Tento článek měl být původně součástí včerejších Týdnovin. Protože ale jeho rozsah překročil stanovený “limit,” vydávám ho dnes samostatně. Reaguji na zprávu Unesené dítě uvidíte v mobilu, poplach budou vyhlašovat operátoři.
Chápu, že mediálně vděčné téma, jakým ještě nedávno bylo zmizení malé dívenky, je ideální k prosazování nepopulárních opatření. Mohli jsme to opakovaně vidět jako “boj proti terorismu,” kdy na základě medializace určitých událostí postupně došlo k zavedení buzerací cestujících, dosahující až narušení intimity.
Ztracená Anna Janatková tak otevřela dveře policejně-operátorskému spamu, kdy zákazník podle nějakého klíče dostane na svůj telefon MMS s fotografií a popisem pohřešovaného dítěte. Tím klíčem by měla být poloha uživatele (tj. zprávy budou zasílány uživatelům v určitém okruhu od místa, kde bylo dítě viděno naposledy). Už nikdo se dnes nepozastavuje nad mírou porušení soukromí, kdy je mobilní operátor schopen s přesností až na desítky či stovky metrů určit, kde se jeho klienti nacházejí.
Stejně tak nikdo neřeší, že jde o nevyžádanou zprávu (byť tedy ne reklamní sdělení), kterou si zákazník neobjednal. Vždyť jde přeci o dobrou věc, stejně jako v případě boje proti teroristům!
Většina ztracených dětí se najde druhý den, kdy se ukáže, že jen “přespaly” u “kamaráda” či kamarádky, aniž by považovaly za nutné dát to na vědomí svým rodičům. Proč bych měl být obtěžován jen proto, že někteří rodiče nedokázali vštípit svým dětem základy chování?
Neméně negativně vnímám i skutečnost, že mi operátor bude cokoli posílat na telefon, který jsem si pořídil za své peníze a pro své účely. Určitě jsem nevyhodil několik tisíc za to, aby mi chodily fotografie cizích dětí!
Co tedy dělat v případě, kdy takové zprávy dostávat nechci? Bude možné se nějakým způsobem bránit? Půjde u operátora nastavit, že opravdu nemíním zdarma dělat práci, kterou má dělat policie, placená z mých daní? Předpokládám, že to nebude možné – vždyť přeci jde o moc dobrou věc, která se v cizině osvědčila.
Čekám na den, kdy policie po razantních škrtech, prováděných pod taktovkou ministra Johna, dostane státem garantované právo používat nejen mobilní telefony občanů, ale také jejich auta, jízdní kola, oblečení, teplou vodu a nevím co ještě. Proč bychom neměli strážcům zákona poskytnout své osobní auto pro účely hledání vraha či zloděje? Vždyť jde přeci o dobrou věc!
Předpokládám, že zastánci použijí argument, že jednou třeba budu rád, když se díky rozeslané zprávě najde mé ztracené dítě. Ne, nebudu. Pokud se mi ztratí dítě, bude to ukázka mého selhání, jeho špatné výchovy a především moje osobní záležitost, se kterou nemám právo obtěžovat ostatní.
0 komentářů