Vize: Jak podnikat v Česku?

Když dnes budete chtít začít podnikat, musíte splnit celou řadu náležitostí. Osobně jsem přesvědčen o tom, že stávající situace je již natolik komplikovaná a složitá, že mnoho potenciálních budoucích podnikatelů odradí. Proto bych chtěl prezentovat svou představu ideálního státu, který podnikání podporuje nejen na předvolebních billboardech, ale i ve skutečnosti.

Hlavním předpokladem je, aby podnikání bylo považováno za základní lidské právo. Toto právo by přitom mělo být omezeno jedině tehdy, pokud podnikatel závažným způsobem poruší zákony. V praxi by to tedy mělo fungovat tak, že vydání živnostenského listu by nebylo ničím podmíněné a bylo by zcela zdarma. Výjimkou by byly předchozí nevyřešené závazky vůči dodavatelům či zákazníkům – v takovém případě by úřad oprávnění nevydal. Budoucí podnikatel by tak měl pouze ohlašovací povinnost, kdy by na jednoduchém formuláři uvedl nezbytné osobní údaje a obratem by dostal od úřadu živnostenský list a IČO. Tím okamžikem by mohl začít podnikat.

Vypustil bych také další podmínky, kterými je dnes podmíněno vydávání živnostenských listů v nejrůznějších oborech. Neměl by to být úředník nebo zákon, kdo bude rozhodovat, zda si například smíte otevřít lékárnu nebo fitness centrum. Vždy by to měl být trh, tedy zákazníci, kdo rozhodne, zda budete prosperovat, nebo skončíte krachem. Jedinou výjimkou v tomto směru by byly obory, které přímo ovlivňují život nebo zdraví klientů – tedy například k otevření lékařské praxe by jako podmínka bylo stanoveno úspěšné dokončení vysoké školy v oboru lékař.

Za zásadní faktor, ovlivňující rozhodnutí dnešních případných podnikatelů, jsou povinné paušální platby (zdravotní pojištění, sociální odvody). Ty jsou leckdy vyšší, než kolik drobný živnostník, který má živnost jen jako “přivýdělek,” celkem měsíčně utrží. Přitom kdybychom to, jak se občan zajistí ať už z hlediska svého zdraví, nebo důchodu, nechali výhradně na něm, odpadla by největší bariéra v podnikání. V konečném důsledku by tak stát získal mnohem více peněz z daní, protože podnikat by se vyplatilo i tehdy, pokud se tržby pohybují ve stokorunách měsíčně.

S tím by také souvisela změna daňového systému. Daňové přiznání by se vešlo na jeden list formátu A4 (možná i A5), kam by podnikatel uvedl kromě nacionálií už jen  své příjmy a výdaje v uplynulém roce (vše by samozřejmě musel být schopen doložit). Z rozdílu mezi příjmy a výdaji by pak spočítal 15% a tuto částku by zaplatil do státní pokladny jako daň (platilo by se na jeden účet, platby by se rozlišovaly variabilním symbolem, který by odpovídal IČO). V rámci zjednodušení by se samozřejmě zrušily veškeré výjimky a odpočitatelné položky – počítalo by se 15% ze zisku a basta. Díky tomu by se jednak předešlo manipulacím, jejichž cílem je odvést na dani co nejméně, a současně by si daně mohl spočítat každý, kdo absolvoval základní školu. Pravda, dnešní daňoví poradci by mi asi za takové zjednodušení daňového systému nepoděkovali :). 

Zrušil bych také jakékoli další povinné platby třetím stranám. Nevidím například důvod, proč by provozovatel penzionu měl platit kromě televizního poplatku (který je také dosti polemický) ještě výpalné nějakým “autorským svazům.” Je věcí té které televize, aby vypořádala autorská práva za užití děl, která vysílá. Proč by Karlovi Gottovi, Heleně Vondráčkové, Petrovi Jandovi a dalším měl platit ještě podnikatel jen za to, že poskytuje svým zákazníkům veřejně dostupnou službu?

Odstranil bych veškeré regulace. Ceny má určovat trh, nikoli “hodný strýček stát.” Chcete provozovat taxislužbu s cenou 99 Kč/km? Prosím – pokud si s touto cenou získáte klientelu, jezděte si za ní. Samozřejmě jednou z podmínek by ale bylo (a platilo by to ve všech oborech), že zákazník musí být před nákupem či využitím služby jasně informován o ceně, kterou zaplatí. Uzavření kartelu s ostatními podnikateli v oboru by ale bylo důvodem k nekompromisnímu a doživotnímu odebrání živnostenského listu.

Těch věcí, jak by se dala zlepšit situace v soukromém podnikání, by bylo ještě mnohem více. Bohužel v dnešní době se nejspíš lepších podmínek nedočkáme. Stát evidentně nemá zájem na tom, aby občané měli dostatek svobody a mohli rozhodovat o svých životech. Je pro něj mnohem lepší stav, kdy je občan svázán džunglí zákonů, ve kterých se neorientuje bez dobrého právníka a daňového poradce. Místo toho, abychom otevřeli trh a pak jen vybírali 15% daň, z čehož by nakonec prosperovali nejen podnikatelé, ale i stát, máme systém, kdy je pro mnoho lidí výhodnější melouchařit, pracovat “na černo,” nebo dokonce nedělat vůbec nic.