Původně jsem chtěl udělat podrobnou recenzi Nokie E52, jenže takových recenzí je na českém Internetu celá řada, včetně opravdu profesionálních. Nakonec to tedy bude spíše takový odlehčený srovnávací test ve stylu “měl jsem N95, nyní mám čtvrt roku E52 a jaké jsou rozdíly?”
Historie mých mobilních telefonů se začala psát Nokií 5110, kterou jsem toho času kupoval narychlo za 5,5 tisíce. Výrobkům finského producenta jsem zůstal s jedinou výjimkou věrný dodnes: po 5110 následovala Nokia 3110, pak už barevná 3410, následně 6110i s foťákem, kterou vystřídal jediný Samsung SGH D900. Následovala N95, kterou osobně považuji za srdeční záležitost – díky operačnímu systému Symbian to byl první mobilní telefon, který dělal to, co jsem chtěl (resp. co jsem si do něj nainstaloval).
Jenže ani N95ka nebyla dokonalá – měla už odsloužených několik tisíc hodin, což se projevovalo slabou výdrží baterie (při mém způsobu používání vydržela sotva 24 hodin) a vrzáním výsuvného mechanismu v otevřeném stavu. Kromě toho byla i poměrně “tučná” a těžká – nebál bych se ji označit jako malou cihličku. Protože ve svém zaměstnání sloužím pohotovosti, potřeboval jsem telefon s větší výdrží. Nakonec mi padla do oka E52, která je z hlediska softwarového vybavení prakticky identická s N95 (tj. obě mají Symbian S60 3rd edition). Hardwarová stránka je taktéž prakticky stejná – oba telefony mají wi-fi, bluetooth, integrovaný GPS modul a možnost připojení k datovým sítím 3G.
 |
 |
| Nokia E52 | Nokia N95 |
Výdrž
Katalogovou výhodou měla být větší výdrž na baterie. Zde se ale ukázalo, jak dalece se liší výrobcem uváděné údaje od praxe. Je na místě podotknout, že s telefonem pracuji asi více, než průměrný uživatel: prakticky neustále jsem připojen k nějakému počítači skrze bluetooth a každou půlhodinu probíhá automatická synchronizace s Outlookem. Intenzivně využívám domácí bezdrátovou síť ke čtení elektronické pošty a občasnému surfování. Možná i díky tomu mi telefony vydrží nabité jen zlomek času udávaného výrobcem.
Zatímco Nokia N95 slibuje 215 hodin (skoro 9 dní) v pohotovostním režimu, E52 se chlubí 672 hodinami (28 dní). Za rozdílem stojí baterie s vyšší kapacitou – N95 je osazená akumulátorem Li-Ion s 950 mAh, zatímco E52 má baterii Li-Ion 1 500 mAh, která pokrývá prakticky celou zadní stranu telefonu. Praxe je ale taková, že prvně jmenovaná vydržela v provozu v průměru 24 hodin, zatímco baterie E52 zůstává živá kolem tří dnů. Je to sice citelný pokrok, přesto si na víkend bez nabíječky odjet nedovolím.
Váha a rozměry
Již jsem zmiňoval nižší váhu a sympatičtější rozměry E52ky, tak se na ně podívejme prakticky: N95 měří 99 x 53 x 21 mm, zatímco E52 116 x 49 x 10 mm. Nováček je tedy o 7 milimetrů vyšší, ale o více než polovinu tenčí. To pocítíte zejména při přenášení telefonu v kapse, kde N95ka působí jako malé závaží. Ostatně ani váhový rozdíl není malý: 120 gramů proti 98 gramům opravdu pocítíte.
Souboj konstrukcí
Do ruky lépe padne E52ka a stejně tak hodnotím výše i její klávesnici, na které je opravdu radost psát. U její výsuvné sestřičky byla především dolní řada kláves při psaní dosažitelná jen za cenu dosti nepříjemného krčení kloubů palce, kdy telefon balancoval v dlani na hranici spadnutí. E52 má velkorysou a nebál bych se říci až skvostnou klávesnici, která mi pocitově hodně připomíná někdejší manažerskou špičku 6310i. Celkově mobil padne do ruky a velice příjemně se ovládá.
Pozitivně hodnotím i klasickou konstrukci – výsuvná má sice výhodu v absenci rizika nechtěného stisku kláves, nicméně to se dá řešit nastavením automatického zamykání klávesnice. Výsuvná konstrukce N95 navíc nejen zdržovala při manipulaci s telefonem, ale s přibývajícím počtem otevření a zavření se postupně zvětšovala i vůle a výsuvná část postupem času mírně “vaklala” a povrzávala. Stranou nemohu ponechat ani nepříjemný pocit, kdy se výsuvná část při hovoru nepříjemně zarývala do ušního boltce.
Displej
Přesto, že u N95 pokrýval displej prakticky celou plochu zavřeného telefonu, zůstal u E52ky skoro stejně velký a to i přesto, že se pod něj musela vejít ještě klávesnice. Zatímco displej N95 měl 40 x 53 mm, E52 disponuje jen nepatrně menším o rozměrech 37 x 49 mm. Rozlišení obou telefonů je ale shodné: 240 x 320 pixelů (displej E52 je tedy jemnější).
Fotoaparát
V čem naopak N95 vynikala, byl fotoaparát. Disponuje optikou Carl Zeiss a rozlišením 5 Mpx (rozlišení snímků v nejvyšší kvalitě 2 592 x 1 944). Čočka byla bezpečně uschována za mechanicky otevíratelnou krytkou, takže nehrozilo její poškrábání při položení telefonu na hrubý povrch. Kvalitu fotografií jsem hodnotil jako uspokojivou a srovnatelnou s digitálními fotoaparáty, které pořídíte v cenové relaci mezi 3500 a 5000 Kč. V případě E52 z nepochopitelných důvodů osadila Nokia telefon jen 3Mpx snímačem (2 048 x 1 536 ) a plastovou čočkou bez jakékoli ochrany. Asi nepřekvapí, že po třech měsících používání již optika nese známky poškrábání, což se samozřejmě promítá i do fotek. Kvalita snímků je jedním slovem bídná a to i díky absenci automatického ostření a stabilizátoru (obojí N95ka měla). V MMSce to sice nezaznamenáte, ale na počítači jsou fotografie “koukatelné” až při zmenšení na 1024×768 pixelů. Zatímco N95ku jsem tedy mohl vzít na dovolenou jako plnohodnotný mobil, E52ka poslouží maximálně jako obrázkový záznamník. Velký mínus telefon získal za nemožnost vypnutí zvuku spouště.
Navigace a GPS modul
Další parametr, ve kterém N95 poráží E52ku, je GPS. Je pravda, že navigační moduly Nokií mají poměrně daleko k opravdovým navigacím, nicméně E52ka je v tomto směru opravdu hodně slabá. Její starší sestřičce trvalo asi půl hodiny, než poprvé nalezla pozici. Pomohlo naložit ji do auta a kousek s ní jet – pak už se většinou chytala do minuty. E52ku jsme proti tomu vozili za čelním sklem i několik hodin v kuse, leč výsledek byl mírně řečeno neuspokojivý. Když už náhodou našla signál, poměrně často ho následně ztratila. V podstatě neexistovala trasa, kterou by telefon zvládl odnavigovat od začátku až do konce. Netestovali jsme přitom v žádné vysoké zástavbě – naopak jsme jezdili po silnicích, z nichž bylo vidět na všechny světové strany. Výpadky signálu z družic byly tak časté, že jsem po několika letech vytáhl ze šuplíku samostatný bluetooth GPS modul. Chci-li telefon použít jako navigaci, musím nejprve na palubní desku položit GPS modul, spojit ho s telefonem a teprve poté mohu vyrazit na cesty. V tomto směru tedy E52ka byla poměrně velkým zklamáním.
Hardware
Co je naopak velice znát, je rychlejší procesor (600 MHz vs 332 MHz), díky kterému je Nokia E52 citelně svižnější. Například synchronizace s počítačem, která zabrala na N95 i více než minutu a totálně znemožnila jakoukoli další práci, probíhá u E52ky na pozadí během několika desítek vteřin. Rychlejší je i spouštění aplikací – zatímco N95 byla opravdová “čekárna,” E52 je i subjektivně dvakrát živější. K vyššímu výkonu jistě přispívá i dvojnásobná operační paměť (128 MB vs. 64 MB ve prospěch E52).
Co jsem ale opravdu nepochopil, proč má E52ka jen 60 MB vnitřní paměti (N95 měla 148 MB). Standardně totiž “na disku” zbývá kolem 25 MB volného místa, nicméně občas se stává, že telefon z nepochopitelných příčin toto místo alokuje a následně zamrzne (viz např. článek Mizející místo v telefonu, co s tím?). S N95 podobný problém nebyl a uživatel navíc nemusel řešit, jaké aplikace nainstaluje na rozšiřující kartu a které do paměti telefonu. Oba telefony samozřejmě podporují karty microSDHC.
Senzor polohy
Za naprostou zbytečnost považuji senzor polohy. Nejedná se o akcelerometr, na který jsou zvyklí uživatelé iPhonů, ale poměrně primitivní senzor, reagující otočením displeje na náklon telefonu. N95ka toto řešila v závislosti na tom, jak jste otevřeli (posunuli) výsuvnou část. U E52 je pohybové čidlo poněkud nepředvídatelné a nejednou se mi stalo, že otočilo displej na šířku i při velmi mírném naklonění. Časem jsem tuto funkci vypnul, protože mě obtěžovalo neustále naklánět telefon do stran, abych se vrátil k normálnímu zobrazení. Neocenil jsem ani možnost ztišení vyzvánění či vypnutí budíku pohybem. Aktivní čidlo náklonu je navíc (podle neoficiálních informací) příčinou zamrzání některých navigačních softwarů.
Resumé
Celkově vzato bych Nokii E52 hodnotil jako solidní manažerský telefon, zatímco N95ku i jako poměrně obstojný fotoaparát. E52ka je z hlediska systému stabilnější (N95 jsem minimálně jednou za 14 dnů restartoval), výrazně déle vydrží nabitá, lépe se s ní manipuluje a má mnohem pohodlnější klávesnici. Z hlediska vybavenosti jsou oba telefony takřka identické a oba nabízejí možnost rozšíření funkčnosti celou řadou aplikací napsaných buď v Javě, nebo ještě lépe pro OS Symbian. E52ka sice není takovou “stylovkou,” jako její baculatější sestra, nicméně i přesto nabízí solidní vzhled a kvalitní dílenské zpracování.
Svůj výběr tedy hodnotím pozitivně: za 7 000 Kč jsem získal modernější a rychlejší verzi svého předchozího telefonu. V tuto chvíli ale vím, že mou příští zastávkou bude – tedy až operátoři nabídnou neomezené připojení k Internetu za slušnou cenu – Nexus One nebo jeho nástupce :).
0 komentářů