Proč budu volit Stranu svobodných občanů – 5. díl

Po jednodenní pauze se dnes opět pouštím do analýzy volebního programu Strany svobodných občanů. Tentokrát se budu věnovat školství, zejména pak placení školného.

Proč chci volit Svobodné?

XII. Školství a věda

“Pokládáme za neblahý jev, pokud se školství stává ideologickým nástrojem pro šíření vládní ideologie…”

To se, bohužel, v naší zemi děje. Stejně, jako jsme za socialismu sepisovali eseje na téma “co se u nás vybudovalo během socialismu,” píšou dnešní děti o tom, co se vybudovalo díky Evropské unii. Užitná hodnota takových cvičení je samozřejmě nulová a jediným výsledkem je systematické vymývání mozků našich dětí. Moc dobře si pamatuji doby, kdy jsem opravdu uvěřil tomu, že SSSR je náš velký kamarád, který nás zachránil a myslí jen na naše dobro. Pravda, postupem věku jsem o tuto iluzi přicházel, nicméně jsem si zcela jist tím, že se ji do mé hlavy snažila vetknout právě škola. Souhlasím tedy s postojem SSO, že školy by měly být vzdělávacími centry, nikoli ideologickými pračkami a zpracovávateli dětských mozků.

“Svobodní odmítají systém centrálního řízení vzdělávání, který upírá rodičům právo rozhodovat o výchově svých dětí a který brání nadaným jedincům rozvíjet svůj individuální talent dle svých specifických potřeb. Stát by měl dbát jen na to, aby škola poskytovala základy dané akreditací pro daný typ školy.”

Zrovna nedávno zazněly z řad našich politiků hlasy, že by měla být zrušena víceletá gymnázia. Patrně je vnímají jako projev elitářství a vyčleňování “těch lepších” od “těch horších.” Je evidentní, že tato snaha jde ruku v ruce s integračními tendencemi a snahou o zrušení zvláštních škol. Osobně jsem proti zásahům ať už jedním čí druhým směrem. Toto falešné rovnostářství totiž v konečném důsledku přináší jen samé negativní efekty.

Sám jsem studoval v době, kdy víceletá gymnázia nebyla a jejich vznik jsem kvitoval jako otevření prostoru pro nadané děti. Byl jsem rád za to, že ti chytřejší mohou přeřadit na vyšší rychlost a nejsou brzděni těmi řekněme pomalejšími. Dodnes vzpomínám na to, jak jsem trpěl v první třídě při koktavém předčítání slabikáře mými spolužáky a stejně tak jsem v dalších ročnících vnímal jistou zaostalost spolužáků, jež po základní škole pokračovali v učilištích. Samozřejmě nic proti vyučeným – jejich služby potřebujeme všichni a leckdy možná i častěji a více, než služby akademiků. Bohužel systém vzdělávání je orientován na průměrnost a tak část žáků nestíhá a druhá dostatečně nevyužívá svůj potenciál. Proto jsem přesvědčen o tom, že víceletá gymnázia musí zůstat jako možnost pro ty, pro něž je běžná základní škola nudná a jen ubíjí či brzdí jejich talent a intelekt.

Jakýkoli zásah státu v této oblasti považuji za snahu zasadit všechny děti do šedi průměru a vrátit se o více než dvacet let nazad, kdy jakékoli vyčnívání z řady bylo trestáno zašlapáním.

Nechť je to trh, kdo rozhodne, o jaké školy je zájem. Základem trhu je ale možnost výběru – nechť rodiče nadanějších dětí mají možnost umístit své potomky do “výběrové školy,” stejně jako rodiče těch “pomalejších” či “zaostalejších” mohou zvolit pro své dítě školu, kterou bude zvládat. Je úplně jedno, jak tomu kterému vzdělávacímu ústavu budeme říkat – zda “zvláštní,” “speciální,” nebo “výběrový.” Důležité je, aby každý mohl vzdělávacím procesem procházet rychlostí, která mu vyhovuje a nebyl brzděn jen proto, že si politici myslí, že je to tak dobré pro ty “zpomalené.”

“Obsah a forma výuky by měly být výhradně na domluvě mezi učiteli, školou a rodiči, případně studenty. Vždy však musí být obsah výuky v souladu s akreditačními podmínkami. Vznikla by tím větší rozmanitost a širší možnost výběru.”

Tady už se sice pohybujeme maličko na hraně, nicméně idea, že by školy mohly být více specializované, se mi docela líbí. Ne každý má nadání na to, aby třeba kreslil (osobně hodiny výtvarné či hudební výchovy považuji za ztrátu času) a někdo naopak ocení více hodin matematiky, fyziky a chemie. Samozřejmě je nezbytné ponechat rámec základů, které budou muset absolvovat všichni – ať už jde o výuku mateřštiny, historie naší země či určitou úroveň matematiky.

Osobně bych ale svému dítěti zvolil školu, která nabídne jiný než současný rozsah učiva (samozřejmě s ohledem na jeho schopnosti). Umím si například představit, že bych upřednostnil vzdělávací ústav, kde by občanská nauka neznamenala učení se poučkám a definicím, ale opravdu občanské vzdělávání v rovině politické a filozofické, založené především na diskuzi. Zkuste dnes najít školu, kde je žák známkován za schopnost uhájit vlastní názor, použít argumenty a ne jen za to, že se nabifloval několik stránek z učebnice, které se zrovna ten týden zkouší.

“V oblasti vysokoškolského vzdělávání vycházejí Svobodní z principu, že je ryze soukromým, nikoliv veřejným statkem.”

Tady už se se Svobodnými neshoduji zcela na 100%. Osobně vycházím z principu, že některé vysokoškolsky vzdělané lidi potřebujeme my všichni. Jsou to například učitelé, vědci, lékaři a další. Samozřejmě existují i obory, jejichž absolvováním student v konečném důsledku získá především osobní prospěch (napadají mě například právníci).

Samozřejmě se nemohu vyhnout otázce placení školného. Vycházím z jednoduchého předpokladu: proces vzdělávání/studia není bezplatný, jak se mnohé pravicové i levicové strany snaží tvrdit. Své studium si člověk zaplatí v následující práci z odvedených daní. Je celkem značný předpoklad, že tyto daně budou díky vyššímu platu větší a tudíž za několik let takový pracující uhradí veškeré náklady spojené s jeho vysokou školou. Stejně tak je pravdou, že většina rodičů vysokoškoláků pracuje a tedy platí daně, tudíž by neměl být problém, aby studium jejich potomků bylo financováno právě z těchto peněz.

Na druhou stranu: pokud by Svobodní prosadili zrušení daně z příjmu, jsem schopen (a ochoten) z ušetřených peněz našetřit svému potomkovi na vzdělání a neměl bych s tím problém. Samozřejmě by ale musel existovat způsob, jak zpřístupnit vzdělání sociálně slabším, jejichž příjmy ani po navrácení daní na vysokou školu pro dítě nestačí.

Nevidím jako šťastné ODSkou preferované studentské půjčky. Mladý člověk dostuduje a do života vstoupí s dluhem. Chce-li bydlet, musí si pořídit byt na hypotéku, kterou s dluhem za školu získá mnohem obtížněji, pokud vůbec a když se mu to podaří, zadluží se na hodně dlouho dopředu. Osobně bych jako schůdnější viděl například závazek, že státem podpořený (“sponzorovaný”) student bude následných několik let pracovat ve službách státu. Pokud by podmínku nedodržel, musel by školné splatit podobným způsobem, jako půjčku.

“Svobodní podporují různorodost v zaměření škol a v jejich obtížnosti.”

Souhlasím – viz výše. Nechejme těm bystřejším svobodu volby školy dle jejich schopností a nehrajme si na falešnou rovnost a rovnocennost.

“Svobodní jsou pro rovný přístup k financování středních a základních škol veřejných, církevních a soukromých. Dotace ze státního rozpočtu na žáka či studenta musí být spravedlivá, tj. stejná u všech třech typů škol.”

Opět budu souhlasit – osobně jsem žil v přesvědčení, že dotace na žáka jsou stejné, bez ohledu na to, o jakou školu se jedná. Nevidím důvod, proč by tomu tak nemělo být – tedy pominu-li snahu státu upřednostňovat jemu podřízené školy, což vnímám jako kontraproduktivní.

“Svobodní odmítají zavádění státních maturit. Tento projekt podporuje průměrnost, zatěžuje státní rozpočet nepřiměřenými náklady a omezuje volbu studenta v zaměření na individuální zájmy jeho studia.”

Další souhlas. Státní maturity vnímám jako nesmysl, který vznikl proto, aby se na něm někdo napakoval. Snahu o to, aby všichni maturanti skládali shodné závěrečné zkoušky bez ohledu na dosavadní zaměření studia, vidím jako zbytečně omezující. Nevidím důvod, proč by absolvent humanitního gymnázia, střední odborné školy a učiliště měl mít srovnatelné znalosti ve státem vybraných oborech.

“Školné na vysokých školách: Absolvováním vysoké školy člověk zlepšuje své vyhlídky na trhu práce nebo naplňuje svůj osobní zájem o daný obor. Svobodní jsou proto jednoznačně pro zavedení školného na univerzitách a vysokých školách…”

Viz výše. Jak jsem řekl: pokud by povinnost platit školné byla spojena se snížením daňové zátěže a tedy s možností našetřit si na vysokou školu bez nutnosti redukovat dosavadní výdaje, vidím placení školného jako možné. V žádném případě ale nesouhlasím s formou prezentovanou ostatními stranami jako je ODS či TOP 09, jež chtějí školné zavést jako nenápadnou formu dalšího výběru peněz od občanů, ačkoli tím fakticky ušetří miliardy ze státního rozpočtu.