Ba co víc, dokonce by mohla naplňovat i atribut »zodpovědnosti«.
A sice v protikladu ke skutečnosti, že slovo “zodpovědnost” slouží korupčnímu jednání příliš často. Nejodpornější z variant korupčního jednání spočívá v tom, že člověk jedná proti svému niternému přesvědčení, proti svému smýšlení. Svědomí vynechme, jeho absence je evidentní.
Slovo “zodpovědnost” nahrazující absenci smysluplných argumentů, slouží korumpovaným politikům jako mimikry některým živočichům. Jako opona v divadle vytažená až před zahájením hry, kdy už je divadelní představení náležitě a se vší parádou připraveno. Nicméně o zodpovědnosti již psát nechci. Hodlám dát do placu skutečnost, že korupce by mohla být pro většinu nás i prospěšná.
Současná politická situace v našem státě je taková, že markantní většina občanů, voličů, si přeje ukončení destruktivně chaotického řízení státu. Spravování státu pod vládou předsedy Petra Nečase a jejího faktického vůdce, oficiálně vystudovaného chemika, neoficiálně ekonomického samouka Kalouska, se stalo neúnosným. Skutečnost, že markantní většina občanů, voličů, si přeje odchod vlády a urychlené, předčasné volby, nemá nijaký vliv na koaliční poslance žijící ve sněmovně, jako choulostivé vzácné rostliny ve skleníku. Na poslance odtržené od reality všedního života a tím i od vidění věcí příštích. Při tom všem jsou zákony takové, jaké jsou, a další trvání naší hrůzné vlády je jen a jen v jejich rukou. V rukou koaličních poslankyň a poslanců našeho parlamentu. Nikdo jiný než ony a oni, nemůže ukončení vlády právně průchozí, pokojnou cestou bez násilí, bez chaosu a doprovodných jevů jako je rabování a ničení majetků, nikdo jiný takovou pokojnou cestu zajistit nemůže.
Ony a oni ale žijí v bludech. Ve chvílích mimo sněmovnu obklopeni příbuznými, přáteli, známými a též méně známými pochlebovači různého typu a druhu, jsou utvrzováni v tom, v čem být utvrzováni chtějí. Odtrženi od realiry a uchlácholeni příbuznými, přáteli, známými a pochlebovači, podléhají dojmu, že mohou rozhodovat a hlasovat dle vlastní libosti, dle toho, jak se jim momentálně “hodí do krámu”. Vedle řady jiných aspektů absurdita poslaneckého slibu spočívající v nejapném vyjádření, budu vykonávat svůj mandát v zájmu všeho lidu, dává více než dostatečný prostor k tomu, aby považovali vlastní zájem za onen zájem všeho lidu.
Vyvstávají otázky podstatné a stěžejní. Jak si tak asi mají počínat pánové Nečas, Kalousek a jejich nohsledi, když předstírají, že nevěří oné krajní nespokojenosti naprosté většiny? Když stupidně odmítají věřit tomu, že by tato nekontrolovatelně rostoucí nespokojenost mohla časem vyústit v revoltu, v chaos, v násilí a ve všeobecnou destrukci? Ve své zaslepenosti vlastním já a vlastním prospěchem, využijí svého nepochybného vlivu k získání dostatečného počtu potřebných hlasů pro jejich návrhy spojené s vyjádřením důvěry vládě. Poslankyň a poslanců odtržených od reality a uchlácholených příbuznými, přáteli, známými a různými pochlebovači, poslankyň a poslanců podlehlých dojmu, že mohou rozhodovat a hlasovat dle vlastního zájmu je slušný počet, nikoli ale počet dostatečný. K počtu dostatečnému je nezbytně zapotřebí získat nějaké ty hlasy od nezávislých, od véčkařů a od rebelů, prostě od kohokoli ohebného charakteru. Jak jinak než běžnou, tolik osvědčenou praxí?
V kulturní společnosti typu společnosti naší, je nejčastější praxí trpělivé i důrazné přesvědčování podepřené pomocí korupčních praktik všeho druhu. Může být, že naše elita postoupila o krok dál a korupční rejstřík obohatila o vydírací techniky drsnějšího rázu. Tak, aby snáze bylo možné docílit, že korumpovaní jedinci budou jednat proti svému niternému přesvědčení, proti svému smýšlení.
U poslance úspěšně předstírajícího vlastnictví nějakých zásad a ze zásad vycházejících postojů, může být ono “přesvědčování” dost drahé. Na rozdíl od řadových poslankyň a poslanců mrňavých zájmů, bezohledně a krátkozrace sledujících pouhopouze udržení svých mandátů, (korýtek). Korupční činidlo je v těchto po hříchu většinových případech zadarmo. Je jím pouhopouhá hrozba předčasnými volbami.
Je možné proti něčemu tak nezdolnému, výše popisovanému stavu věcí, je vůbec možné proti tomu za daných okolností cokoli dělat?
Vezměme v potaz prioritu, kterou je naplnění vůle naprosté většiny občanů, ukončení destruktivního a chaotického řízení státu, odchod vlády a urychlené, předčasné volby. Vedle toho vezměme v potaz i prvořadou preferenci pokojné cesty bez násilí, bez chaosu a doprovodných jevů, jako jsou rabování a ničení majetků.
Při této prvořadé preferenci není jiné cesty, než je cesta získání potřebného počtu hlasů. Vzhledem k dané, výše popsané realitě pak nelze postupovat jinak, než nabídkou slušného uplatnění, slušné existence. Existence nabídnuté váhajícím jedincům, poslancům disponujícím zbytečkem něčeho takového, jako je svědomí. V takovém případě, málo platné, by šlo o korupci v zájmu většiny občanů. O korupci v konečném důsledku vedoucí proti násilí, proti chaosu a destrukci. V takovém případě by šlo o korupci všeobecně prospěšnou.
Mimo jiné lze hovořit o korupci dovolávající se hluboce zasutého svědomí. O korupci nenutící jednat příslušnou poslankyni či příslušného poslance proti jeho přesvědčení a cítění. Spíš naopak. Může být, že v případě zdařilého ukončení působnosti naší neuvěřitelné vlády bychom se nemuseli zdráhat hovořit o skutečné, opravdové zodpovědnosti.
Po zprávě reálně vykreslující skutečný charakter do sebe tolik zahleděného Dobeše, ještě před dokončením tohoto příspěvku, dostávám informaci o odchodu tří rebelujících poslanců. Vypadá to, jakoby šlo doopravdy o život. Následně této informaci vévodí nástup do sněmovny Romana Pekárka, nepravomocně odsouzeného na 6 let do vězení se zvýšeným dozorem. Za korupci. Tohle všechno vyvolává vidiny až hororové.
Že se budou někdy dít takovéto šarády, výstižněji řečeno hrůznosti, tomu by ještě nedávno snad nikdo neuvěřil. Demokracie v pojetí pravice jak vyšitá. K tomu lze jenom dodat, že pokud za těchto okolností sněmovnou projde důvěra této vládě, pak lze oprávněně předpokládat, že s touhle koaliční vládou a s těmito koaličními poslanci žádná demonstrace jen tak nepohne. Nicméně za pokus sedmnáctého listopadu to stát bude.
Nebylo až tolik těžké předvídat, že vláda vydrží, že těch několik hlasů při tom strachu o poslanecká korýtka někde nějak seženou. Ale že vyděsí rebely tolik moc, že se raději poslaneckých míst vzdají, to bych si předvídat netroufal.
A ty tlachy Tluchoře o tom, jak nechtějí, aby vláda padla a k moci se dostali komunisté. Nejenže tomu snad nikdo uvěřit nemůže, ale jak to tedy chtějí skoulet o rok a něco později? Až budou mít komunisti ještě výrazně vyšší preference než dnes? Lidí, co si pamatují, že byla jejich pracovní síla vzácná, že žádný bezdomovec v zimě neumrzl a vyprávějí o tom svým nezaměstnaným dětem, je příliš mnoho.
Žádná KSČM ale tahle koaliční sebranka smrdí totalitou na sto honů.
Luděk Prokop,
6. 11. 2012.
0 komentářů