Týdnoviny aneb Šílený vůdce Kim Čong Heger

Uplynulý týden byl z hlediska věcí, které mě zaujaly, poněkud chudý. Proto budou tentokrát i Týdnoviny stručnější než obvykle – vlastně se budou věnovat jedinému tématu: zdravotnictví.

Plomby zůstanou asi zdarma, Heger narazil

Jedním z nejvíce totalistických členů vlády za posledních 24 let je nesporně stávající ministr zdravotnictví Leoš Heger, který ve volbách kandidoval za tehdy údajně středo-pravicovou stranu TOP 09. Jeho způsob vedení úřadu ale značně připomíná doby tuhého socialismu, kdy o našich osudech rozhodovali obtloustlí soudruzi z KSČ. Ti se také občanů neptali na jejich názory, ale plánovali a své plány následně tvrdě prosazovali. Běda tomu, kdo si dovolil pochybovat, nebo se dokonce ozvat.

TOP 09 jistě neměla ve volebním programu, že zakáže kouření v restauracích. Kdyby takový bod v programu měla, mohli bychom žít alespoň s vědomím, že její voliči – byť byli proti všem ostatním ve výrazné menšině – dali straně a tím i Leoši Hegerovi mandát k tomu, aby takové opatření připravil a snažil se uvést v život.

To samé plomby. Z hlediska zdravotnické péče se jedná patrně – kromě preventivní prohlídky – o nejzákladnější způsob ošetření u zubního lékaře. Tak, jak se už léta plánuje systém standardní a nadstandardní péče, mají pacienti poměrně široké rozhodovací možnosti. V tomto případě se mohou rozhodnout, zda si nechají vyvrtaný zub zacelit nevzhledným černým amalgámem, nebo nějakou “lepší” plombou za příplatek. Nevidím v tom problém – pacient si platí povinné zdravotní pojištění, ze kterého nemůže vystoupit, nechť je mu poskytována přinejmenším základní péče “zdarma”, přesněji řečeno “za zaplacené pojistné”.

Jenže Heger přišel s vlastní teorií, že pacient může ovlivnit vznik zubního kazu svým chováním – tedy tím, co bude jíst a jak se bude starat o zuby. Jakoby záměrně pominul skutečnost, že existuje řada onemocnění, při kterých je vznik zubního kazu pravděpodobnější, bez ohledu na péči ze strany pacienta. Původně sice byly slibovány výjimky – ty ale nakonec měly platit jen pro děti a důchodce. Paradoxně tak těm, kteří ještě či už neplatí zdravotní pojištění, měla být tato péče poskytnuta zadarmo.

Samozřejmě se záměr vybírat více peněz musel obhájit nějakým pozitivním argumentem pro média a veřejnost, takže podle Hegera “Ministerstvo zdravotnictví plánovalo, že vyjmutím plomb z úhrad ušetří ročně 1,5 miliardy korun, které by se přesměrovaly na péči o lidi s rakovinou nebo vzácným onemocněním.” Těmto lidem ale přeci měly významně pomoci regulační poplatky zavedené ministrem Julínkem, pamatujete?

Podstata problému netkví v částce 400 až 500 korun, kterou by jedna plomba stála. To si průměrně vydělávající pracující občan dovolit může, i kdyby na své zuby hodně kašlal. Problém je ve filozofii, kterou se tímto snažil Heger vnést do zdravotnického systému. Jako další by mohl přijít se zpoplatněním ošetření po úrazech – v přinejmenším polovině případů si přeci pacienti za úraz mohou sami. Pak bychom mohli zpoplatnit kardiologické operace – mnoho pacientů se přeci na operační stůl dostává kvůli špatné životosprávě! Ano, možná to zní i trochu spravedlivě – dokud si neuvědomíte, že každý platí povinné zdravotní pojištění. Z toho titulu by přeci každý plátce měl mít i nějaké nároky na plnění.

Poněkud paradoxně můj názor nejpřesněji vyjádřila komunistická poslankyně Soňa Marková, která řekla: “Je to takové proražení vlastně té hranice, kdy už ani základní péče nebude hrazená.”

Jinými slovy: časem bychom se mohli propracovat k tomu, že sice budeme platit povinné zdravotní pojištění, ale když půjdeme k lékaři či budeme muset do nemocnice, “zacvakáme” si veškerou péči z vlastní peněženky.

Další absurdní plán ministra zdravotnictví spočívá v bonusu za prevenci. Pokud pacient absolvuje preventivní prohlídky, mohl by od zdravotní pojišťovny získat bonus až tisíc korun. To je naprosto pošahaná vize. Komu se takový systém vyplatí? Samozřejmě těm, kteří neplatí zdravotní pojištění. Ti do systému nic nevložili, ale za to, že projdou prohlídkami u lékaře, dostanou “litr”. Přesně vidím tu cílovou skupinu, pro kterou by taková akce byla atraktivní.

Jak bych tuto situaci řešil já?

1. Zrušit povinné zdravotní pojištění. Pojištění by bylo zcela dobrovolné.
2. Pojištění by nabízely komerční pojišťovny na volném trhu. VZP by samozřejmě mohla fungovat dál, ovšem nikoli z kapes všech pracujících občanů.
3. Kdo by se nepojistili, platil by případnou péči hotově.
4. Pojišťovna by s klientem uzavírala smlouvu, ve které by bylo jasně řečeno, kolik bude platit a jaké nároky za to má.
5. Klient by si mohl vybírat z více nabídek pojistných plánů. Pokud by chtěl kvalitnější a modernější péči, platil by více, na základní ošetření by pravděpodobně platil méně než dnes.
6. Pojišťovna by mohla zohlednit ve výši pojistného další faktory – například to, jak se pacient stará o své zdraví (sportuje/kouří/pije/fetuje), jak rizikové je jeho zaměstnání, místo bydliště apod. Pacientovi by se tedy nevracela směšná tisícovka, ale mohla by mu klesnout měsíční platba za pojištění. To je dostatečně dobrá, srozumitelná a spravedlivá motivace.