Dvojici filmařů Filipa Remundu a Víta Klusáka možná někteří vás zaregistrovali již při jejich prvotině Český sen. Zmíněný snímek je pro mne etalonem a patrně jediným filmem, u kterého jsem nelitoval zaplaceného vstupného. V mé soukromé statistice má ještě jeden primát: je to jediný film, na který jsem šel do kina dvakrát (celkově jsem ho viděl asi šestkrát). Kritiku, že Český sen nebyl dobrý, protože byl placen z grantu a tedy z peněz nás všech, absolutně neberu – z našich peněz, ať už koncesionářských poplatků, nebo z daní, se platí mnoho filmů, přičemž většina z nich je absolutně o ničem. Proti tomu Český sen ukázal mnohé: například to, jak se buduje konzumní společnost, jak se připravuje reklama, plánuje reklamní kampaň a jak jednoduché je ovlivnit masy, pokud na to máte peníze.
Když jsem poprvé slyšel zprávu, že Remunda s Klusákem chystají film o americkém radaru na území naší republiky, pochopitelně jsem zaplesal a jakmile se objevil v ostravském Cinestaru, popadl jsem manželku a vyrazili jsme.
Smutným faktem je, že jsme nakonec byli v promítacím sále jen tři – tedy kromě mne a mé ženy ještě jeden mladý muž. Cosi to svědčí o naší společnosti, kdy lidé neváhají vyhodit několik set za českou škváru nebo trojrozměrný nesmysl, ale na dokumentární filmu o tématu, které se nás ještě nedávno hodně dotýkalo, prostě nepřijdou. Občas mám pocit, že lidí, zajímajících se o politiku, je velmi málo. Proto to v naší zemi vypadá tak, jak to vypadá – voliči chodí volit strany podle toho, kdo jim slíbí více a vůbec neřeší, že jim to samé tentýž politik sliboval před čtyřmi, osmi i dvanácti lety.
Celkový dojem z Českého míru mám pozitivní. Překvapilo mě, jak nestranně byl tento dokument natočen – přiznám se, že sám bych tak objektivní být neuměl. Remunda i Klusák ale proti Českému snu značně ustoupili do pozadí – v podstatě se před kamerou objeví snad jednou či dvakrát a jen občas zaútočí všetečnou a rýpavou otázkou na někoho ze zúčastněných. Podle mne je to škoda, protože oba pány považuji za inteligentní a kdyby se stali výraznějšími průvodci rozebíraným tématem, bylo by to podle mne jedině ku prospěchu.
Český mír je jiný, než Český sen – v podstatě jde o sestřih tří let událostí od oznámení záměru vybudovat na našem území radar, až po ukončení tohoto projektu ze strany Spojených států. Kromě občasných excesů povětšinou podnapilých individuí, zapojujících se do demonstrací proti radaru a velice sympatického starosty Trokavce Jana Neorala, se na plátně objevují ještě GreenPeace, vojáci a několik postaviček české i zahraniční politické scény.
Tou patrně nejrozpačitější je tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová, známá podporou radaru, kterou vyjádřila společně s Janem Vyčítalem v čemsi, co je nazývání písní a jmenuje se to “Dobrý den, radare.” Nad tímto aktem řitního alpinismu se dokumentaristé pozastavují hned několikrát – například scénkou, kdy jedna z aktérek objasňuje její smysl Angličanům a snaží se jim vysvětlit, že ačkoli to může vyznít jako nepovedený žert, myslela paní Parkanová tuto aktivitu zcela vážně.
Nikterak lépe nepůsobí ani tehdejší předseda Zelených Martin Bursík. Přiznám se, že jsem těžko hledal slušná slova, jakými bych popsal jeho vystupování, nakonec se spokojím s konstatováním, že když si vzpomenu na vystoupení jeho milenky v Uvolněte se, prosím, začínám chápat, proč si tito dva lidé tak rozumí. Ostatně najít na naší politické scéně inteligentního politika je docela problém, což vystihuje Miloš Zeman svým oblíbeným bonmotem, že průměrný český volič je inteligentnější, než průměrný český politik. Martin Bursík jasně potvrzuje, že je to pravda.
Film svižně plyne a divák se během něj podívá například do Oválné pracovny prezidenta Bushe, kde se dozví, že novináři s kompaktními fotoaparáty nejsou vpouštěni, aby americkému prezidentovi neudělali ošklivé fotky (vpuštěn je jen ten, kdo má velkou a nejlépe černou zrcadlovku s masivním objektivem).
Pozastavit se musím nad jednou věcí: sami autoři svůj snímek prezentují jako dokument a komedii (nebo dokumentární komedii). Možná i díky tomu, že se jedná o naší politickou scénu, se ale příliš nezasmějete. Alespoň my jsme se u některých pasáží spíše jen trpce usmívali. Možná by bylo lepší používat podtitul “hořká dokumentární komedie.”
Asi nejtrapnější pocity jsem měl z “pana Radara” Tomáše Klvaňy, kterého si vláda najala, aby přesvědčil veřejnost ve prospěch radaru. Soudě dle výsledků veřejného průzkumu se mu to moc nepovedlo. Ještě horší byl pro mne pohled na pány Krytináře, Smoljaka a Töpfera, kteří veřejně podpořili radar takovým způsobem, že mi připomněli doby nejhutnějšího socialismu. Skoro jsem měl až pocit, jako by jim někdo vyhrožoval, pokud nahlas nevyjádří svou podporu.
Škoda jen, že Remunda s Klusákem nešli více na ostří nože a do úzkých svými všetečnými dotazy přivedli jen tiskového mluvčího vojenské policie. Věřím, že kdyby autoři více konfrontovali například naše politiky, dočkali bychom se většího počtu humorných scének. Jsem přesvědčený, že by na to oba argumentačně měli a kdyby chtěli, byli by schopni natočit dokument ve stylu Michaela Moora. Pravda, na to by jim ale asi nepřispěla Česká televize, kde se kontroverze nenosí a vrcholem drzosti je uhlazený Václav Moravec, držící se ve správně zajetých kolejích. Pravdou ale je, že hlavní linie sleduje především mediální dění kolem radaru, nikoli radar samotný, což celkem logicky autory staví spíše do role pozorovatelů. Proti Českému snu, se kterým bude tento snímek často srovnávám, autoři nevytvářejí mediální obraz, ale pouze sledují, jak ho vytváří ostatní.
Téma radaru se v naší zemi stalo spíše zdrojem emocí, než argumentů, což Český mír zachycuje a odráží – uvidíte spíše zanícené odpůrce a příznivce, než argumenty pro a proti. Nečekejte tak, že by vám tento dokument pomohl dodatečně se rozhodnout, zda jste měli být pro nebo proti americké základně. Bohužel ani jedna strana neuvádí konkrétnější argumenty a především z vyjádření politiků mám – s ohledem na další fakta – pocit, jako by celé věci buď nerozuměli, nebo svým občanům dokonce vědomě lhali.
Co dodat? Na ČSFD získal Český mír hodnocení 76%, což je velice slušné. Tento dokument by určitě měl vidět každý, kdo alespoň trochu sledoval dění kolem amerického radaru či se zajímá o politiku. Určitě nebudete litovat vynaložených peněz, protože takovou frašku ze života “obyčejných lidí” vám v Americe nikdo nenatočí.
Oficiální stránka filmu Český mír: www.ceskymir.cz.
0 komentářů