Socialistický systém jeslí a školek byl prostě dobrý * Pomazánkové (píp) je pošlapáním trhu * Bin Ládin pomohl Obamovi k popularitě * Co mají společného pirát Lacina a Milada Horáková? * Dotace jsou mor! * Cena ropy spadla, benzín v Česku zdražil.
Každá devátá žena s dítětem do tří let nemůže jít do práce
Nadávat na to, jak za komunistů bylo všechno špatné, je takovou českou národní klasikou. Objektivně uznat, že také existovaly věci, které byly dobré, umí jen málokdo. Má představa o tom, jak by měl fungovat ideální stát, se sice od reálného socialismu radikálně liší, nicméně se stávajícím stavem nejsem ani zdaleka spokojen. Proto otevřeně tvrdím: v některých směrech byl prostě stav před 22 lety lepší. Tak například: “Každá devátá Češka s dítětem do tří let nemůže vůbec chodit do práce nebo může pracovat jen omezeně. Brání jí v tom hlavně nedostatek jeslí a dalších služeb pro děti. Podobný problém mají i matky předškoláků.” Státem řízený systém, jehož smyslem bylo postarat se o děti soudružek, aby mohly pokračovat v práci (a budování socialismu), byl docela dobře promyšlený a provedený. Zrovna nedávno jsem řešil s dlouholetým kamarádem dilema, zda je pro jeho rodinu výhodnější pořídit si druhé dítě, aby žena mohla zůstat doma, protože kdyby šla do práce, šel by v podstatě celý její plat na jesle. Čistě z ekonomického hlediska je pro stát výhodnější pracující matka, protože jí nejen nemusí platit dávky, ale navíc ona bude odvádět daně a povinná pojištění. Protože jsou ale podmínky péče o malé děti nastaveny špatně, pro matku je výhodnější zůstat doma s potomky co nejdéle.
Zkráceně řečeno: zatímco “za socíku” dala matka dítě do jeslí či do školky a šla do práce, dnes si to mnohdy nemůže finančně dovolit. Stát tak přichází o peníze, které jí vyplácí, ale také o ty, jež by vydělala a zdanila. Tohle prostě za komunistů měli vymyšlené lépe.
Ordnung muss sein!
Máme tu další námět k zamyšlení pro Evropskou unii, která nám zakázala “pomazánkové máslo,” protože to přeci není máslo. Autor vyjmenovává celou řadu názvů, kterými se EU (zatím?) nezabývala, natož aby je zakazovala: “Španělská bota není bota, kokosový ořech není ořech, kokosové mléko není mléko, zadní vrátka nejsou vrátka, Windows nejsou okna, Fedora není klobouk, počítačová myš není myš, kalendář nezobrazuje kalendy, notebook není sešit, hi-fi věž není věž, Flusspferd není kůň (stejně se to mimochodem řekne v čínštině), Fruchtfleisch není maso, guinea pig není prase, Leberkäse není sýr, peanut butter není máslo, Facebook není kniha, YouTube není trubka….” Jenže EU si vybrala zrovna naše “pomazánkové” a chce nám právě na něm ukázat, jakou sílu mají nařízení z Bruselu….
Pomazánkové —– je symptom euronemoc
A ještě jednou pomazánkové máslo, které Bruselu leží v žaludku snad více než finanční krize v Řecku. Autor v něm upozorňuje, že současný systém ovlivňování trhu ze strany EU je v podstatě centrálně plánovaným hospodářstvím, zcela srovnatelným s někdejší RVHP zaštiťovanou Sovětským svazem. Namísto “ekonomické demokracie” jsme se dočkali “ekonomické oligarchie” a já bych se nebál to nazvat “ekonomickou totalitou.”
Bohužel opět musím konstatovat, že zdravý rozum v režii EU neexistuje. Kdyby existoval, museli by mocní dojít k názoru, že: “v tržním hospodářství (v ekonomické demokracii) si koupíme pomazánkové máslo, budeme-li chtít pomazánkové máslo. Kdybychom nechtěli pomazánkové máslo (protože bychom zjistili, že to není máslo), a chtěli bychom třeba pomazánkový krém, koupili bychom si pomazánkový krém.” Ale o tržním hospodářství můžeme v našem regionu (a nutno podotknout, že nejen v něm) pouze snít. Naprosto tedy souhlasím se závěrem tohoto článku: “Od socialismu jsme se oklikou dostali zpět k socialismu.”
Schwarzenberg: Hájkovy výroky o bin Ládinovi urazily spojence
Schwarzenberg: Hájkovy výroky urazily naše spojence
Ministr Schwarzenberg je poměrně starý pán, proto by mohl pamatovat, jak se v Československu trestal jakýkoli náznak nesouhlasu, dotýkající se našeho tehdejšího “spojence” – Sovětského svazu. Jenže to by se milý Schwarzenberg nesměl v té době rekreovat někde v Rakousku. Dnes jsou prý našim spojencem Spojené státy. A stejně, jako před léty, platí: běda tomu, kdo se odváží říci proti nim křivého slova!
Prezidentův vicekancléř Petr Hájek si dovolil vyslovit svůj názor, že život a smrt teroristického vůdce Usámy bin Ládina byl pouhou mediální fikcí. Jednalo se o Hájkův názor a kdybychom žili v demokracii, dokázali bychom to akceptovat. Jenže v demokracii už zase pěkných pár let nežijeme – ba naopak: dospěli jsme do stejného (v mnoha směrech dokonce ještě horšího) stavu, v jakém jsme byli v době “přátelství na věčné časy a nikdy jinak.” Tedy: máte svůj názor? Mějte si ho! To je přeci demokracie. Ale pokud není v souladu se státní politikou, nesmíte ho říkat nahlas. Možná se jednou dočkáme okamžiku, kdy Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von und zu Schwarzenberg bude na náměstí pálit Hájkovu knihu. Nejen s ohledem na ministrův původ a historickým zkušenostem by mě to skutečně vůbec nepřekvapilo.
Takže, přátelé, scvaknout podpatky, vyvěsit vlaječky spojenců do oken a kupředu, levá!
PS: pokud se nebojíte číst názory, které by se nemusely líbit našim “spojencům,” pokračujte směle na článek Adama B. Bartoše Bin Goldstein zneškodněn. Co bude dál?¨
Obamova popularita je díky bin Ládinovi na vrcholu
Už je to tady! A to jsem minulý týden psal “Už když jsme slyšeli poprvé zprávu o zabití světově nejproslulejšího údajného teroristy, manželka konstatovala, že si Obama asi potřeboval vylepšit své pošramocené krédo u amerických voličů.” Co dodat? Přesně “vo-vo-vo tom to bylo!”
Vrtěti Lacinou 3: Fotografie auta
Když je z nějaké kauzy možné vytěžit mediální publicitu, která ovčanům ukáže, jak si systém poradí s těmi, jež nedodržují řád, soudci rádi vypomůžou. Ostatně jsou přeci placeni státem a známe pořekadlo: “Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!” Můžeme vzpomenout například proces s Miladou Horákovou, na jejímž případu tehdejší režim jasně předvedl, jak si poradí se svými odpůrci. Z nedávné minulosti zmiňme skupinu čtyř nezbedů, kteří naházeli zápalné láhve do oficiálně prázdného objektu a dostali dohromady skoro sto let, aby se ukázalo, jak zatočíme s rasisty. Stejně tak Luboš Lacina, vybraný jako modelový případ potrestání “silničního piráta,” vyfasoval pět let “natvrdo.” Mediální obraz tohoto případu byl jasný: rozčílený Lacina najel z boku do jiného vozu, čímž ho katapultoval ze silnice. Jakákoli jiná varianta byla s ohledem na snahu ukázat, jak rázně zatočíme s “piráty,” naprosto nepřípustná.
D-Fens se už roky snaží tento systém alespoň jemně narušit, takže k aktuálnímu případu vystavil fotografie poškození vozu, který Lacina v osudný okamžik řídil. I laikovi je přitom z publikovaných snímků jasné, že jmenovaný rozhodně nenajel do druhého vozu bokem, nevytlačil ho ze silnice, ale pouze o něj zavadil pravým zadním rohem – pravděpodobně v okamžiku, kdy se před něj zařazoval. Jenže když už média rozjela mediální kampaň, nebylo cesty zpět. Nešlo najednou říci: “Hele, on ten Lacina vlastně není agresivní idiot, ono mu s největší pravděpodobností nešlo o to, aby někoho zabil.” Stejně, jako v mediálně vděčném případu Anny Janotkové, i zde rozhodla o vině a nevině média, nikoli fakta, důkazy a zdravý rozum.
Nelze nesouhlasit s D-Fensovým dřívějším závěrem, že celý případ byl vykonstruovaný a účelový. Můžeme jen doufat, že to nebude někdo z nás, kdo bude příště vybrán jako “exemplární případ k potrestání” bez nároku na objektivní a spravedlivý proces.
Lidé, kteří si vyrábějí proud pro sebe, zažalují stát
Když jsem četl, že “Desítky majitelů malých solárních elektráren, kteří si vyrábějí proud pro sebe, aniž by ho dodávali do sítě, chystají společnou žalobu na stát,” domníval jsem se, že stát nějakým způsobem zakázal montáž či používání solárních panelů pro soukromé účely. Jenže ono je to nakonec jinak: “Podle novely zákona o obnovitelných zdrojích totiž od ledna přišli všichni majitelé takzvaných ostrovních provozů o státní dotaci za vyrobenou elektřinu.” V tomto momentě jsem přestal chápat. Předpokládal jsem, že “soukromé soláry” si lidé nainstalovali proto, že je pro ně výhodnější, když si budou elektřinu vyrábět sami. Naopak pokud by se více vyplatilo brát ji z běžné distribuční sítě, panely by si na dům nedávali. Může mi někdo, prosím, vysvětlit, co v tomto segmentu mají co dělat nějaké dotace? Vždyť to je přeci naprostý nesmysl! Přeci když mi chléb z obchodu bude připadat drahý, upeču si ho doma a bude to čistě mé rozhodnutí, moje soukromá věc. S elektřinou je to úplně stejné. Nikdy mě nenapadlo, že by mi stát měl na domácí pečení jakkoli přispívat – ještě když uvážím, že by “přispíval” z kapes všech pracujících.
Když už by se mělo něco dotovat, pak by to měly být věci či služby, jež jsou prospěšné všem – třeba silnice (když jsme tedy nedospěli do stavu, kdy by i v tomto segmentu fungoval trh), školky, jesle, …. Proč ale stát platil cokoli lidem, kteří se rozhodli ušetřit své soukromé výdaje a vyrobit si levnější elektřinu? A především: kde se v těch lidech vzala ta drzost, že se chtějí soudit o peníze vybrané z kapes jiných lidí? Fakt si nemohu pomoc, ale představa, že by mi ostatní občané přispívali na elektřinu, plyn, vodu, nebo cokoli jiného, co používám pro své soukromé potřeby, je pro mne naprosto nepřípustná a nepochopitelná….
Stát musí! Zemědělství, soběstačnost, a tak…
V podobném duchu se nese také js-ovo zamyšlení nad systémem státních dotací v zemědělství. Autor konfrontuje argumenty pro dotace se zdravým rozumem a nutno říci, že pokud se zamyslíte do důsledků, musíte dojít ke stejným závěrům, jako on. Výstižně celý koloběh peněz na dotace komentuje větami “V podstatě by měl (dle těchto idejí) podporovat každého z nás. Což o to, zní to dobře, ale jelikož na to ten stát má výhradně prachy těch samých nás, postrádá to tak nějak smysl. Nebo snad tomu, že na stát na každého obyvatele dostává odkudsi nějaké dávky, věří nejen Rómové?”
Stát chce dostat z benzinu víc peněz, pocítí to řidiči
Tak ono nestačí DPH a spotřební daň! Oni motoristé platí ještě krizové rezervy ropy a pohonných hmot! Daně se sice zvyšovat nebudou, jak slíbil nejprve Nečas a později – po prvním zvýšení – Kalousek, ale stát si více peněz vybere jinak. Prostě budeme sypat do státní pokladny více a více, až nám pro vlastní potřeby nezbude vůbec nic. No jistě, je přece potřeba někde vzít peníze na ty dotace, že?
Cena benzínu nadále roste, nafta nepatrně zlevnila
Kdyby před týdnem rostla cena ropy na světových trzích, byl by dnes benzín i nafta zase o něco dražší. Výrobci a distributoři by se pak hájili, že oni za to nemohou, protože “to zahraniční trhy zdražily ropu” a oni jen musí reflektovat daný stav. No jo, jenže před týdnem ropa spadla na světových trzích pod sto dolarů a zaznamenala jeden z největších, ne-li dokonce úplně největší, propadů v historii. A v minulých Týdnovinách jsem se ptal “kdy začne cena benzínu a nafty klesat? Bude za týden levněji?” A co se ozvalo z čerpacích stanic? “Leda tak nasrat!” Na cenu na světových trzích se bude reagovat teprve v okamžiku, kdy zase začne stoupat. Opačně to nefunguje.
Penze se změní, do důchodu později, rozhodli poslanci
” …osoby narozené v roce 1975 budou chodit do důchodu ve věku 66 let a osm měsíců.” Nechci se příliš zamýšlet nad tím, jak bych mohl či nemohl fungovat v pracovním procesu v 66 letech. V co ale doufám, že se do té doby dožiji systému, kdy se budu moci zajistit na důchod sám, dle vlastního uvážení, a budu do moci odejít do penze v momentě, kdy budu chtít a budu mít naspořeno. Státem řízený důchodový systém, jehož jsme nedobrovolnými účastníky, je od základu špatný a přesto, že ODS slibovala reformy, pokračuje v levicovém stylu, jehož základy existují již více než 60 let.
Kuchařka z Mostu se udřela k smrti
“Padesátiletá kuchařka zvolila na vyléčení raději, jako mnoho dalších lidí, jen pár dnů dovolené, poté šla opět do plného pracovního nasazení, které skončilo smrtí. Kvůli neplaceným prvním třem dnům nemocenské.” MUDr. Topolánek by jistě řekl, že dotyčná paní byla transparentní ukázkou, jak Češi zneužívají systém nemocenské a že se jedná o klasickou ukázku simulace. Simulovala tak dobře, že dokonce nasimulovala i smrt.
Zesnulé kuchařce se nedivím – uvážím-li, jaký pravděpodobně měla plat, je mi jasné, že nemocenská by mohla mít na její finanční situaci zásadní dopad. Sám, ač jsem na tom s příjmem v rámci možností státních tabulek a ostravského regionu docela dobře, si nemocenskou neberu, k lékaři nechodím a “kurýruji” se sám, vědom si toho, že nesprávná medikace a léčba může mít až fatální následky.
Je na místě se začít ptát, proč vlastně platíme zdravotní pojištění, když se plátci s průměrnými příjmy v případě nemoci ocitají na hraně existence. Platíme něco, za co jsme ještě několik let nazad dostali v době onemocnění celkem solidní náhradu platu, zatímco dnes za ty samé peníze nedostaneme skoro nic. Přitom kromě emigrace neexistuje způsob, jak si zvolit výhodnější podmínky. Kdyby v tomto sektoru fungovalo komerční pojištění, zvolil by si každý produkt podle svých potřeb a rizik. V případě nemoci by pak mohl s financemi vyjít zcela bez problémů.
Kuchařka z mostu je první vlaštovkou. Za nějakých deset let, kdy řekněme desetina produktivního obyvatelstva “dojede” na neléčené chřipky například závažnými onemocněními srdce, začne teprve to pravé “maso.”
Lafferova křivka funguje. Samozřejmě
Mám za sebou sice jeden semestr (základů) makroekonomie, nicméně vždy ocením, když je někdo schopen a ochoten vysvětlit srozumitelným jazykem některé ekonomické jevy. Klasikou je například Claude Frédéric Bastiat, jehož liberální ekonomický pohled platí i více než stopadesát let po jeho smrti. Tentokrát patří má pochvala článku, ve kterém autor (zjednodušeně řečeno) vysvětluje, že zvyšování daní od určitého bodu nepřinese vyšší příjmy státní pokladny, ale právě naopak. Škoda, že si tyto základy ekonomie nepřečtou naši politici. Pokud by je znali, nechovali by se všichni, jako by plnili předvolební program ČSSD.
0 komentářů