Ve středu byl den daňové svobody. Zase o něco později, než loni.*Povodně prý oživují ekonomiku. Akorát je nutné počítat jen něco.*Zakáže Kim Čong Heger Internet a poštu?*Policie nás sleduje pro naše vlastní dobro!
Od zítřka začínáme vydělávat sami pro sebe
Středa 11. června byla svým způsobem svátkem – připadl na ni totiž “den daňové svobody”. Jde o svátek čistě teoretický – jeho definice zní takto: “Liberální institut, který začal den daňové svobody určovat, ho stanovuje jako den, kdy bude vyprodukováno tolik, že dojde k zaplacení veškerých veřejných výdajů. Vydělením veřejných výdajů hrubým domácím produktem dostaneme podíl roku, kdy se veškeré vyprodukované bohatství musí použít na zaplacení toho, co státní kasa a další složky veřejných rozpočtů vydá.”
Jinými slovy: 162 dnů (44,4 %) jdou peníze, které vyděláme, státu, zbylých 203 dnů (55,6 %) do našich kapes. Nebo ještě jinak: pokud bychom neměli stát, byly by naše čisté příjmy o bezmála 80 % vyšší. Zkuste si představit, jak by se vám žilo, kdybyste měli o 80 % více peněz. A teď si k tomu představte, jak by vaše vyšší výdaje, které by logicky následovaly, dokázaly roztočit soukolí ekonomiky!
Místo toho odevzdáváme peníze státu, který je nasype do kapes, kam bychom je my sami nikdy nedali – do předražených státních zakázek, ze kterých má největší prospěch dodavatel, pak zadavatel a teprve nakonec možná občan. Protože se část výdajů rozkrade, ztratí či zmizí ve spřátelených firmách, stávající systém nikdy nevygeneruje takovou produktivitu, jako kdybychom o penězích, jež vyděláme, mohli rozhodnout sami. Ideální stav by byl, pokud by den daňové svobody připadl na 1. ledna.
Den daňové svobody za první republiky
Šéfredaktor Laissez Faire (nechtenasbyt.cz) a euroSEPTIK.cz @mmister nakoukl do historie, aby zjistil, na který den připadal den daňové svobody v minulosti. K čemu došel? “Den daňové svobody v roce 1929 tedy připadl na 19. února, tedy o celou třetinu roku dříve než dnes.” Co z toho plyne? Velmi prostý závěr: stát potřebuje stále více a více peněz.
@mmister ještě dodává: “A to mluvíme o roce, kdy byli lidé mnohem chudší než dnes (zhruba 4,5krát — Maddison GDP per capita), logikou levicových etatistů tedy potřebovali, aby jim mnohem více statků zajišťoval stát, avšak ten nepřerozděloval ani třetinu toho, co přerozděluje dnes.”
Podle Kalouska už povodně ekonomiku oživují. Pomohly prodejcům košťat a rukavic
Ministr financí Kalousek došel k závěru, že povodně jsou vlastně dobré. Doslova totiž v úterních Událostech, komentářích České televize řekl: “že povodně budou ve svém důsledku znamenat určité oživení poptávky a tím i oživení ekonomiky. Vzrostla např. poptávka po košťatech či gumových rukavicích.”
Zajímalo by mě, zda má Kalousek kalkulačku, a pokud ano, jestli na ní umí počítat. Bylo by zajímavé vidět, k jakému výsledku by došel, kdyby zadal celkové výdaje na protipovodňová opatření, nasazení záchranných sborů, hasičů, policistů hlídajících obce proti rabování, a odečetl od nich zisky prodejců košťat a gumových rukavic.
Ano, pokud považujeme za oživení ekonomiky to, že se jde do mínusu, tak s Kalouskem budu souhlasit – pak se o “oživení” jedná. Nicméně je to přibližně stejné oživení, jako když kolabujícímu jedinci namísto resuscitace odeberete orgány.
Být ministrem financí, nezůstával bych jen u konstatování. Stát je tu přeci od toho, aby pomáhal občanům, přičemž do této bohulibé aktivity patří i pomoc ekonomice. Začal bych tedy každý rok pořádat státem (na)řízené záplavy. Provedení je jednoduché: ministr zemědělství Petr Bendl by vydal příkaz k napuštění všech vodních děl na velkých tocích. Až by byla hladina na maximu, voda by se najednou vypustila, došlo by k záplavám a tím i ke Kalouskovskému oživení ekononomiky.
Aby o možnost vydělat nepřišli třeba prodejci hasicích přístrojů, mě by stát také zakládat požáry. Tuto pravomoc by mohl přenechat příslušníkům městské policie – beztak nedělají nic kloudného. Podobně by mohl pomoci další firmám a ekonomika by se hýbala, jako nikdy předtím.
Nemohu si pomoci, ale ve státě, kterému oficiálně šéfuje alkoholu holdující prezident a oficiálně démona závislosti nezvládající ministr financí, se prostě necítím dobře. Tak nějak si myslím, že když už fungujeme v něčem, jako je stát, měli by o jeho osudu rozhodovat kompetentní lidé střízlivé mysli.
Zaznělo na Twitteru
Na účet vůdce vlasti Kim Čong Hegera se pobavil Miroslav Hylš, vystupující na Twitteru pod přezdívkou @MiroslavYamato. Ten komentoval článek Aktuálně.cz Policie chce zakázat prodej alkoholu na internetu slovy: “…bych se s tim nepáral: zakázal poštu a internet! Co, Heger?”
Za tohle rozhodně, kromě zmínky v Týdnovinách, musel následovat follow 🙂
Američané sledují tři miliardy telefonátů denně. EU se je snaží napodobit
Nabízím vám ochranku. Je levná – bude vás stát jen polovinu vašeho platu. Ale má slušnou praxi a bude vás opravdu dobře chránit, to za to stojí, no ne? Pravda, na tom marathónu v Bostonu to klukům trochu ujelo, takže pár lidí přišlo o nohy, ale, víte, taková věc se stává maximálně dvakrát za deset let. Jinak se fakt nemáte čeho bát! Pokud vás někdo okrade, ochranka ho snadno dopadne, protože má na celém vašem pozemku kamery. Snad se v tu chvíli budou dívat, kam mají, a ne někomu do okna, jak už se také jednou stalo, když se Franta ve službě chtěl podívat, co vaří jeho stará k večeři.
Ochranka bude hlídat, aby vám nikdo nehacknul počítač. V krajním případě, kdyby to bylo “jó vostrý”, vám odpojí počítač od Internetu. Možná ho časem také zahrabe do země – to prý je nejlepší prevence před těmi komunistickými viry z Číny.
Občas vás ta ochranka zastaví a zkontroluje. To víte – bezpečí je bezpečí, a co kdybyste byli nebezpeční sami sobě? Sice si ji platíte ze své kapsy, ale běda, pokud vám praskne žárovka na kole. Ne, nebudou vás upozorňovat “Šéfe, asi vám nesvítí světlo!” Jsou to ostří hoši – aby vám bylo jasné, jak pečlivě dělají svou práci, vyinkasují od vás další sumu peněz.
Až jednoho dne přistihnete ochrankáře, kterak vám – samozřejmě v rámci vaší ochrany – prolézá seznam kontaktů ve vašem telefonu, pročítá SMSky a prochází historii ve vašem webovém prohlížeči, možná se zastavíte a zamyslíte nad tím, zda už to s tou ochranou trochu nepřehánějí. Možná je budete chtít vyhodit na dlažbu a najmout jinou ochranku, která by si nic takového nedovolila. Jenže ono to nejde. Nemůžete říci: “Neplatím si ochranku proto, aby mě špehovala, takže vážení, račte vypadnout!” Tu drahou ochranku vám totiž přidělil stát a vlastně se ani neptal, zda ji chcete či nikoli, a co ve vašem domě, na vašem pozemku, nebo ve vaší zemi smí či nesmí dělat. Sice jste to vy, kdo platí, ale jsou to politici, kdo jim vytyčuje hranice.
Ano, mluvím (nejen o české) o policii, která za rok “napíchne” deset tisíc telefonů, čili 0,1 % obyvatel je každým rokem legálně špehováno. Mluvím o té policii, která si v roce 2010 vyžádala “tzv. CDR údaje 86 tisíc uživatelů mobilních telefonů.” Každý stý je tedy pod dohledem.
Musím se ptát: opravdu máme stát, kterému odvádíme skoro polovinu našich peněz (a další část v následných daních), jako platformu pro systém, ve kterém může státní aparát, zastoupený zde policií, sledovat, číst a poslouchat komunikaci občanů?
0 komentářů