Jak ukočírovat domácí finance

Domácí finance jsou častým zdrojem sváru partnerského i manželského života. Poměrně často slýchávám od svých přátel nářky, kterak manželka/manžel/partnerka/partner utrácí za zbytečnosti, nebo jak je zaskočil nenadálý výdaj. Nemám patent na rozum, takže následující článek berte jen jako náhled na jednu z možných variant, kterou jsme prověřili bezmála pětiletým společným hospodařením. Je mi jasné, že jiným párům může vyhovovat třeba i radikálně odlišný systém. Naše “domácí ekonomika” vychází z principu “společné kasy,” který z nejrůznějších důvodů nemusí sedět každému.

Udělejte si pořádek

Prvním krokem k tomu, abyste mohli začít hospodařit, je soupis veškerých financí. Počítejte všechny částky, se kterými můžete disponovat bez výrazných omezení – konkrétně tedy například stav běžného účtu, spořících účtů, které nemají omezené výběry, a aktuální stav hotovosti.

“Účetní období”

Určitě je dobré si naplánovat příjmy a výdaje s výhledem na určité období. My používáme systém “od výplaty k výplatě” – prvním dnem je tedy den výplaty, posledním pak den před následující výplatou.

Očekávané příjmy

Abychom věděli, s jakou částkou můžeme operovat, sečteme veškeré očekávané příjmy – například platy ze zaměstnání, honoráře, atd.. S nejistým příjmem doporučujeme v domácím rozpočtu neoperovat a započítat ho až v momentě, kdy částka přijde na váš účet. Vyhnete se tak nepříjemnostem, kdy naplánujete výdaje a nedočkáte se očekávaných příjmů. Stejně tak úroky doporučujeme započítávat až v okamžiku, kdy je máte připsané.

Měsíční výdaje

Asi každý z nás má nějaké pravidelné měsíční výdaje. Do těch patří například:

• nájem,
• hypotéka,
• připojení k Internetu,
• telefony,
• bankovní poplatky,
• různá pojištění (penzijní, úrazové, cestovní,…),
• benzín/nafta, případně pronájem parkovacího místa,
• svátky a narozeniny příbuzných či přátel,
• léky,
• další položky, které musíte daný měsíc zaplatit, a víte o nich.

Tyto náklady sečtěte – získáte přehled veškerých očekávaných výdajů. Abyste s nimi nedisponovali, rozepište si jednotlivé částky. Očekávané měsíční výdaje odečtěte od peněz, se kterými můžete disponovat (tedy od částky, kterou máte na počátku období plus všech očekávaných příjmů).

Některé náklady jsou konstantní – tedy platíte každý měsíc stejně (například za připojení k Internetu), jiné jsou variabilní – tedy nelze přesně předpovědět, kolik budete platit (například telefon, nafta, ….). U variabilních výdajů doporučujeme je alespoň po nějakou dobu podrobně sledovat, abyste v následujících rozpočtech mohli počítat s nějakou průměrnou částkou. Když pak oproti plánu ušetříte, přesunete ušetřené peníze do rezervy. Naopak pokud utratíte více, rezerva pomůže situaci vyřešit. Jestliže dlouhodobě překračujete nějakou z naplánovaných částek, doporučujeme tuto položku v dalších rozpočtech navýšit.

Určitě myslete “na zadní kolečka,” takže pokud to vaše finanční situace umožňuje, šetřete si na důchod (například v penzijních fondech, nebo pravidelným ukládáním peněz na termínované vklady), snažte se pojistit sebe i domácnost (určitě nepotěší, když například vyhoříte, že sousedům pod vámi budete muset platit poškození bytu vodou z hašení a sousedům nad vámi z kouře).

Pravidelné měsíční výdaje alespoň jednou za rok revidujte. Podívejte se na nabídku mobilních operátorů, zda byste s jiným programem neplatili méně. Zkontrolujte, jestli by pro vás nebyl výhodnější jiný účet, nebo dokonce jiná banka. Prohlédněte nabídku poskytovatelů Internetu, zda by vašim potřebám nevyhovoval nějaký levnější tarif, zeptejte se svého lékaře na méně finančně náročné alternativy léků, které užíváte atd..

Náklady na potraviny

Samozřejmě musíte jíst a pít. Z finančního hlediska jsou tyto náklady nejdůležitější hned po pravidelných měsíčních výdajích – tedy pokud nechcete bydlet pod mostem, nebo být bez Internetu či telefonu. Stanovte si nějakou částku, kterou potřebujete na den. Samozřejmě opět se jako nejvhodnější jeví pravidelné sledování výdajů za potraviny a jejich zprůměrování. Větší nákupy plánujte s ohledem na stanovenou částku, připravte si seznam, co chcete a potřebujete koupit a neutrácejte za zbytečnosti (zejména si odpusťte předražená lákadla typu bonbóny u pokladny). Stejně, jako v předchozím případě, platí: jestliže opakovaně překračujete nastavený limit, pak zvažte, zda si můžete dovolit tento limit zvednout, nebo jestli byste neměli při nákupech trochu šetřit.

Větší investice, šetření

Vezměte nyní částku, kterou jste měli na počátku, přičtěte k ní očekávané příjmy, odečtěte pravidelné měsíční výdaje a výdaje na potraviny. Výsledek by měl být kladný. Není-li tomu tak, budete muset logicky buď zvýšit příjmy, nebo snížit výdaje (ano, to je skutečně objevný poznatek :-D).

Tento “přebytek” nyní rozumně rozložte na výdaje s delší periodou (tj. ty, které se platí např. jednou za čtvrtletí či ročně) a pokuste se budovat nějakou rezervu.

V první řadě si tedy opět udělejte analýzu pravidelných výdajů, které musíte zaplatit. Typicky jsou to:

• čtvrtletní, pololetní, roční jízdenky na MHD,
• dovolená,
• máte-li auto, pak také dálniční známka, pneumatiky, pravidelný servis, povinné ručení,
• předplatné časopisů,
• poplatky za odvoz komunálního odpadu,
• další položky, zejména související s bydlením, provozem auta, koníčky apod..

Jednotlivé náklady rozpočítejte na měsíc. Jistě je příjemnější vyhradit si každý měsíc stokorunu na dálniční známku než vydat na konci roku najednou 1 200 Kč. U větších částek je to ještě markantnější – určitě je snesitelnější odložit si měsíčně 500 až 1000 Kč na nové zimní/letní pneumatiky než vydat naráz částku v řádech tisíců.

To samé se týká větších výdajů v domácnosti. Samozřejmě nenadálé výdaje typu “odešla lednička” nebo “přestala fungovat pračka,” které nesnesou odkladu, je nutné řešit hned – právě k tomuto účelu je vhodné budovat si rezervu. Nový počítač, notebook nebo televizi lze ale většinou odložit. Samozřejmě nabídka leasingu je velice lákavá – zboží budete mít doma hned a pokud si nevezmete deset leasingů najednou, zaplatíte každý měsíc jen zlomek původní ceny. Zkuste ale nepodlehnout vábení finančních ústavů. Zcela určitě nenabízejí leasing pro to, abyste na něm vydělali – vždy něco přeplatíte. Pokud tedy místo leasingových splátek budete tu samou částku odkládat stranou, budete si moci třeba za rok koupit za tu samou sumu o něco lepší, výkonnější, rychlejší, vybavenější zařízení. Navíc neriskujete návštěvu exekutora – pokud například onemocníte, nebo přijdete o zaměstnání, nejen nebudete vůči bance v platební neschopnosti, ale navíc můžete dosud naspořené peníze použít jako svůj záchranný kruh. Nejspíš mi dáte za pravdu, že je lepší vzdát se nového notebooku, než nechat si ho zabavit ještě s dalším majetkem, ocitnout se v registru dlužníků atd..

Rezerva

V ideálním případě byste po sečtení všech příjmů a odečtení veškerých výše uvedených nákladů měli zůstat v plusu. Pokud ne, nezbude vám opět než zamyslet se nad tím, jak zvýšit své příjmy (změnit zaměstnání, vzít nějakou práci na “vedlejšák,” zvýšit si kvalifikaci), nebo snížit výdaje. Skoro v každém rozpočtu se najdou položky, na kterých se dá ušetřit!

Nuže, zbyla-li vám nějaká částka, evidujte ji jako rezervu. Vždy, když to bude byť jen trochu možné, snažte se tuto rezervu navyšovat. Nikdy nevíte, co se může přihodit a finanční polštář se bude hodit. Ideální výše rezervy je podle finančních poradců minimálně ve výši šesti měsíčních platů, aby pokryla případný výpadek při ztrátě zaměstnání a dala čas na hledání nového místa. Z rezervy pak čerpejte v jen skutečně nevyhnutelných případech, jako jsou poruchy domácích spotřebičů, nenadálé servisy auta a podobné. Všechny ostatní výdaje byste měli pokrýt buď z měsíčních výdajů, nebo postupně naspořit.

Závěr

Podmínkou takto vedeného hospodaření je samozřejmě kázeň při vydávání peněz, podrobná a pravidelná evidence výdajů a příjmů a také občasná analýza situace – zejména hledání úspor. Bez těchto faktorů je správa financí proveditelná jen velmi těžko. Samozřejmě ideální stav je takový, že vyděláte tolik, abyste nemuseli počítat každou korunu. Ale kdo z nás, kromě pana Paroubka, to má? 🙂