Článek Žárlím a nemůžu si pomoct na Žena-In.cz mě přivedl k zamyšlení nad tématem žárlivosti ve vztazích. Musím se přiznat, že nějaký ten rok nazad jsem býval žárlivý, řekl bych možná až “chorobně.” Moje Milovaná mi samozřejmě dávala najevo, že ji mé stihomamy a další projevy žárlivosti vadí a hodně často jsme spolu toto téma řešili. Stejně tak jsem o žárlivosti několikrát diskutoval i se svou nastávající tchýní. Protože jsem si uvědomoval, že tímto chováním nahlodávám náš jinak velice pěkný vztah, snažil jsem se tento problém řešit. Myslím, že se to snad i podařilo (i když objektivně to asi může zhodnotit moje drahá polovička 🙂 ) a tak jsem se rozhodl shrnout pár základních myšlenek a názorů na téma žárlivost.
- Tím, že žárlíte, rozhodně nezamezíte tomu, aby vám byl partner nevěrný. Naopak některé typy k tomu můžete žárlivostí “vyprovokovat” – ať už díky tomu, že “zakázané ovoce chutná nejlépe,” nebo proto, že partnerovi bude vaše žárlivost vadit, takže se alespoň pro svůj vlastní pocit “postará” o to, aby věděl, že ho “stíháte” oprávněně.
- Žárlivostí projevujete nedůvěru. Přitom právě důvěra by měla být v případě “normálního” vztahu jedním ze základních stavebních kamenů. V konečném důsledku tak žárlivostí vztah nahlodáváte. Ostatně ani partner, kterému tímto způsobem dáváte najevo nedůvěru, nebude v takovém vztahu příliš spokojený a je možné, že si najde jiný vztah, kde bude cítit, že je mu důvěřováno.
- Nezřídka je přílišná žárlivost odrazem nějakých vnitřních problémů psychického rázu (často např. malého sebevědomí). Pokud svou žárlivost neovládáte, není na škodu navštívit odborníky z oboru psychologie, aby vám pomohli s odstraněním příčin.
- Projevy žárlivosti (sledování, kontrolování, vyptávání, …) bude váš partner s největší pravděpodobností vnímat jako silné omezování. Ačkoli vztah je svým způsobem “dobrovolný závazek,” není to zlatá klec. Omezování svobody svého partnera může vyvolat “protiakci” – tedy v touhu po svobodě.
- I žárlivost může mít celou řadu podob: od nulové žárlivosti, až po žárlivost psycho(pa)tickou. Záleží na tom, jakou míru je schopen tolerovat váš partner. Pro někoho je absolutní nežárlení náznakem nezájmu o jeho osobu, někdo naopak netoleruje ani sebemenší žárleníčko. Důležité tedy je, aby lidé v této oblasti byli co nejvíce “kompatibilní.” Žárlíte-li více, než je váš partner ochoten tolerovat, zbytečně klesáte v jeho očích.
- Velká žárlivost je vyčerpávající, unavující a zničující – ať už pro vás, nebo pro partnera.
- Často je žárlivost “následkem” nějakého “spálení se” v předcházejících vztazích. Položte si ale otázku: “proč by měl stávající partner odnášet to, co se vám stalo s jinými?” Předchozí vztahy prostě do těch následujících nepatří za žádných okolností!
- Argument “žárlím, protože Tě miluji,” je od jisté míry žárlivosti pitomost, respektive umělou obhajobou špatného sebeovládání.
- Nežárlete jen proto, že se říká, že “chlapi jsou od přírody rozsévači semene,” nebo naopak že “ženské jsou kurvy.” Jak vidíte, obě uvedené věty mají stejnou náplň a obě jsou stejně nesmyslné. Proč žárlit kvůli těmto přiblblým rádobydogmatům? Říká se takových věcí, které přitom nejsou založené na pravdě… Všichni, všechny, ani všechno neznamená úplně všichni/y/o.
0 komentářů