EU není společenstvím rovnocenných států * Stáváme se německou kolonií * Vypadá ideální svět podle Kocába jako v Orwellovi? * Celých 73% žen prý očekává, že za ně muž zaplatí útratu na první schůzce * Dovolit si stávkovat mohou pouze zaměstnanci, které jejich práce přímo neživí.
Německá policie přitvrdila v kontrolách českých řidičů. Chce i vzorky moči
Fischer nařídil Pecinovi, aby řešil šikanu řidičů v cizině
Budou Němci střílet na česká auta?
Německá policie prakticky ukazuje, jak podle ní vypadá “Evropa bez hranic.” Podle mezinárodních úmluv nesmí být prováděny pohraniční kontroly, takže němečtí policajti postávají až pár kilometrů za hranicemi. O to více ale následně buzerují a šikanují české řidiče. Jejich ponižující tendence už došly tak daleko, že dokonce nutí české občany močit do kelímku přímo u silnice. Patrně nic nevzruší německého policajta víc, než pohled na čůrajícího Čecha.
Celý případ jasně ukazuje, jak funguje slibovaná rovnoprávnost a rovnocennost v Evropské unii. Když nám Kanada zavedla víza, machrovali naši vládní představitelé s tím, že Kanaďané za to budou mít vízovou povinnost do celé EU. Všichni za jednoho, jeden za všechny! Jenže když došlo na lámání chleba, postavila se k tomu EU stylem “to je váš problém, my se do toho montovat nebudeme.” Ukázala tím, že EU není společenstvím rovnocenných států, jako například USA, ale že Česko patří k těm druhořadým. Stejně tak je tomu i v případě německých příhraničních buzerací. Zkuste si představit, jaké pozdvižení by způsobilo, kdyby němečtí policajti podobně jednali například s francouzským občanem. Jistě by to neskončilo jen protestní nótou. Naše současná vláda je ale v pozici poníženého služebníčka a že by se někdo z ní ozval na nejvyšších místech EU? Zapomeňte!
Dochází přesně k tomu, před čím varovali skeptici: stáváme se německou kolonií a poníženým sluhou Evropské unie bez jakýchkoli práv, včetně práva bránit se. I blbý německý policajt si v takovém prostředí může dovolit mnohem více, než blbý český politik. Ještě smutnější je, že díky přizdisráčství českých politiků se nevzmůžeme ani na přiměřenou odvetu v podobě stejně důkladných kontrol, zaměřených na naše západní sousedy.
Paroubek by chtěl po volbách řídit sport osobně
Kdyby chtěl Paroubek řídit jen sport! Bohužel u tohoto politika mám čím dál intenzivnější pocit, že by nejraději řídil osobně úplně vše. Kdyby byla příležitost, jistě by se rád stal českou verzí prezidenta Ho-Či-Mina. Bohužel přesto nejspíš vyhraje nadcházející volby – má totiž kolem sebe tým, který umí slíbit to, co chtějí spodní vrstvy obyvatelstva. Pak se možná dočkáme toho, že soupisku hokejového týmu na mistrovství světa bude sestavovat Jiří Paroubek. Podle způsobu, jakým vládne ČSSD v krajích a městech, by tak naší zemi mohli reprezentovat nikoli ti, kteří jsou nejlepší v daném sportu, ale Jiřího kamarádi, nebo ti, kdož si tykají s jeho známými.
Osobně se domnívám, že Jiří Paroubek by měl řešit úplně jiné věci, než jsou nějaké olympijské hry. Pochopil bych jeho záměr, kdybychom žili v klidu, hojnosti a blahobytu, kde není do čeho píchnout, ta má Jirka trhy “něco dělat. Úkolem státem živeného politika by ale v současné době mělo být vyvedení země z krize, zabránění rozpočtových schodků, vyřešení důchodů a celá plejáda dalších témat, jež svou důležitostí mnohonásobně překonávají nějaké zcela nepodstatné budoucí olympiády.
Nestavte halu pro Martinu Sáblíkovou!
Překvapivě se našel ještě někdo, kdo nepodlehl hysterii z Martiny Sáblíkové a nedožaduje se okamžitého postavení rychlobruslařské dráhy za státní peníze. Zastavme se už nad základní otázkou: vrátila by se kraji či státu taková investice? Pravděpodobně nikoli. Podobně, jako autor článku, se i já ptám: kolik dalších Sáblíkových bychom byli schopni vychovat a vytrénovat? Při hodně velké dávce štěstí možná jednu, nejspíš ale ani to ne. Navíc pokud má někdo opravdu takový talent, že je schopen vozit zlato z olympiád, dokáže očividně dobře trénovat i na obyčejném rybníku.
Nemám nic proti Martině Sáblíkové – naopak si jí vážím, protože díky ní nebyly veškeré peníze vynaložené na národní olympijskou výpravu vyhozené do vzduchu. Díky ní nebyla reprezentace naší země ostudná. Samozřejmě chápu, že v kontrastu se soupeřkami, jež trénují na profesionálních kluzištích, vypadá naše olympionička jako popelka mezi princeznami. Přesto si ale nemyslím, že by mnohamilionová investice do haly mohla této zemi ještě něco přinést. Nejvíce by přinesla firmám, které by takovou zakázku realizovaly a samozřejmě všem, kdož by mohli mluvit do jednotlivých fází výběrového řízení. Ona hala by tak byla pěkným prostorem pro další český tunel.
Konec pravice v Čechách aneb Havlismus útočí
Poté, co Adama B. Bartoše propustili z Mladé Fronty za to, že nepíše ideově laděné články, začal tento novinář “řádit” jako utržený ze řetězu. Dovolím si tvrdit, že se přesunul do role “enfant terrible” české neoficiální žurnalistiky a nyní ukazuje pravdu v takové nahotě, na jakou čtenáři papírových plátků rozhodně nejsou zvyklí. Že bychom se konečně dočkali alespoň jednoho opravdového “hlídacího psa demokracie,” když jinak v médiích narážíme jen na oddané a poslušné vořechy? Tentokrát se Bartoš zaměřil na “Havlismus,” tedy konkrétněji na zamoření politické scény Václavem Havlem a jeho kamarády.
Často jsem manželce říkal o tom či onom politikovi, že se na svůj post dostal proto, že se před léty kamarádil s Václavem Havlem. Možná jí to chvílemi mohlo připadat skoro až jako jistá forma paranoii, neboť jsem viděl Havla a jeho pravdoláskomilné prsty skoro všude. Adam B. Bartoš mě v tomto přesvědčení podpořil a konstatuje, že zejména na pravé polovině politického spektra opravdu není z čeho vybírat, pokud nechceme volit sestavu “Havel & his friends.” “Jediné strany, které nejsou dosud havlismem infikovány, jsou komunisté, z mimoparlamentních pak Machovi Svobodní, Bobošíkové Suverenita nebo Zemanova SPO,” konstatuje autor. To jsme to dopracovali….
Kocáb kritizoval pořad Před 25 lety. Je to jako zprávy z třetí říše, řekl
Michael Kocáb se projevuje čím dál tím více jako největší idiot české politické scény. Mluví do všeho, aniž by tomu rozuměl a dělá mu problémy pochopit i tak jednoduchou věc, jako je důvod, proč Česká televize reprízuje 25 let staré zprávy. Obává se snad toho, že by diváci mohli najít na onom “zlém komunistickém a socialistickém režimu” něco pozitivního? Nebo chytil manýry svých předchůdců, kteří také bořili, ničili a schovávali veškeré artefakty, jež by mohly ukázat předchozí zřízení v pozitivním světle? Vypadá snad ideální svět podle Kocába jako v Orwellovi, tedy že si občan pustí televizi, rádio, otevře si noviny a všude se bude dozvídat jen o tom, jak se má dobře a jak se bude mít – samozřejmě díky vládě – ještě lépe?
Neměl bych nic proti, kdyby komentář v tomto duchu utrousil Kocáb jako řadový občan někde v hospodě. Bohužel toto je ale jiný případ: jedná se o ministra a jeho oficiální prohlášení. Pravda, jedná se o Michaela Kocába a u toho, stejně jako u mnoha dalších, nelze počítat s něčím jako politickou kulturou. V každém případě ale považuji takový pokus o vměšování se do veřejnoprávní televize za naprosto nepřípustný.
Zakončím tuto úvahu mírně modifikovanou anekdotou: Michael Kocáb si stěžuje u Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, že romské menšině není dopřáván dostatečný prostor v médiích. Rada ho tedy vyslyší a nařídí vysílání společenského večerníku Kriminální ústředna pátrá dvakrát denně.
Útratu zaplatíš, očekávají Češky na první schůzce
Celých 73% žen prý očekává, že za ně muž zaplatí útratu na první schůzce. 97% pak počítá s tím, že za ně muži zaplatí posezení u piva. Nic proti – sám jsem v tomto směru považoval placení za dámu za jistou samozřejmost. Průzkum mě ale nemile překvapil tím, jak mnoho žen něco takového nepovažuje za projev galantnosti, ale za určitou formu povinnosti. To už se mi z pochopitelných důvodů nelíbí. Ženy jsou přece – alespoň podle tvrzení a chování mnohých z nich – rovnocenné mužům. Zkusil jsem se zamyslet nad tím, jak by to vypadalo, kdyby nějaký muž zaujal ženský přístup – tedy očekával by, že na prvním rande zaplatí žena. Nejspíše by tím přivodil hodně trapnou situaci a sobě samému i jistotu, že k další schůzce již nedojde. Otázka zní, proč tomu tak je a především proč to tak mnoho žen považuje za samozřejmost? Chtějí-li ženy, aby se na ně muži dívali jako na rovnocenné partnerky, neměly by se chovat jako vypočítavé slípky, neřku-li přímo prostitutky (“zaplatil skvělou večeři, tak se s ním vyspím”). Takhle to totiž vypadá, že odpověď na otázku “Proč ženský pohlavní orgán vypadá tak, jak vypadá?” je skutečně “Aby bylo mužům jasné, že žena je kasička na peníze.”
Stávka a vláda přizdisráčů
Stávka v dopravě byla sice zažehnána, nicméně D-Fensův komentář i poté patří k tomu nejlepšímu, co se na toto téma na českém Internetu objevilo. Do kamene tesat by se dala následující pasáž: “Mafiánské stávky odborářů kvůli jejich benefitům by žádný slušný člověk neměl podpořit, a to jak svými skutky, tak slovy. Jednak proto, že si odbory berou za rukojmího daňového poplatníka, který tento celý neefektivní a nevýkonný systém veřejné dopravy a podivných benefitů pro vyvolence mlčky financuje. Nemůže ani nic jiného dělat, protože lokální a krajská bratrstva jsou propojena s “tradičními” dopravci a ti zase mají silné odbory – kruh je tím uzavřen.”
Každopádně v případě aktuálně zrušené stávky lze konstatovat následující:
- Odborářům a potenciálně stávkujícím tentokrát opravdu nešlo o “dobro lidu,” nýbrž výhradně o vlastní prospěch.
- Zajímavé je, že na vyšší míru zdanění u podnikatelů, plánované snížení platů státních zaměstnanců, ani jiné zásahy vlády odbory podobně radikálně nereagovaly. Jakmile se ale mělo stejně přistoupit k zaměstnancům Svaté krávy, začaly odbory vyhrožovat stávkou.
- Vláda Jana Fischera neměla ustupovat tomuto nátlaku. Pravda, jedná se o vládu úřednickou, tedy jinými slovy jim může být všechno jedno, ale když už se dělají nepopulární opatření, neměl by jejich dopad být ovlivňován tím, kdo se umí více ozvat.
- Dovolit si stávkovat mohou pouze zaměstnanci, které jejich práce přímo neživí. Pokud by například OSVČ či podnikatel vyhlásil stávku na protest proti bezuzdnému odrbávání ze strany státu, pocítil by důsledky přímo na vlastní kapse. Toho se zaměstnanci ČD a městských DP obávat nemusí – případnou díru v příjmech přeci rádo zaplatí město, stát a my všichni ostatní.
Svobodu internetu ohrožují tajná mezinárodní jednání mocných
K závěru takové malé popíchnutí: až si zase bude někdo stěžovat, jak jsme úpěli pod nadvládou SSSR, nebo jak jsme ztratili svobodu díky komunistům, řekněte mu o smlouvě ACTA, která se peče v Bruselu. O tomto dokumentu ví jen několik málo zasvěcených – dokonce ani členové vlád či europoslanci jednotlivých zemí leckdy nejsou přizvání na jednání. Veřejnosti se o plánech, jež mají radikálně omezit svobodu na Internetu a naopak zvýšit již tak posilující špehování, neříká vůbec nic. Známy jsou zatím následující informace:
- poskytovatelé připojení by museli filtrovat internet a zajistit, aby uživatelé neměli přístup k nelegálnímu obsahu ani jej nešířili
- i bez nařízení soudu by musel poskytovatel dát informace o “provinilci”
- na hranicích by celníci mohli zabavit, prohledat a případně zničit osobní přehrávače nebo notebooky, pokud na nich najdou nelegální obsah
- při stahování nelegálního obsahu by, po dvou varováních, poskytovatel stahovače od internetu odstřihl (více v předchozím článku o odpojování stahovačů ve Francii)
- na formování dohody mohou mít nepřiměřený vliv zájmové skupiny, jelikož jednání probíhají v tajnosti
Uznejte sami: je to ta svoboda, kvůli které jsme před dvaceti lety v mrazech zvonili klíči? Je to ta Evropská unie, jež měla být společným prostorem rovnocenných evropských národů? Nikoli, přátelé, tohle je obluda, požírající veškeré svobody jako rakovina. Proti tomuto bylo zapojení do svazků se Sovětským svazem úplnou pohádkou! Teď teprve uvidíte, jak může vypadat “o nás bez nás.”
ALBA: ostrov svobody ve světě násilí a teroru
I když o oblasti, v níž funguje společenství ALBA, slýcháme jen sporadicky a povětšinou zkresleně stylem “komunistická a totalitní Kuba,” “totalitní Venezuela,” je v tomto regionu cosi, čím bychom se mohli inspirovat. Tím “čímsi” je Bolívarovské spojenectví národů Latinské Ameriky (ALBA), do kterého spadají Bolívie, Kuba, Ekvádor, Honduras, Nikaragua, Venezuela, Antigua a Barbados, St.Vincent a Grenada a Dominikánská republika. O čem tato “unie” je?
“ALBA podporuje obchod mezi národy, který zajišťuje oboustranné výhody. Např. Venezuela prodává ropu na Kubu a Kuba jí platí službami – doktory, učiteli a technologickými experty, kteří pomáhají zlepšit venezuelský průmysl. Venezuela prodává ropu do Nikaragui a Nikaragua platí potravinami, zemědělskými technologiemi a pomocí se znovu vybudováním vlastního venezuelského zemědělství, které bylo před dávnou dobou opuštěno předchozími vládami, které zajímal jen bohatý ropný průmysl. ALBA usiluje nejen o zajištění ekonomických výhod pro členské země, ale také o sociální a kulturní pokrok.
Není jako Evropská Unie, která od členských států vybere spoustu peněz a pak část z nich vrátí jako “dotaci” či “podporu regionálního rozvoje”. ALBA ukazuje, že společenství několika států a jejich společná integrace nemusí být jen o “vysávání” zdrojů toho bohatšího a pracovitějšího, nebo o společné vládě a útlaku opozice. Solidarita a spolupráce zde opravdu fungují. V Evropě se levicová politika příliš neuchytila, ale to je chyba především našich populistických politiků. Jak můžeme vidět, tak v Jižní Americe sociální a zdravotní systém funguje perfektně.”
Proč na podobných principech nemůže fungovat EU? Jednoduše proto, že Evropská unie je už od prvopočátku založena na vládě silnějších těm slabším. Jak jsme si ukázali výše, nikdy nebudeme mít v EU takový hlas, abychom mohli udělat odvetné opatření proti Kanadě. Stejně tak nikdy nebudou mít naši politici koule na to, aby udělali protiopatření v podobě stejně ponižujících policejních kontrol Němců na našem území (považte sami: přeci si nikdo nedovolí nechat velkého Němce čůrat do kelímku u silnice!). Vždy budeme jen pátým kolečkem u monstra, které nám sice bude prezentováno jako dobro, ale ve skutečnosti jde o pouhou zástěrku, pod kterou odevzdáváme naší zemí západním mocnostem.
0 komentářů