Sonda do hlavy a duše Karla K. 🙂 Co mi vyšlo v testu osobnosti, jaký bych měl být a jaký si myslím, že jsem?
V pondělí jsme spustili nový projekt Test osobnosti, který na základě necelé padesátky otázek zařadí osobnost člověka do jedné ze šestnácti kategorií. Každá kategorie je specifikována čtyřmi písmeny, přičemž každé písmeno má určitý význam. Vyzýval jsem čtenáře, aby se pod “promo článkem” pochlubili, do jaké kategorie je metodika zařadila. Ačkoli stránky zaznamenaly první den více než 170 návštěv a 108 dokončených testů, svůj výsledek neprezentoval nikdo. Rozhodl jsem se tedy jít příkladem 🙂 a trošku rozebrat, nakolik se shodují charakteristiky mého typu s realitou.
Začněme tedy tím nejdůležitějším: jsem typ INTJ.
Stručná charakteristika o lidech typu INTJ říká: “Lidé typu INTJ mají jasné představy o budoucnosti. Mají organizační schopnosti a dostatek energie k realizaci vlastních myšlenek. Rádi vyhledávají takové situace, kde je potřeba řešit komplexní problémy. Vytváří všeobecné platné systémy a strategie na dosažení cílů, které si stanovili. Je to poměrně vzácný typ, neboť se vyskytuji asi v jednom procentu populace.”
Vidíte to, čí blog tady čtete? Vzácný typ, vyskytující se sotva v jednom procentu populace :). Přiznávám, že mé ješitné ego potěšilo zjištění, že svým typem osobnosti “vybočuji z řady.” Samozřejmě je tu otázka, zda je to dobře, nebo ne… 🙂
Souhlasím s jasným přehledem o budoucnosti, ať už krátkodobým, který se u mne projevuje takřka detailním plánováním času prostřednictvím tria Outlook-Google Calendar-mobil, tak i dlouhodobým, kde mám celkem zřetelně načrtnuto, kam bych chtěl, aby se můj život dále ubíral.
U dostatku energie bych zvýraznil právě to k realizaci vlastních myšlenek. Pokud se pro něco nadchnu, jsem skutečně schopen tomu věnovat mnoho času a pozornosti, dokud danou věc nedovedu k nějakému finálnímu stavu. Důkazem budiž například redakční systém, na kterém běží tento blog. Ten vznikl na základě nápadu publikovat články dynamicky a jeho kostra byla naprogramována v průběhu jednoho týdne. Od té doby se stále vyvíjí a přibývají nové funkce – ať už viditelné pro čtenáře, nebo běžící v pozadí. Stejně vznikl i projekt Test osobnosti, kde od prvotního nápadu a analýzy do spuštění uplynulo pouhých sedm dní.
Další rozbor INTJ popisuje takto: “Nezávislí, analytičtí a rozhodní. Mají výjimečnou schopnost změnit teorie v pevné plány postupu. Vysoce oceňují znalosti, schopnosti a strukturu. Potřebují, aby to co dělají, mělo pro ně smysl. Dalekosáhlí myslitelé. Mají velmi vysoký standard pro svůj výkon i výkon ostatních. Přirození vůdcové, ale nechají se i vést, pokud stávajícím vůdcům věří.”
Zde se ztotožním především s prvními třemi slovy. Nezávislý jsem, aniž bych se o to sám nějak aktivně snažil. Mám svůj styl života, svůj pohled na svět, své názory, které si formuluji na základě co možná největšího objemu informací. Mám tendence analyzovat, nicméně, to přiznávám, někdy se uchyluji k “myšlenkovým zkratkám.” Potvrzuji i rozhodnost – slovo “nevím” u mne funguje pouze ve významu “nemám informace,” ale prakticky nikdy v mém podání nebude znamenat “netuším, jak se rozhodnout.” Že vysoce oceňuji znalosti, to také zcela souhlasí. Mám například vedoucího, který dokáže teoreticky diskutovat skoro na jakékoli téma, počínaje ekonomikou, přes politiku, až po teorii vesmírných černých děr. V posledním jmenovaném tématu jsem docela zběhlý, neb astronomie byla dlouhá léta mým koníčkem, takže jsem mohl ocenit šéfův rozhled, neboť jeho tvrzení stála na vědeckých faktech.
Považuji za důležité, aby věci kolem mne dávaly smysl a byly logicky odvoditelné, dokazatelné a zdůvodnitelné. Nemám rád například vědecko-fantastické filmy a literaturu, protože podle mne neodráží realitu a nestojí na věcech, které si mohu osobně prověřit.
Souhlasí i to, že musím dělat takové věci, které dávají smysl. Právě proto potřebuji ke svému životu práci, která je užitečná a zůstávají za ní hmatatelné výsledky. Měl jsem například zaměstnání, kde jsem většinu pracovní doby seděl u Internetu a když už bylo potřeba něco udělat, byly to zpravidla problémy typu “došel inkoust v tiskárně,” nebo “vylila jsem si kafe do klávesnice.” Tato práce mě nebavila a velice rychle došlo k demotivaci a s tím souvisejícímu poklesu mé pracovní morálky. Aktuálně mám zaměstnání, kde přicházím do kontaktu s novými technologiemi (naposledy např. virtualizace) a to, co dělám, přináší konkrétní výsledky – například 50 uživatelů může pracovat na novém terminálovém serveru, podařilo se mi rozběhat záložní řadič domény (klíčový server pro síť s active directory), máme řízené provádění aktualizací Windows atp.. Tohle jsou věci, které mě baví, protože vidím jejich smysl a výsledky.
V části, kde jsou popisovány vůdčí schopnosti, bych spíše nesouhlasil. V pracovním životě jsem se dvakrát ocitl na vedoucí pozici a subjektivně hodnotím tato období negativně. Možná to bylo dáno mým nízkým věkem (poprvé jsem se stal vedoucím ve 23 letech), možná tehdejším osobním rozpoložením, ale každopádně si myslím, že jsem nebyl dobrým šéfem. O to více dnes kritizuji “manažerské rychlokvašky,” vzniklé na základě nějakých školení, nebo dosazené na funkce jen proto, že “na to studovali.”
Co se týká vztahu ke svým “vůdcům,” pak budu souhlasit s výsledkem testu. Zažil jsem asi desítku nadřízených pracovníků a jen ve dvou případech si tito lidé získali můj respekt a s tím související pokoru a podporu. Mým vedoucím nemůže být kdekdo. Musí to být člověk s přirozeným respektem (respekt jen na základě své pozice si u mne nikdo nezíská), rozhodný, spravedlivý a měl by mít nějaké vystupování. Například mého posledního ex-šéfa jsem nemohl vystát proto, že mluvil jako dlaždič, celkově se choval velmi primitivně a rozlišoval své podřízené na “mazánky” a “neoblíbené.” Je celkem pochopitelné, že díky svému postoji k němu jsem rychle zapadl do druhé ze jmenovaných škatulek.
Z dalších charakteristik typu INTJ na Wikipedii budu už jen vyjímat jednotlivé body.
“jim více vyhovuje pracovat samostatně, než s ostatními lidmi a obvykle nejsou tak sociální jako ostatní, přestože jsou připraveni převzít vedení, pokud se nikdo jiný nehlásí, nebo vidí zásadní nedostatky v aktuálním vedení.”
To skutečně odpovídá. Nemám rád práci v týmu, ani týmové hry. Baví mě pracovat samostatně, protože si mohu vše rozvrhnout a udělat podle sebe a následky pak mohu opět nést sám a jen za vlastní činy. Jsem individualistou a cosi jako “kolektivní úspěch” je pro mne nepochopitelné. Nechtěl bych mít jen zlomek úspěchu, nebo být pouze součástí – jedním z několika – úspěšného týmu. To mi vyhovuje i v současném zaměstnání, kde rád nesu osobní zodpovědnost za některé úkoly a jakoukoli spolupráci s někým dalším považuji za zdržování.
Vedení jsem před deseti lety převzal skutečně proto, že jsem byl nespokojený se stávajícím stavem na tehdejším oddělení, které podle mého názoru fungovalo velice neefektivně. Proto jsem přijal následnou nabídku a pokusil se systém změnit. Jak jsem přiznal výše, udělal jsem při tom mnoho chyb a po ještě jedné obdobné zkušenosti jsem usoudil, že nejsem vhodným typem pro tyto pozice. Naposledy, když za mnou přišel můj stávající vedoucí s konstatováním, že mu budu dělat zástupce, jsem toto odmítl.
“Mají sklon být velmi pragmatické a logické osobnosti”
Ano, to sedí. Nemám rád nelogické věci, protože mě rozčilují. Miluji, když do sebe věci zapadají a fungují stylem “když A, tak B a když ne B, tak C.” Mám rád hledání souvislostí tam, kde existují spojitosti a naopak nemám rád nic, co “logicky nezapadá.” Svého času jsem dokonce prohlašoval, že “co nelze napasovat do tabulky, to neexistuje.”
“nízkou tolerancí pro nespoutaný emocionalismus.”
To je také pravda. Jsem alergický na čistě emocionální chování a reakce. To je jedna z mála věcí, která mě dokáže pokaždé vyvést z míry. Měl jsem například kamarádku, která byla velice inteligentní, což jsem na ní oceňoval. Jakmile ale přepnula do “ženského režimu” a začala reagovat skrze emoce, přestával jsem ji chápat a pokaždé mě tímto překvapila :). Naštěstí jsem měl v tomto směru štěstí na manželku, která využívá povětšinou logiku a rozum a nějakým emotivním jednáním mě překvapuje jen zcela výjimečně :).
“obvykle nerozpoznávají autoritu založenou na tradici, postavení či titulu.”
Chm, viz výše – tohle jsem psal :). Že je někdo ředitel ještě neznamená, že ho budu uznávat jako svého šéfa. Samozřejmě budu plnit požadavky a úkoly takového nadřízeného, ale nebudu mít respekt a patrně budu pod jeho vedením nespokojený. Být mým vedoucím určitě není žádný med, ale dostane-li se “nade mne” člověk s osobností a respekt si získá, může se pak spolehnout na mou loajalitu vůči němu.
“Rádi přicházejí k novým poznatkům.”
Ano, to je pravda. Nic mě nenadchne tak, jako poznávání nepoznaného :). Například v mém oboru mě svého času uchvátila virtualizace. Virtualizoval jsem snad všechno, kdyby to šlo, virtualizoval bych i rychlovarnou konvici. Pokud mě něco zaujme a já cítím, že mi to může přinést nějaké rozšíření obzorů, jsem ochoten tomu věnovat mnoho času, dokud nedosáhnu alespoň nějakého stavu uspokojení. Příkladem budiž např. právě ona virtualizace, kde jsem se dostal od hrátek s MS Virtual PC přes VirtualBox až k VMWare ESX serveru, na kterém máme nyní rozjeté první dva firemní servery. Podobně zaníceně také experimentuji s Linuxem, ve kterém vidím potenciální cestu, jak uhnout omalovánkám v podání Microsoftu. Na Linuxu mě baví právě to, že některé věci nejdou “samy od sebe,” jak jsme zvyklí z Windows, ale je nutné se jimi zaobírat, dohledávat informace a řešit detaily.
“Mohou dokonce být považováni za nejvíce nezávislé z všech šestnácti typů osobnosti.”
Tohle se moc příjemně čte 🙂 :-P.
“Osobnosti s tímto typem pracují nejlépe, je-li jim dáno velké množství samostatnosti a kreativní svobody”
Ano, toto opět sedí dokonale. Měl jsem jak vedoucí, kteří mi stáli za zadkem, tak i takové, jež mi řekli pouze svou vizi a já se ji snažil zrealizovat vlastním způsobem. V takové situaci jsem i nyní a musím říci, že mi velice vyhovuje. Můj nadřízený mě nebuzeruje, pouze přijde s tím, co by potřeboval a nechává mi volné ruce. Pravda, někdy přednese kromě úkolu i (zpravidla šibeniční) termín, ale práce pod tlakem mi nedělá problém. Ostatně když jsem byl v Ostravě na svém prvním pohovoru, byl jeho součástí tzv. “stres test.” V principu se jednalo o to, že jste se mohli buď detailně zabývat jednotlivými otázkami a celý test nestihnete, nebo pojedete “logicky” a “odhadem” a test vyplníte v limitu. Zvolil jsem druhou variantu a podle personalistky jsem udělal ten test jako jeden z vůbec nejlepších :). Když se mi v práci stane nějaká nenadálá, kritická událost, přepínám do režimu, kdy v hlavě analyzuji a průběžně plánuji, co dělat dál (zkusit tohle, když to udělá tamto, je to tímhle, pokud ne, zkusit…). Nikdy jsem nezpanikařil, ačkoli leckdy to byly situace, při kterých by se mnohý ajťák opotil :).
“Mají vrozenou touhu se vyjadřovat”
To jste si asi všimli 😀
“Mají sklony si být silně vědomi svých znalostí a schopností.”
Ehm, ehm, ne, tohle vůbec není samolibý článek :-D. Vůbec nedokazuje, že si jsem něčeho takového vědom :-D.
“V utváření vztahů mají INTJ sklony vyhledávat ostatní s podobnými charakterovými rysy a ideologiemi.”
Naprosto odpovídá!! Postupem času jsem se stále více zaměřoval na to, aby mé partnerky nebyly zajímavé jen po stránce vizuální, ale aby také odpovídaly některým mým kritériím. Důležitý byl například světonázor, pohled na některé otázky, které jsem já považoval za důležité. Nakonec jsem po dlouhém hledání našel Visnery a i po sedmi letech musím říci, že to byla nejlepší volba mého života. Neshodujeme se sice v naprosto všem – to by asi ani nebylo normální, ale jsme si skutečně podobní jak charakterem, tak i svými názory a idejemi. Stalo se nám například, že jsme na jednom srazu vedli docela náročnou debatu na různé politické, náboženské, společenské a nevím jaké otázky a protože proti nám seděl silný oponent, začali jsme se mimoděk střídat. Zjednodušeně by se dalo říci, že zatímco jeden odpočíval, druhý pokračoval v obhajobě společných názorů. Plynule jsme na sebe navazovali a oponent v podstatě nemusel nijak upravovat svou argumentaci na základě toho, s kým hovoří. I dnes, když například před spaním vedeme své oblíbené dialogy, nejsme většinou ve sporu, ale rozvíjíme to, co řekl ten druhý a vzájemně doplňujeme detaily.
Podle testu je Visnery jiný typ, než já (ostatně ona se určitě pochlubí ve vlastním článku), nicméně její “jinakost” je dána především její výraznější orientaci na lidi (rozuměj: zatímco já jsem mrzout a lidi většinou považuji za obtěžující hmyz, Visnery je k lidem otevřená, ochotná pomoci a na rozdíl ode mne v nich hledá a očekává od nich především to dobré).
“INTJ mají od přírody sklony být nároční v jejich očekávání a přistupovat ke vztahu velmi racionálně.”
Heh :). Velice výstižné. Nejen Visnery, ale i mnoho mých přátel by potvrdilo, jak racionálně k našemu vztahu přistupuji. Někteří byli až překvapeni – zejména skalní romantici, udivující se nad tím, že i ve spokojeném manželství jsem schopen přemýšlet například nad aspekty rozvodu. Myslím, že je to dobře. Samozřejmě jedna věc jsou city, které v nezměněné síle chovám již roky, ale druhá věc je zůstat nohama na pevné zemi.
“INTJ nemusí vždy odpovědět na přirozeně se vyskytující zaslepenost ale počká na partnera/partnerku více vyhovujícímu jeho či její sadě kritérií.”
Ano, počkal jsem si 25 let, ale stálo to za to! 🙂 Když jsem poznal Visnery, bylo mi prakticky ihned (a to jen na základě komunikace přes ICQ) jasné, že “něco takového chci” jako partnerku. Díkybohu to vyšlo :). Hodně často na toto období vzpomínám a říkám manželce, jak těžce bych asi nesl, kdyby tehdy byla zadaná, nebo neměla zájem :).
“Osoby typu INTJ věří především v platnost vlastního úsudku a nenechávají se ovlivňovat autoritami nebo všeobecným názorem.”
To už jsme probírali výše, takže souhlas.
“Nemají rádi opakující se jednotvárnou činnost”
To potvrzuji – jakákoli rutina je pro mne ubíjející, demotivující a kdyby se měla stát náplní mé práce, velice rychle bych změnil zaměstnání.
“Dokáží být neústupní až tvrdohlaví.”
Taktéž sedí. Ostatně toto tvrzení si mnozí z vás opakovaně potvrdili v diskuzích pod články :).
“Sobě věří mnohem více než ostatním.”
Naprostá pravda. Dodnes často cituji Daniela “NaModro” Dočekala (dnes Pooh.cz) a jeho bonmot nikdy nikomu nevěř. Skutečně důvěryhodným člověkem jsem pro sebe jen já, pak moje manželka, následují nejbližší přátelé. Ke kategorii známých už mnohdy přistupuji s ostražitostí a přemýšlím, co jim mohu a co bych neměl sdělit. Přílišnou důvěřivost k ostatním lidem považuji jednoduše za hloupost.
“Okolí vnímá osoby typu INTJ jako neústupné”
To jste asi také nesčetněkrát zažili ve zdejších diskuzích 😛
“Ve skutečnosti ale INTJ mají schopnost změnit názor vždy, když se vyskytnou nové okolnosti.”
V tomto směru chápu např. Davida Ratha a jeho “politický turismus.” Sám jsem sice leckdy dosti konzervativní, ale dostanu-li do ruky fakta, která osobně vyhodnotím jako relevantní, jsem schopen názor upravit, změnit, nebo dokonce uznat, že jsem se mýlil. Toto se ale stává jen velice výjimečně.
Tak, myslím, že jsem se rozebral dostatečně. Doufám, že se vám ze mne neudělalo špatně 😀 a snad jsem alespoň trošku přispěl k tomu, že poznáte jednoho z lidí, stojícího za tímto projektem.
Řada shod charakteristik s mou představou o sobě samém mě vedla k tomu, že jsem tento test osobnosti začal považovat za velice přesný. Jako vůbec první mě správně zařadil mezi introverty, ačkoli navenek působím na většinu lidí extrovertně. Byli i tací, kteří mi můj názor, že jsem introvert, chtěli rozporovat :). Test osobnosti to poznal zcela správně. I proto jsem se rozhodl ho převést do online podoby, aby si ho mohli zkusit a porovnat se sebou i ostatní. Pokud jste si tento test ještě nedělali, najdete jej na http://testosobnosti.zarohem.cz/. Doufám, že se v diskuzi pod tímto článkem podělíte o výsledky, případně se pochlubíte, jak odpovídají popisy právě vám. Budu se těšit!
0 komentářů