Kolikrát zdaníme jedny peníze? A proč?*Zavést školné kvůli lékařům, odcházejícím do ciziny?*Nesmyslné petice za nesmyslné regulace!*Na třídění odpadků kašleme.
Vážení čtenáři,
dnes začnu tak trochu „organizační“ informací: Týdnoviny jsem obvykle začínal psát ve čtvrtek a dokončoval je v pátek brzy ráno, abych zachytil i ty nejaktuálnější zprávy. Vycházely tak v pátek ráno či dopoledne, zpravidla mezi 7. a 9. hodinou.
Protože jsem musel z pracovních důvodů poněkud přeorganizovat svůj program (a vlastně i část života), budu ode dneška Týdnoviny psát v průběhu středy a čtvrtka, přičemž vycházet budou vždy o půlnoci ze čtvrtka na pátek.
Nemyslím, že by se tím něco podstatného změnilo, pouze to, co bych psal v pátek ráno, vyjde až následující týden. Věřím, že si na to zvyknete.
Nuže, pojďme se podívat na to, co mě tento týden zaujalo :).
Obce v Moravskoslezském kraji zvyšují daně z nemovitosti
Zvrácenost některých daní (nebo lépe řečeno: „všech, některých pak obzvláště“), je těžko pochopitelná. Řekněme, že jako občan, který pracuje, dostáváte plat. Z toho platu odvádíte společně se svým zaměstnavatelem daně, zdravotní a sociální pojištění. Z toho, co je za vaší práci zaměstnavatel ochoten zaplatit, dostanete přibližně polovinu. Chcete konkrétní příklad? Pokud zaměstnavatel je ochoten vydat za vás, coby zaměstnance, 100 000 korun českých, vy dostanete na účet 53 473 Kč. Zbytek ještě před vyplacením zabaví stát.
Ale budiž – smířili jsme se, že za to, že pracujeme, musíme přispívat do státní pokladny, kromě jiného také na ty, kdož pracovat nemohou či nechtějí (bohužel v tomto směru stát po výdajové stránce nečiní rozdíly).
Jdeme na nákup. Nakoupíme na celý týden zboží, ze kterého obchodu zůstane 1 000 Kč. My ale zaplatíme 1 140 korun. Proč? Protože máme 14 % daň, takže nejen z příjmu, ale také z jakéhokoli výdaje si stát uzurpuje svou část. Je jedno, že nás zdanil už jednou při výplatě. Nebýt státu, mohli jsme mít třeba zmiňované potraviny o nějakých 12 % levnější. Uděláme-li takové nákupy čtyři do měsíce, přihodíme státu dalších 560 Kč.
Cestou z obchodu natankujeme auto. Vezmeme plnou nádrž, řekněme 50 litrů, takže při současných cenách necháme na benzínce asi 1 845 Kč. Z každého litru zabaví stát šest korun na DPH, dalších 12,84 Kč na spotřební dani. Na padesátilitrové nádrži dělá celkový odvod do státní kasy 974 Kč. Kdyby stát daně nevybíral, stála by nás plná nádrž 871 Kč.
Řekněme ale, že se dokážete uskromnit, a našetříte si na dům. Pokud si ho necháte postavit, opět budete platit daně ze všeho možného – z materiálu, z práce dělníků (a oni i jejich zaměstnavatel z platu, který jim z vašich peněz dá), z dopravy materiálu (a tím pádem i DPH a spotřební daně z nafty). Prostě díky daním zaplatíte za stavbu domu přinejmenším o třetinu více, než bude skutečná hodnota materiálu, odvedené práce a zisků zúčastněných firem. Opět bych si dovolil podotknout, že všechny ty daně budete platit z již jednou zdaněného platu.
Nakonec tedy máte dům, který jste zaplatili, pořádně jste nakrmili státní pokladnu – u některých položek i třeba třikrát či čtyřikrát – a chtěli byste spokojeně bydlet. Ano, šlo by to. Jenže je tu ještě jedna daň, které se nikdy nezbavíte: daň z nemovitosti.
Dlouhou oklikou jsem se dostal k tomu, co jsem na začátku označil jako zvrácenost: platíte daně z přijatých peněz, daně z vydaných peněz… …a dokonce i z nevydaných peněz. Stačí, že máte dům, a budete platit.
I když se s tímto faktem smíříte – co jiného vám ostatně zbývá – možná byste čekali, že tyto povinně odvedené peníze půjdou na něco, co prospěje obci, v níž bydlíte. Třeba na výstavbu chodníku, cesty, kanalizace, osvětlení…. Chyba! Stejně, jako většina peněz, jež povinně odvedete do sociálního systému, půjdou i tyto daně těm, jež, na rozdíl od vás, nepracují. Vyplývá to alespoň z informace ČT: „Několik obcí v Moravskoslezském kraji se rozhodlo zvýšit místní koeficient pro výpočet daně z nemovitostí. Pětkrát víc než loni zaplatí například majitelé domů a pozemků v Palkovicích na Frýdecko-Místecku. Obce s nejvyšším koeficientem často vracejí část daně svým obyvatelům zpátky ve formě příspěvků na bydlení.“ Asi nemusím vysvětlovat, že jako pracující občan nemáte na příspěvek na bydlení nárok, a že na něj dosáhnou jen ti, kteří prožírají sociální odvody. Ale máte dům, takže jste asi boháč, a ty je nutné více zdanit, aby se i ostatní měli dobře.
Vtipně a přitom výstižně glosoval stav povinných odvodů do státní pokladny microsonic: „stát nám „naše“ peníze jenom na nějakou dobu „půjčí“. A ta doba je čím dál kratší :)“
Reportáž na toto téma, mimochodem, připravil Michal Polášek, kterého můžete sledovat na Twitteru pod přezdívkou mipol.
Doporučuji také prostudovat článek Z čeho se vlastně skládá cena benzínu? z pera prvního českého ropného magnáta Starého Mrzouta.
Lékaři mizí do ciziny. Zaveďme konečně školné!
Kdo čte Týdnoviny nějaký ten rok, možná si vzpomene, že jsem býval zaníceným odpůrcem placení školného na jakémkoli stupni škol. Mé argumenty byly především tyto:
- člověk, který vystuduje vysokou školu, může být ku prospěchu ostatním (typicky lékař, učitel, vědec), čímž přinejmenším z morálního hlediska vrací svůj „dluh“ společnosti,
- ve většině oborů si vysokoškolák vydělá více peněz, než například středoškolák. To je jeden z argumentů zastánců školného. Podle mne je tento argument lichý – díky vysoké škole bude mít absolvent možná vyšší plat, ale určitě také vyšší daně, takže své vzdělání nakonec zaplatí touto formou.
Reflex přišel se zajímavým, a nutno uznat do jisté míry korektním pohledem. Ve zkratce: lékaři, kteří vystudovali „zadarmo“ (resp. „za státní peníze,“ či ještě přesněji „za daně ostatních), odcházejí do zahraničí, kde si vydělají více než u nás. Tím pádem nejen nevrátí náklady na svá studia ani tím, že by zachraňovali lidské životy a zdraví, ale ani formou daní. Autor Petr Holec následně na základě těchto faktů dochází k závěru, že tento vývoj je důvodem, proč by se mělo zavést školné.
Přiznám se, že si nejsem jist, jak z této situace ven. Na jedné straně je pravda, že nerad platím na „studenty,“ kteří ani nemají zájem vystudovat, a na vysokou školu se přihlásili jen proto, aby nemuseli pracovat. Stejně tak se mi nezdá morální, že někdo vystuduje za peníze daňových poplatníků, aby následně díky tomuto vzdělání odešel do ciziny. Kudy z toho ven?
Další petice proti předraženému mobilnímu volání
Ve středu a ve čtvrtek jsem se na Twitteru dostal do zajímavé diskuze. Vyjádřil jsem se totiž nepříliš pochvalně na téma petic, požadujících levnější volání z mobilů, kterého mělo být dosaženo nejlépe zásahem shůry – tedy státní regulací.
Můj první a hlavní argument je následující: operátor nabízí mobilní služby za nějaké ceny, které získal na základě součtu kalkulace nákladů a marže. Můžeme se bavit o tom, zda je marže přemrštěná, či nikoli, pokud tedy budeme znát její výši. Podstatná je ale jedna věc: finální cena je taková, že si produkt našel své zákazníky. A není jich málo – vždyť v Česku připadá na jednoho člověka včetně kojenců více než jedna aktivní SIM karta!
Když mobilní služby začínaly, mohlo si je dovolit jen několik málo stovek vyvolených. Jen pořizovací cena přístroje, který byl tehdy velký jako kufřík a označení „mobilní“ si snad ani nezasloužil, odpovídala několika měsíčním platům „průměrného občana.“ Nikdo ale tehdy neprotestoval, že je to moc peněz, a že chce levnější volání pro všechny. Nejspíš proto, že ti, kdož si mobilní telefon tehdy mohli dovolit, byli ochotni za jeho výhody zaplatit.
S rozvojem technologií, přesunem výroby do levných asijských zemí, a s nástupem konkurence ceny telefonů i tarifů postupně klesaly. Tím se k mobilním telefonům dostaly masy, a tedy i „obyčejní lidé,“ kteří tyto služby nepovažují za nadstandard, ale za samozřejmost.
Operátoři tedy nastavili ceny tak, že na ně nalákali dostatek zákazníků. Přichází otázka: měli či neměli by zlevňovat? Odpověď je prostá: a proč by to dělali? Operátor je komerční subjekt, který do startu svého podnikání vložil nemalé peníze – musel zaplatit licenci, vybudovat síť BTSek, proškolit zaměstnance atd.. Do infrastruktury musí investovat i dnes, chce-li svým klientům přinést novější technologie, jako je 3G Internet, a brzy snad i 4G. Přesto je schopen generovat nemalý zisk. Proč by se ho měl vzdávat? Protože „lid si to žádá?“ Ne, vážení, operátor není charita, ani dobročinný spolek! Operátor dělá svůj byznys proto, aby na něm vydělal. Pokud našel odbyt za dané ceny, nemá důvod je snižovat. Naopak pokud by ceny byly opravdu přemrštěné, pak by zákazníky nezískal, a buď by je musel snížit, nebo by zkrachoval a jeho místo by zabral jiný subjekt.
Zkusme si představit následující příklad: prodávám ojetou Škodu Favorit z roku 1989 za 100 000 Kč. Všichni vidíme, že je to přemrštěná cena. Najdu kupce? Pravděpodobně ne. Pokud budu chtít auto prodat, nejspíš budu muset jít s cenou dolů – a ne málo! Co když ale kupce najdu? Možná to bude nějaký sběratel, možná blázen, nebo někdo, kdo neví co s penězi. Z podnikatelského hlediska bych byl hloupý, kdybych mu ten starý vrak za tuhle cenu neprodal. A nevidím důvod, proč by mi do soukromého byznysu měl mluvit stát, a určovat, za kolik ještě smím a za kolik už nesmím prodávat. Bylo by to nespravedlivé. Volný trh je proti tomu spravedlivý: výslednou cenu určuje ochota kupujícího vydat danou částku, a moje ochota s daným ziskem prodat.
Jaké je tedy řešení údajně předraženého volání? Velmi jednoduché: nekupovat ho!
Nářky chudáků zákazníků nad cenami volání, SMSek a dat, se dají přirovnat k následující situaci: Rolls Royce je nesporně drahé auto. Nemůže si ho dovolit každý a průměrný pracující Čech si na něj nikdy nevydělá. Pojďme tedy udělat petici za státní regulaci! Nechť stát nařídí snížení ceny, protože není přeci spravedlivé, aby si Rolls Royce mohli dovolit jen ti nejbohatší! Připadá vám to správné nebo logické? A jak by to asi dopadlo, kdyby skutečně stát nařídil firmě Rolls Royce prodávat vozy za „lidové ceny“? Buď by se firma vykašlala na svůj byznys, nebo by dříve či později zkrachovala.
Bohužel hodně spoluobčanů, a mezi nimi i lidé, které jinak považuji za vcelku inteligentní, vidí situaci následovně:
- pokud se mi zdá nějaké zboží nebo služba předražené, měla by se jeho cena regulovat,
- regulovat by měl stát, protože právě proto tady je,
- proto státu odvádím daně – aby se postaral o mé dobro
A přesně to jsou důvody, proč v této zemi dokola vyhrávají volby strany, jako jsou ČSSD a ODS – protože občan má rád stát, který je silný, a stará se o něj. Fungovalo to tak čtyřicet let za komunistů, funguje to stejně dalších dvacet dva let po nich, a patrně to tak ještě nějaké to desetiletí vydrží.
Není ale lákavější svoboda? Tedy stav, kdy bychom státu neodváděli polovinu všech příjmů, ani daně ze svých výdajů, ale na oplátku bychom se o sebe postarali sami? Třeba tak, že bychom nekupovali služby, které jsou předražené, čímž bychom dali jasně najevo, že děkujeme, ale že za tyto ceny nemáme zájem. Trh by v tomto směru pak musel reagovat a velmi pravděpodobně by následně došlo ke snížení cen na takovou úroveň, která by byla akceptovatelná pro všechny strany.
Bohužel, s tímto názorem jsem, soudě dle volebních výsledků, poměrně osamocen. Takže se nechme odírat, a za odměnu třeba stát udělá nějakou pěknou regulaci.
Chalupa: V třídění odpadků jsme jedni z nejhorších v EU
Zajímavé: „Podle ministra životního prostředí Tomáše Chalupy jsou Češi v třídění odpadků jedni z nejhorších v Evropě.“ Přitom v roce 2009 ministr životního prostředí Fischerova kabinetu Ladislav Miko tvrdil, že „Češi patří k nejlepším „třídičům“ v Evropě. V recyklaci plastů jsme dnes dokonce na prvním místě. V porovnání se západními evropskými státy si Česká republika vede velmi dobře, například ve třídění papíru jsme v roce 2006 podle dat Eurostatu předčili i Německo, Rakousko a Belgii.“
Nevěřím tomu, že by se situace během dvou let tak radikálně zhoršila, že jsme se propadli z prvních příček na poslední. To je prostě nesmysl. Takže nám buď lhal ministr Miko, nebo lže Chalupa.
Co se týká třídění odpadků: dnes je moderní se chlubit tím, že třídíme. Já za naši rodinu otevřeně říkám, že netřídíme. Nevidím k tomu totiž sebemenší důvod. Platím za odvoz odpadu úplně stejně, jako ti, kteří třídí. Přitom oni mají s domácím odpadem více práce, musejí dávat pozor, co patří do kterého koše, musejí nosit ke kontejnerům více pytlů, případně musí chodit k popelnicím vícekrát. Co z toho, že sběrnám surovin ušetřili práci, ještě mají?
Přitom si pamatuji, že když se začalo o třídění odpadů mluvit, slibovalo se, že popelnice na sklo, papíry a plasty nebudou daleko od domů, jako kontejnery na smíšeny odpad, ale že například na sídlištích bude po jedné menší popelnici u každého vchodu. Mělo to logiku: je rozdíl vyhodit tři pytle u dveří domu, a jeden odnést k popelnicím, a jít se čtyřmi pytli ke všem čertům.
Pro mne, jako pro občana, nemá třídění odpadu žádný přínos. Ekologii to zase tak moc nepomůže – stačí se podívat, jaké ekologické škody, včetně dopadu na zdraví obyvatel, páchají továrny typu ArcelorMittal. I kdybychom všichni celý život netřídili, nikdy tím nevyrovnáme ekologické dopady jedné fabriky. Takže děkujeme, netřídíme.
0 komentářů