Všední den a nebo svátek, Týdnoviny každý pátek :).
Kontroverzní Michael Moore svými filmy provokuje
Americký režisér Michael Moore bude pro většinu českých diváků spíše neznámý. Na obrazovky a monitory se totiž zpravidla dostává neoficiálními cestami. Jeho filmy přitom přinášejí zajímavé pohledy na celou řadu věcí. V dokumentu Bowling for Colombine například pátrá po příčinách násilných činů na amerických školách. Zatímco v USA má právo nosit zbraň každý, v sousední Kanadě lidé žijí v klidu a míru – dokonce si ani nemusí zamykat dveře do domů. Tento motiv Moore také použil ve svém hraném filmu Kanadská slanina, pojednávajícím o tom, kterak se americká vláda snaží najít záminku ke zbrojení. Přes slabší závěr obsahuje snímek celou řadu zajímavých scének, které mezi řádky kritizují vojenskou politiku USA. Ještě o něco zajímavější je dokument Fahrenheit 9/11, v němž se Moore zaměřil na přinejmenším nestandardní vztahy mezi rodinou bin Ladinovců a americkými politiky. Za absolutní špičku pak považuji další dokument s názvem Sicko. Ten kritizuje zdravotnický systém v USA a porovnává ho s evropskými zeměmi. Zatímco ve Spojených státech je zdravotní pojištění dobrovolné, v ostatních uvedených zemích funguje na klasickém principu, jak ho známe u nás. Moore ukazuje, jak pojišťovny vítají zdravého klienta, ale obrací se zády ve chvíli, kdy onemocní a potřebuje finance na svou léčbu. Ve snímku promluví dokonce bývalý zaměstnanec jedné z pojišťoven, jehož prací bylo vypovídání smluv nelukrativním klientům. Sicko by měli vidět především ti, kdož podporují směr reforem, navržený exministrem Julínkem a ODS obecně – ty totiž k americkému modelu směřují. Nebyl by to Michael Moore, aby si neodpustil na závěr nějakou tu provokaci, takže v Sicku naložil na loď několik lidí, kteří trvale onemocněli při záchranných a následných pracích po pádu WTC. Následně odveze tyto lidi na Kubu (ano, do toho ošklivého komunistického státu), kde je vezme k lékaři. Tam se ukáže, že léky, za něž nemocní v USA platí horentní sumy, jsou na Kubě řádově levnější. Lobbing farmaceutických firem je silný (ostatně sám ho zde poměrně často kritizuji) a ve Spojených státech mu očividně pšenka kvete.
Pokud tedy Michaela Moora neznáte, vřele doporučuji především zde zmíněné filmy. Moore je sice trošku demagog, ale je to člověk, který se v údajně demokratické zemi nebojí mluvit a poukazovat na nepravosti. Škoda, že takových lidí není víc….
Premiéra pro osobní stránky jednoho z našich čtenářů, vystupujícího v diskuzích pod články pod nickem js. Autor se podíval na účet za unijní předsednictví naší země, které nás stálo 1,9 miliardy. Kromě výčtu některých položek poukazuje na fakt, že například na jednoho hosta připadlo celých pět propisovaček, nebo na jednoho úředníka 21 kravat a devět šátků. Ve shodě s autorem se i já ptám: skutečně je nutné takovým způsobem vyhazovat peníze, když jsme na tom asi tak špatně, že ODS chce prodat ČSA za směšných 5 miliard? Vzpomínám si na to, jak se coby argument proti Senátu často zmiňovala jeho finanční stránka. Když teď vidím účty za pololetní předsednictví EU, musím se jen trpce pousmát – proti tomu je celý Senát prakticky za hubičku.
Středočeský kraj dostal pokutu deset tisíc za nevybírání poplatků
Zdravotní pojišťovna potrestala Středočeský kraj za nevybírání poplatků
Udělujte dál pokuty a ukončím smlouvy, pohrozil Rath pojišťovnám
Další dějství poplatkové bitvy začíná už pomalu ale jistě nudit. Dokopat ale poslance k tomu, aby nesmyslné poplatky zrušili, je asi nemožné. V uplynulém týdnu si vyskočila na koně Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra, která udělila několik pokut nemocnicím ve středočeském kraji. Důvodem je nevybírání poplatků v krajských lékárnách. Neznám přesný systém, na kterém poplatky v tamních lékárnách fungovaly, takže nemohu posoudit, nakolik pojišťovna postupovala v souladu se zákonem o zdravotním pojištění. Je ale zřejmé, že se zde rýsuje politický boj, kde na jedné straně stojí pojišťovny s ODSkou v zádech (naposledy se do dozorčí rady VZP dostal exministr Julínek osobně) a na straně druhé oranžová hejtmanství. Přání pacientů, jako by stále více zůstávalo stranou a celá hra se přesouvá do absurdní roviny, kdy jedna strana vymyslí útok a druhá se zpožděním reaguje obranným krokem. Jistě není náhodou, že se pojišťovny zaměřily především na středočeský kraj, v jehož čele sedí enfant terrible české levicové scény David Rath. Ten si samozřejmě nenechá nic líbit, podobné kroky označuje za šikanu a pojišťovnám pohrozil ukončením smluv. Bohužel kdyby skutečně došlo na tento krok, nejvíce by to odnesli pacienti, kteří by si museli platit ošetření, změnit zdravotnické zařízení, nebo pojišťovnu. To potvrzuje mnou výše uvedené tvrzení, že o pacienty tady už opravdu prakticky nejde.
Paroubek: Ďuričko pro mě přestal existovat
Paroubkovo přátelství s psychicky ne zrovna normálním střelcem Ďuričkem je oblíbeným tématem médií. Chápu, že se Paroubek nyní na Ďuričkův účet vyjadřuje negativně – přeci jen s vrahem se asi nechce kamarádit nikdo. Co je mi ale proti srsti, jsou Paroubkovy tanečky kolem otázky, jak na tom vlastně s přátelstvím k Ďuričkovi je. V roce 2005 plánovali Paroubek a Ďuričko společnou dovolenou na jachtě v Chorvatsku. Když pak vyplavalo na povrch, že Ďuričko spolupracoval s StB, Paroubek dovolenou zrušil a na otázky novinářů odpovídal: “Je to můj kamarád, ale o něčem takovém jsem nevěděl.” Den po vraždě ale ten samý Paroubek řekl: “Nebyl mým přítelem a od roku 2005 jsme se s výjimkou několika více méně náhodných společenských událostí neviděli.” V podobném duchu se nesla i prohlášení Paroubkovy nové manželky ohledně Ďuričkovy účasti na jejich svatbě, nebo Paroubka, když se vyjadřoval k tomu, proč byl Ďuričko na křtu jeho knihy, kde později vraždil. V obou případech bylo novinářům tvrzeno, že Ďuričko v podstatě nebyl ani pozvaný a na akci se vnutil. Zvláštní.
Nedělám si iluze o politických špičkách a jejich napojení na kruhy, které se dají nazvat slovy jako “podsvětí,” nebo “mafie.” Platí to pro modré i oranžové. Čím déle ale Paroubka pozoruji, tím více z něj cítím nepříjemný pocit jakéhosi “bosse.” Jeho argumentační schopnosti nepatří k nejlepším, což ostatně dokazuje výše zmíněná neschopnost vysvětlit tak elementární věc, jakou je vztah vůči nějaké osobě. Paroubek ale mluví tak, že mu rozumí i dělník, bagrista, nebo popelář, což je jeho deviza, kterou přitahuje část cílové skupiny ČSSD. Osobně ale preferuji jiný způsob projevu.
Abych to uzavřel: podivné verbální rošády kolem Ďurička jsou pro mne důvodem k zamyšlení. Ptám se sám sebe, kolik podobných “kamarádíčků” kolem sebe ještě Paroubek má? Zavání mi například jeho spojení s rodinou Kočkových, na kterou ale mají vazbu i někteří politici z ODS. Právě tyto informace jsou pro mne, ač jsem levicovým voličem a chovám sympatie k celé řadě politiků ČSSD, varováním, že bych měl ještě důkladně zvážit, koho budu v následujících dvou volbách volit. Možná právě díky tomu poputuje do urny lístek pro KSČM, Národní stranu, nebo třeba i jiné politické uskupení.
Proč nepláčete nad tělíčky upálených srbských holčiček?
Moc pěkné zamyšlení nad mediální hysterií, která vypukla po vypálení domu cikánské rodiny ve Vítkově. Autorka naprosto ve shodě se mnou píše: “denní vysílání roma news, desetiminutové stopáže o Romech na všech celoplošných televizích v ČR, obyvatele unavuje a obtěžuje.” Nemohu, než souhlasit! Už nevím, kam mám přepnout, pokud chci normální zprávy, bez tklivých výjevů a nekonečných výzev k finanční podpoře. Absolutně mě nezajímá, že někomu vypálili barák – jsem schopen to přijmout maximálně jako stručnou noticku v rychlém přehledu událostí dne. Tahat ale toto téma napříč všemi médii několik dní za sebou je ale opravdu na nervy lezoucí otrava. Skoro mi to připomíná jeden socialistický vtip, který si dovolím parafrázovat: zapnu Primu, je tam cikánská rodina z Vítkova, zapnu ČT1, je tam také. Dobře, zapnu Novu a hle: vypálení Cikáni z Vítkova. Na Frekvenci 1 jakbysmet. Mám v lednici masovou konzervu. Bojím se jí otevřít. Co kdyby tam byla….?
S čím se ale ztotožňuji naprosto nejvíce, je konstatování, že na jednu stranu jsme dnes a denně informování o vývoji zdravotního stavu popálené holčičky, ale na stranu druhou média prakticky ignorovala desítky dětských obětí při bombardování Srbska. Nikdo je denně neukazoval v televizi, nikdo je nelitoval. Ptám se proč? Tato kauza totiž dokonale ukazuje, jak je u nás potlačována národní hrdost na úkor údajně utiskovaných a diskriminovaných menšin. Kde je slovanská vzájemnost? A když už nic jiného, kde mohu vidět ono objektivní zpravodajství? Myslím, že reportáží TV Roma už bylo více, než dost.
ČT jako průvodce krok za krokem k Eurovizi
Již za dva týdny proběhne mezinárodní hudební soutěž Eurosong. Česká televize k této události připravila trojici dokumentů, nazvaných Krok za krokem k Eurovizi. Pokud chcete ušetřit čas a podívat se s předstihem, koho představí jednotlivé země, připomínám náš skoro měsíc starý článek Kdo bude na Eurosong (Eurovision Song Contest) 2009?.
PS: Chci se zeptat: je tu někdo, kdo věří, že Evropa pošle do finále u nás nedemokraticky zvolenou kapelu Gipsy.cz? Je tu někdo, komu vadí, že Česká televize, placená z koncesionářských poplatků, hodila na milé koncesionáře bobek a sama vybrala skupinu, která v předchozích dvou regionálních ročnících u diváků neuspěla?
V ČR podle lídra Gipsy.cz hrozí násilí ze strany Romů
A pak že Cikáni nelžou. Radoslav Banga, frontman kapely Gipsy.cz, se nechal v rozhovoru pro agenturu AFP slyšet, že jeho účast v Eurosongu znamená, že uspěl, ačkoli je Rom. Nevím, kde byl pan Banga doteď, ale já žádný úspěch v jeho reprezentování na Eurosongu nevidím. Byl vybrán Českou televizí, patrně na základě nějakých kvót, nebo dost možná za přímluvy špatného hudebníka a ještě horšího ministra Kocába. Je ale běžné, že v Bangově komunitě je i nespravedlivá tlačenka (pardon – pozitivní diskriminace) považována za úspěch. Osobně ale považuji za úspěch něco, čeho člověk dosáhl sám ať už vlastní pílí, myšlením, nebo snahou, nikoli to, že má někdo správnou barvu pleti, tak mu umetou cestičku.
Moc pěkně také zní, když si tento člověk pouští v zahraničí hubu na špacír, aby pronesl věty typu “Pokud nikdo nic neudělá, tak to špatně dopadne. Romové se nakonec stanou také násilničtí.” Nejsem si jistý, ale neexistuje náhodou nějaký zákon na potlačování skupin, směřujících k násilí? Pokud je Banga vzorkem slušného Cikána a je schopen veřejně prohlásit takovou věc, jako že se jeho soukmenovci uchýlí k násilí, jak asi vypadají ti “méně slušní?” Zamýšlím se nad tím, zda je opravdu vhodné tak masivně podporovat (především po finanční stránce) menšinu, jejíž členové otevřeně a veřejně vyhrožují násilím. Kdybych měl napsat svůj názor, jak na takové hlášky reagovat, patrně by mě brzy zavřeli – to už by bylo moc i na Týdnoviny. Takže jen dodám: další důvod, proč volit Národní stranu. Etnickému násilí je přeci nutno efektivně zabránit – to ostatně tvrdí i Kocáb, no ne?
Poplatek 30 Kč za položku na receptu není regulací
Vilém Mikula, kterého jste na našem blogu mohli poznat, přišel se zamyšlením na téma, co vlastně regulují regulační poplatky za položku na receptu. Hlavní myšlenka se dá shrnout do věty “Lékař v každém případě není motivován, aby pacient platil co nejméně.” Přesně o to mi jde, když kritizuji Julínkovy poplatky – totiž že jsou označovány jako regulační, ačkoli prakticky nic neregulují. Pacienti v bezvědomí nemohou rozhodnout o tom, že nebudou “nadužívat péče” a odejdou marodit domů. Stejně tak pacient má jen minimální vliv na to, zda mu lékař předepíše léky, nebo ne. Tedy pokud nechce přispět k regulaci tím, že se prostě nebude léčit a smířeně odejde umřít do jámy, jako žirafy ve filmu Madagaskar 2. Že se ušetřilo například na předepisování Paralenu? Dobrá, ale kdy vám lékař naposledy předepsal Paralen? Mně nikdy, autorovi článku někdy v roce 1990.
Zajímavá je také úvaha, proč je trh s léky regulován tímto způsobem, když problém je někde úplně jinde – v cenách, za které je zde distributoři prodávají. Zatímco v Česku stojí jedna tableta Acylpirinu 1,50 Kč, v USA je to 0,20 Kč. Podobné je to s Ibuprofenem (ČR 1,33 Kč/tableta, USA 0,40 Kč/tableta). Nikdo patrně nebude podezřívat farmaceutické firmy, že ve Spojených státech prodávají své produkty pod cenou. Spíše to vypadá, že výrobci jen využívají nedostatečné konkurence a situace na trhu ve smyslu české variace tržního hospodářství “trhni, co můžeš.”
Když kritizuji poplatky, je mi často argumentováno tím, že jejich zavedení přineslo jakési úspory, díky kterým je prý možné léčit “finančně náročné” pacienty. Proto jsou údajně poplatky dobré. Realita je ale jiná: poplatky přinášejí relativně zanedbatelné úspory. Kdyby ministerstvo zdravotnictví fungovalo ve prospěch občanů, zaměřilo by se na jiné cíle, kde se dá ušetřit mnohem více peněz. Ať už je to plýtvání léky díky špatné politice jejich distribuce v nemocnicích, nebo právě uvedené ceny léčiv od výrobců. Právě zde (a nejen zde) by se daly ušetřit miliardy. Jenže to by musel někdo chtít dělat něco smysluplnějšího, než bezhlavě oškubávat občany této země.
UPC otestuje rychlost 100 Mbit/s
UPC a připojení 100 Mbit/s: v květnu se začne testovat
No, nevím, ale po zkušenosti se stávajícím připojením 14 Mb/s od UPC, kdy zaznamenáváme jeden výpadek za druhým a sledování streamovaného videa připomíná přerušovanou soulož, jsem k plánům našeho největšího kabelového operátora silně skeptický. Pokud s nárůstem rychlosti poroste v přímé úměře i počet problémů, pak se uživatelé opravdu mají na co těšit :(. Možná jsme neměli vyhazovat staré dobré modemy.
Fischer obsadil první místo ve vládě, zdravotnictví povede Jurásková
Jsem zvědavý, co v přechodné vládě předvede nová ministryně Dana Jurásková. Tuto dámu osobně znám ze svého někdejšího zaměstnání a vím, že se aktivně zabývala mnohdy opomíjenou problematikou středního zdravotnického personálu. Bude zajímavé sledovat, zda se v tomto směru projeví i na ministerstvu, neboť stávající pozici sester nelze ani zdaleka označit za vyhovující. Jde ale o problém dlouhodobý, takže nemůžeme čekat zázraky. Zastánce “ekonoma na ministerstvu zdravotnictví” volba premiéra Fischera patrně potěší, neboť ministryně v letech 2000-2004 získala titul MBA na VŠE. Sám se ale v Týdnovinách budu k její práci vyjadřovat jen minimálně, neboť bych nemusel být zcela objektivní. V každém případě ale držím palce!
PS: aby tu byl i nezávislejší pohled, tady je názor člověka z diskuze na iDnesu, s nímž se naprosto ztotožňuji: “Měl jsem tu čest tuhle paní potkat (dělal jsem s ní rozhovor). A myslím si, že bude lepší ministr, než jakého si zasloužíme. Na rozdíl od jiných je na jejím žebříčku hodnot na prvním místě pacient a chce, aby se uzdravovalo a ne jen léčilo.
Do čela asociace sester byla zvolena, protože hájila dobře jejich zájmy z pozice hlavní sestry nemocnice. Řídit nemocnici ji nedělá problém a na rozdíl od některých pánů dochtorů to zná na vlastní kůži a od sklepa po půdu. Takže kvalifikaci a znalosti má také. Konečně někdo, kdo na to má a není jenom protekční loutka.
Jediný, kdo může ostrouhat, jsou dojiči zdravotnictví. Jen je mi líto, že tam nebude delší dobu (-;”
Cizinci nám berou práci, myslí si sedm z deseti Čechů
A já těm sedmi z deseti vzkazuji: když vám to vadí, jděte dělat jejich práci za jejich platy sami! Zkuste si pracovat na stavbě za plat, za který by většina z vás byla ochotná tak maximálně sedět v kanceláři, vařit si kafe a hrát Solitaire. Běžte, vystudujte zdrávku a travte život staráním se o leckdy nepohyblivé pacienty, kteří vám budou umírat před očima! Prostě udělejte sami něco pro to, aby ti cizinci, kteří vám tak potupně berou práci a nechávají vás sedět na úřadech práce, odjeli zase zpátky domů. Ale to se asi nestane. Ono stát třeba dvanáct hodin denně ve stánku, bez ohledu na to, zda je mráz, nebo vedro, to by patrně většině těchto kritiků nebylo zrovna příjemné a mnozí z nich by již druhý den po takové zkušenosti letěli na úřad práce.
Nová tramvaj se nevejde na některé pražské tratě
Tohle už je v pražském dopravním podniku taková klasika: udělá se hurá akce, nakoupí se tramvaje a teprve poté se zjišťuje, jaké mají případné nedostatky. Bylo tomu tak v případě prvních nízkopodlažních vozů, jež nakonec zůstaly hnít ve vozovně. Stejně tak i Bémem vychvalované tramvaje “Porsche” sice možná vypadají z venku celkem pěkně, ale v některých zatáčkách se z nich stává kolejová bruska a to raději vůbec nemluvím o dojmech cestujících ze zpackaného interiéru. Aktuální kauza s tramvají ForCity z plzeňské škodovky ukázala, že nový typ by pro změnu mohl brousit obrubníky u některých zastávek. Nejde o nějaké výjimky – takto problematických míst je v Praze hned padesát. Tenokrát alespoň někdo z DP Praha použil hlavu a snažil se tyto problémy identifikovat s předstihem za použití staršího typu tramvaje s namontovanými plastovými lištami. Smutné ale je, že toto testování začalo až ve chvíli, kdy byla tramvaj pro Prahu hotová. Kdyby se nasnímala pražská tramvajová trať a Škodovka dostala zakázku ve stylu “udělejte něco, co tímhle vším projede,” bylo by to v pořádku. Takhle si na své přijdou jen spřátelené stavební firmy. Co je ale na celé věci nejvtipnější? Plzeňská tramvaj i tratě prý odpovídají normám, akorát dohromady nějak nepasují. Trošku mi to připomíná problém se secím strojem z filmu “Marečku, podejte mi pero!” – to, že vozidlo nemůže projet tratí, je v případě tramvaje docela problém….
Pacientům lhal, že mají rakovinu. K soudu ale kvůli médiím nepřišel
O MUDr. Veselském jsem psal již v lednu. Je to lékař, který pacientovi vyoperoval nesprávnou ledvinu a ten čtyři roky na to zemřel poměrně strašlivou smrtí. Přesto ho ČLK nevyřadilo z řad lékařů a soud mu dal jen směšný trest, podporující teorie o “mafii v bílých pláštích.” Z pana Veselského se ale začal vyvíjet správný duševní mrzák. Prvním levelem bylo vykázání operace, kterou ve skutečnosti neprovedl. To naštěstí nemělo žádné vážné následky – jen ho pojišťovna klepla přes prsty a byl vyhozen ze zaměstnání. MUDr. Veselský si ale řekl “budu se chovat jako ještě větší prase” a jeho touha po penězích mu vnukla nápad. Několika pacientům sdělil, že mají rakovinu a že na ni má lék. Potud se vše zdá býti v pořádku. Fór (asi bych to neměl nazývat “fórem,” já vím) byl v tom, že za lék měli nemocní platit – samozřejmě hotově panu doktorovi a protože pan doktor nebyl žádný troškař, vybíral rovnou desetitisíce. Ostatně kdo neinvestoval do svého zdraví, že? Ten jim za to píchal “lék,” nejspíše infuzní roztok, nebo něco podobně neškodného, neboť milí pacienti ve skutečnosti žádnou rakovinu neměli.
Tak mě tak napadá, zda to vlastně nebyla obdoba Julínkových regulačních poplatků. Podob vidím hned více: za ty peníze pan doktor mohl léčit “těžce nemocné,” současně s tím i zabránil “nadužívání péče” a bylo to zhruba podobně amorální. Mimochodem, tohle by se vám za socialismu nestalo. Kdyby před rokem 1989 chtěl lékař po pacientovi peníze, hned by bylo zřejmé, že jaksi není cosi v pořádku. Dnes je ovšem doba, kdy k doktorovi chodíme jen s peněženkou a podobné věci již nikdo nepovažuje za alarmující. Halt bez peněz k doktorovi nelez.
Aktuálně probíhá soud, kam MUDr. Veselský nedorazil. Víte, co bylo důvodem: lékař, který pacienty oškubával s tím, že mají rakovinu a umřou, pokud mu nezaplatí, má – chudák jeden malý – psychické potíže z mediálního honu, který je prý na něj pořádán. Při pohledu na jeho fotografii musím konstatovat, že tomu praseti (praseti především po stránce duševní) by vůbec hon neuškodil a to nejen mediální. Člověk, který způsobil nejen psychický zlom v životě několika lidí, minimálně jednoho člověka vlastní chybou poslal na smrt, má nyní sám, chudáček, psychické potíže, že na něj dotírají “ty novinářské hyeny.” Není vám z něj špatně?
0 komentářů