Češi třídí odpad, jako diví. Proto je nutné zvyšovat poplatek za svoz*Zeman vyvěsí vlajku EU*Zvláštní policejní praktiky.
Češi třídí odpad ostošest, na krabice od nápojů ale zapomínají
“Zájem Čechů třídit odpad rok od roku roste. V současné době už barevných kontejnerů využívají přes dvě třetiny lidí. Každý Čech ročně vyhodí v průměru okolo 40 kilogramů odpadu, téměř o 3 kilogramy více než v roce 2011. … Ve třídění plastových obalů se řadíme na druhé místo. Jinak okupujeme přední příčky i ve třídění třeba papíru anebo skla.”
To se tvrdí v reportáži České televize z 1. února tohoto roku. Není důvod pochybovat o tom, že by si redaktorka ČT Zuzana Švejdová uvedená čísla vymyslela, nebo dokonce vycucala z prstu. Než budete pokračovat ve čtení, odpovězte si na následující otázku: vyplývá z uvedené reportáže, že Češi třídí málo, nebo hodně?
Vraťme se nyní do roku 2012, konkrétně do 26. října. Abychom srovnávali srovnatelné, půjdeme opět do zpravodajského archivu České televize. V reportáži Michaely Polákové Lidé si za odvoz odpadků značně připlatí, jejímž politickým cílem bylo vysvětlit občanům, proč se opět bude zvyšovat poplatek za svoz odpadu, zaznělo: “Každý Čech naplní průměrně 16 popelnic za rok, odpad ale málokdy třídí. Likvidace přitom stojí města a obce miliony korun, proto odvoz odpadků díky novele zákona od roku 2013 značně zdraží.“ A bác – odpadky budou dvakrát dražší! To máte za to, hajzlové, že netřídíte!
Je jasné, že politici potřebují obhájit zvyšování daní nějakým argumentem, a současně je naprosto pochopitelné, že jim v tomto směru pomáhá veřejnoprávní médium. Není divu – zkuste si za domácí úkol vypátrat, kdo sestavuje Radu ČT, která následně vybírá ředitele. Nenapadlo mě ale, že firma, kterou si povinně platíme, bude takto očividně a průhledně lhát.
Druhá varianta, totiž že by si liknaví Češi vzali říjnovou reportáž natolik k srdci, že se v únoru dostali na světovou špičku, se mi nezdá pravděpodobná.
Reportáže kolidují také v dalších údajích – podle té loňské naplní každý Čech za rok 16 popelnic, podle letošní vyhodí 40 kilogramů odpadu. Pokud by oba údaje byly správné, znamenalo by to, že se do jedné popelnice vejde 2,5 kilogramu odpadků. Aktuální reportáž ale uvádí, že: “Do oranžového kontejneru se vejde 20 kilogramů nápojových kartonů.”
Tak co, máte, podobně jako já, dobrý pocit z toho, co dostáváme za naše koncesionářské poplatky?
Vlajka EU nad Hradem?
Miloš Zeman přislíbil, že jakmile se stane prezidentem, vyvěsí na Pražský hrad vlajku Evropské unie. Aby u toho nebyl sám, přizve si dokonce unijního papaláše – Manuela Barrosa.
Pamatuji doby, kdy bylo Československo členem RVHP, a tehdejší papaláši poklonkovali soudruhům ze Sovětského svazu. Ač jsme prý tehdy úpěli v područí velkého rudého bratra, nepamatuji si, že by Husák, Jakeš, Štrougal, Adamec, nebo jakýkoli jiný “zlý komunista” přišel s nápadem, že by nad Hradem mělo vlát cokoli jiného než vlajka Československa a prezidenta republiky.
Nicméně budiž – Zeman vzešel z demokratických voleb a svůj úmysl věšet na symbol české státnosti modrý hadr s hvězdičkami, aby předvedl svou rektální podporu EU, předem avizoval.
Bloger Rudolf Polanecký si dal tu práci a podíval se, zda je skutečně zvykem věšet v zemích EU na sídlo prezidenta vlajku tohoto spolku. “Stačí si vzít jen tři velké státy EU. Británii, Francii a Německo. Nad Buckinghamským palácem je pouze jediná vlajka, britská. Nad Elysejským palácem jsou vlajky dvě, obě francouzské. Nad zámkem Bellevue je jedna vlajka, před sídlem pak najdeme německou a evropskou vlajku.” Podobně jsou na tom i sídla prezidentů ve Švédsku, Španělsku a mnoha dalších zemích.
Polanecký na závěr konstatuje: “Nad sídlem českého prezidenta by měla být jen jedna vlajka. Česká. Stát EU neexistuje. Je to jen mezinárodní spolek. Anebo bychom tedy měli vyvěsit vlajky všech spolků, jejichž jsme členy. Třeba Mezinárodní organizace pro kakao, Mezinárodního úřadu pro mořské dno anebo Mezinárodní organizace pro révu a víno.”
Pane Zemane, modrý prapor na Hrad nepatří!
Předseda Svobodných Petr Mach k tématu modré vlajky s hvězdami přidává ještě důležitou faktickou poznámku: “Ačkoliv se mnoho lidí domnívá, že modrá vlajka s hvězdičkami je oficiální vlajkou Evropské unie, není tomu tak. Za symbol ji prohlásilo pouze 16 států z 27. Česká republika mezi nimi není.”
Možná štěstí, že se prezidentem republiky nestala Vlasta Parkanová. Ta by možná nad sídlo vyvěsila vlajku Spojených států a na Nový rok by zpívala s Vyčítalem “Rradarre velkchám!”
Nový přístup policie: Zaplaťte pokutu, nebo dál nejedete
Zamysleme se nejprve nad tím, co pravděpodobně bylo důvodem vzniku nějaké historické varianty státní či obecní policie. Patrně to byla snaha ochránit životy, zdraví a majetek slušných občanů před těmi méně slušnými. Postupem času ale policie začala plnit i další role – například za socialismu zajišťovala, aby nepohodlní lidé nemohli říkat své názory moc nahlas a nevyvolávali nepokoje.
Policie na silnicích původně hlídala, aby řidiči dodržovali předpisy, tj. nejezdili moc rychle, nechovali se vůči ostatním nebezpečně, nepožívali návykové látky a podobně. U této role se ale postupně stalo hlavním smyslem existence něco úplně jiného – snaha vybrat co nejvíce peněz na pokutách. Nejedna obec dokonce v návrhu rozpočtu přímo počítá s výběrem peněz z pokut, které obstará místní policejní jednotka. Co by asi úředníci dělali, kdyby najednou všichni řidiči začali jezdit podle předpisů a policie by je neměla zač pokutovat? To by bylo ještě zajímavé. Ale tak daleko jsme ještě nedospěli.
Dopravní policista tedy už dávno není někdo, kdo bdí nad pořádkem na cestách, pokárá zlobivého a pokutou potrestá toho, kdo se zásadně provinil proti zákonu. Dopravní policista je výběrčí peněz. Podle některých zdrojů je dokonce finančně motivován – pokud nevybere velením danou sumu, přijde o část nebo celou pohyblivou složku svého platu. Takový policista pak nemá zájem na tom, aby řidič mohl uplatnit své právo na spravedlivý proces, ale naopak chce peníze okamžitě a na místě. Pokud zaplatíte, tak přiznáváte vinu a není šance na odvolání.
Jenže řidičům často nestačilo “slovo policajta”, tvrdícího, že opravdu jeli rychle, drželi při tom mobil a nesvítili, když to pan policajt nehodlá na místě doložit věrohodným důkazem, například fotografií. Stále častěji trvali na tom, že chtějí (jak alespoň doufali spravedlivý) proces na místním úřadě. Jenže z pokuty, udělené úřadem, nemá policajt nic – do jeho hodnocení se nepočítá.
Takže to ruka zákona vyřešila po svém: “Zaplaťte na místě, nebo dál nepojedete. Toto pravidlo podle tvrzení řidičů uplatňují někteří policisté při řešení dopravních přestupků. Šoférům, kteří odmítnou na místě zaplatit pokutu a chtějí věc řešit ve správním řízení, nařídí několikatisícovou kauci nebo zabavení auta.” Přitom podle zákona může policista udělit kauci či zabránit v jízdě pouze v případě přestupků, za které hrozí odebrání řidičského průkazu, a to ještě jedině tehdy, pokud je důvodné podezření, že by se řidič vyhýbal správnímu řízení.
Není to poprvé, co si čeští dopravní policisté vykládají zákony po svém. Paradoxem je, že si tuto “službu” platí občané, včetně řidičů, ze svých daní.
0 komentářů