Ekonomie prodejného sexu * Do Prahy se sjeli rumunští Cikáni a dělali bordel. * Mešity do Česka nepatří! * Člen ODS staví v chráněné oblasti. * Topolánek na výletě s Řebíčkem a ČEZem. * KSČM se neomluví, ČSSD s ní nemluví.
Přiznám se, že jsem hodně váhal, zda nevyhlásit po 44 týdnech Týdnovin přestávku z důvodu dovolené. Důvodů by bylo hned několik: například ten, že na klávesnici notebooku se mi skutečně nepíše dobře, nebo ten, že 1600 km od domova nejsem tak namíchnutý, jako v Česku. Nakonec jsem se ale k psaní doslova dokopal, nicméně budu stručnější než obvykle.
Netradičně nezačnu politickým tématem, nýbrž zamyšlením nad dlouhodobými vztahy mezi muži a ženami. Ekonom Pavel Kohout rozebírá stesk jedné slečny, která napsala: “Co dělám špatně? Jsem krásná (velmi krásná) pětadvacetiletá dívka. Umím se chovat a jsem třída. Hledám manžela, který vydělává aspoň půl miliónu dolarů ročně.” Nevědět, že se jedná o překlad, skoro bych si tipnul, že dotyčná pochází z Prahy :-P. Ještě zajímavější je odpověď jednoho z účastníků diskuze, který o sobě tvrdí, že splňuje ono kritérium “ideálního manžela” a vysvětluje, proč jaksi nemá zájem. Vůbec celý článek, ač může vyznít značně skepticky, stojí za pozornost. O to více si mohu nyní vážit své manželky, která mě poznala právě v době mé nejhorší finanční situace :).
Česko nebude už vysílat své popové hvězdy do Eurosongu
ČT: Eurosong se přežil, ale účasti nelitujeme
Zkusili jsme to jednou s hospodskými Kabáty a neuspěli jsme. Rok poté poněkud záhadně postoupila do evropského finále soutěže Eurosong Tereza Kerndlová. Spekulovalo se o tom, že SMSky na její podporu posílali především zaměstnanci nahrávací společnosti, kde zpěvačka vydává své desky. Podle toho to také dopadlo: jediné, co Kerndlová Evropě ukázala, byly kalhotky. Další rok si v České televizi řekli “A dost!” a rozhodli o finalistovi sami. Do Moskvy putovali uřvaní Cikáni, vystupující pod názvem Gipsy.cz. Ač bylo zřejmé, že tímto pokusem Evropu nemáme šanci zaujmout, komentátoři vychvalovali kapelu a její muziku až do nebes. Pak přišla tvrdá realita: Gipsy.cz nezískali ani jediný bod – nelíbili se ani v Rumunsku. Přitom vzhledem k systému bodování je nezískání bodu skoro stejným “úspěchem,” jako vítězství – prostě odejít s nulou se povede opravdu jen málokomu.
Když se podíváte do historie, uvidíte Čechy většinou jako ty, kteří utíkají bez boje. Zatímco jsme tajně doufali, že příští rok snad konečně pošleme někoho, kdo bude konkurenceschopný (Čechomor, Support Lesbiens), ČT rozhodla jinak. V následujícím Eurosongu nebudeme mít žádného zástupce a co hůře – dokonce tuto soutěž ani neuvidíme na svých obrazovkách. To máme za to, že jsme nedonutili Evropu jásat nad nezajímavým brakem, který u nás slaví úspěch jen proto, že je jaksi in poslouchat Cikány.
Ve Studénce stojí po tragédii nový most
Most, který před rokem spadl ve Studénce před vlak, se otevřel pro auta
Ve Studénce jsme se konečně dočkali nového mostu. Ten předchozí se 8. srpna 2008 podařilo firmě ODS-DSO shodit do kolejiště před právě přijíždějící vlak. Tehdejší hejtman Tošenovský se nejprve nechal slyšet, že tato firma most dostavovat nebude. Nakonec ale patrně dostal nějaké vnuknutí, které mělo vyšší hodnotu, než morální odpovědnost a ODS-DSO dostavbu mostu dostala. Proti původnímu mostu je vyústění o několik metrů vedle, takže se do Studénky dostanete ne přes jeden kruhový objezd, jak bylo plánováno, nýbrž hned přes dva kruhové objezdy.
Kromě toho se ODS-DSO nechala slyšet, že nový most je vlastně zhodnocením toho starého a tudíž bude s krajem jednat o náhradách. Nevím, zda si arogantní ředitel této firmy uvědomil, že díky jeho firmě došlo (kromě osmi mrtvých) k totálnímu znehodnocení mostu původního, ze kterého po nárazu vlaku zbyla jen hromada sutin. Každopádně co jsem tak pana ředitele viděl, bylo mi hned jasné, že očekávat od něj férový přístup jaksi nebude možné. Vzhledem k tomu, jaké zakázky ODS-DSO od kraje dostávala a dostává, bych viděl jako jediný morální krok postavení nového mostu zdarma. Žel vedení této firmy má patrně konexe na těch správných místech kraje a může postupovat stylem “hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tamty.” Docela se divím, že je po takové pověsti ještě možné pod touto značkou dělat něco náročnějšího, než je stavění patníků u silnice.
V Praze stanuje romský klan: Radnice mu zaplatila kemp!
Pobyt Rumunů v pražském kempu zaplatí sbírka
Nemocnici stojí léčba nepojištěného romského „prince“ 100 tisíc denně
Mají mercedesy, ať si zaplatí bydlení, vzkázal Rumunům Kocáb
Romský princ nemá v Rumunsku zdravotní pojištění
Zase událost, která je jako voda na můj mlýn. V Česku se topil rumunský Cikán (ne, opravdu jim nebudu říkat Romové, jak by si přáli, protože oni mi též říkají názvem, jež se mi nelíbí). Z vody ho vytáhli sice pozdě, ale naložili ho do sanitky a odvezli na jednotku intenzivní péče. Jak je u tohoto etnika zvykem, brzy se přiřítila celá jeho rodina. V tomto případě se jednalo o jakéhosi vlivnějšího člena (prý “něco jako prince”), takže se k nemocnici nakýblovali nejen příbuzní, ale i vzdálenější příbuzní a příbuzní příbuzných. Celkem to dalo několik desítek, možná stovek rumunských Cikánů.
Když máte v Česku tu správnou barvu pleti, nemusíte za mnoho věcí platit. Nejinak tomu bylo i v tomto případě: třídenní pobyt v kempu měli dotyční gratis, zaplatil se prý z nějaké sbírky. A co vy? Přispěli jste také? 🙂 Když došly peníze, milé etnikum kemp opustilo a utábořilo se v chráněné oblasti. Normálního (většinového) občana by policie okamžitě vyhnala obuškem, sem ale jen přijeli a řekli: “hlavně tady nerozdělávejte oheň!” Ale co by nějaký “gádžo” měl co přikazovat svobodné multikulturní společnosti?! Milí Cikáni se na zákazy vykašlali a v chráněné oblasti oheň rozdělali. Teprve poté se policie rozhodla s tím něco dělat, nicméně stále jen mírně a korektně, aby nebyla obviněna z “rasýzmu.”
Vraťme se ale k pacientovi. Ten je v kritickém stavu, který podle všeho nemá příliš velkou perspektivu. Jeho léčba denně stojí kolem stovky tisíc korun. Když se tato zpráva objevila v médiích, okamžitě se ozvali korektním myšlením zmasírovaní čtenáři, kteří protestovali proti takovému podání objektivní informace. Prý je Rumunsko členem EU a tudíž léčbu zaplatí příslušná zdravotní pojišťovna. Chyba lávky: milý cikánský princ jaksi není pojištěný, tudíž za něj nikdo nic platit nebude. Nemocnice sice prezentuje, že bude peníze vymáhat po jeho rodině, ale každému je asi jasné, jak to dopadne. Nakonec léčbu nezodpovědného Cikána zaplatíme my všichni ze svých zdravotních pojistek. Že se vám to nelíbí? Máte smůlu: peníze odvedete, ale rozhodovat o nich nebudete.
Hlavní, co jsem těmito odstavci chtěl říci: vzpomeňte si na tento případ ve chvíli, kdy zase poběží v médiích nějaká srdceryvná sbírka na dítě nemocné například leukémií. Nebo v okamžiku, kdy vám bude nějaký modrý ministr vyprávět zkazky o tom, jak bez třicetikorunových poplatků půjde naše zdravotnictví do kytek. Tady se vyhodil už skoro milion korun do vzduchu a nikdo to neřeší. Poslat dotyčného do Rumunska, ať si tam s ním dělají, co chtějí a umí, nelze, neboť vzhledem k jeho stavu by patrně skonal během transportu. Vypnout ho ze přístrojů také nelze, protože i kdyby byl z medicínského hlediska totálně mrtvý, mohl by personál nemocnice čekat hodně početnou a patřičně nabroušenou návštěvu stovek soukmenovců, které naštve, že jsme tady jejich “prince” nedrželi zadarmo na přístrojích do nekonečna.
Mešity do Česka nepatří, tvrdí lidovci před volbami
Poprvé jako ateista musím uznat, že je dobré mít v Česku alespoň jednu křesťansky orientovanou stranu. S konstatováním, že mešity do Česka nepatří, beze zbytku souhlasím! Když se odstěhuji do Saudské Arábie, nebo Jemenu, také si nebudu moci nárokovat výstavbu svatostánku jiné než tamní víry. Pokud se sem muslimové nastěhovali, je to jejich rozhodnutí. Měli by se ale podřídit režimu země, ve které se rozhodli žít a nemohou požadovat, aby se ta země podřizovala jim. Chtějí-li se modlit v mešitách, prosím, nikdo jim nebrání, aby se vrátili domů a činili tam tak třeba desetkrát denně.
Vlivný člen ODS staví načerno rezidenci v chráněné krajině
Kdo zažil socialismus, možná si vzpomene, že existovali “normální lidé” a pak také něco jako “nadlidé,” kteří směli více než ostatní. Podíváte-li se na dnešní dobu, musíte dojít k závěru, že jsme se dvacet let po revoluci dostali tam, kde jsme byli a možná, že je to ještě o něco horší. Patrik Oulický, člen ODS, si buduje rezidenci s vysokou zdí v chráněné krajinné oblasti. Porušuje tím prakticky vše, co lze při stavbě domu porušit. Je členem té jediné správné strany, což v praxi znamená, že se nemusí obávat jakýchkoli postihů. Voliči budou ODS volit jen proto, že je “modrá,” i kdyby jim sám Topolánek přišel nakálet na jejich ctěné hlavy.
Skoro mám pocit, že Topolánek a další špičky ODS (a nejen této strany) už musí mít z voličů legraci. Oni je ti blbci volí pořád dokola, i když se prokáže, jaké mafiánské praktiky ve straně panují, jak se zpronevěřují svým slibům a jak se chovají jako největší bossové této země, pro které neplatí žádná pravidla. Voličům to očividně vyhovuje. Nu což, užijte si to. Za sebe ale říkám, že to, co si dovolí někteří členové ODS, si nedovolili ani ti největší papaláši z dob KSČ.
Politici a lobbisté ČEZ se „náhodně“ sešli na dovolené
Ještě jeden výsměch voličům. ODS a ČSSD společně odmávly výhodu, která ČEZu přinese 68 miliard. Krátce na to se objevili společně na jedné lodi, tedy jachtě, premiér Topolánek, Milan Urban (ČSSD) a Aleš Řebíček s lobbistou ČEZu Johanesem. Že by korupce, která by v zahraničí stála politiky hlavy a křesla? Možná, ale tady jsme v Česku, kde se ti největší mafiáni nemusí bát. Věřím, že i kdyby se podařilo získat nahrávku, kde by Johanes říkal “kluci, tady to máte za to, jak jste nám pomohli,” s voličskou základnou by to nepohnulo.
Ať už ODS, nebo ČSSD se podle mého názoru stále více ukazují jako struktury, napojené na nejrůznější podniky a organizace, v jejichž prospěch pracují. Kdekoli na světě by se takové konání hodnotilo jako mafiánské praktiky a korupčnictví, leč u nás je to nepsaný standard. Právě z tohoto důvodu si myslím, že by bylo dobré volit malé strany, protože ty velké, které byly u koryt dvacet let, jsou už příliš zazmrdované a propojené s podivnými kruhy. Toto je důvod, proč není do Parlamentu povolen vstup například od 0,5% (200 křesel = na jedno by stačilo 0,5%), protože je jednodušší korumpovat pět stran než například deset.
Každopádně si myslím, že volič, který sleduje situaci v naší zemi a alespoň se snaží ji pochopit, nemůže volit ani “modré,” ani “oranžové.”
Jsem rád, že jsem díky diskuzím pod články poznal čtenáře, vystupujícího zde pod nickem js. Díky němu vidím, že pravicové smýšlení může znamenat i něco jiného, než “nebát se a nakrást,” ba že dokonce nemálo pravicových myšlenek působí velice rozumně. Je škoda, že v naší zemi se pod označením “pravice” skrývá něco úplně jiného. Kromě toho je pro mne js jeden z mála oponentů, který mi dokazuje, že i z této strany spektra mohou přicházet rozumné argumenty a ne jen arogance a povýšenost, jak je to vidět u většiny takto orientovaných lidí.
js-ův blog považuji za jedno z nejkvalitnějších čtení na českém internetu, protože mi dává náhled “na druhý břeh,” díky kterému se mohu nejen zamýšlet, ale také (pro mne zpočátku překvapivě) i ztotožňovat. Téma rasismu není na zmíněném webu tak časté, jako zde, kde se už skoro pomalu bojím, aby mě jednoho dne někdo neoznačil jako extrémistu jen za to, že říkám, co vidím a píšu co si myslím. Ze stručného zamyšlení si dovolím ocitovat především toto: “Jedna z nejzásadnějších přirozeností, se kterou dnes různí pravdoláskomilové bojují, je negativní zkušenost jedince. Přitom se jedná o koncept, který je z evolučního hlediska velmi výhodný – když se nám přihodí něco zlého, snažíme se to příště podle různých příznaků předem rozpoznat a vyhnout se tomu.
Ale je to marné, protože pro různé rozumbrady má ona negativní příhoda větší cenu než my samotní, a nesmíme ji diskriminovat. Takže když potkáváme určité skupiny lidí, kteří se na nás dívají výhružně a vypadají podobně jako ti, co už nás několikrát okradli / přepadli, nesmíme to brát jako varování – zrovna tihle budou přece určitě hodní.”
Není co dodat. Snad jen poděkování autorovi 🙂
Upgrade na Windows 7: cesta zarúbaná
Lehce dnes nakouknu i do světa počítačů. Jiří Hlavenka upozorňuje na nepříliš známé úskalí související s případným přechodem na nové Windows 7. V případě, že si pořídíte nový počítač, nebude začátek s tímto systémem nikterak kostrbatý. Horší to bude v případě, kdy budete chtít “Sedmičky” nainstalovat na již fungující operační systém jako upgrade. Microsoft se neobtěžoval s tím, aby udělal nějakou aplikaci, která by upgrade provedla se zachováním všech dat a ideálně i aplikací. Nainstalovat Windows 7 na počítač s Windows XP znamená smazat celý disk. Kdo nechce o data přijít, musí si je před tímto krokem zazálohovat. Obávám se, že toto bude velkou brzdou při případném přechodu, protože nainstalovat znovu všechny aplikace (z nichž část nebude pod Windows 7 vůbec fungovat) a následně provést opětovně všechna nastavení, je práce dost možná na několik dnů.
Za sebe říkám: Windows 7 pro mne nejsou alternativou. V práci už po většinu pracovní doby funguji na Ubuntu a jako druhý systém jsem ho nainstaloval i na notebook. Vzhledem k tomu, jak málo mi nové Windows nabízejí, vidím své další pokračování právě v linuxové alternativě – ať už to bude zmíněné Ubuntu, nebo chystaný Google Chrome OS.
Včera přehrávač, dnes prohlížeč a zítra kalkulačka?
Ještě jednou z “mého světa” – tedy z oboru počítačů. Jirka Macich se zamýšlí nad rozhodnutím Evropské komise, která nařídila Microsoftu, aby umožňoval ve svém operačním systému výběr webového prohlížeče. Autor pokračuje myšlenkami podobným směrem, jako já: totiž kam až podobná nařízení zajdou? Bude muset MS nabízet alternativy ke všem aplikacím, jež jsou nyní zdarma součástí jeho operačního systému? Nebo postupně detašuje všechny aplikace na web, odkud si je uživatel bude moci stáhnout a samotná Windows nebudou obsahovat nic, kromě nabídek “stáhněte si…”?
Nechápu jednu věc: operační systém Windows je odjakživa vyvíjen Microsoftem a smyslem jeho existence je zisk. Je celkem logické, že v rámci boje s konkurencí musí nabízet i něco více, než jen grafické rozhraní a tudíž se do něj postupem času přibyla celá řada aplikací, které se uživateli mohou hodit. Když převedu situaci do automobilového průmyslu, tak dnes také nikomu nepřipadá divné, že v autě najde ABS, EPS, airbagy, elektricky stahovaná okna a další vychytávky. Nikdo neřeší, proč ABS dodává zrovna ta která firma a zda by zákazník neměl mít možnost volby, od které firmy bude tu či onu komponentu chtít. V konečném důsledku by si totiž mohl sestavit auto, jež by nebylo kompatibilní a mohlo být i životu nebezpečné. Na operačním systému a jeho výbavě nejspíš ničí život záviset nebude, leč vnímám snahy EK jako přílišný zásah do svobody podnikání. Domnívám se, že vybavením systému aplikacemi dává výrobce v ceně systému uživateli jakousi “přidanou hodnotu.” Chápu, že ostatní firmy by rády ukrojily z jeho koláče, leč chtějí-li konkurovat, nechť tak činí kvalitou svých programů, nikoli dovoláváním se jakýchsi antimonopolních organizací. Tento způsob boje se mi opravdu nelíbí.
KSČM se omlouvat nebude, Paroubek proto spolupráci odmítl
Paroubek chtěl po KSČM omluvu za minulost, ta to odmítla. Následně se nechal slyšet, že on odmítá případnou povolební spolupráci. Vše nasvědčuje tomu, o čem se mluví nějaký ten pátek: totiž že po volbách se dočkáme koalice ODS+ČSSD. A to, podle mého názoru, voliči ani jedné ze stran nechtějí. Pokud se tedy nechcete cítit zrazení, až se dozvíte povolební konstelaci, nevolte ani jedny, ani druhé.
Platební karta se na dovolené v cizině hodí
Článek o tom, jak je šikovné platit v zahraničí kartou. Sám tento způsob preferuji, ale co se v článku nedočtete, jsou problémy, na které můžete narazit. Například v Německu mi nepřijali VISA Electron a akceptovali výhradně Mastercard. V Makedonii a v Řecku se nám pro změnu opakovaně stalo, že kartu odmítli s tím, že jim nefunguje terminál. Kdyby se to stalo jednou, možná bych jim to ještě věřil, leč jde o opakovanou zkušenost. Škoda, že to není v Česku, kde bych na podobné jednání s chutí upozornil karetní asociaci. Každopádně spoléhat se v zahraničí jen na platební kartu opravdu nedoporučuji!
0 komentářů