Nedávno jsem se zamýšlela nad vším, co se změnilo v ČR od sametové revoluce roku 1989. Přechod z komunismu k demokracii přinesl opravdu mnoho změn. Jednou z nich je lístečkový systém v institucích, jako jsou finanční instituce, některé pošty, úřady, dokonce i vybraná oddělení v moderních nemocnicích,… Já sama jsem tuto v té době novinku opravdu uvítala, neboť jsem si představovala, jak už mě nikdo nebude přebíhat ve frontě, klidně si budu moci sednout na židli, nebo si ještě někam dojít a něco zajistit než na mne přijde řada.
Postupem času jsem ale zjistila, že i tento vynález je slabý na českou vynalézavost. Češi vymysleli již tolik způsobů, jak předběhnout ostatní, nebo dokonce i vydělat peníze! Ukázkovým případem je například cizinecká policie, kde vždy už před otevírací dobou čekali nedočkaví cizinci, aby byli uvnitř mezi prvními a zmáčkli si tak včas tlačítko na strojku na čísla. Kdyby tak neučinili,možná by se ten den třeba již nedostali na řadu. Toho samozřejmě využili Češi tak, že se ráno dostavili na výše uvedené místo, namačkali si řadu lístečků s nízkým číslem a pak je prodali cizincům, kteří měli vyšší číslo, nebo žádné a kterým tím ulehčili čekání.
Způsobů jak předbíhat je opravdu nesčetně. Často jsem viděla, jak si klient přinesl obálku s čísly, podíval se na monitor s číselnou řadou, pak se zanořil do své obálky a vytáhl patřičné číslo, aby nemusel čekat. Pak už stačilo jen vyběhnout k přepážce dříve než klient s pravým číslem. K provedení tohoto kousku je nezbytností výraz drsňáka, ne-li přímo sériového vraha, aby byla jistota, že klient, který má poctivě získané stejné číslo, nevznese žádné námitky.
Sama jsem se stala obětí jiného triku. Když jsem čekala na hlavní = největší poště v Praze a po dlouhé době nad přepážkou nejdál ode mne naskočilo číslo, jenž jsem třímala v ruce, zvedla jsem se z lavice a vydala se k příslušné úřednici. Mezitím se ovšem ke stejné přepážce doslova přiřítila slečna se složenkou. Vzhledem k tomu, že neměla žádné číslo, pomyslela jsem si, že to je předchozí zákaznice, která se jen vrátila k přepážce s nějakou reklamací. Poté co po dlouhé době od okénka odešla, vydala jsem se k němu já, ale to už nad ním svítilo číslo následující po mém. Úřednice na mne nechápavě zírala, když jsem jí podala číslo, o němž se domnívala, že ho právě obsloužila. Došlo mi tedy jak to všechno bylo. Ano, takto je také možné na systém vyzrát, protože většina unavených pracovníků úřadů ani nekontroluje, zdali ten, koho zrovna obsluhují, má číslo, jež bylo vyzváno k dané přepážce.
Zde se projevuje, že Češi jsou opravdu „inteligentním“ národem. Bohužel však ani za ty roky, kdy se u nás tento vynález používá, řada z nich nepřišla na to, jak to vlastně celé funguje. Spousta lidí je bezradná již při volbě produktu, nebo služby, které budou následně požadovat a tak dlouhé minuty bezradně tápou u strojku na čísla a vytvářejí tak za sebou dlouhou frontu. Takže jsme vlastně tam kde jsme v tomto směru byli za socialismu… 🙂 Ještě horší je varianta, kdy se klient diví, proč má třeba číslo 956, když na monitoru jsou čísla typu 82, 250, 460. Pro tohoto klienta je charakteristická následná panika, že proboha bude muset čekat než obslouží ještě asi 500 dalších klientů. Ani když je v místnosti třeba jen 10 klientů, nedojde mu, že existuje něco jako, že každý úředník má svoji vlastní číselnou řadu klientů, kterou obsluhuje. Toto lze hlasitě komentovat slovy: „Bílý!“ 🙂
Obávám se, že jsou všechny ty změny na některé Čechy možná příliš a nestihli je ještě vstřebat. Netroufám si říci, jak dlouho bude trvat, než je pochopí. Odhaduji, že to už ale bude na světě zcela nový vynález tohoto druhu…
0 komentářů