Když přijdeme pozdě domů a nechce se nám vyvařovat, s chutí využijeme nabídky některé z místních pizzerií. Ve Studénce to například byla dnes již nefungující Pizzerie Eden, jejíž pizzy byly druhé nejlepší, co jsme kdy jedli (na prvním místě byla další již neexistující pizzerka U černého koně v Berouně). V Ostravě jsme zpočátku využívali nabídky pizzerie Práce, nicméně časem jsme “přešli” k Chacharovi. Zejména jejich “giga ostré” Ďáblovo potěšení patří k zážitkům, na které se nezapomíná. Dovolím si být mírně nezdvořilý a budu konstatovat, že tento produkt ucítíte, kromě samotné konzumace, ještě jednou – druhý den, na opačném konci trávícího traktu.
Bohužel se budeme opět vracet k Práci, neboť “dodací lhůty” pizzerie Chachar začaly překonávat všechny meze. Zpočátku trvalo dodání kolem hodiny, což bylo tak akorát. Následně se dovážkové časy začaly protahovat na hodinu a půl a to i přesto, že obsluha, přijímající objednávku, přislíbila termín dodání “do hodinky.” Poučili jsme se z toho a začali jsme oznámený čas dodání násobit koeficientem 1,5.
Jednou nám pizzu doručili až po více, než dvou hodinách. Kdo žije ve společné domácnosti s mužem, jistě si umí představit, jak vypadá hladový chlap. Dodávku jsem tehdy urgoval a bylo mi příslíbeno, že do nějakých 15 minut bude pizza dovezená. I stalo se. Přesto jsem se nemohl ubránit nepříjemným pocitům, zda jsem si nedovolil příliš, když jsem se ozval, že už docela dlouho čekám. Přeci jen film Hele kámo, kdo tu vaří? (Waiting) byl pro mne, co se týká stravovacích zařízení, poměrně velkým poučením. Kladl jsem si otázku, zda nebyla velká drzost popohánět obsluhu po dvou hodinách k větší aktivitě. Hláška ze zmíněného filmu “Neser se do lidí, co Ti připravují jídlo” je přeci jen dosti jednoznačná….
Naposledy jsem chybu s Chacharem udělali v sobotu. Už když jsme objednávali, počítali jsme se zpožděním – jíst jsme chtěli v devět, takže jsme objednávali v osm. Když se manželka zeptala, jak dlouho potrvá dodání, bylo jí sděleno, že “tak hodinku a půl.” Ještě jsem zavtipkoval, že “hodinka a půl” krát koeficient 1,5 dává dvě a čtvrt hodiny. V půl desáté jsem už vyhlížel favorita, který rozváží pizzu, nicméně široko, daleko po něm nebylo ani vidu, ani slechu. V deset už jsem začal být hodně nervózní, protože být dvě hodiny naladěný na jídlo a nedostat ho, to je tou nejhrubší formou dráždění hladového medvěda. Manželka tedy zavolala do Chachara, kde jí řekli, že “jim spadl počítač.” Přesto slečna na telefonu byla schopná přesně přečíst adresu i objednané zboží. Že by tam pracovala nějaká IT expertka, která vydolovala tyto informace přímo ze sektorů na disku? Pochybuji. Spíše se tam někdo neobtěžoval odnést naší objednávku do kuchyně. Termín dodávky se posunul o dalších “patnáct až dvacet minut.” Není nad to jíst pizzu v jedenáct večer. Nastavil jsem tedy limit na 22:30 s tím, že pokud to do té doby nedodají, zavolám jim tentokrát já a pošlu je i s jejich pizzou do patřičných míst.
Ve 22:20 jsem se šel dát uklidňující cigaretu. Bohužel nějak nezabrala, takže jsem ve 22:29 naklusal do pokoje nabuzený a napruzený s tím, že teď jim tam zavolám a to, co jim řeknu, si za klobouk nedají. Na případné tvrzení, že objednávka je již na cestě, jsem se připravoval odpověď, v jejímž důsledku jsem si představoval pizza-mana, kterak si vsouvá papírové krabice i s obsahem mezi hýždě. Prostě jsem byl vytočený na maximální možnou míru. Naštěstí jen několik vteřin předtím zazvonil telefon s tím, že pizza je tady.
Každopádně čekat dvě a půl hodiny na objednávku, to mi připadá opravdu neúnosné. Za tu dobu by mi přivezli pizzu i z Brna. Bohužel, vzhledem k předchozím zkušenostem, musím říci, že přinejmenším u Chachara na Dubině (=podnik s názvem Šenk u kozla) nejde o nic neobvyklého. V naší rodině s touto firmou končíme. Pizzu sice měli dobrou, nicméně čekat takovou dobu, to opravdu nemíním!
PS: včera jsme již otestovali pizzerii Práce a dodací doba byla 31 minut. To je dost velký rozdíl.
0 komentářů