Tak jsme s manželkou po dlouhé době strávili víkend v Ostravě (většinou totiž víkendy trávíme ve Studénce). Pátek byl ve znamení “firemní párty,” která se konala u příležitosti narozenin kolegy, se kterým jsem seděl v kanceláři do loňského října a také se loučil kolega a kamarád, který odchází z naší nemocnice ke konci května.
Akce to byla zdařilá, hodně bujará a veselá. Já, protože jsem měl pohotovost, jsem bohužel nemohl pít a byl jsem tak v roli řidiče. Nakonec se to vyplatilo: když jsem lehce před půlnocí odvážel kolegyni, zastavila nás hlídka a poprvé v životě mi dávali dýchnout. V Ostravě totiž probíhala velká akce, zaměřená právě na alkohol a jiné návykové látky. Trošku mě překvapila otázka policisty, zda jedeme (znovu zdůrazňuji lehce po půlnoci) ze sportu. Po pravdě jsem odpověděl, že jedeme z firemní oslavy, načež jsem dostal náústek a už jsem dýchal :).
Na akci jsem se také setkal s mým ex-šéfem, s nímž jsme se rozhodně nerozešli v dobrém (viz Oblíbený šéf je v háji, vztah vzkvétá… …co více si přát? a (Ne)oblíbený šéf podal výpověď! Hip, hip, …!). Ten mě sice vraždil pohledem, odpověděl mi až na třetí pozdrav, ale dobrou náladu z celé “zahradní párty” se mu zkazit nepodařilo.
Během pohotovosti mi volali z RTG, že jim nechodí spojení mezi nemocničním informačním systémem a rentgenologickým softwarem. Už asi měsíc požaduji po vedoucím oddělení, abychom byli proškolení, neboť RTG běží na jakémsi UNIXu a Solarisu, o kterém nikdo z nás nemá ani páru. Teď se to konečně ukázalo v praxi. V první řadě jsem zavolal člověka z firmy, která nám spravuje nemocniční systém. Ten měl vypnutý mobil, takže jsem nemohl udělat nic jiného, než zavolat na RTG, že se to řeší a bude řešit. Rozčílený pákistánský lékař vyžadoval moje jméno, že si bude stěžovat. To jsem mu ochotně sdělil a odpověděl jsem mu, že bude jedině dobře, když si opravdu bude stěžovat na co nejvyšší úrovni, protože pak se třeba s našim proškolením začne konečně něco dělat.
Každopádně s kolegou, který také drží pohotovosti, jsme se shodli na tom, že ty peníze, které za pohotovost dostáváme, nám opravdu nestojí za to, abychom na sebe nechali řvát kdekým (tuplem nějakým pákistánským doktorem – takhle ať si vyskakuje doma na svých deset manželek!)…. Ostatně dnes se (i z dalších důvodů) bude na pondělní poradě našeho odboru rozhodovat o tom, zda pohotovost položíme, nebo ne.
Později k večeru se mi ozval ten člověk z firmy, spravující NIS, vyptal se mě na detaily a slíbil, že se na to podívá. V devět večer mi pak poslal SMS, že podle něj by mělo vše fungovat. Tak uvidíme dnes, zda bude veselo….
V sobotu mě vzbudili hned v osm ráno. Každý pátek se totiž v nemocnici provádí tzv. “zkouška náhradních zdrojů,” během které se vypne proud v polovině nemocnice a testuje se, zda naběhnou náhradní diesel-agregáty. Když se někde provádí operace, je zkouška odložena. Tak tomu bylo i tento pátek. Takže mi v osm ráno volali z energetického dispečinku, že budou v devět vypínat proud. Připravil jsem hlášení, které se deset minut předtím zobrazí na všech PC v nemocnici a šel znovu ulehnout.
Před devátou volali znovu, že se zkouška odkládá, neboť do nemocnice vezou těžký případ. Pak volali znovu v deset – že tedy zkouška bude definitivně v jedenáct. Upravil jsem hlášení pro uživatele a pomalu se chystal na výjezd, neboť je nutné po těchto výpadcích nahodit mobilní klimatizaci v jedné místnosti, kde jsou switche. O něco později volali z interny, že jim nestartuje jeden počítač.
Kolem poledne jsme se pak s manželkou vydali směr nemocnice. Já kvůli nahození klimatizace a opravě onoho PC na interně, ona mezitím nakoupila na další týden.
Večer jsme se dočkali události, na kterou jsme se těšili celý rok: hudebního svátku Eurovision Song Contest. Jak to dopadlo, na to se můžete podívat ve článku Eurovision Song Contest (Eurosong) 2008: Výsledky a videa!. Tuto akci máme s Drahou polovičkou opravdu rádi, neboť se díky ní můžeme podívat na hudební vkus ve více než čtyřech desítkách zemí našeho kontinentu. Jen nás mrzelo, že naší zemi reprezentovala ne moc dobrá Tereza Kerndlová (raději bychom na jejím místě viděli kapelu Čechomor) a že se Eurosongu neúčastní Slováci.
Neděle byla ve znamení dalšího svátku – tentokrát motoristického. Jela se totiž GP Monaka formule 1. Povedlo se mi na minianténku, umístěnou na zábradlí balkónu, chytit DVB signál, takže jsem si v pohodě nahrál i tento závod pomocí mého DVB “kolíčku.” Závod to byl pěkný, dramatický od začátku až do konce. Nakonec vyhrál můj oblíbenec Hamilton před dalším oblíbencem Kubicou. Dokonce i naše nejoblíbenější stáj – Honda – přivezla díky Rubensi Barichellovi body. Koho mi bylo opravdu líto, byl Adrian Sutil, který si po předchozích neúspěších jel pro krásné čtvrté místo, jež mohlo být vrcholem jeho dosavadní kariéry. Osm kol před koncem ho sejmul Kimi Raikkonen, který nezvládl svůj vůz a Sutila doslova sestřelil.
Zbytek odpoledne jsme sledovali britskou verzi seriálu The Office. Předtím jsme postupně viděli všechny čtyři série americké verze, která se nám velice líbila, především díky vynikajícímu Steve Carellovi. Britská varianta, ze které ta americká vzešla (a z níž převzala celou řadu gagů) je také docela zábavná a určitě se podíváme na všech dvanáct dílů, jež byly natočeny.
Večerní X-Factor jsem tentokrát omezil jen na vyhlášení výsledků, aneb Kdo s koho, ve kterém díkybohu konečně vypadli All-X. Tato formace mi v soutěži dost dlouho vadila a to především proto, že jejich vystoupení byla o kdečem jiném, jen ne o zpěvu. Místo přímého přenosu jsme se dívali na vydařenou komedii Jen přes její mrtvolu (Over Her Dead Body), což je povedený snímek, v mnoha směrech připomínající film Duch (The Ghost). Pokud se objeví v našich kinech, doporučuji jít se na něj podívat.
Před spaním jsme ještě koukli na další díl britského The Office, abych o čtyři hodiny později (ve 4:50) vstal do dnešního dne. V 11:30 mě čeká porada, na které se uvidí, jak to bude dál s mnou nenáviděnými pohotovostmi a také se dozvím, zda si skutečně onen Pákistánec stěžoval…. Tak mi držte palce!
0 komentářů