Dnes si dovolím udělat výjimku a ocitovat na našem blogu celý projev politika, v tomto případě Lubomíra Zaorálka z ČSSD. Činím tak proto, že se v diskuzích pod několika články rozhořely debaty na téma regulačních poplatků a Zaorálek při svém včerejším projevu v Poslanecké sněmovně velice výstižně formuloval názory, se kterými se zcela ztotožňuji. Dovolil jsem si některé pasáže zvýraznit – pokud se vám nebude chtít číst celý text, věnujte alespoň těmto pasážím svou pozornost.
Zdroj: Projev Lubomíra Zaorálka, 10.2.2009, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky:
Dobrý večer, dámy a pánové, kolegové, slyšeli jsme tady už několik úvah o regulačních poplatcích a jejich smyslu. Dovolte mi, abych si položil úplně základní otázku, protože vlastně toto hlasování by mělo být hlasování o bytí, nebytí, oprávněnosti nebo neoprávněnosti regulačních poplatků.
Říkáme jim poplatky regulační, to znamená, že regulují. Ta otázka je, co regulují nebo koho regulují? Pravděpodobně snad tuším smysl nebo úmysl zákonodárce. Úmyslem regulačních poplatků bylo regulovat neodpovědné a snižovat množství neodpovědných lidí v ordinacích nebo v lékárnách. Doufám, že to říkám správně. Toto byl základní smysl regulačních poplatků – docílit toho, aby ti neodpovědní v ordinacích, lékárnách zbytečně nebyli. Takže otázka je, tyto poplatky, docilujeme jimi toho? Máme informace o tom, že by tento systém v tom základním smyslu fungoval?
Podívejte se, první tady vidím skupinu lidí, u kterých je evidentní, že na nich nemají poplatky co regulovat. To jsou lidé v bezvědomí, sražení autem, lidé s infarktem. Chápete, co je regulováno na těchto lidech, kteří možná jsou tam dopraveni na nosítkách? Je evidentní, že regulační poplatek u nich je zvláštní absurditou, protože cítíme, doufám, že se o to nebudeme přít, že u těchto lidí regulace zřejmě nefunguje, protože 30 korun je nepřesvědčilo, že v tom stavu by se tam neměli dostavit. Ale víte, co je zajímavé? Já mám velké podezření, že regulační poplatky nedopadají na ty nezodpovědné, ale že možná dopadají na odpovědné, na ty opravdu nemocné.
Viděl jsem, přátelé, data Státního ústavu pro kontrolu léčiv a pravděpodobně každý, kdo se tím zabývá, tak vám potvrdí, že dochází k velkému snížení spotřeby léků na vysoký krevní tlak nebo na cukrovku. To jsou poměrně vážné invalidizující nemoci, které je třeba léčit. Pokud třeba staří lidé nemají prostředky na to, aby si léky pořídili, tak to je něco, co zkracuje jejich život. To znamená lidé, kteří by měli k lékaři dojít nebo do lékárny. Pokud tam nedojdou, a dochází k radikálnímu snižování těchto léčiv, tak se ptám, jestli to není tak, že regulace dopadá na ty, kteří by se léčit měli, a jestli škody, které tím vznikají, nejsou větší než nějaký zisk, o kterém jsme si mysleli, že ho docílíme. Jestli tedy tyto poplatky působí jako bariéra čerpání lékařské péče, já mám vážnou obavu, že to tak v řadě případů je, tak si myslím, že to je něco, co společnost poškozuje.
Je tu jedna věc, přátelé, kde si myslím, že regulace poplatků nefunguje. A byl bych rád, kdybyste mě sledovali, jestli je má úvaha logicky správná. Podívejte se, my říkáme, že poplatky by měly bránit neodpovědným. Ale kdo poplatky vybírá? Vybírají je majitelé těch zařízení. Ony nejdou do systému lékařské péče, vybrané poplatky nejdou do pojišťoven, vybírají je majitelé těch zařízení. Představte si, že majitelé zařízení mají samozřejmě zájem zvýšit si svůj měsíční příjem o patnáct dvacet tisíc. To znamená, dochází k regulaci nebo ne, jestliže ti, kteří je vybírají na regulaci vlastně nemají zájem? Takže já tvrdím, že tady je v myšlence regulačních poplatků rozpor. Mají regulovat, ale ti, kdo je vybírají naopak se těší na příjem a určitě nemají zájem si ho snižovat a rádi budou pracovat úplně opačným směrem. Tady tvrdím, že byla chyba. A řekněte mi v Evropě zemi, kde tyto poplatky nejdou zpátky do systému pojištění! Mně připadá, že to je zásadní chyba, které se dopustil ten – a takhle vlastně podvrátil úmysl, který chtěl sledovat, regulovat ty, kteří jsou neodpovědní a neměli by v lékárnách a ordinacích zavázet.
A pak je tu jedna věc. Řeknu vám takový praktický příklad. Člověk, který je ze slabší příjmové skupiny. On ví, že má zajít k lékaři a pak k lékárníkovi, jenomže to je dvakrát třicet korun, dva poplatky. Není to tak, že tento člověk v řadě případů se raději rozhodne vynechat lékaře a jít přímo k lékárníkovi? Rozumíte, to je docela přece pochod, který asi často se děje. A myslím si, že vám to i lékárníci někteří potvrdí, že oni se dneska ocitají v (roli) těch, které lidé přímo žádají, co si na chřipku mám vzít. On obejde lékaře a přímo lékárníka se ptá. A lékárník, přátelé, ten mu nedá to, co mu předepsal lékař. Ten mu zřejmě dá to nejdražší – lék za 120 korun, protože pro něj je toto nejefektivnější! Takže systém jde vlastně proti klientům, protože on je vlastně pro ně nevýhodný. V rámci šetření, redukce návštěvy lékaře, se zvyšují příjmy lékárníků, protože ti se stávají lékaři, kteří chtějí ušetřit, ale neušetří, snaží se je léčit.
Já si myslím, že je tady ještě jedna věc, která je špatná ze sociálního hlediska. A dokonce, pokud si vzpomínám, tak to nepopíral ani ministr Julínek. Totiž to, že systém limitů, mám na mysli systém limitu 5 tisíc korun, který je tady snížen, nefunguje a pokusím se vysvětlit, proč nebude fungovat ani ve snížené podobě. Prostě on nefunguje proto, že do těchto limitů se řada věcí nepočítá. Nepočítá se tam hospitalizace a především se tam nepočítají doplatky na léky. Doplatky na léky, jak jsem si to zjišťoval, téměř 80 % doplatků na léky do tohoto systému nevstupuje, a to je vážná věc, protože v souvislosti s touto vládou Mirka Topolánka došlo k poměrně dramatickým nárůstům, největším prozatím nárůstům v cenách léků. Někdy dokonce je to z třiceti čtyřiceti korun na 100 až 150! Takže to, že tam 80 % těchto doplatků nevstupuje, do limitů, i do těch snížených, vlastně neřeší problém sociální.
A ještě jednu věc bych vám rád řekl, na kterou jsem narazil a která souvisí se sociálním problémem regulačních poplatků. V polovině minulého roku uveřejnila Evropská komise výsledky šetření o dostupnosti zdravotní péče v různých evropských státech. Bylo to za rok 2005 a 2006. Já jsem si tam všiml, oni u respondentů v různých evropských zemích se zabývali tím, kolik návštěv se v těch zemích u respondentů neuskutečnilo, protože zařízení byla prostorově nebo finančně nedostupná pro ty, kteří měli zájem je navštívit.
A tam měla Česká republika jeden primát. Tam totiž ty skupiny obyvatel byly rozděleny do takových čtyř skupin podle příjmů, od těch nejbohatších k těm nejchudším, a v případě České republiky jako jediného státu v Evropě platilo, že ten počet neuskutečněných návštěv byl stejný u všech příjmových skupin. To znamená, ta lékařská péče byla u nás sociálně dostupná pro všechny, chudší i bohatší. Toto bylo specifikum lékařské péče v Česku.
Je jasné, že systém regulačních poplatků tento systém určité rovnosti péče, rovnosti přístupu k péči jednoznačně ruší, právě proto, že poškozuje ty, na které vy nemyslíte ani teď v té podobě, kterou tady nabízíte – upravené, na ty seniory. Senioři – jsou to známé věci, tak se nezlobte, že to zopakuji, po 65 letech, pokud vím, zhruba 80 % seniorů je nemocných, takže se těm lékárnám a lékařům nevyhnou. A právě tyto lidi jste vy i z té úpravy vynechali. Ty, kteří jsou nejpostiženější, kteří jsou sociálně nejslabší a které regulační poplatky – říkám v uvozovkách regulační – napadly nejvíc. Protože u těch z drtivé většiny, pokud k tomu lékaři jdou, to není neodpovědnost, protože u nich i bolení hlavy může být příznakem vážných problémů.
Já si prostě myslím, že to vaše hledisko, které vy jste zvolili, údajná redukce těch neodpovědných, je něco, co je nesmírně obtížné naplnit a ten váš systém, tak jak byl zaveden, je podle mne v tomto velmi povrchní a není schopen tady rozlišit, dopouští se podle mě celé řady nespravedlností a podle mě ho nelze obhájit. Děkuji.
0 komentářů