Senna

“Dnes uvidíš Boha,” sliboval jsem své manželce. Hleděla na mne trochu překvapeně, ale když jsem jí vysvětlil, že se budeme dívat na dokument o zesnulém brazilském pilotovi formule Ayrtonu Sennovi, rychle pochopila. Ví totiž, že jsem si z tohoto závodníka za sedmnáct let od jeho tragické smrti vytvořil svou respektovanou modlu. Natočit o něm dokument, který by nebyl patetický, ale ani příliš strohý, je, dle mého mínění, velmi těžký úkol. Povedlo se ho naplnit režisérovi Asifu Kapadiovi?

Dokument mapuje Sennovy začátky a jednou z jeho výhod proti ostatním jsou filmové materiály z archivu Sennovy rodiny, z nichž některé byly poprvé publikovány až v tomto snímku. Sestřih životního příběhu je přerušován vsuvkami sestávajícími ze vzpomínek motoristických novinářů Richarda Williamse a Johna Bisignana. Sledovali jsme delší, bezmála tříhodinovou, verzi filmu – v kinech půjde v o hodinu kratší stopáži – proto těch vzpomínek a komentářů bylo možná až příliš.

Do děje ale vstupují i další postavy – například šéf týmu McLaren Ron Dennis, v jehož monopostech získal Senna všechny tři tituly mistra světa F1. Nejvíce negativně mě ale překvapil francouzský závodník Alain Prost – dlouholetý Ayrtonův rival. Ani ve svých 56 letech nedokázal v komentářích skrýt svou zášť vůči Brazilcovi, který v jeho vidění přišel do formule 1 s cílem ho porazit. Doslova řekl: “On měl svůj cíl… …a to jsem byl já. Když jsem já přišel do F1, byl jsem šťastný, že jsem tam vůbec mohl být. Byli jsme odlišní jezdci. Já jsem se nikdy na nikoho konkrétního nezaměřoval. Já měl pro starší jezdce obrovský respekt.” Jeho přesvědčení je natolik silné, že ani trochu nepřipouští, že Senna přišel do formule 1 porazit všechny a shodou náhod to byl právě Prost, kdo byl toho času favoritem.

Scénárista vybral z pestré Sennovy kariéry ty opravdu nejdůležitější momenty, takže divák uvidí sestřih z prvních závodů v Tolemanu, slibný začátek kariéry u Lotusu, samozřejmě nemůže chybět vrcholné období v McLarenu. Střihy ze závodů jsou prokládány dobovými rozhovory se Sennou, skrze které mají diváci šanci alespoň trochu poznat jeho osobnost. V ní dominuje touha uspět, ochota obětovat vítězství vše, maximální zanícení, hraničící až s posedlostí, odhodlání, snaha být lepší než ostatní – tedy přesně ty vlastnosti, které odlišují průměr od těch nejlepších. Sennovi nestačilo, že umí dobře řídit – chtěl dokonale chápat svůj vůz, aby mohl pomoci s jeho vylepšováním. Zatímco mnoho jiných pilotů po trénincích a kvalifikaci odpočívá, Senna zůstával v depu s mechaniky, kteří na něm oceňovali nejen to, jak dokáže přesně popsat chování svého vozu na trati, ale též navrhnout úpravy, které by ho zlepšily.

Velkou výhodou je chronologická souslednost jednotlivých scén, takže i divák, který se o formuli 1 nezajímá a třeba ani Sennu neznal, má šanci ho pochopit.

Sennova kariéra začala v roce 1984 deštivým závodem v Monaku. Favorit Alain Prost vedl, nicméně déšť smazal rozdíly mezi jeho mistrovským McLarenem a Sennovým druhořadým Tolemanem, který nikdy nevyhrál žádný závod. Kolo za kolem stahoval Senna Prostův náskok, zatímco Francouz mával při průjezdech cílovou rovinkou na traťové komisaře, aby Velkou cenu ukončili. To se také nakonec stalo – Prost před šachovnicovou vlajkou zpomalil a Senna cílovou čáru protnul jako první. Počítaly se ale výsledky z předchozího kola, takže Senna tím zůstal na druhé příčce. Své zklamání nedokázal skrýt a válka mezi ním a Prostem mohla začít naplno.

Velká cena Monaka 1984

V roce 1985 následuje přestup k výrazně úspěšnějšímu Lotusu. Tehdy, mimochodem, byly monoposty této stáje provedeny v černo-zlatých barvách tabákové firmy John Player & Sons a letos se k nim vrátila stáj Renault alias Lotus Renault GP. Ve druhém závodě sezóny v Portugalsku Ayrton vybojoval první místo na startovním roštu, v deštivém závodě doslova deklasoval své soupeře (všem kromě jednoho nadělil celé kolo) a dojel si pro první vítězství. To, proč přišel do formule 1, se konečně splnilo. Jenže Sennovi nestačilo jedno vítězství – sám považoval i druhé místo za neúspěch, když prohlásil, že “být druhý znamená být první mezi posledními.” Ostatně i o prvním vítězství hovořil jen jako o splnění prvního snu. Pohár pro vítěze si tak odvezl ještě z GP Belgie.

Velká cena Portugalska 1985

Senna zůstal u Lotusu tři roky a přestože úspěšnost vozů této značky klesala, dokázal s nimi vybojovat šest vítězství. Roku 1988 přichází nejdůležitější krok jeho kariéry – přestup k McLarenu, kde se stává týmovým kolegou Alaina Prosta, který byl v té době dvojnásobným šampiónem. Tehdejší šéf týmu Ron Dennis si tak vybral dva takřka zcela odlišné piloty – zatímco Prost byl spíše chladnokrevný kalkulátor, ochotný “dojet závod na jistotu,” horkokrevný Senna odmítal bojovat o cokoli jiného, než bylo vítězství. Bylo jen otázkou času, kdy vztahy mezi těmito dvěma piloty vygradují, tím spíše, když Senna zjevně neuznával autoritu ostříleného matadora, ani jeho pozici nepsané jedničky v týmu. Nakonec přišlo splnění dalšího snu: Senna se stal mistrem světa, když vyhrál polovinu ze šestnácti závodů.

O rok později se oba se oba rivalové celou sezónu přetahovali o vedení. Před Velkou cenou Japonska měl Senna na svém kontě čtyři vítězství, Prost o jedno více, ale zatímco Brazilec často dojížděl na stupních vítězů a získával další body, Francouz některé závody nedokončil. Právě závod v Japonsku mohl rozhodnout, zda se boj o titul bude bojovat v posledním podniku sezóny v Austrálii, nebo jestli se Prost stane potřetí mistrem světa. Prost byl od začátku ve vedení, Senna se držel na druhé příčce. V rozhodujícím okamžiku, když se v šikaně Casio rozhodl pro předjetí, mu Prost zavřel zatáčku, oba vozy kolidovaly. Zatímco Francouz vystoupil, Senna pokračoval dál a po zastávce v boxech závod nakonec neuvěřitelným způsobem vyhrál. Jenže FIA, v jejímž čele tehdy stál Prostův dlouholetý přítel (také Francouz) Jean-Marie Balestre, nakonec rozhodla o diskvalifikaci Senny ze závodu za údajné zkrácení zatáčky. Šéf týmu Ron Dennis marně poukazoval na fakt, že ten samý přestupek předtím prošel mnoha jiným pilotům. Mistrem světa roku 1989 se stal Prost.

Velká cena Japonska 1989

Bylo jasné, že vztahy mezi oběma jezdci byly natolik vyhrocené, že McLaren nemohl pokračovat v této sestavě. V roce 1990 tedy Prost přešel ke konkurenční stáji Ferrari, ale vzájemnou rivalitu tím neotupil – spíše naopak. Dnes ve formuli nenarazíte na dvě takové osobnosti, které by rozdělily tábor fanoušků na dvě poloviny a které by měly tak výrazné vzájemné antipatie, jako v případě Senny a Prosta. Jistě ne náhodou byl tehdejší zájem veřejnosti o závody F1 doslova enormní – celé to totiž připomínalo dobře promyšlený, kontroverzní, šokující a fascinující film s kladným a záporným hrdinou (kdo byl kdo záleželo na úhlu pohledu toho kterého fanouška), dobrem a zlem, okořeněný zápletkou v podobě boje o titul. Rozdělení obou aktérů do dvou týmů tak přineslo příslib ještě zajímavější podívané, což se také skutečně stalo.

Senna vyhrál šest závodů, Prost pět, nicméně díky pódiovým umístěním byla jejich pozice před Japonskem opět vyrovnaná. V mírné výhodě byl opět tentokrát Senna – pokud by Prost nedojel, stal by se mistrem světa. Jenže brazilcova horká hlava nedokázala zapomenout na rok starou nespravedlnost, takže v úvodní zatáčce Senna doslova sestřelil Prosta z trati. Tomu předcházely dohady o to, na které straně závodní trati má stát vítěz kvalifikace, kterým byl Senna. Ayrton protestoval u vedení závodu, že jako vítěz by měl stát v ideální stopě, tedy na čistší vnější straně, nicméně v čele FIA byl stále Balestre, takže se na Sennovy připomínky nebral ohled. Na startu se pak stalo přesně to, co Senna předpokládal – Prost měl mnohem lepší trakci a do první zatáčky vjížděl jako první. Senna měl v tom okamžiku dost všeho příkoří a Prosta jednoduše sejmul. Stal se tak mistrem světa pro sezónu 1990.

Velká cena Japonska 1990

V roce 1991 si Senna splnil třetí sen – vyhrál domácí závod (jak jinak – za deště). V kole pro vítěze následně zkolaboval. V této sezóně se stal potřetí a naposledy mistrem světa.

Velká cena Brazílie 1991

V letech 1992 a 1993 forma McLarenu významně poklesla. Senna vyhrál v roce 1992 tři závody (mimo jiné i neskutečně napínavou VC Monaka, ve které porazil do té doby neporazitelného Mansella) a skončil na čtvrtém místě (mistrem světa se stal dominující Mansell), o rok později vyhrál sice pětkrát a v celkovém hodnocení zůstal druhý za svým věčným rivalem Prostem, který toho času jezdil za prakticky neporazitelný Williams.

Velká cena Monaka 1992

Po šesti letech u McLarenu přišel zásadní krok Sennovy kariéry – přestoupil do tehdy nejlepšího Williamsu. FIA po letech, kdy tato stáj dominovala částečně i díky elektronickým vymoženostem, zakázala některé prvky jako byla kontrola trakce a aktivní zavěšení, díky čemuž Williams nebyl tak nepřemožitelný. Senna se nedokázal s vozem sžít a první dva závody nedokončil.

Přišla osudná Velká cena San Marina, která se jezdila na okruhu v Imole. Při pátečním tréninku ošklivě havaroval dnešní matador F1 Rubens Barrichello, který následně skončil v nemocnici.

Havárie Rubense Barrichella během pátečního tréninku na Velkou cenu San Marina 1994

Největším šokem byla sobotní kvalifikace. Tehdy začínající pilot formule 1 Roland Ratzenberger vyletěl se svým vozem z trati a narazil do bariér. Už podle bezvládně se klimbající helmy v kokpitu bylo zřejmé, že to nedopadlo dobře. Ratzenberger byl po dlouhých dvanácti letech 37. obětí královny motoristického sportu. Senna to nesl velmi těžce, ostatně i na záběrech před nedělním startem Velké ceny je evidentní jeho únava.

Smrtelná nehode Rolanda Ratzenbergera během kvalifikace na Velkou cenu San Marina 1994

Závod začal hned po startu těžkou kolizí Pedra Lamyho a J. J. Lehta, po níž na trať vyjel safety car, který za sebou vedl startovní pole.

Nehoda J. J. Lehta a Pedra Lamyho na startu Velké ceny San Marina 1994

Po restartu byl Senna v čele, za ním jel Michael Schumacher. V sedmém kole Sennův Williams vyjel v zatáčce Tamburello z trati a po přejetí kačírku narazil do betonové zdi. Přes poměrně vysokou rychlost se vzhledem k úhlu nárazu dalo předpokládat, že Senna vyvázne v nejhorším případě s lehkým zraněním. Situace se nakonec ukázala být mnohem vážnější. Závod byl zastaven a začal boj o Sennův život. Nakonec ho helikoptéra odnesla do boloňské nemocnice Maggiore. Z kaluže krve, která po Sennovi zůstala na místě, kde byl resuscitován, naznačovala, že zranění jsou podstatně vážnější. Pozdější informace ukázaly, že závěs pravého předního kola, které se při havárii utrhlo, prorazil Sennovu přilbu a způsobil mu fatální zranění. Kdyby kolo letělo o pár centimetrů výše, brazilský závodník by s nejvyšší pravděpodobností opustil monopost po svých. Jenže takový byl pravděpodobně osud a Senna na následky zranění v 18:40 zemřel.

Smrtelná nehoda Ayrtona Senny během závodu VC San Marina 1994

Dlouho se pak spekulovalo, co bylo příčinou nehody – zda špatná přilnavost pneumatik, které vychladly během kroužení za safety carem, defekt, závada na posilovači, či zlomená tyč řízení, která byla před závodem vyměněna (mluvilo se dokonce o tom, že byla přeříznuta a znovu svařena). Skutečná příčina nehody a následné smrti Ayrtona Senny ale nebyla nikdy věrohodně oznámena a zůstává tak tajemstvím obestřenou záhadou.

Film Senna se v tragické nehodě nevyžívá – věnuje jí vlastně jen několik málo záběrů. Následuje sestřih z pohřbu v Brazílii, kterého se zúčastnily tisíce Sennových krajanů a fanoušků. Tehdejší prezident dokonce vyhlásil státní smutek – takovým fenoménem byl Ayrton ve své zemi.

Tento způsob smrti tak nějak patřil k Sennově životu. Nesporné ale je, že nejen formule 1, ale celý motoristický svět přišel o fenomenální osobnost. Přiznávám, že Ayrtonovi jsem během jeho života nefandil – palce jsem držel tehdejšímu smolaři Nigelu Mansellovi. Teprve po Sennově smrti jsem si uvědomil, jak moc jeho jméno pro formuli 1 znamenalo. Dalo by se říci, že novodobou historii F1 můžeme rozdělit na dvě období: před Sennou a po něm. A jedno vím jistě: po Sennově smrti už formule 1 nikdy nebyla taková, jako před ní.