Slyšela jsem mnoho příběhů o tom, jak v dnešní době zaměstnavatelé zaměstnají někoho, komu pak po měsíci práce nezaplatí. Dotyčný pak společnost opustí, zaměstnavatel si najde nového brigádníka, opět mu nezaplatí, a tak to jde pořád dokola. Vzhledem k téměř stoprocentní jistotě, že se postižení nebudou výplaty domáhat soudní cestou, má vlastně pořád zaměstnance, kteří pro něj pracují zadarmo. Nevěřila jsem, že se i já někdy nechám nachytat takovým podvodníkem. I když v případě “mého zaměstnavatele” se jednalo o podstatně propracovanější a také nasratelnější způsob podvodu.

Začalo to tím, že jsem v novinách našla inzerát, ve kterém hotel v Krkonoších hledal recepční. Nabídka mě zlákala natolik, že jsem obratem odpověděla a pár dní nato už jsem cestovala na pohovor do Hotelu Idol v Dolních Mísečkách. Pohovor proběhl až nezvykle rychle – šéf se mě na nic neptal, sdělil mi, že nástupní plat je 12 500,- hrubého při denní pracovní době 7:30 – 21:00 hod, s tím, že někdy časem přijme ještě jednu recepční. Ani to mě neodradilo od touhy zkusit tam pracovat. Bydlet bych musela tam – 15 Kč za ubytování se snídaní, 20 Kč za oběd, 20 Kč za večeři. Následně mi pan ředitel sdělil, že si vybral právě mne a zeptal se, zda si chci práci přijet na tři dny vyzkoušet. Slíbil, že když se mi zaměstnání bude líbit, mohu nastoupit. S vědomím toho, že mám místo téměř jisté, jsem si už týden nato zabalila batoh a investovala dalších 400 korun do zpáteční jízdenky. Hned při nástupu do autobusu se se mnou dala do řeči paní – že prý jede za prací, já na to, že já též. Tedy vlastně si tu práci jedu teprve vyzkoušet. Postupně jsme se dopracovaly k tomu, kde že vlastně mám pracovat, když mi s údivem sdělila, že ví o slečně, která byla v tomtéž hotelu na zkoušku přede mnou. Už tady mi celá ta nabídka začala být podezřelá.

Když jsem v 11:20 dorazila do hotelu, ubytovali mě v pěkném pokoji pro hosty s tím, že pro mne teď nemají místo v pokoji pro personál. Měla jsem radost, ale jen do té chvíle, než mi sdělili, že druhý den se budu stěhovat do pokoje jednoho ze zaměstnanců, kterého provizorně přesunou na pokoj k někomu jinému, a třetí den se budu stěhovat zase do úplně jiného pokoje. Jako bych tam snad překážela. Napadlo mě, že je divné, že když chtějí zaměstnat recepční a nemají pro ní volný zaměstnanecký pokoj. Dále jsem se tím ale nezabývala.

Deset minut poté, co jsem dorazila do hotelu, už jsem seděla na recepci a šéf na mne hrnul všechny možné informace ohledně této práce. Ten den jsem skončila ve 21:15. Další den byl nástup v 9:00 a když se zavírala recepce, bylo opět 21:15. Neodradilo mě ani šéfovo podivné chování vůči zaměstnacům – řev, mlácení s dveřmi, jejich ubytování na minipokojích, ve kterých se nachází jen “sklepní” okénko, police na prádlo a postel – nic víc, vyjma WC se sprchou. Pomyslela jsem si, že je to tu jako ve vězení. Ale ani to mi nebránilo se dále předvádět jako nejlepší možná recepční, aby byl šéf spokojený a třeba si tu nabídku nerozmyslel. V pátek – den před odjezdem – jsem měla nástup už v 7:30. Šéf se to ráno začal chovat divně i ke mně – tvářil se jako sfinga, a prohodil se mnou sotva pár slov. Protože jsem se měla dohodnout, kdy podepíšu smlouvu a kdy nastoupím, obrátila jsem se na něj s tímto dotazem. Šéf mě odbil, že se domluvíme až odpoledne. Odpoledne pak přišel, že je krásné počasí – ať se jdu projít, že mě zastoupí. Nadšeně jsem vyrazila na procházku, když mě zastavil muž s dotazem: “Slečno, nevíte kde je tu dobrá restaurace a internet?” Ihned jsem ho odkázala na “náš hotel” s tím, že v něm vaří kuchař, který loni vyhrál ceny ve významné kuchařské soutěži. Pak jsme se ale dostali k tomu, že v tom hotelu pracuji na recepci na zkoušku. Pán se neubránil ústům dokořán – tedy v ten moment jsme na tom byli stejně a to když mi sdělil, že on se tam také uchází o místo recepčního. Usoudili jsme, že možná pan ředitel míní přijmout dva recepční, aby nepostupoval protizákonně co se týká pracovní doby.

Když jsem přisla zpět na hotel, šéf se vyhýbal jakékoli odpovědi na mou otázku ohledně nástupu – že se prý mám zastavit až po večeři. Když jsem ho díky jeho posezení s přáteli nemohla “zastihnout” ani dvě hodiny po večeři, začala mi už docházet trpělivost a doslova jsem ho vytáhla, aby se tedy vyjádřil. V ten moment mi oznámil, že tu měl přede mnou na zkoušku ještě jednu slečnu a po mně že přijede ještě jeden pán, a že mi tedy zavolá v pondělí a dá vědět, koho z nás si vybral. Na to, že místo při pohovoru slíbil mně, zcela “zapomněl.” “Zapomněl” i na slib, že v rámci přípravy na zaměstnání u nich proplatí snídaně, jízdenku, a zajistí odvoz do a z hotelu. Když jsem se zeptala, jak to bude s jízdenkami za autobus, tak mi oznámil, že mi je proplatí jen tehdy, pokud se rozhodne pro mne. Při tomto jsem si vzpoměla, jak mi po příjezdu řekl, v kolik hodin mohu chodit na obědy a večeře, a po mém dotazu od kolika je snídaně protáhl obličej (čekal, že si o ni neřeknu, a on tak ušetří).

Dopředu jsem oznámila, že místenku zpět do Prahy mám na sobotu 9:00, tudíž odvoz na autobus bude potřeba v 8:30. Bylo mi to odkýváno jak vedoucím, tak řidičem. S řidičem jsem se ještě v pátek ve 20:30 domlouvala, že to je v pořádku, že s tím počítá a odveze mě. Naplánovala jsem si tedy, že v 8:00 si dám snídani, v 8:20 vezmu zavazadla, odevzdám klíč, atd. a v 8:30 vyrážíme.

Když jsem ráno dorazila na osmou do jídelny, servírka na mne už z dálky volala, že mi šéf vzkazuje, že mě pan řidič neodveze, neboť včera dělal přesčas a dnes tedy dostal volno. Tohle mě opravdu vytočilo! Na dotaz, proč mi to neřekli včera večer, nebo proč mě neodveze šéf (též jezdil s tím samým autem), se mi nedostalo odpovědi. Pan šéf se celé ráno zbaběle ukrýval ve svém pokoji, recepce zamčená, nikde nikdo. Cesta k autobusu by vzhledem ke strmé neposypané zledovatělé cestě hotelu a následně po zledovatělé silnici trvala hodinu, takže bylo zle. Snídani jsem nechala snídaní, popadla batoh a v 8:10 už jsem “letěla” směr bus, s tím, že to je nestihnutelné. Ze zoufalsví mě napadlo stopovat, i když jsem vždy věřila, že bych nikdy v životě nestopovala. Uvědomila jsem si ale, že bude opravdu velké štěstí když kolem mne vůbec projede nějaké auto. První auto nezastavilo, druhé už ano. Jen díky paní v červeném jeepu jsem to stihla. Tady už jsem si to všechno dala do souvislosti. Panu řediteli bylo líto dát i malé peníze za odvoz a zřejmě ani neměl v úmyslu někoho zaměstnat. Na webové stránce hotelu je stále vystaven inzerát: Recepční – s nástupem IHNED. Budou tedy i dále probíhat výběrová řízení, a každý zván jako jediný vybraný “na zkoušku” na 3 dny? Na měsíc postačí 10 kandidátů. To se v dnešní době dá sehnat zcela jednoduše. Je mi líto těch, co se nachytají jako já a také přijedou “podpořit” zadarmový “tým brigádníků”. Doufám tedy, že tento článek si přečte co nejvíce lidí a bude jim varováním.

Kategorie: Komentáře

1 komentář

Sebastian · 3. 11. 2023 v 1:10

Jestli to má být varování, pak bys asi měla napsat i název toho podniku.

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *