně se točila o něco déle – to víte, jsem postarší člověk a už se mi to v hlavě nesrovná tak rychle, jako vám. Koneckonců buďme rádi, že jsem si nakonec trochu neublinknul, jak se vám to stává v autobuse.
Pak jsem si dělal legraci z jedné německé reportérky, se kterou jsem se rozloučil slovy “Allahu Akbar”. To byl jen takový malý vtípek, ale žumpa ho prezentovala jako strašnou ostudu. Ne, není to ostuda – opravdu ne! Já se toho už asi nedožiji, ale vy, dětičky naše, možná zažijete, že “Allahu Akbar” bude v Evropě úplně normální pozdrav. Pak možná i oceníte, jak nadčasového prezidenta jste v roce 2013 měli.
Na začátku prázdnin, jak se tak říká, “padla vláda”. Přišlo se na to, že strejda Nečas měl místo své manželky raději jinou tetu, a ta teta nechávala špehovat další lidi. Navíc rozděloval hezkou práci jen těm, co mu splnili přání. Na tom možná není nic špatného – na vás, dětičky, také nebuší po ránu jednotka rychlého nasazení jen proto, že jste dostali od Ježíška nadílku za hezké chování či pěkné známky ve škole.
Jenže strejda Nečas a jeho kamarádi mi dělali potíže. Chtěl jsem třeba poslat manželku pana Klause na Slovensko a pana Remka (to byl, jak byste vy, hlupáci, měli vědět, první československý kosmonaut) do Moskvy. Jenže Karlovi se to moc nelíbilo, protože na ta místa chtěl poslat své kámoše, navíc byl pořád naštvaný, že není prezident. S paní Klausovou ani s panem Remkem se nekamarádil. Tak jsem přemýšlel, až jsem na to přišel – zašel jsem za hodnou čarodějnicí a ta Nečase a jeho kamarády začarovala. Pak jsem na jejich místa posadil své kamarády a konečně všechno funguje k našemu i vašemu prospěchu. Paní Klausová pojede, kam chci já, stejně jako pan Remek. Dobro, jak to v pohádkách bývá, zvítězilo nad zlem. Vaši nekvalifikovaní rodiče například teď dostanou o nějaké ty peníze navíc – pokud je tedy někdo zaměstná.
Konečně žijete v opravdové pohádce. Pokud chcete, můžete mi říkat “král Miloš”.
A Karel? Jestli ho nevzbudili, tak spí šťastně až dodnes.
Váš Miloš
0 komentářů