Poslanci imunitu nedají!*Nesmysl při výpočtech sociálních dávek*Česká pošta jako symbol socialisticky fungující instituce*Nečasova vláda přežila hlasování o nedůvěře.
Poslanci si omezení imunity neschválili
Překvapuje v této zemi ještě někoho, že si námi volení zástupci uzurpují větší práva, než má jejich volič?
Pamatuji si dobu, kdy se na politické scéně objevil Václav Havel. Po Gustávu Husákovi to byl – alespoň několik prvních týdnů – opravdový “prezident z lidu.” Chodil ve vytahaném svetru, během rozhovoru na Jižním městě se opíral o popelnici a jezdil po Hradě na koloběžce. Tehdy jsme snad mohli doufat, že naší zemi povedou lidé a ne jen “papaláši.” Pravda, tento pohled byl dán i tím, že jsme o Václavu Havlovi a jeho pohnutkách věděli jen minimum informací – pro národ to byl “mluvčí lidu” a symbol nastávající svobody. Jak jsme byli naivní, ….
Jenže stejně, jako dnes zní absurdně představa Havla na koloběžce, se postupem času rozplynula i idea politiků, coby nám rovných, pracujících pro nás a v zájmu republiky. Divím se, že okolí Paralamentu, Senátu a místních zastupitelství nejsou obehnána zdmi s nápisem “Nerušit, vládneme!” Ano, naši mocní si vytvořili stát ve státě, kde mají vlastní zákony a pravidla, kterých se nemíní vzdát. Největším paradoxem je fakt, že pro omezení vlastní imunity hlasovali všichni poslanci ČSSD a KSČM.
Výplatu dávek mohou zkomplikovat společně posuzované osoby
Máme tu klasickou ukázku toho, jak stát strká nos do věcí, do kterých mu nic není. Pokud žádáte o sociální dávku, bude po vás úředník chtít doložit příjmy osob, žijících ve společné domácnosti. Nikoho nepřekvapuje, že se tímto způsobem leze do soukromých záležitostí nezúčastněných lidí. Mne ale překvapuje jedna věc: pokud je například jeden z rodičů nezaměstnaný, nemusí dostat sociální dávky jen proto, že jedno z dětí vydělává. Nikdo se přitom onoho potomka neptá, jaké má vztahy s rodiči a jaksi automaticky se peníze v domácnosti považují za společné.
Samozřejmě v ideální rodině lze předpokládat, že dítě pomůže svým rodičům, nebo naopak oni jemu. Ale co případy, kdy rodinné soužití není ani zdaleka harmonické? Když prostě každý jede “na svůj účet” a jednotliví členové domácnosti spolu mají společné jen to, že mají stejnou poštovní schránku, těžko může jeden po druhém požadovat, aby se rozdělil o své příjmy. To je tak trochu dle idejí komunismu, kde všechno mělo patřit všem.
Asi bych v tomto směru raději jiný, chcete-li komerční, systém. Tj. neplatil bych sociální pojištění, ale pojistil bych se například pro případ ztráty zaměstnání a nějaké další události, které by se mohly dotknout mých příjmů. Pokud by taková situace nastala, nikdo by se nerýpal v soukromých informacích osob, se kterými bydlím, ale přesně podle smlouvy by mi pojišťovna vyplatila plnění. Jenže to už zní jako příliš velká míra svobody, které se patrně nikdy nedočkáme.
Českou poštu zaplavily desetitisíce balíků
Česká pošta: Dnes podáte, někdy možná dodáme
Socialistický moloch, úspěšně přežívající i v dnešní době, aniž by musel cokoli měnit na svém chování k zákazníkům a poskytovaných službách, se chlubí rekordním počtem přijatých zásilek. Tím pádem také může očekávat rekordní obrat a dost možná i zisk. Peníze, to ano, ty Pošta inkasuje ráda a ochotně. Horší je to ale s tím, co za soustavně se zvyšující částky dostanete.
Začněme testem deníku Blesk, jehož výsledek lze shrnout do slov: “Doručení balíků i doporučených dopisů trvalo různě dlouho a jeden obyčejný dopis vůbec nedorazil.” Nedorazil? Co na tom, že odesílatel zaplatil poštovné – pokud nemá doklad, peníze zpět nikdy nedostane. V jiném případě se pošťák ani neobtěžoval vhodit do schránky oznámení o zásilce.
Přidám vlastní zkušenost: ve středu odesílatelka poslala balík mé manželce. Aby došel včas, poslala ho jako tzv. “obchodní balík,” u kterého Česká pošta garantuje dodání “nejpozději následující pracovní den po dni podání.” Ve čtvrtek byla manželka doma, nicméně balík nedorazil. Když zavolala na poštu, žádnou zásilku pro ni tam neměli. Podívala se tedy na online sledování zásilek a s překvapením zjistila, že balík stále leží na podací poště. Ani v pátek a dokonce ani v sobotu se neposunul směrem k Ostravě. Do cíle určení dorazil až po opakovaných urgencích v pondělí odpoledne, tedy dva pracovní dny po limitu.
Jaká je kompenzace za zjevné a prokazatelné nedodržení smluvních podmínek ze strany České pošty? Prý když si odesílatel požádá (tj. nikoli automaticky, jak bych čekal od slušné firmy), dostane zpět rozdíl poštovného mezi obchodním a obyčejným balíkem. Jinými slovy: funguje to tak, že pošta vybere peníze s tím, že to možná doručí podle podmínek a když to nevyjde, vrátí jen příplatek, nikoli celou částku za nekvalitní služby.
Je opravdu s podivem, že takto může fungovat firma ve 21. století….
Dvě podobné hutě, úplně jiný vzduch: v Gentu čisto, v Ostravě spousta jedů
“Tolik jedovatých karcinogenů jako v Ostravě-Radvanicích a Bartovicích nedýchají lidé nikde v Česku. Množství benzo(a)pyrenu tu loni dosáhlo roční průměrné hodnoty 9,2 nanogramu na metr krychlový. Roční limit je 1 nanogram. Lidí žijící u podobně huti v Belgii přitom dýchají zhruba dvacetinu tohoto množství.“
Kde je ten rozdíl, že v Ostravě je naprosto v klidu akceptován stav, kdy továrny chrlí do vzduchu tuny sajrajtu a skoro až desetinásobně se překračují se limity, když “na západě” ten samý provoz může fungovat v pohodě? Je to v neschopnosti nebo neochotě ostravského Magistrátu? Už i rodilí Ostraváci si mezi sebou šeptají, že je přeci divné, že to Mittalovi takto prochází. Jistě není nezajímavé pozastavit se nad skutečností, že Mittal získal ostravské hutě za relativně dobrou cenu s tím, že další peníze investuje do ekologických opatření. Výsledky měření škodlivin jasně ukazují, co tento indický podnikatel investoval….
Nečasův kabinet přežil hlasování o nedůvěře
Poslanci vládu podrželi, hlasování o nedůvěře ustála
ČSSD vyvolala hlasování o důvěře vládě. Nakonec neuspěla, neboť představitelům Věcí veřejných patrně došlo, že by se v případě předčasných voleb už nemuseli dostat k lukrativním korytům.
Přesto jsem docela rád, že vláda nepadla. Sice budu souhlasit s jejím přirovnáním k panoptiku, nicméně je tu jedna silná stránka v podobě premiéra Petra Nečase. Nedokáži sice posoudit, neb k tomu nemám věrohodné informace, nakolik byl ministerský předseda informován o kauze Drobil, nicméně asi poprvé mám dojem, že máme dobrého předsedu vlády. Stačí mi vzpomenout si na vulgární eskapády Mirka Topolánka, na kolotočářský styl Jiřího Paroubka, mimozemsky působícího Vladimíra Špidlu, nebo na jediného premiéra, který to myslel upřímně Stanislava Grosse, a jsem opravdu rád, že nyní máme na této pozici člověka, který se umí chovat a má docela zdravé názory. Velmi mile mě překvapila jeho omluva odvolanému řediteli Státního fondu životního prostředí Liboru Michálkovi, kterou si sice zasloužil, nicméně v naší zemi není příliš obvyklé, že čelní představitel uzná chybu.
Vláda Petra Nečase je sice plná lidí, kteří jsou přinejmenším “na pěst,” přesto je to, podle mého názoru, nejlepší z potenciálně možných špatných variant.
0 komentářů