Kanada: nikomu to neříkejte! A naši politici mlčeli. * Populismus v ČSSD graduje. * Na co další jadernou elektrárnu? * Nesouhlas s Davidem Rathem. *Poslanci odpočívají za naše peníze.
O vízech jsme věděli, ale Kanada chtěla, abychom mlčeli, tvrdí Kohout
Šaráda na téma kanadská víza pokračuje. Ačkoli ministr zahraničí Jan Kohout věděl o úmyslu zavést víza od konce června, ještě dva dny předtím, než se tak skutečně stalo, prohlašoval, “že je opatrně optimistický, a naznačoval, že víza v nejbližší době zavedena nebudou.” Jinými slovy dělal z celého národa idioty. Důvod? Kanaďané si to tak přáli.
Poměrně dost lidí vzpomíná na dobu před rokem 1989 negativně. Já bych se jich nyní rád zeptal, čím se z hlediska politika-občan ta dnešní doba liší. Když se podíváte na Havla, Schwarzebnerga a Vondru, kterak píšou prezidentovi Obamovi, jako bych viděl Aloise Indru či Vasila Biľaka v roce 1968. Stejně tak když porovnáte nejprve mlžení, pak zase mlžení a následně vyjevení pravdy v otázce kanadských víz, možná najdete podobu s Antonínem Zápotockým, který v roce 1953 tvrdil, že žádná měnová reforma nebude, ačkoli sám v té chvíli již musel vědět, že začne za 36 hodin.
Tak snad abychom se už zase začali zdravit “čest práci, soudružky a soudruzi!” A ani nemusíme volit komunisty, aby s námi bylo jednáno jako za socialismu.
Češi musí v žádosti o víza dávat víc údajů než Rumuni a Bulhaři
Tato aktualitka bude postavena především na citátu: “Kanada požaduje po Češích ve vízových formulářích podrobnější informace než po občanech jiných zemí, například Bulharska nebo Rumunska. Podle TV Prima musí čeští žadatelé informovat mimo jiné i o bydlišti rodičů nebo vypisovat jména zaměstnavatelů.”
Všimněte si především poslední části věty: vypisovat jména zaměstnavatelů. A přesně o tom to je. Hodně z těch, kteří od nás utíkají, nebude mít do této kolonky co napsat. Pak vidím celkem jednoduchý systém selekce těch, kterým bych například dal šanci a které bych okamžitě poslal zpátky.
Vláda souhlasí s Kocábem: Za odchod Romů může extremismus
Vláda už to s tím svým vlezdoprdelismem opravdu přehání. Nyní provozuje řitní alpinismus nejen směrem k západu, ale též k cikánské komunitě. Za odchod Cikánů do Kanady prý může extremismus. Co to ale je extremismus? Znamená to snad, že je špatné ozvat se proti někomu, kdo zneužívá sociální systém? Nebo to značí, že právo vymáhat pohledávky má být prováděno jen proti většinové společnosti?
Opravdu si připadám jako v nějakém špatném snu, kde nejprve mocní privelegovali jednu skupinu a když se to zbytku společnosti přestalo líbit, označují rebelující tendence jedním škaredým slovem za druhým. Je to normální lidská reakce. Pokud ve školce bude učitelka viditelně preferovat jedno dítě před ostatními, nemůže po těch ostatních ještě požadovat, aby ho měly rády. Jednoduchá logika, kterou komediant Kocáb stále není schopen pochopit.
ČSSD: Neprokážete drahý nákup? 100procentní trestná daň vás nemine
ČSSD opět přichází s dalším důvodem, proč ji nebudu volit. Ne snad, že bych přicházel k majetku v řádu statisíců či milionů, jehož původ nemohu doložit, ale jde o princip. Pokud by se “oranžoví” dostali k moci, rádi by si posvítili na ty, kteří nejsou schopni doložit, za co si koupili například nový dům, nebo auto. Penalizací za takto nabytý majetek by byla daň ve výší 76% respektive 100% ceny.
V první řadě mi vadí tendence státu zasahovat do naprosto všeho stále větší měrou. Zmíněné opatření navíc neřeší příčiny, ale pouze důsledky. Na co máme finanční úřady, které mají kontrolovat toky peněz? Pokud je podezření, že si někdo pořídil například auto z nějakých “nekalých obchodů,” pak je to věcí finančáku, nebo dokonce kriminální policie, aby to prokázala a dotyčného patřičně postihla.
Vidím zde velký prostor pro jednu z typických českých vlastností: totiž bonzáctví a donašečství. Soused si koupí nové auto, nu což, nahlásíme ho, jestli si ho náhodou nepořídil nějak nelegálně. Mám možnost pozorovat chování obyvatel jednoho menšího městečka a je mi jasné, že toto by byl jejich nový způsob trávení volného času. “Hele, Máňo, vedle si postavili bazén! A my bazén nemáme! Jdu je nahlásit, ať se jim podívají na zoubek. Beztak si na to nakradli.”
Ano, je pravdou, že slušný a běžným způsobem vydělávající občan nejspíš nemá důvod se něčeho takového bát. Nevidím ale důvod, proč by ti, jež sami neoprávněně dolují a prožírají poslanecké náhrady, měli mít morální právo dávat komukoli takový nástroj ke kontrole a postihování jiných. To si může dovolit jen vláda se silným morálním kreditem a takovou jsme v našem státě ještě neměli.
Ovlivnil azyly, chtějí Romové žalovat kanadského ministra
Díky komu se všichni občané této země dočkali vízové povinnosti a chtějí-li do Kanady, musí si udělat jedno- až dvoudenní výlet do Vídně? Ano, díky několika stovkám Cikánů, kteří v představě země zaslíbené emigrovali a žádali o azyl. Údajně jsme je tady diskriminovali a kdovíjak jim ubližovali. Diskriminace je pro tuto skupinu lidí jakýmsi zaklínadlem: nedáte jim dávky, je to diskriminace, nedáte jim cigáro, jste rasisti, chcete po nich zaplatit nájem, je to zase diskriminace. Ve stejném duchu se část komunity projevila i v Kanadě, kam emigrovala. Přišli se žalobou na kanadského ministra pro přistěhovalectví, kterou zdůvodňují argumentem, že je předpojatý vůči žadatelům o azyl. Do slůvka “předpojatý” se dá schovat cokoli, včetně možnosti, že dotyčný pochopil mentalitu emigrantů a poznal jejich skutečné důvody. Jednoduše řečeno: jak to není podle představ Cikánů, je to rasismus a je potřeba to žalovat.
Asi si v Kanadě budou muset zvyknout, že kromě běžné kategorie “občan” budou muset zavést ještě kategorii “superobčan,” do níž budou spadat všichni naši imigranti.
Moc pěkné zamyšlení Jiřího Ješe nad tématem “Mirek Topolánek pochází z prominentní komunistické rodiny,” nad kterým se u nás zamýšlel Luděk Prokop. Ješ je ve svém příspěvku poněkud rezervovanější, nicméně v naprosté shodě se mnou vytahuje jako zářný příklad těch, jež se za komunistů měli dobře a dnes se staví do pozice jejich největších odpůrců, senátora Jaromíra Štětinu. Ostatně podobných případů bych našel mnoho i mezi “normálními lidmi,” ale nemá smysl je zde rozebírat – většinu z nich byste neznali. Pro ty, kdož pana Štetinu a jemu podobné třeba neznají, citujme alespoň kousek zmíněného textu: “jeden z našich hlavních bojovníků za zákaz komunistické strany, senátor Jaromír Štětina, je vnukem babičky Karly, která zakládala KSČ nejen v jednom kraji, ale takříkajíc celostátně. Budiž mi omluvou, že jsem tímto málo známým faktem nechtěl zpochybnit opravdovost dnešních Štětinových postojů, ale spíš jsem byl zaujat oním absurdním paradoxem. Poněkud závažněji působí očití svědci, kteří tvrdí, že v normalizačních dobách často Štětinu vídali na oficiálních sovětských recepcích.” A podobných charakterních šmejdů je v našem národě stále dost a dost. Jedno je jisté: Topolánek, Štětina a mnoho dalších se před rokem 1989 rozhodně nestavěli do pozice odpůrců komunismu nebo socialismu, spíše naopak – ochotně využívali možností, které jim systém, v němž byli prominenty, nabízel. Teprve po revoluci převlékli kabát a otočili kurs o 180 stupňů. Svezli se tak na módní vlně, která přichází po každém obratu politické scény – totiž že všechno staré je špatné a všechno nové dobré. Ne náhodou jsme jedním z mála národů, kde se při každé příležitosti mění sochy na náměstích.
Skoro pokaždé, když čtu na Britských listech nějaký článek a říkám si, jak mi mluví z duše, najdu pod ním podepsaného Štěpána Kotrbu. Stejně je tomu i v tomto případě, kdy se autor zamyslel nad tzv. “zvacím dopisem” Václava Havla a jeho kamarádíčků. Autor především upozorňuje na snahu o rozdělení světa na “ty dobré” a “ty špatné,” jak tomu bylo v době tzv. studené války. Naštěstí americká vláda je v tomto směru konzistentní a nemíní poslouchat hlasy několika (nejen) českých přizdisráčů, kteří si neumí představit, že by svět mohl fungovat bez neustálého hrocení a dělení na východ a západ. Jaroslav Foldyna (ČSSD) pak varuje, že by tento dopis mohl předcházet druhé verzi “poučení z krizového vývoje.”
Nezbývá než konstatovat, že ač se například bývalý prezident Havel nepodepsal jako “občan,” nýbrž jako “bývalý prezident,” nemá ve skutečnosti absolutně žádný mandát mluvit za nás za všechny. Nechť hovoří sám za sebe a nezneužívá pozice, kterou si vydobyl jen díky euforii národa v roce 1989.
Na přechodech pro chodce dal přednost každý třetí
V Ostravě udělali pokus na přechodech pro chodce, kde zkoušeli, jak jsou řidiči ochotni dávat přednost. V průměru tak učinil každý třetí, což je podle mne ještě docela slušné číslo. Proč nezastavil každý? Jednoduše proto, že přechody jsou třebas jen pár metrů od sebe, takže když jako řidič pustíte na prvním, pak na druhém, tak třeba na tom třetím už prostě nebudete mít náladu. Ano, vím, že zákon nějaké “nemám náladu” neuznává.
Mnohem horší je ale jev, který pozoruji poslední dobou čím dál častěji – totiž že chodci vstupují do vozovky, aniž by se obtěžovali s rozhlížením. Prostě jdou stylem “tady mám přednost a poserte se.” Někteří už na to doplatili, protože dvoutunové auto, udržující kontakt s povrchem čtyřmi plochami velikosti dlaně prostě nelze zastavit na nulové vzdálenosti. Aby se ale někdo z redaktorů podíval na svět i z perspektivy řidiče, toho se nejspíše nedočkáme. Přeci jen většina čtenářů chodí pěšky a tudíž spíše ocení takto pojatý článek.
Levnější potraviny a mateřská 14 tisíc měsíčně. Tak slibují komunisté
S předvolebními sliby přišli už i komunisté. Plánují zvýšit podporu české vědy, což je v současnosti poměrně ožehavé téma a nutno říci, že s tímto krokem nelze než souhlasit. Poněkud zvláštně ale vyznívá další návrh: zrušení DPH u potravin, což by mělo přinést jejich nižší ceny. První otázkou samozřejmě je, jak chce KSČM donutit obchodníky, aby v případě úspěchu tohoto návrhu opravdu promítli zrušení daní do koncové ceny a ne jen do vlastní marže. Druhý a ještě více pozornosti hodný je výpadek příjmu státní pokladny, který by tímto krokem nastal. Již dnes, kdy daňové odvody opravdu nejsou malé, nejsou peníze na celou řadu věcí a snížení státních příjmů by mohlo v konečném důsledku přinést mnohem více negativ.
Sporným nápadem je zvýšení mateřské. Na jednu stranu to kvituji, protože žena na mateřské je pro příjmy rodiny většinou citelným zásahem. Je tu ale i druhá strana mince a tou jsou spoluobčané, jež by pak rození dětí využili jako způsob, jak si zlepšit svou finanční situaci za peníze nás všech. Ty děti by pak za pár let rodily další děti a náklady na systém mateřských by tak mohly dosáhnout astronomických výšin.
S čím souhlasím, je zrušení poplatků ve zdravotnictví, zavedení prospěchového stipendia ve výši až 5000 Kč pro studenty, státní podpora pro dostupné bydlení a zvýhodněné půjčky pro novomanžele, které dnes na trhu významně chybí.
Celkově vzato je celá řada věcí, ve kterých s KSČM nesouhlasím. Zejména je to nespravedlivá progresivní daň z příjmu. Přesto je ale tato strana mým “černým koněm,” přičemž “tichým favoritem” jsou pro mne Libertas.cz, zejména pak Vlastimil Tlustý. Uvidíme, s jakým předvolebním programem přijdou oni. Sám doufám, že s lepším a pro mne lépe stravitelným.
Jeseník nevychází z obav, povodeň střídají plány nové jaderné elektrárny
Stejně, jako kdysi soudruzi postavili Temelín a nikoho se neptali, zda si přeje mít vedle svého domu atomovou elektrárnu, jedná nyní i dočasná vláda. Ta proti vůli obyvatel schválila Politiku územního rozvoje, podle níž by Blahutovicích u Jeseníku nad Odrou měla vyrůst třetí česká jaderná elektrárna. Rovnou předpokládám, že zase bude patřit ČEZu a že elektřina v ní vyrobená bude určená na export našim západním sousedům, kteří neriskují a nic podobného by si na svém území nepostavili.
Jasně si přitom pamatuji, jak nám při zahájení stavby Temelína slibovali, že tato elektrárna pokryje spotřebu celé (v té době průmyslové) republiky, včetně toho, že bude možné vypnout dýmající tepelné elektrárny v severních Čechách. Jaká je realita posuďte sami. Nemyslím si ale, že bychom potřebovali další elektrárnu – ostatně již dnes elektřinu vyvážíme, tak na co další?
Rath v. experti: je prasečí chřipka jen mediální bublina?
Stínový ministr zdravotnictví David Rath považuje situaci kolem tzv. “prasečí chřipky” za mediální bublinu a nákup léků za vyhazování peněz. Možná se nakonec ukáže, že měl v tomto svém tvrzení pravdu. Já si ale dovolím nesouhlasit především s tou částí, kde kritizuje vytvoření zásob léčiv. Přeci jen jsou v podstatě dvě možnosti: pandemie prasečí chřipky bude, nebo nebude. Když nebude, léky se po nějakém čase vyhodí (expirační dobu neznám, ale předpokládám, že nějakou tu zimu přežijou). Když ale pandemie přijde, pak je dobré být na tento stav připraven i s rizikem, že se tak nemusí stát. Jako bych viděl ten obraz, kdyby stát neměl rezervy medikamentů a pandemie začala kosit infikované, kdy by to byl právě David Rath, který by plamenně zaútočil na ministryni Juráskovou, jak je možné, že jsme nebyli připraveni, když se o hrozbě vědělo skoro půl roku předem. Hřímající Rath je ale tím menším zlem, které by díky nepřipravenosti mohlo přijít.
Ano, možná si skutečně jen farmaceutické firmy mastí vlastní kapsu – je to jednání, které je jim vlastní a dost možná mají z nové chřipky i radost, neb jim přinesla nemalé zisky. Rozhodně ale vidím jako lepší cestu mírné riziko, že za pár let vyhodíme několik palet nevyužitých léků, než variantu, že bychom je vůbec neměli.
Majitel stanu přiznal odpovědnost za neštěstí na festivalu Pohoda
Na slovenském festivalu spadl stan, ve kterém se pořádal koncert. V jeho troskách zahynul jeden člověk, další skončili s vážnými zraněními v nemocnici. Zástupce německé firmy Bossert Zelte, které patřilo zřícené šapitó na trenčínském festivalu Pohoda, v pondělí prohlásil, že cítí odpovědnost za celou událost.
Ve Studénce spadl most před přijíždějící vlak. Při nehodě zahynulo osm lidí, dalších několik desítek bylo zraněno, nemalá část i těžce. Ředitel firmy ODS-DSO, která byla generálním dodavatelem celé stavby, se ale nikdy nevyjádřil v tom smyslu, že by snad on, nebo alespoň jeho firma cítili za celou událost nějakou vinu. Naopak se kroutil, jako had, vystupoval vysloveně arogantně a zpochybňoval, co se dalo.
V čem je rozdíl? Jedna firma je německá, druhá česká. Jako by toto srovnání dvou relativně podobných událostí dokázalo vystihnout samou podstatu českého přístupu “my nic, my muzikanti.” A že spadl most? To byla jistě jen souhra nešťastných náhod, stejně jako povodně v pražském metru, kde byla jako hlavní viník označena voda.
Vzduch v Ostravě je podobně škodlivý jako v Pekingu
A já jen dodávám, že za patnáctinásobné překračováni limitů pro karcinogenní benzo(a)pyren můžeme poděkovat podniku Arcelor Mittal a především pak vládě, včetně té krajské, která se neobtěžovala s jakýmkoli tlakem na odstranění tohoto závadného stavu. Paradoxem je, že většina lidí v tomto regionu, s nimiž jsem mluvil, volila Zelené. Asi doufali, že jim půjde “o ty kytičky a ekologii.” Před těmito volbami doufám, že si někteří voliči ráčili všimnout, že ačkoli byl Bursík ministrem životního prostředí, tak se v tomto směru v našem městě mnoho nezměnilo.
Poslanci si zvedli cenu své dovolené. O třicet dva korun
Máme tady opět výsměch ze strany našich mocných (další výsměch přijde v zápětí). Co byste říkali dovolené, kde byste za 241 Kč/den měli plný servis, tedy ubytování, snídani, oběd a večeři? Není to špatná cena, co říkáte? Většina z nás za takovou či větší cenu “jen” bydlí. Ne, nebojte se, nejedná se o žádnou pastoušku uprostřed vytěžených uhelných dolů – naopak jde o solidní ubytování Harrachově a Lipnici nad Sázavou. Právě tak si žijí naši chudí poslanci, kteří by si přitom se svými královskými platy mohli dovolit dovolenou v těch nejexotičtějších destinacích. Pokud se pozastavujete nad tím, jak je možné, že se ubytovacímu zařízení toto vyplatí, pak vězte, že zbytek částky doplácíme my všichni, kteří platíme daně. Ročně nás rekreace našich poslanců stojí pět milionů.
Redaktorům se podařilo na toto téma mluvit pouze s poslancem Krákorou, který si liboval, že už dvanáct let nebyl nikde v cizině, protože si rád užívá za erár. Dokonce prý pokaždé shodí několik kilo. No to máme radost – alespoň nebude vypadat jako vypasené prase!
Zajímavé je, že se o takových věcech občan dozvídá víceméně náhodou. Je to velice podobné, jako za socialismu, kdy tehdejší prominenti též využívali k dovoleným “erární” zařízení, stejně jako měli vlastní nemocnici Sanops. Ukazuje se, že naši zákonodárci jsou stejnými elitáři, jako jejich často kritizovaní předchůdci. A to si řada z nich dovolí kritizovat tehdejší KSČ, přičemž sami dělají to samé. “Nejsme jako oni,” ozývalo se při revoluci před dvaceti lety a já dodávám: “ne, dámy a pánové u koryt, vy jste ještě horší, než oni!” A můžete mi vyprávět o tom, jak jen levicoví poslanci jsou zvyklí na všechno možné za státní peníze, když do takových zařízení za naše/státní peníze jezdí i ti pravicoví. Jen se divím, že ty lži pravičákům ještě někdo žere.
Pojďme příkladem a snižme si platy, navrhl politikům Paroubek
A druhý slibovaný výsměch. To je ale náhodička, viďte pane Paroubek, že s návrhem na snížení platů přicházíte čtvrt roku před volbami? Projednat už se to nestihne, po volbách nebude čas a za nějaký ten pátek se na tento slib zapomene. Přitom pro voliče, zejména pro ty, jež nadávají na to, jak si žijí naši poslanci, to bude znít tak pěkně!
Pod Paroubkem se notně kymácí židle – především díky němu a jeho krokům klesla ČSSD podpora voličů tak, že z téměř jasného vítěze se stává téměř jistým poraženým. Pokud nevyhraje parlamentní volby, patrně bude muset jít od válu. Paroubek je všeobecně známý tím, že říká, co chtějí voliči slyšet. Nic proti, kdyby se jednalo o reálné sliby, které by bylo možné splnit, nebo kterým by se dalo alespoň věřit. Bohužel i tento slib dává za pravdu těm, jež obviňují předsedu ČSSD z čirého populismu. Už jsme tu měli pokus o nasazení “hérečky,” následovala snaha o získání části křesťansky zaměřených voličů (Bublan a spol.), pak zase orientace do zelena (nasazení Zubové na kandidátku) a celé to působí dojmem dezorientovaného Gora před Tokiem. Z dříve celkem jasně vyprofilované strany se stalo cosi nespecifikovatelného, s čím se jen těžko může někdo ztotožnit. Co tak sleduji, nejsem ani zdaleka sám, kdo od ČSSD v poslední době utekl.
Jak podotkl jeden ze čtenářů v diskuzi: kdyby to Paroubek myslel opravdu upřímně, nečekal by na hlasování, plné obstrukcí, ale dohodl by na klubu strany například to, že všichni poslanci ČSSD odvedou 20% svého platu na charitu. Bylo by to jasné, transparentní a především rychlé a důvěryhodné. Pouhé mluvení o tom, že by se mělo je v případě našich politiků jen plácnutím do vody, ze kterého v konečném důsledku nic nebude. Pevně věřím, že ani ten nejnaivnější volič na populismus tohoto typu neskočí.
0 komentářů