Jsou živnostníci parazity?*Losování účtenek, aneb vyhrajte své peníze*Následky rušení lůžek v praxi*Zdanění vkladů na Kypru*Švarcsystém dává svobodu.
Živnostníci parazitují, řekl Mládek. ČSSD chce daň z příjmu 38 procent
Oranžoví socani měli v Ostravě o víkendu programový sjezd. Uspořádali ho, tak trochu symbolicky, v bývalém plynojemu. Média zaujal především stínový ministr financí Jan Mládek, který měl označit živnostníky za parazity. Patrně sice neexistuje záznam přesné formulace, kterou měl Mládek vyřknout, dosti to ale vypovídá o tom, jak se politici dívají na lidi, kteří se rozhodli vnést do svého života trochu více samostatnosti a odpovědnosti.
Zajímalo by mě, zda by si Mládek dovolil označit za parazity ty, kteří nepracují, ale pouze čerpají dávky ze štědrého sociálního systému. Pravděpodobně nikoli, protože:
- velké procento příjemců patří do cikánské menšiny a na tu se nesmíte ani křivě podívat, natož ji jakkoli hanlivě označit,
- velké procento příjemců je právě voliči ČSSD, protože ta jim slibuje “jistoty a prosperitu” bez nutnosti vlastního přičinění.
Když koalice ODS, TOP 09 a VV zvýšila daně (napříč předvolebním slibům Petra Nečase), měli oranžoví socani plná ústa kritiky, jak vláda brzdí ekonomiku, dokonce zaznívaly sliby, že až se ke kormidlu dostanou oranžoví, sníží DPH na předchozí úroveň. Co v tomto směru ukázal sjezd ČSSD?
- Oranžoví socani nesníží DPH, protože státní výdaje už jsou “naprogramované” na tuto výši výběrů. Nikdo nebude ztrácet čas, aby hledal úspory – tedy u ČSSD určitě ne.
- “Druhá sazba daně z příjmu fyzických osob bude 38 procent z hrubé mzdy” – zde vidíme klasickou ukázku nespravedlnosti levicových politiků, kterým nestačí, že z vyšších platů i tak odvede fyzická osoba v absolutních číslech vyšší daň, aniž by sama měla nárok na vyšší čerpání v případě potřeby (podnikatel, který měsíčně odvede třeba 50 000 Kč na dani a pojištěních, nedostane lepší zdravotnickou péči než nic neplatící nepracující).
- “daň z příjmu firem se zvýší na 21 procent” – můžeme si tipnout, kdo zvýšenou skutečně zaplatí. Socanům to buď nedochází, nebo jsou natolik přesvědčeni o hlouposti svých voličů, že to před nimi tají. My si to tady můžeme říci upřímně: zvýšení daně zaplatí koncový zákazník v ceně výrobku resp. služby – a je jedno, zda je voličem ČSSD, ODS, TOP 09, Svobodných, nebo k volbám vůbec nepůjde.
- “druhá sazba pro banky, telekomunikační a energetické firmy bude 30 procent” – méně bystří voliči socanů sice možná nadšeně tleskají, že si konečně někdo došlápne na nenažrané banky, operátory a dodavatele energií, ale měli by vědět, že zvýšenou daň opět nezaplatí nikdo jiný, než koncový zákazník. A to nejen za to, co doma prosvítí, provolá a protopí, ale prakticky za veškeré zboží, k jehož výrobě je potřeba nějaká energie. Je jasné, že jen pitomý výrobce by dotoval zvýšení daně z vlastní kapsy.
- “Prioritou strany podle něj bude i boj proti Švarcsystému, tedy zaměstnávání lidí na živnostenský list místo pracovní smlouvy.” – k tomu se dostaneme níže, až dojdu ke glose Františka Matějky.
Zaznělo na Twitteru
S velkým ohlasem se u sociálních demokratů setkal projekt, který vzniká na Slovensku a původně vznikl na Tchaj-wanu. Oč jde? Socani by rádi zavedli registrační pokladny, které by si podnikatelé museli pořídit a museli by na nich účtovat veškeré příjmy. Jenže: pokud by zákazník nevyžadoval účtenku, podnikatele nikdo nepřinutí, aby inkasovanou částku skutečně naťukal do socanské kasy.
Na Tchaj-wanu to vyřešili tak, že účtenky jsou slosovatelné a zákazníci na ně mohou vyhrát nějaké finanční částky. Logicky tak zákazník účtenku vyžaduje, protože kdyby ji nedostal, nemá šanci být vylosován. Hraje se zde na lidskou hamižnost a nepřejícnost (“Co kdyby si ten prodavač nechal mou účtenku a pak by vyhrál?”), což jsou struny, na něž nejen levicoví politici rádi hrají.
Samo o sobě to možná, pokud přijmeme levicový pohled, není tak blbý systém a v konečném důsledku asi i může přispět k vyšším výběrům do státní pokladny. Jenže podívejme se na to i ze druhé strany – na Twitteru to nejlépe vystihl Jiří Štěpán (@siderorea): “Toužit vyhrát vlastní peníze, které mi předtím stát skrz daň ukradl…ono je to v podstatě geniální. Ale díky, nechci.”
Přesně tak – ona by ta losovačka, když už by se čistě náhodou nejednalo o další podvod, v podstatě fungovala stejně, jako celý současný systém státní pokladny: seberou se peníze všem, velkou část stát zabaví a prožere, menší pak přerozdělí mezi poddané, aby měli pocit, že “alespoň někdo něco dostal”.
Nová čísla ze záchranky: Každý šestý pacient se odmítá
Už několik let dochází z popudu zdravotních pojišťoven k hromadnému rušení nemocničních lůžek. Údajně se mělo jednat o lůžka zbytná/nepotřebná/nadbytečná. Pomalu ale jistě se blíží čas, kdy pacienti sklidí to, co pojišťovny, žijící z jejich povinného zdravotního pojištění, zasely.
Tohle je zatím jen začátek: “Záchranná služba se po zrušení stovek lůžek v pražských nemocnicích a kvůli novému zákonu stále častěji potýká s vážným problémem: roste počet případů, kdy záchranářům zdravotnické zařízení odmítne přijmout pacienta.” Na první pohled možná nic zvláštního – podobné věci se děly už za socialismu. Ukazuje to ale absurditu takzvaného “solidárního systému”. Vysvětlím: občan je krmen tím (a často tomu věří), že povinné zdravotní pojištění existuje proto, aby z něj každý, kdo to potřebuje, dostal v případě potřeby odpovídající zdravotní péči. Vize je ta, že tento systém je prospěšný pro všechny, zejména pak pro chudé a nízkopříjmové vrstvy, které by si nemohly dovolit platit zdravotní péči z vlastní kapsy.
Realita je ovšem jiná: systém ve skutečnosti funguje tak, že každý dostane stejně špatnou zdravotnickou službu, prakticky bez možnosti získat – byť za vlastní peníze – službu vyšší kvality. Aktuálně už jsme dospěli do situace, kdy kvůli systému nemusí ani platící občan dostat vůbec žádnou péči – sanitka ho totiž nebude mít kam odvézt, protože žádná nemocnice nebude mít volné lůžko. Můžeme pouze spekulovat o tom, zda budou mít záchranáři povolené nechat zemřít pacienta v sanitním voze, nebo jestli ho ještě předtím vyloží za ulici.
Už nyní nejde o situaci, nad kterou bychom mohli mávnout rukou: “za prvních čtrnáct dní v březnu odmítly nemocnice pražské záchrance přijmout zhruba každého šestého pacienta.” Bude ale ještě hůř – podle ředitele pražské záchranky Zdeňka Schwarze: “pokud dojde například k dopravní nehodě, při níž je zraněn větší počet osob, nejsou na to nemocnice v Praze připraveny.”
Můžeme se jen ptát: teď se čeká na co? Na to, až v Praze třeba spadne letadlo a doktoři budou místo v nemocnicích zachraňovat pacienty v polích, jako v M.A.S.H.i?
O své peníze se nebojte, nyc se fám néstane
Na Kypru došlo k zajímavé situaci: země požádala EU o finanční pomoc. Evropská unie vyhověla, ovšem s podmínkou, že Kypr zdaní všechny vklady.
Jinými slovy: dáte si peníze do banky a předpokládáte, že jsou tam alespoň v elementárním bezpečí – tedy že neshoří, nezplesniví a neukradne vám je zloděj. V Česku vám každý rok připíšou mezi 0,1 a 0,2 % úroku, zpravidla několik desetníků, které vám stát ještě zdaní. Najednou přijde z Unie rozhodnutí, že si stát má z vašeho vkladu vzít 7 %. V takovém případě není sebemenší šance na obranu – stát má moc zmrazit všechny účty, takže peníze nevyberete z bankomatu, ani nepřevedete jinam. Absurdní? Ne, to je bohužel realita, které museli čelit kyperští občané a všichni, kdož měli v kyperských bankách uložené nějaké peníze.
Situace se nakonec vyvrbila maličko jinak, když politici podmínky odmítli a vklady tak patrně zůstanou v bezpečí. Jenže jaký signál tím EU vyslala všem obyvatelům? Že jim může kdykoli sebrat prakticky libovolnou část jejich peněz. Naplňuje vás to dobrým pocitem?
Nechci vyzdvihovat doby reálného socialismu, ale s jistotou mohu říci, že ani v období, kdy jsme údajně “úpěli v područí Sovětského svazu” nepřišel z Moskvy žádný podobný příkaz. Ano, měli jsme tu měnovou reformu, která byla v podstatě co do důsledků velmi podobná, ale to byl čin našich politiků, ne diktát z nadřízeného státu.
Rudolf Polanecký situaci komentuje slovy: “Ono to těžko půjde zopakovat, protože kyperský osud bude dost odstrašující. Mám za to, že Kypr byl použit jako pokusný králík, co všechno může EU udělat (a projít) a jak může získat další bič na “neposlušné” státy. Je také jasné, že pokud se kdekoli v EU nyní objeví náznaky potíží, lidé vládu (EU) předběhnou a vyberou vklady. Špatná investice je jedna věc, někdo na ní může prodělat kalhoty, ale to, aby EU začala nařizovat zestátnění části vkladů je ještě horší. Na problém bylo zaděláno tím, že Kypr přijal jako svou měnu euro. Společná měna států s různými ekonomikami je tím nejzákladnějším problémem.”
Švarcsystém dává svobodu a nezávislost na státu. Proto je nelegální
Dostáváme se ke slíbenému tématu Švarcsystému v pohledu Františka Matějky. Ten začíná od lesa – Zákoníkem práce, který má několik stovek paragrafů a jeho údajným smyslem je ochrana zaměstnanců i zaměstnavatelů. Problém tohoto právního předpisu vidí v nepružnosti, zatímco Švarcsystém je v tomto směru pravým opakem.
Jako oprávněnou vidím výhradu, že se zaměstnavatel a zaměstnanec nemohou dohodnout na “pravidlech hry” mimo Zákoník práce, ani kdyby to obě strany dobrovolně chtěly. “Švarcsystém oproti tomu dává svobodu volby oběma stranám v tom, co si mezi sebou sjednají.” konstatuje Matějka.
Následně se dostává k filozofické podstatě existence Zákoníku a důvodům, proč se politici snaží “bojovat proti Švarcsystému”: “Zákoník práce je přímým nepřítelem tolik žádoucí permanentní výchovy k odpovědnosti za svůj vlastní život… …Švarcsystém oproti tomu učí lidi hospodařit a pamatovat na zadní kolečka bez rozdílu stavu státu za dvacet či třicet let. “ Jako hlavní důvod, proč je Švarcsystém politikům trnem v oku, vnímá Matějka neschopnost státu mít nad pracujícími lidmi kontrolu. “To je pravý a jediný důvod boje některých politiků proti švarcsystému. Kde by pak brali na ty svoje IT zakázky, sKarty, státní údajné podpory zaměstnanosti, nebo na umělou solidaritu, která žádnou solidaritou není, na dávky a péči o nemakačenky, kteří ale mají také volební právo a umí křičet v ulicích, zatímco jiní na ně makají.”
0 komentářů