Sedm filmů, které považuji za legendární

Občas na sociálních sítí trousím tipy na filmy, které mě nějakým způsobem zásadněji ovlivnily, nebo na mne zapůsobily. Zkusím je shrnout do tohoto článku, včetně důvodů, proč byste jednotlivé snímky měli vidět.

Máte někdy pocit, jako by se věci kolem vás neděly jen náhodou? Jak je možné, že se pokaždé, když spěcháte, dostanete do dopravní zácpy? Nebo když potřebujete přejít přechod, jezdí jedno auto za druhým, a na potvoru vás nikdo nepustí? Pak by vás mohl oslovit film Truman Show, jehož hlavní hrdina si žije svůj spokojený život, ne nepodobný tomu vašemu, včetně všech těch “náhodiček”. Jednoho dne ale odhalí pravdu: jeho život je součástí televizní reality show, a vše, co se mu stalo, bylo promyšleno a režírováno odkudsi shora. Pokaždé, když se dostanu do situace, kdy mám dojem, že se mi něco děje schválně, si pomyslím: “To je zase Truman Show”. Občas i v duchu žádám režiséra, aby nechal svých zlomyslností.

Další film asi nepochopí nikdo, kdo se alespoň jednou v životě neopil tak, že měl druhý den “totální okno”. Musím přiznat, že u mne jsou již podobné akce minulostí (byť nedávno se mi jedna taková asi po deseti letech zase “povedla”), ale Pařba ve Vegas se mi prostě líbí a baví mě. Příběh partičky, která uspořádá loučení se svobodou ve Vegas, a druhý den řeší takové zásadní otázky, jako “Kde se v obýváku vzal tygr?”, “Proč jsem se oženil s prostitutkou”, nebo “Kde je budoucí ženich?”, je zábavný od začátku až do konce. Hlavně si ale pamatujte: “Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas!”

Nejistou sezónu Divadla Járy Cimrmana asi nemusím českým divákům představovat. Připomíná doby socialismu, kdy jsme pracovali a budovali světlé zítřky pod dohledem soudruhů z KSČ. Kromě ukázek z několika her DJC ale vidím v Nejisté sezóně ještě jednu zajímavost. Ačkoli krátce po revoluci jsme se některým momentům smáli – třeba když soudruzi chtěli vyměnit cikána s kudlou v zádech za koňského handlíře – dnes nám až zase tak vtipné připadat nebudou. Spíše jsou ukázkou toho, jak se postupně vracíme do doby a režimu, ve kterém se děj této satirické komedie odehrává.

Vít Klusák a Filip Remunda jsou patrně jedinými českými režiséry, za jejichž filmy jsem ochoten platit vstupné. Jejich společná prvotina Český sen je sice často kritizována za skutečnost, že vznikla z dotací, nicméně pointa, provedení a poselství, alespoň z mého pohledu, tuto skutečnost ospravedlňuje. Jako byly pro generaci našich rodičů výpovědí o české společnosti Homolkovi, nebo Slunce, seno, odráží dnešní společnost právě Český sen. Kam došel český národ za posledních třicet let? Od maloměšťáckých handrkovaček se sousedy a vesnických “drbáren” do doby, kdy se místo do lesa chodí do hypermarketů. Dokument také odkrývá roušku tajemství marketingu a propagace – konkrétně ukazuje vyjednávání s reklamní agenturou, přípravu propagačních letáků, jejichž cílem je přívést “obyčejné lidi” do fiktivního obchodního domu. Český sen je jediným filmem, na kterém jsem byl v kině hned dvakrát. Je zajímavé si uvědomit, že podobné techniky, jakými neexistující hypermarket přitáhl zákazníky, fungují také v případě politických kampaní, kde mají přitahovat voliče.

Revizoři jsou velmi netradičně pojatý maďarský thriller, odehrávající se v prostorách budapešťského metra. Kromě panoptika leckdy až absurdních figurek a perfektní atmosféry mě tento snímek zaujal především proto, že i po bezmála deseti letech od zhlédnutí sem tam přemýšlím nad tím, kdo je vlastně vrah, a zda je to ten, kdo si myslím. Mohu vám garantovat, že tak zvláštní kombinaci tajemna, psychedelična a hořko-trpké komedie, jako je v Revizorech, asi jen tak neuvidíte.
PS: jeden známý se naučil nazpaměť úvodní proslov ředitele budapešťského dopravního podniku – škoda, že vám nemohu poskytnout ukázku :-D.

Senna je dokument o brazilském pilotovi formule 1, který tragicky zahynul během Velké ceny San Marina 1. května 1994. Ač jsem Ayortonu Sennovi nikdy nefandil, považuji jej dodnes za nejlepšího závodníka všech dob. Dokument je velmi působivý a před dvěma lety jsem mu věnoval celý článek, kde si můžete přečíst podrobnosti.

Noc na Zemi je pro mne kultovním filmem, který jsem viděl jako malé dítě v televizi a nedokázal jsem ho nikdy zapomenout. Obecně mám rád filmy sestavené z několika povídek, nicméně provedení režiséra Jima Jarmusche je prostě nepřekonatelné. Jde o neuvěřitelný koktejl humoru, černé komedie, absurdity, ale současně i témat k zamyšlení, přičemž prakticky veškerý děj se odehrává na palubě taxíků v pěti světových městech. I dnes mi zní v uších naprosto dokonalý hudební doprovod, o který se postaral Tom Waits.