Srážka tramvají v Ostravě a nám nefungují žádanky na RTG!

Díky jednomu lemplovi, který se vykašlal na svou práci, musí lékaři psát své požadavky propiskou na papír, místo do počítače. Další pohled insidera.

Počítače jsou, stejně jako asi všude, stále běžnější součástí i v naší nemocnici. V současnosti jich máme kolem 600 (na cca. 1 500 zaměstnanců). Přispívají k efektivnější práci, jakož i ke centralizaci informací, díky které například nemusí pacient na každém oddělení znovu a znovu diktovat své nacionále.

Lékaři tak zadávají diagnózy, navrženou medikaci a léčbu do počítače a je kdykoli dohledatelné, co, kdo a kdy se kterým pacientem dělal. Stejně tak sestřičky snadno zjistí, jaké léky mají dát pacientovi večer a jaké ráno.

Jednou z vlajkových lodí naší nemocnice je rentgenologický systém, jehož smyslem je maximální digitalizace veškerých materiálů (především tedy snímků). Kromě toho je posláním tohoto systému efektivnější a rychlejší vyřizování požadavků, takže například lékař nevyplňuje žádanku na papír, ale jen zadá požadavek přes počítač do nemocničního informačního systému a odešle pacienta na RTG. Tam si z počítače “vytáhnou” požadavek, osnímkují pacienta a buď klasicky vytisknou snímek, nebo jej odešlou elektronickou cestou zpět ošetřujícímu lékaři.

Říkáte si, že je to skoro idylka? Ano, byla by – kdyby neexistovalo typické české lemplovství a vohnoutovství.

Jeden z mých kolegů – říkejme mu Mistr. S. – pán lehce po padesátce, dostatečně zakonzervovaný inženýr, vzpomínající dodnes na práci v Pascalu a databáze DBF. Tento člověk má právě na starost rentgen.

V pátek jsme dělali zásadní zásahy na serveru, který zpracovává RTG databázi. Zhruba kolem čtvrté volal jakýsi doktor z pohotovostního příjmu (emergency), že jim nechodí žádanky. Mistr S. vzal tuto informaci na vědomí, aniž si poznamenal, jaké žádanky skrze systém neprošly. Byl, jak již bylo řečeno, pátek odpoledne a tento pán je navyklý chodit domů přesně ve 14:30 (pravda, do práce chodí na šestou). Typicky lemplovským stylem “padla, pouštím cihlu z ruky a valím domů” tedy ledabyle projel databázi, usoudil, že to asi chodí (ačkoli lékař tvrdil pravý opak) a sdělil mi, že to už bude OK. Nato se odebral domů.

Já mám tento týden pohotovost na telefonu, což znamená, že ve dne i v noci musím být připraven pomoci s naléhavými problémy. Kolem sedmé telefon: tentýž lékař z RTG mi sděloval, že nechodí žádanky. Prý že to říkal již ve čtyři Mistrovi S. a myslel, že se to řeší, nicméně tři hodiny mu připadaly dlouho a navíc nastal stav nejvyšší pohotovosti….

V Ostravě se totiž v 17:53 srazily dvě tramvaje. Na místě zůstali dva mrtví a přes třicet zraněných. Sanitky a vrtulník začaly rozvážet pacienty do okolních nemocnic, včetně té naší.

Zatímco za běžných okolností by podobný výpadek nebyl až tak závažný, nyní se jeho dopady znásobily aktuální situací. Tedy konkrétně: zrovna ve chvíli, kdy naši lékaři opravdu potřebují rychlý a fungující systém, který jim usnadní práci a ušetří cenné minuty, tento systém nefunguje.

Takže místo nefungujících elektronických žádanek přišly na příkaz primáře RTG ke slovu žádanky papírové a celý slavný počítačový systém je v dané chvíli úplně k ničemu. Je zcela jasné, že vyplnění papírové žádanky zabere více času, než její rutinní “naklikání” na PC a přitom právě v tuto chvíli byla důležitá každá minuta.

V čem je problém?

1. V absolutní absenci jakékoli kontroly zmíněného Mistra S. – nikdo neměl šanci prověřit, zda a jak splnil či nesplnil původní úkol, než odešel domů.
2. V tom, že pracovníci našeho oddělení, až na Mistra S., nejsou v tomto specifickém software proškoleni a tudíž nemohou pomoci nijak víc než restartem serveru (což nezabralo). Ostatně amatérismus je synonymem našeho odboru -, aby nebyl, když na nějakých 40 lidí ekonomického odboru (pod který spadáme) připadá dohromady 30 000 Kč na všechna školení za celý rok.
3. V tom, že dokonce neexistuje ani smlouva o outsorcingu, nebo servisu s firmou, která daný software dodala. Dva tamní programátoři teď sice na problému pracují, ale to, prosím pěkně, jen na základě vlastní dobré vůle, dokonce bez nároku na odměnu! Přitom na klíčové aplikace by IMHO měla existovat smlouva na zásah 24/7! Není a když jsem na toto šéfa odboru upozorňoval, absolutně nevzal v potaz kritičnost celé situace. Kdyby ti dva teď zavolali, že na to kašlou a jdou do hospody, neměl bych jedinou “páku,” jak je přimět k nějaké činnosti….
4. V lemplovstí a osobní nezodpovědnosti lidí, jako je Mistr S., pro které je primární nikoli to, v jakém stavu zanechali svou práci, ale to, aby už byli konečně doma a mohli se válet na sluníčku na své lodžii (tohle mi Mistr S. dnes osobně nepřímo řekl). Bohužel s tímto socialistickým přístupem se setkávám nejen u nás v nemocnici, ale skoro všude, kde lidé nejsou motivováni platem, závisejícím na jejich schopnostech, dovednostech a pracovních výkonech. V nemocnici prostě máte tabulku, kde v průsečíku věku a vzdělání najdete nějakou částku a tu dostanete. Proto bude mít Mistr S. vždycky více, než třeba já – tedy jen proto, že je starší a má vysokou školu. Že nechá nefunkční žádanky na RTG, to se do platu nepočítá.

Nejen díky těmto faktorům pak informatika v očích zdravotníků vypadá tak, jak vypadá. Minimálně teď jsem schopen chápat nadávky lékařů, jež jsou dnes na službě. Ve chvíli, kdy právě nejvíce potřebovali “produkt našeho oddělení” – tedy dobře fungující nemocniční systém – jsou odkázáni na tužku a papír.

Přečtěte si také: Jak se vyhazují peníze v našem zdravotnictví v praxi? Pohled insidera.