Vracení 30 Kč není mimo zákon!

Často se setkávám s názory, které tvrdí, že vracení poplatků v krajských zdravotnických zařízeních je obcházením, nebo dokonce porušením zákona. Není to pravda! Mimo mísu jsou jak kontroly pojišťoven, tak i tlaky ministrů ODS na jejich provádění a postihování krajských nemocnic. Ukáži vám v praxi proč tomu tak je.

Podívejme se nejprve na zákonnou úpravu poplatků. Ty jsou definovány v §60 novely Zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997. Tento předpis jasně říká, že “Pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen v souvislosti s poskytováním hrazené péče hradit zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči uvedenou v písmenech a) až f) poskytlo, regulační poplatek ve výši 30 Kč” a dále jsou vyjmenovány ambulantní úkony, při nichž občan má platit. Podobně je popsáno i vybírání poplatků za položku na receptu, pobyt v nemocnici, nebo lékařskou pohotovost. Odstavec 9 pak – patrně jako “pojistku” – ještě dodává, že: “Zdravotnické zařízení je povinno regulační poplatek uvedený v odstavci 1 od pojištěnce nebo jeho zákonného zástupce vybrat…”

Politici ODS samozřejmě mysleli i na ty lékaře, kteří by například v rámci solidarity, soucitu se sociálně slabými, nebo prostě jen kvůli nějakému vlastnímu přesvědčení poplatky vybírat nechtěli, takže v témže odstavci je definován i trest: “Při zjištění opakovaného a soustavného porušování této povinnosti je zdravotní pojišťovna oprávněna tomuto zdravotnickému zařízení uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Pokutu je možno uložit i opakovaně.”

Vraťme se od paragrafů zpět do reálného světa. Jak jste se na našem blogu již dočetli, ostravská nemocnice na Fifejdách, patřící městu a spadající pod magistrát (kde “vládne” ČSSD), by od dubna měla “přestat vybírat poplatky.” Úmyslně jsem použil obrat “přestat vybírat,” protože tak je současné počínání krajských zdravotnických zařízení zcela mylně prezentováno v médiích. Tato interpretace je chybná a řekl bych přímo úmyslně zavádějící. Kdyby kterákoli nemocnice opravdu poplatky nevybírala, pak by se dopustila porušení zákona – to je nesporné! Ostatně právě s tím měly problém některé krajské lékárny, které zvolily vlastní postup a poplatky od pacientů skutečně nevybíraly, takže kontrola z pojišťovny si právem přišla na své.

Ve většině nemocnic je ale praxe jiná, postavená tak, aby nedocházelo k porušení zákona. Nyní vám stručně popíšu, jak to bude fungovat právě v Ostravě.

1. Pacient po ošetření lékařem zaplatí sestře (nebo na pokladně) poplatek ve výši 30 Kč, čímž splní ustanovení §60, odst. 1, písm. a)-f).


2. Sestra, coby zástupce zdravotnického zařízení tento poplatek vybere, čímž splní i povinnost, stanovenou v odstavci 9 téhož zákona.


3. Zdravotní pojišťovna tedy nemá šanci zjistit jakékoli porušení zákona, neb všechny v něm stanovené povinnosti budou těmito kroky splněny.


4. Bude-li chtít pacient “poplatek vrátit,” požádá sestru o vystavení potvrzení (to mu sestra vystavit musí, neboť to ukládá odst. 6). Opět úmyslně používám nesprávnou terminologii, protože těch 30 Kč zůstane v pokladně nemocnice, čili nejde o vracení. Něco vrátit vám může jen ten, komu jste něco dali či půjčili. Peníze ale pacient dostane od kraje či města, kterému nic nepůjčil, ani nedal, takže v tomto kroku se jedná o darování!


5. Další dění se již vůbec netýká nikoho jiného, než pacienta a kraje, nebo města. Pojišťovny již do této fáze nemají co mluvit, neboť co bylo zákonem dáno, to bylo beze zbytku splněno. Pacient se následně odebere na k tomu určené místo (pokladnu, recepci, apod.), kde v případě ostravské nemocnice budou sedět zaměstnanci města (nejde tedy o zaměstnance nemocnice, pracovní smlouvu budou mít a platit je bude město Ostrava).


6.  Pacient předloží potvrzení o zaplacení poplatku, podepíše darovací smlouvu s městem a dostane 30 Kč z pokladny města (jeho 30 Kč, jak jsme viděli v bodě 1, zůstalo v pokladně zdravotnického zařízení).

Tento model lze z hlediska Zákona o veřejném zdravotním pojištění považovat za zcela korektní, neboť povinnosti, definované v § 16, byly splněny do puntíku. Nepoužíval bych tedy ani často vídané spojení “obcházení zákona,” protože zákon ve svém znění obejit nebyl. Zdravotní pojišťovny si tak mohou vesele kontrolovat, jak budou chtít a při výše uvedeném postupu nemají šanci na uložení pokuty.

Samozřejmě vidím i zřejmé nevýhody – například v případě ostravské nemocnice to budou náklady na zaměstnance, kteří budou poplatky vydávat (chcete-li nesprávně “vracet”). Těch by mělo být údajně šest (patrně budou sloužit na směny) a ani při minimálním platovém ohodnocení nebudou mzdové náklady zrovna malé. Stejně tak je pravdou, že tyto “třicetikoruny” jsou z kasy kraje, nebo města a tím pádem z daní všech.

Jinou otázkou je samozřejmě pohled na skutečnost, že jsou takto si počínající zařízení podporována krajem (případně městem), kdežto jiná, včetně soukromých, s takovou podporou počítat nemohou. Nepomohou si ani svévolným krokem, neboť jednoduše zrušit vybírání poplatků není dle stávající právní úpravy možné. Toto je skutečně situace, kterou by se mohl zabývat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a je možné, že by našel prvky, které by byly v rozporu se zákonnou úpravou hospodářské soutěže.

Tento článek ukázal hned několik věcí:

• Že vybírání poplatků (pokud je provedeno takto, nebo podobně) není porušením, ani obcházením zákona.


• Že média (úmyslně?) používají nesprávnou terminologii jako “vracení poplatků,” čímž zavdávají příčinu k následné nesprávné interpretaci tohoto počínání.


• Že se nemůžeme divit, když občan, který není o celém procesu správně informován, vydedukuje mylný názor, že ČSSD v krajích porušuje zákon, ač tomu tak prokazatelně není.


• Že zoufalé kroky paní ministryně zdravotnictví Filipiové, která do nemocnic hodlá posílat kontroly zdravotních pojišťoven, jsou zcela mimo, neboť pojišťovny (opět při dodržení výše uvedeného postupu) nemohou najít žádné porušení zákona a tedy ani vyměřit pokutu.


• Z výše uvedeného bodu pak vyplývá, že ministryně Filipiová je očividně nekompetentní, neboť si ani skrze své poradce není schopna zjistit ani tak základní věc, jak vybírání poplatků v krajských nemocnicích probíhá. Není to nic tajného – každá nemocnice by takovou informaci jistě poskytla.


• Že někteří voliči ODS a odpůrci poplatků jen tupě naslouchají a přebírají názory z modrého ministerstva zdravotnictví, aniž by se alespoň obtěžovali se zjištěním skutečného stavu a jeho porovnáním se zákonem.