Po předchozích dvou dílech přicházím nyní se třetím. Na jeho úvod musím podotknout, že kolega Tchoř poněkud polevil ve svých projevech, díky čemu se tato epizoda objevuje měsíc a půl po té předcházející.
Úterý 30.9. V 9:37 upozorňuji Tchoře na nutnost vyplnit tzv. “výkaz mzdových nároků,” což obnáší přepsání časů příchodů a odchodů z docházkové knihy do sešitu v Excelu, následné vytištění a předání vedoucímu k podpisu.
Nastala celkem očekávaná situace, kdy se na mne Tchoř obrátil s dotazem: “Co se stane, když budu v mínusu a co, když budu v plusu?”
Odpověděl jsem mu upřímně, že mínus znamená problém se šéfem a naopak plus si může do konce měsíce vybrat formou dřívějšího odchodu či náhradního volna.
Co jsem tak sledoval, bylo v 9:47 Tchoříkovo skóre mínus 1,5 hodiny, což by v praxi znamenalo, že tu dnes zkysne do šesti do večera. Následovalo zběsilé “bruslení” po buňkách tabulky, takže jsem byl zvědav, zda si upraví skóre tak, aby výsledek seděl….
V 10:02 náš programátor již skoro půl hodiny zápolí s dotyčnou tabulkou. Jeho výraz se stává stále zoufalejším. Tabulka nemilosrdně vypočítává skóre -3,5 hodiny. Vzhledem k tomu, že se budova zavírá nejpozději v šest večer, nepředpokládám, že by se Tchořovi povedlo pracovní manko nadělat…. Jako další krok si přináší docházkovou knihu a konfrontuje v ní napsané údaje s výkazem.
10:17 boj s tabulkou pokračuje. Tchoř si vytáhl svačinu a stále zběsile laboruje s buňkami. Předpokládám, že mu problematika pracovního výkazu přijde složitější, než jeho oblíbené šachy, ačkoli má vyplnit jen 44 políček :)).
10:22 Tchoř dokončuje a tiskne výkaz. Upozorňuji ho na fakt, ať si zkontroluje okraje tisku, protože šablona ne vždy sedí. Tchoř svým nezaměnitelným hlasem odpovídá: “To je vypočtený! To máte jako ty dva vozíky v supermarketu, jak se míjejí v uličce na milimetry přesně!” Sice nechápu souvislosti, ale nějak mě to netíží
Svůj mimořádný úspěch, dosahující skoro mistrovství v MS Excelu, Tchoř korunuje hláškou: “Vykouzlili jsme fiskálně neutrální mzdový výkaz.”
Nevím, jak to nakonec vyčaroval, ale hodiny mu vyšly. Šéf si ale jeho výkaz odnesl s tím, že si ho zkontroluje proti knize, tak jsem zvědav, zda a jak mu to vyjde….
PS: nakonec mu to asi opravdu nějak vyšlo.
Tentýž den odpoledne. S kolegy jsme řešili switche (což je věc, kterou Tchoř neznal – viz první díl; pro neangličtináře k pochopení dalšího textu: switch se vyslovuje svič). Síťař vyprávěl: “Ale to byl jako pořádný switch, ne takový ten malý, jako máš doma.” Na což Tchoř reagoval: “Ne malá svíčka?” Bojím se okamžiku, kdy dodavatel přiveze zboží v nepřítomnosti mé, nebo mých kolegů. Tchoř by totiž na hlášku “vezeme vám ty switche” mohl zareagovat tím, že je podpálí.
Dále se musím pochlubit, že mi kolegyňka koupila velice milý dárek: čtyři “smradlavé stromečky,” co se dávají do aut. Myslím, že se do naší kanceláře budou hodit. Jen jsem zvědav, jak bude Tchoř reagovat, když nebude schopen identifikovat svou kancelář na základě pachové stopy :)).
Čtvrtek 2.10. Konečně hláška hodná zveřejnění! Poslední dny mě Tchoř moc nezásobuje :(. Jak již bylo řečeno, chodil náš programátor do práce po osmé hodině, ačkoli pevná část pracovní doby začíná právě v osm. Dnes si mi postěžoval, že při jednom z těchto příchodů potkal na schodech náměstka, kterého jeho čas příchodu do práce poněkud překvapil a následně toto téma konzultoval se šéfem oddělení. Šéf Tchoře poučil o tom, že by bylo vhodné, aby chodil do práce před začátkem pracovní doby a tím celou aféru uzavřel.
Po krátkém úvodu se dostáváme ke slíbené hlášce, vysvětlující, proč Tchoř chodil celou dobu pozdě: “No, asi si budu muset řídit budíka na dřív. Ale to nevím, jak udělám! Já mám totiž takového malého budíka, který má malé ručičky a tak to nejde nastavit úplně přesně! To prostě nejde přesně nastavit! Ono to třeba zvoní o pět minut dříve, nebo o pět minut později.”
Doporučil jsem milému programátorovi, ať si zkusí u náměstka zažádat o nový budík, že by to byl nejodvážnější výstup, co kdy kdo na ředitelství předvedl (tedy s výjimkou pětiletého syna mého ex-kolegy, který náměstka pozdravil slovy “Čau náměstku,” čímž si získal nesmírnou popularitu :-D). Jestli si o modernější budík opravdu zažádá, to nevím, ale byl by to masakr! 😀
Zaujala mě také představa, že Tchoř má očividně doma ručičkový budík. Jestli je to ještě klasická “retro verze,” co se musí před spaním natáhnout, to jsem se bohužel nezeptal. Ale nepřekvapilo by mne, kdyby tomu tak bylo…. On je totiž Tchoř celý takový “retro.” 🙂
Pátek 3.10. Tchoř vzpomíná. Nejprve jsme museli restartovat server, na kterém běží helpdesk. Tím pádem klientská aplikace, která nám sleduje nové úkoly, vyhodila chybu. Tchoře samozřejmě překvapila, protože se to od jeho nástupu stalo poprvé. Tak jsem mu vysvětlil, že se restartuje server z důvodu výpadku…. Tchoř na to reagoval: “To si pamatuju, jak jsem poprvé slyšel, že spadl server. Jsem si říkal – proboha, co s tím dělali, že jim spadl? Snad to teď dají dohromady!”
Utěšil jsem našeho programátora tím, že jeho nápad nebyl až tak úplně mimo, protože se mi skutečně v minulosti stalo, že mi při vybalování vypadl server z krabice. Zůstala po něm docela slušná díra ve stole 😀
Úterý 7.10. Už včera na poradě se na mne otáčela kolegyně s otázkou “Dneska má svůj den, co?” Na koho se ptala asi pochopíte z toho, že zbytek porady proseděla se svetrem před nosem. Obávám se, že takto podomácku vyrobený filtr nemohl stačit. Začínám litovat dne, kdy stát zrušil centrální sklady civilní obrany.
Do práce chodím, jak zaznělo výše, na šestou ranní, Tchoř na osmou (poslední dny dokonce nějak přesněji). První dvě hodiny tedy věnuji důkladnému vyvětrání kanceláře. Dnes jsem ale zažil opravdovou “Tchoří noru”: zatímco jsem byl mimo kancelář, Tchoř uzavřel takřka hermeticky okno, roztočil topení na maximum, jako by bylo deset pod nulou (přitom už v šest ráno bylo 12C!!) a samozřejmě následkem významného oteplení místnosti začal vyměšovat své pižmo (pro přiblížení: kdo byl někdy v pavilonu opic, má zhruba 10%ní představu o tom, jak to vypadalo). Dnes má opravdu svůj den…!
Úterý 14.10. Tchoř se registruje na jakousi prezentaci. Za zády mu stojí šéf oddělení a radí mu, neboť předchozí Tchořův sólo pokus skončil neúspěchem. Přeci jen vyplnit webový formulář je pro tohoto experta velký problém. Součástí formuláře je výběr otázky, na kterou bude muset uživatel odpovědět v případě, že zapomene heslo. Možností je několik, takže šéf napovídá: “Dejte tam třeba historickou postavu, nebo jméno matky za svobodna. Co tam je dál? Hm, jméno nejlepšího kamaráda – to asi nemáte….” Musím říci, že při této patrně jinak míněné hlášce jsem se popadal za břicho :).
Čtvrtek 30.10. Konečně přišly další zajímavé otázky. Nejprve se mě Tchoř zeptal, jak si zobrazí nějaké vybrané písmo. První, co mě napadlo, byla odpověď ve stylu, ať si pustí Word a zkusí si tím kterým písmem něco napsat. Vysvětlovat mu náhledy písem přes Ovládací panely mi, vzhledem k jeho znalostem, připadalo jako příliš složité, takže jsem mu doporučil Mapu znaků přes příkaz charmap.
Následovala další otázka, tentokrát z oblasti “Začínáme s Windows 95.” Prý jak vytáhne ikonu z menu Start na plochu. Tohle jsem mu byl schopen poradit obratem, protože to učím na školeních pro začínající uživatele. Po radě “Klikněte na tu ikonu pravým tlačítkem myši a z menu dejte Odeslat-Plocha” sice chvilku nechápavě civěl (asi viděl něco jako kontextové menu prvně), nicméně nakonec se zadařilo.
Co je horší, že se kdesi hraje jakýsi (asi důležitý) šachový turnaj a jak jsem zmínil v prvním díle, Tchoř je zaníceným šachistou (ostatně to je jeden z důvodů, proč tak nadchl mého šéfa) a považuje za nezbytné informovat mě o vývoji jednotlivých klání. Vzhledem k jeho komunikačním schopnostem ve stylu “Kenny from Southpark” to vypadá zhruba následovně: “Blu, blu, huhly, huhly, na ef tvi, huhly huhly, bl, bl, blu, to bude mafo!” Jeho nadšení nesdílím, neboť mě tento “sport” opravdu nezajímá. Už jsem přemýšlel nad tím, zda ho nemám s obdobným nadšením informovat třeba o golfu, nebo o výsledcích okresního přeboru v orientačním běhu.
Čtvrtek 6.11. Tchoř stále “patlá” svůj program na evidenci léků na odděleních. Evidentně místy pracuje jinak osvědčenou metodou pokus-omyl. Například dnes se pobaveně zasmál nad vlastním výtvorem: “Tak jsem tady dal součet 130 plus 60 a jako výsledek mi to dalo 195. To je dobrý teda!” Já na to nezúčastněně: “To počítáte s nějakou abstraktní matematikou, ne?” Tchořova odpověď zněla: “No, ono to asi počítá s inflací….” Každopádně bude-li tento program doveden až do finální fáze, kterou by mělo být nasazení na oddělení, pak budou mít staniční sestry kolem inventur bezesné noci….
Minulý týden. iDnes zprovoznil službu Klikni a volej, která funguje zhruba následovně: zadáte telefonní číslo volajícího a volaného, automat postupně vytočí obě čísla a následně spojí hovor. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem se v předchozím zaměstnání bavil s podobnou službou, kdy jsem spojoval například ex-kolegyni a psychiatrickou léčebnu v Bohnicích. Legrační na tom celém je skutečnost, že oběma stranám zvoní telefon, takže v úvodní fázi většinou probíhá dohadování o tom, kdo a proč vlastně komu volal (což zejména v kontextu s blázincem může působit velmi podezřele :)) ). V rámci Klikni a volej je možné nějaký čas (tuším minutu, možná více) volat bez nutnosti pořízení kreditu, takže jsem tímto způsobem zadal do políčka volajícího telefon na Tchoře a do políčka volaného číslo do místní zoologické zahrady. Když Tchořovi zazvonil telefon, musel jsem opustit kancelář, neb má bránice jasně signalizovala blížící se výbuch smíchu. Bohužel jsem tak neslyšel vlastní dohadování Tchoře a ZOO, nicméně čekal jsem, zda nepřijede odchytová služba a neodveze si ho, jako uprchlý exponát. Bohužel se tak nestalo. Ani následný experiment, spočívající ve spojení parfumerie a poté deratizační služby nepřinesl kýžené výsledky.
Tento díl tedy dnes, 12. listopadu uzavírám, aby se nenatáhl na dva měsíce. Případná další pokračování očekávejte podle toho, jak bude Tchořík perlit 🙂
0 komentářů