Ačkoli zákon jasně definuje, za jakých podmínek se smějí či mají používat tzv. “světla do mlhy” (mlhovky), setkávám se poměrně často s těmi, kteří je používají nesprávně. Přiznám se, že mě velice rozčilují. Paragraf 32 “Silničního zákona” ve čtvrtém odstavci říká jasně: “Přední světla do mlhy smí řidič užít jen za mlhy, sněžení nebo hustého deště. Zadní světla do mlhy musí řidič za mlhy, sněžení nebo hustého deště užít vždy.” Bohužel tato definice není úplně vyčerpávající, takže není výjimkou, když v mírném dešti, kdy je dobrá viditelnost, potkáte řidiče, který svítí na kilometr daleko. Například u našich západních sousedů je úprava svícení “mlhovkami” o něco podrobnější – Němci mohou svítit jen když je viditelnost menší, než 50 metrů a za těchto okolností nesmí jet rychleji, než 50 km/h. U nás, bohužel, záleží z velké části na rozvaze a zkušenostech řidiče.
Zejména zadní mlhová světla jsou svou zářivě červenou barvou dosti agresivní a dívat se do nich několik kilometrů není nic příjemného. Osobně jízdu za takovým řidičem řeším sice v rozporu s předpisy, ale účinně – tedy bliknu jednou (pro slušného řidiče tím vysílím signál “pozor!”), bliknu podruhé (tedy pro případ, kdyby si dotyčný nebyl jistý, zda jsem na něj blikal) a na třetí pokus, pokud to tedy podmínky umožňují a neoslním-li dalšího účastníka provozu, pouštím dálková světla. Úspěšnost v tomto případě bývá kolem 60%, ve zbývajících 40% si společně užíváme vzájemného oslňování po zbytek naší společné cesty.
Sám mlhová světla používám za opravdu mimořádných okolností a jakmile to podmínky umožní, okamžitě je vypínám. Myslím, že právě v tomto případě by totiž mělo platit, že co nechceš, aby bylo činěno Tobě, nečiň ani ostatním. Svícení za deště se bráním, co to jde, protože rozzářené rudé světlo se doslova “rozprskává” na skle za vámi jedoucích aut. Podobně jednám i když sněží – kromě opravdu extrémních případů není mlhové světlo nutné. V mlze se pak řídím jak chováním ostatních řidičů (tedy má-li nadpoloviční většina zapnuto, zapínám a naopak), tak viditelností. Jestliže vidím obrys přede mnou jedoucího auta na cca. 200 metrů se standardním osvětlením, mlhovky nezapínám.
Nepříjemným problémem je svícení mlhovkou v kolonách, nebo na osvětlených silnicích, či ve městech, kde jedou vozidla za sebou, nebo se sjíždějí na křižovatkách. Přesto, že lze například bez problémů přečíst registrační značku auta před sebou, najde se řada těch, kteří i za těchto podmínek vesele oslňují. Stejně tak shlukne-li se více aut na křižovatce, není nutné otravovat život ostatním červenou září. Pokud auto za vámi bezpečně zastavilo, patrně vás vidí a není tedy nezbytné, není-li opravdu extrémní mlha, na sebe dále upozorňovat.
Bohužel existuje i skupina řidičů, kteří světla do mlhy považují za jakýsi “tuning” a otravují s nimi život i za jasných nocí, či jiných dobrých světelných podmínek. V takovém případě opravdu není jiné řešení, než osvětlit dotyčnému mysl důkladným “problikáním,” případně opětovat oslnění “plnou palbou” (tedy vším, co na vozidle máme a je schopné svítit).
Samozřejmě se stane, že řidič vyjede z mlhy a na “mlhová světla” zapomene – většina z nich je schopná zaraegovat na výše uvedené “probliknutí.” Přesto, že by o rozsvícení zadních mlhovek měla informovat oranžová kontrolka, narazil jsem na stesk některých řidičů, kteří tuto kontrolku prý nemají. Je-li to pravda, pak nechápu, jak takové vozidlo mohlo být schváleno do provozu!
Přiznávám, že zbytečné oslňování mlhovkami ve mne probouzí jisté naštvání, až agresivitu. Považuji ho za jednu z největších bezohledností, kterou může řidič provést ostatním, podobně, jako nepřepnutí dálkových světel v případě, že se v protisměru blíží auto, nebo nevypnutí “potkávaček” na železničním přejezdu. Bohužel se mi asi nesplní sen, abych měl auto s radlicí na předku a podobné magory mohl smetávát ze silnice. Stejně tak se asi nikdy nedočkám toho, že by tyto řidiče nějak sankcionovala policie, ačkoli na to má páku v podobě pokuty od 1500 do 2500 Kč a odečtení jednoho bodu. Díky zkušenostem z našich silnic jsem přišel o své příliš optimistické představy o tom, jak se také dají získat řidičáky – domníval jsem se totiž, že k řízení auta je nezbytné umět používat hlavu. Z praxe mám spíše dojem, jako by významná část řidičů byla nesvéprávná.
0 komentářů