Brno, hlavní nádraží: Hnus!

Začínám mít dojem, že mě někdo sleduje na každém kroku. Ne, nejsem účastníkem ani jedné z českých “rijálity šou.” Dokonce mi zatím ani neidentifikovali paranoiu. Jestli to nebude tím, že jsem ještě nenavštívil psychiatra :))). Jak si mám ale vysvětlit, že se Filip Rožánek už poněkolikáté objevil ve stejný den na stejném místě? Naposledy to byl tento pátek, kdy jsme oba (nezávisle na sobě) navštívili brněnské hlavní nádraží. A co víc – dokonce si dovolil mě předběhnout a na toto téma napsat spot, který jsem chtěl napsat já :)). Ale budiž – také přihodím pár řádek….

Běžně jezdím na ostravsko (kde pobývá má snoubenka) vlakem z Prahy, ale tentokrát se naskytla příležitost svézt se s kolegou, který měl cestu do Brna. Bohužel mě dovezl pět minut po odjezdu “mého” vlaku, takže jsem měl možnost strávit celou hodinu na nádraží.

Z Prahy jsem zvyklý na ledacos – naše hlavní nádraží je už notně zastaralé, špinavé, smradlavé, plné bezdomovců, dealerů drog, šlapek a kdovíjakých existencí. Ovšem Brno dokázalo překonat i náš “Sherwood” (pro méně znalé Sherwood=park poblíž pražského nádraží, plný feťáků, zlodějů, dealerů, bezďáků a podobných nemakačenků, kam není vhodné chodit po setmění). Patrně aby do hlavní haly netáhlo, nevstupuje se hlavními dveřmi, ale jakýmsi “bočním vchodem.” Zde si můžete všimnout dokonalého architektonického skvostu, kterým je vstupní brána ve stylu socialistického kovo-betono-skleněného vzhledu, nalepená na historickou stavbu. Nejsem sice estét, ale pohled na takto zhyzděnou budovu je dokonalou pěstí na oko.

Vstupní dveře jsou kapacitně nedostačující, takže když zrovna přijedou na plac před nádražím dvě a více tramvají současně, tak dav proudící dovnitř prakticky znemožní těm uvnitř budovu opustit. Ve vstupní hale je dokonalé příšeří, poskytující prostor nejrůznějším živlům a existencím. Smrad, který tam je, je těžko popsatelný a ještě obtížněji dýchatelný. Hlavní hala je sice prostorná, ale neposkytuje absolutně žádný prostor pro pohodlné čekání na vlak. Maximem jsou jakési žulové (nebo z jakého šutru to je) kvádry, na které se usadí maximálně tak 40 lidí. Ostatní halt musí postát.

Prakticky na každém centimetru čtverečním je nějaký stánek, kolem kterého se dá díky frontě a zevlujícím jen stěží prodrat. Samozřejmě jsem pro, aby byly na nádraží dostupné nějaké služby, jako je občerstvení a podobně, ale v již tak poddimenzované hale v Brně, nejsou stánky dobrým nápadem.

Vraťme se ještě před halu – tam najdete postávající bezdomovce. Co jsem je tak sledoval, každý z nich má svůj rajón, respektive odpadkový koš, který si hlídá. Pokud do koše vyhodíte něco zajímavého, bezdomovec to obratem vyloví. Co mě také zaujalo: brněnští bezdomovci si žijí lépe, než jejich pražští kolegové. Zatímco v Praze na “hlaváku” popíjejí pivo, nebo krabicové víno, v Brně jsem potkal dva páry bezdomovců s lahví vodky v ruce.

Chvilku jsem strávil u mapy města, situované před nádražím a dlouho jsem přemýšlel, zda je na ní vyobrazené celé město, nebo jen jeho středová část. Pokud je to opravdu celé město, tak je nějaké malé, ne? Je tu někdo, kdo by mi mohl objasnit, co na té mapě vlastně je?

Každopádně musím konstatovat, že brněnské hlavní nádraží pro mne bylo dosti odpudivým zážitkem. Takto by nádraží moravské metropole vypadat nemělo. Když si vzpomenu na skutečně luxusní nádraží v ukrajinském Kyjevě, nebo Oděse, nestačím se divit. Ostatně i nové nádraží ve Studénce strčí celé slavné Brno hl.n. do kapsy. Prostě fuj, fuj a ještě jednou fuj!