Čunka chtěl každý třetí občan, politici na to kašlou*Na demonstraci proti zvůli politiků přišly jen dva tisíce lidí*Shromažďovat se budeme moci jen se souhlasem mocných.
Demokracie… Čunka chtěl každý třetí občan Vsetína. Marně…
František Matějka upozorňuje na zajímavý fenomén letošních voleb – totiž totální ignoraci toho, co si voliči přáli. Ve Vsetíně se Lidovci do zastupitelstva dostali i (nebo možná především) proto, že na svou kandidátku nasadili významnou částí obyvatel milovaného Jiřího Čunka. Sázka jim vyšla, ovšem když došlo na lámání chleba, tedy na otázku, kdo bude ve městě vládnout, KDU-ČSL (jak je jejím zvykem) sehnula hřbet. Člověka, kterému by měla děkovat za to, že strana neskončila v propadlišti dějin, hodila přes palubu. Co je jim do nějakého Čunka, když se na obzoru rýsují teplá a lukrativní místečka?
Matějka dále konstatuje: “Ti, kterým dali voliči nejvíce hlasů, nevládnou. Ti, které voliči vykroužkovali, protože je nechtějí, jsou poradci těch, kteří se do politiky dostali, nebo zasedli „za odměnu“ v městských firmách. Mají přece své hypotéky a další náklady a byli připraveni na to, že budou mít své jisté i po volbách. Ti, které voliči chtěli za starosty, starosty nejsou, protože politici po volbách ihned, jak bývá zvykem, zapomněli na předvolební rétoriku a své veřejné závazky.”
Inu, mnozí obyvatelé této země ještě stále žijí v iluzi, že máme demokracii. V našem případě by mělo jít o demokracii zastupitelskou, tedy systém, kdy občané volí své zástupce, kteří by měli prosazovat jejich zájmy. Realita je úplně jiná: volit si můžeme kohokoli, ale vždy to budou politici, kteří nakonec rozdají karty. Bez ohledu na přání občana-voliče.
Chceme nové volby, vzkázaly dva tisíce Pražanů městské koalici ODS a ČSSD
Pouhé dvě tisícovky obyvatel hlavního města zvedly zadky a šly demonstrovat proti zvůli politiků. Je to pro naší zemi typické – naposledy se občané k nějakému masivnějšímu protestu rozhoupali před více než dvaceti lety a to nejspíš ještě jen na základě lživé informace o studentovi, kterého měli umlátit policisté. Od té doby žije většina obyvatel stylem “hlavně klid a nohy v teple,” aniž by se jakkoli zabývali tím, kterak na ně politici kašlou a dělají si z nich dobrý den.
V Praze sice vyhrála TOP09, jak se ale ukazuje (i v jiných městech), vítězství ve volbách neznamená, že daný politický subjekt bude skutečně vládnout. V Ostravě jsme si na společnou vládu ODS a ČSSD zvykli, v mnoha jiných regionech je to ale nemilé překvapení. Velice výstižně to vyjádřil Jan Kraus asi před dvěma týdny ve svém pořadu, kde prohlásil, že máme vlastně jen jednu politickou stranu, které dáváme hlas domnělou volbou mezi pravicí a levicí. Jinými slovy: “ať to hodíte komukoli, s velkou pravděpodobností bude ve vašem městě vládnout ODS a ČSSD.” Skoro nikdo se přitom nezabývá otázkou, jak je možné, že si dvě strany, které by měly stát na opačných stranách politického spektra, tak náramně dobře rozumí. Když jde o peníze, tím spíše o peníze z kapes daňových poplatníků, jsou v našem státě schopni dohody i ti největší rivalové. Politiky prostě nezajímá, že volič, který dal svůj hlas ČSSD, určitě nechtěl na radnici ODS a naopak. Politiky zajímá jen jedna věc: koryto. Obávat se nějaké protireakce ze strany občanů nemusí – za čtyři roky stejně všichni zapomenou, jak jim v roce 2010 pěkně nasrali na hlavu.
Ministr vnitra a policie dezinformují o právu shromažďovacím
Když se před 21 lety demonstrovalo za změnu režimu, sliboval Václav Havel občanům svobodu. Kromě jiného zmiňoval například to, že právo občanů na shromažďování je nedotknutelné. Právo shromažďovací je navíc nedílnou součástí Listiny základních práv a svobod. To by ale nebyli naši porevoluční politici, aby si Listinu neohnuli podle svých potřeb. Postupem času tak provedli změny zákonů, díky kterým již není možné se “jen tak” beztrestně shromáždit či dokonce demonstrovat. Co na tom, že nám během sametové revoluce slibovali svobodu? Tehdy toho kluci nakecali…!
Dnes jsou podmínky takové, že se shromáždění musí hlásit na městský či obecní úřad, který je může (za zákonem daných podmínek) zakázat. Ministr vnitra za Věci veřejné Radek John šel ale ještě o kus dál – patrně tím chtěl ukázat, že ve své funkci navazuje na soudruhy z někdejší KSČ. K plánované demonstraci pak prý dokonce dodal, že nebude povolena.
Inu, co můžeme čekat od novináře, který si za komunistů mohl dovolit výlet do Spojených států a napsat o tom knihu? Jak vypadá kádrový profil člověka, který léta psal do Mladého světa – hlásné trouby tehdejší propagandy? Asi podobně, jako senátor Štětina, který si za totalitního režimu cestoval po zemích Sovětského svazu, aby po revoluci otočil kabát a stal se “největším komunistobijcem” široko daleko. A takoví lidé nám dnes dělají ministry či senátory a dokonce si dovolují zpochybnit jedno z mála základních práv. Pěkně jsme to dopracovali, co říkáte?
Kauza Vítkov aneb RASISMUS NARUBY
Adam B. Bartoš komentuje dění kolem tzv. “kauzy Vítkov.” Vysoké tresty pro útočníky přitom označuje – podobně jako prezident Václav Klaus – za “demonstrativní,” přičemž podotýká, že soud rozhodoval “podle barvy kůže oběti.”
Pozastavuje se nad mediálním cirkusem, který kolem celé kauzy vypukl, zejména pak nad vystoupením paní Sivákové a její dcery Natálie v jinak občas docela zábavné show Jana Krause. Přiznám se, že ačkoli patříme k věrným divákům tohoto baviče a nevynechali jsme do té doby jediný díl, tuto formu mediální masáže jsme si s nechutí odpustili. Nemohu si nevzpomenout na to, jak jsem se každý den při večeři musel ve zprávách dívat na detailní záběry popálené dívenky. Zákon, omezující zveřejňování informací o nezletilých, v tu chvíli neplatil – vždyť co je více důležité, než svědomitá propaganda?
Bartoš pak trefně konstatuje: “Podobných srdcervoucích případů, které končívají i tragičtěji, se přitom odehrává jen v naší zemi nekonečně mnoho a jejich oběti nejsou zvány do show Jana Krause. Proč zrovna tento případ si zasloužil tak nezvyklý zájem sdělovacích prostředků? Všichni to víme, ale bojíme se to říci. Byla to barva kůže oběti na straně jedné a politická korektnost médií na straně druhé, která z případu učinila obludné divadlo, kde chyběl snad už jen přenos tlampači do ulic a sepisování továrních petic žádajících trest nejvyšší.” Asi už je každému jasné, proč byl tento novinář vyhozen z MF Dnes. Upřímnost není něco, co by se v našich médiích (s)mělo publikovat. Stát přeci musí ukázat, že některé myšlenky a názory nebude tolerovat za žádnou cenu a že má prostředky, jak dosáhnout svého.
Neslýchané! Češi terorizují Romy ve Vysokém Veselí!
František Matějka připravil pro své čtenáře sarkastický článek, ve kterém obrátil role Čechů a cikánů ve Vysokém Veselí. Možná vám ale článek bude připadat korektní – vždyť přesně tímto způsobem informují naše média o tom, jak většinová společnost ubližuje menšinám. Když je to ale obráceně, noviny, rádia i televize zarytě mlčí.
Matějka naráží na ještě jeden jev: pokud se někde cikánská menšina dožaduje bydlení, vody a tepla zdarma, takřka vždy na místo dorazí “ochránce lidských práv,” aby situaci “vyřešil.” Předpokládám, že oním “řešením” je domluva zainteresovaným stranám, že se přeci nemohou chovat tak rasisticky a chtít po dotčených, aby například platili nájem nebo za vodu, elektřinu, plyn a teplo. Když se ale do pozice “ohroženého druhu” dostane většina, žádný ochránce nepřijde a nepostará se, aby bylo zajištěno právo a spravedlnost. Proč? Jednoduše proto, že žádný ochránce práv neexistuje – existuje jen ochránce menšin. Příslušníci většiny tak snadno dojdou k závěru, že proti menšině vlastně žádná práva nemají.
Jak mizí peníze na léčbu: Ústav leukemie tratil miliony
Pořád tady dokola omílám, že peněz ve zdravotnictví je dost, že není nutné vybírat od pacientů nedobrovolné poplatky, ani nemusíme zavádět systém, spočívající v lepší péči pro bohaté. Aby naše zdravotnictví fungovalo, stačí udělat jediné: dobře hospodařit. Jenže, jak je v naší zemi běžné, pokud se hospodaří s veřejnými prostředky, nejsou jejich správci prakticky nijak nuceni, aby byli tzv. “dobrými hospodáři.”
Ve zdravotnictví je tak zcela normálním jevem, že přístroj, který je na zahraniční trhy dodáván za nějakou cenu, koupí česká nemocnice o nějaký ten milion dráž. Můžeme společně spekulovat nad tím, nač je v konečném výsledku vynaložen onen rozdíl. Osobně mám hodně důvodů se domnívat, že se o něj později rozdělí dodavatel s tím, kdo zajistil hladký průběh výběrového řízení.
Krásnou ukázkou, jak se vyhazují peníze poplatníků, je Ústav hematologie a krevní transfuze, který koupil cytometr od americké firmy BD Biosciences za 21,6 milionů. Aktuálně.cz k tomu uvádí: “Cena je o osm milionů korun vyšší, než podle databáze ministerstva financí za cytometr zaplatila Všeobecná fakultní nemocnice nebo Ústav experimentální botaniky Akademie věd.” Zajímavé. Co by se asi dalo koupit za těch osm milionů? Podle nového sazebníku by například nebylo nutné platit celý rok “regulační” poplatky za pobyt v nemocnici na 219 lůžkách.
Problém je v tom, že ani sebelepší motivační systém, jehož cílem by bylo zajištění dobrého hospodaření s veřejnými prostředky, nepřiměje manažery státních nemocnic ke změně. Přeci jen miliony, které mohou dostat z pochybných zakázek, jsou podstatně zajímavější, než nějaké ušmudlané desetitisíce na odměnách.
Inu, občane, plať daně, povinné zdravotní pojištění, regulační poplatky a brzy i za to, že se o Tebe v nemocnici vůbec postarají, zatímco management nemocnic bude Tvé peníze vyhazovat bez jakýchkoli obav z postihu.
BSA řeší 1 600 nových udání na nelegální software ve firmách
Jestli jsou Češi v něčem na evropské špičce, pak je to udavačství. Šlo jim dobře za války, ještě lépe za socialismu a neméně aktivní jsou v tomto směru i dnes. Zatímco dříve donášel soused na souseda, aby měl u režimu “očko,” dnes donáší naštvaní zaměstnanci na své zaměstnavatele, případně firma na konkurenta. Sladký pocit, že ten druhý bude mít průšvih, jistě přinese slunce v duši. Jen málokomu se v dnešní době z takového chování zvedá žaludek. Škoda, že se toho nedožili někteří komunističtí politici a agenti StB – jistě by měli radost z toho, kam jsme to po dvaceti letech svobody dopracovali.
Ostravská MHD zřejmě v příštím roce podraží
Některá města (zejména ta z civilizované Evropy, kam ani náhodou nepatříme) řeší špatné ekologické podmínky nabídkou hromadné dopravy zdarma. Nejhorší ovzduší v Česku i v EU je přitom v Ostravě, kde by tedy bylo celkem logické motivovat obyvatele, aby místo auta použili MHD. Leč z koalice oranžových a modrých socanů nemůže už z principu vzejít nic dobrého, takže tu máme první povolební opatření. Patrně jako dík voličům za udržení u koryt je míněn záměr zdražit jízdné, který schválili ostravští radní. V Ostravě se přitom zdražovalo naposledy letos.
Jako motivace k využívání MHD tento krok určitě neposlouží. Vždyť dojet někam autem se v obsazení jedním člověkem vyplatí do 11 kilometrů vzdálenosti, ve dvou pak až do 22 kilometrů, což je více, než měří celá Ostrava v jakémkoli směru. Rozebírat zde rozdíl v komfortu mezi osobním autem a nacpanou tramvají, autobusem či trolejbusem asi nemusím.
0 komentářů