Čtvrtek 18.9.. Tchoř přichází do práce v 7:37, z čehož jsem v šoku, neboť běžně se v práci vyskytuje až lehce po osmé (konkrétněji v 8:04-8:06). Jeho první slova jsou citát z Cimrmana: “Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ale zvládli jsme to!” Mno, nevím, co bych měl říkat já, který vstávám ve 4:40-4:50 a v práci jsem kolem 5:45-5:50…. Také si tento týden Tchoř povzdechl, když jsem odcházel z práce ve 14:30: “Vy ranní ptáčata se ale máte!”
Po přihlášení do počítače otevírá jako první na Intranetu helpdesk, což jsem mu výslovně řekl, že má dělat, “kdyby tam byl nějaký úkol pro něj.” Žel je tu již devatenáctý pracovní den a ještě žádný úkol v helpdesku nenašel. Neodpouští si ale vtipný komentář k úkolu jiného kolegy, týkajícímu se nefunkční klávesnice: “Tady si snad myslí, že klávesnice mají nožičky?! Tu píšou, NEJDE klávesnice.”
Následně mě po počátečním šoku, způsobeném jeho nezvykle brzkým příchodem, doráží hláškou: “Kdy že to houkají ty sirény? Abych se psychicky připravil!” Trpělivě jsem mu tedy vysvětlil, že zkouška sirén je každou první středu měsíci. Jak ho ale tento dotaz napadl právě dnes, to mi hlava nebere. Raději snad ani nechci vědět, jak může vypadat jeho psychická příprava na zkoušku sirén :-D.
Stále ještě není ani osm ráno a Tchoř se se slovy “Hlavně, aby tam byl ten sí šárp!” pouští do instalace Visual Studia. Pozorovat ho při tom, jak bezradně studuje každou obrazovku instalátoru, je pro mne příjemným ranním osvěžením (což se ale nedá říci o odéru z něj se linoucím). Nakonec se – tradičně – obrací na mne a ač už jsem mu minimálně třikrát říkal, že NEJSEM (ale opravdu, opravdu nejsem) programátor, ptá se, zda má nechat zaškrtnutou volbu instalace MS SQL Express. Tady je jasně vidět, nakolik je to výborný programátor, jak o něm tvrdil šéf, když si neví rady ani s instalací jednoho z nejčastějších programovacích prostředí…. Průvodce instalací pak takřka teatrálně odklepává, přičemž pronáší “A krleš!”
8:14 Tchoř právě dokončil instalaci Visual Studia. Jako asi jediný člověk na planetě Země si pročítá takové ty “marketingově-reklamní kecy,” zobrazované instalačním programem (jistě znáte z Windows, kde nás již od Windows 98 Microsoft krmí tím, jak je nový systém totálně “cool,” jak budete při práci s ním “happy” a budete dělat “wof!” :-D). Jedna z hlášek zní: “Visual Studio přináší zjednodušení operací…,” což Tchoř nejprve přečte nahlas a následně komentuje svým typickým pseudohumorem: “Jako že by s tím doktoři operovali pacienty?” Tentokrát to ale (tedy doufám), nemyslí vážně :-D.
Ani jsem se nepochlubil, že kromě označení “Tchoř” používám ještě přezdívku: Kenny. Tu Tchoř dostal díky svým komunikačním schopnostem. Kdo viděl seriál South Park, jistě ví, že Kenny se (snad s výjimkou celovečerní verze, kde prý dokonce promluvil) projevoval pouze nezřetelným huhláním. Náš nový programátor se po většinu pracovní doby projevuje velice podobně. S nadějí stále čekám na to, ve kterém díle toho našeho Kennyho někdo zabije (parchanti! :-D).
8:47 Tchořovi zvoní telefon (zdědil linku po svém předchůdci). Nejprve jej zdařile ignoruje, skoro mám pocit, jako ve filmu Samotáři: “Zvoní vám mobil! Ale já přeci nemám mobil?!” Nakonec to zvedne a prakticky ihned odpovídá, že neví, protože je tu nový a směruje uživatele na linku helpdesku. Po položení sluchátka si neodpustí komentář: “Nejde jí vyplnit žádanka. Chm, prý tu nebyla dva týdny, já tu nebyl roky!” Překvapuje (nebo dnes už asi ani nepřekvapuje) mě absolutně nulová snaha o pomoc uživatelce…. Takhle se toho chlapec moc nenaučí!
Uživatelé asi budou překvapeni, že místo softwarové podpory, jaká zde byla dříve, tedy prakticky ve všech případech schopná a ochotná pomoci, je tady teď tohle…. :-/
Po poledni: Tchořovi opět zvoní telefon! Začíná být nějak populární :-D! Počká na druhé zazvonění, opatrně (jako kdyby držel v ruce výkal) zvedá sluchátko a stejným způsobem, jako v případě předchozího hovoru, poukazuje na to, že je ještě mladý, nezkušený, …. Osoba na druhé straně drátu je ale neodbytná (což není v naší nemocnici nic výjimečného :-D), takže Tchoř nakonec vyráží na svou první pochůzku. Doprovázím ho kus cesty, aby se neztratil (i když mně by to tedy nevadilo) a stručně mu představuji naší nemocnici: “Tak, tady ty rekonstruované budovy, to jsou interny.”
Tchoř: “A kde jsou externy? Hehe? Asi někde venku, ne?”
Už si pomalu na ten jeho druh podivného humoru zvykám a nic lepšího od něj nečekám. Vtipný mi ale stále nepřipadá.
Když ho směruji na poslední část cesty, loučí se se mnou se slovy “Snad se ještě dneska uvidíme!”
Vtipe, vylez! Mé přání bylo přesně opačné, leč nesplnilo se. Po necelé hodině se tchoř vrátil do nory.
Odpoledne téhož dne: Tchoř stále studuje ten samý program, co studoval celé dopoledne, včera i předevčírem (přitom to je relativně malý (ale šikovný) prográmek). Během toho pronáší například: “To je dežavů! Tady je program, který je vložený sám v sobě. Jak mám jako poznat, který je ten pravý?”
Evidentně začíná hledat záchranné stéblo trávy (byl bych raději, kdyby hledal padák :-D), protože se mě zeptal: “Kdo tady ještě programuje v sí šárpu?” Moje odpověď ho asi nepotěšila – člověk, který by ho táhnul, aby se mohl pohodlně vézt, jako prasátka v návěsu za kamionem, když jedou na zabíjačku, tady prostě není. Napadají mě slova z písně kapely Divokej Bill: “Můžu si za to sám! V hlavě hlavolam….”
Pátek 19.9.. Včerejší brzký příchod patrně Tchoře psychicky vyčerpal, takže dnes dorazil až v 8:08. Poté, co si sundal bundu a vycenil na mne při pozdravu svůj defektní chrup, okamžitě označkoval naší kancelář svým nezaměnitelným pižmem. Přemýšlím, zdali opravdový tchoř zapáchá jen v případě ohrožení, nebo permanentně….
8:38 – šéf poslal mailem Tchořovi nějaký dokument v PDF. Tchoř ho otevírá a protože se jedná o první spuštění Adobe Readeru, zobrazuje se licenční smlouva s požadavkem na odsouhlasení. Tchoř asi dvě minuty zírá a pak (doufám a myslím, že tentokrát to snad opravdu byl pokus o vtip) pronáší větu tázací: “Mám přijmout licenční smlouvu, nebo ne?” Mou odpovědí “Zkuste dát NE” se ale tentokrát nenechává zmást.
Tchoř sonduje, zda se někde poblíž dá sehnat kytka po páté hodině. Odpověděl jsem mu, že poblíž je jedno květinářství, ale že netuším, do kdy má otevřeno a zda je vůbec ještě v provozu. Navrhuji mu, aby se tam podíval v době polední pauzy, což odmítá, protože prý nechce, aby ho s ní někdo zde viděl. Předem obdivuji slečnu (pro maminku asi nebude, to by s ní nedělal takové tajnosti), která zvládne kombinaci odéru z květiny a Tchoře současně! Chudák dotyčná!
PS: Skoro živě vidím, jak přijde Tchoř do květinářství s otázkou “Vedete hadovku smrdutou?”
Pondělí 21.9.. Zase dostávám dotaz z ryze programátorské branže. Opět (už asi po sté) odpovídám, že nevím, protože nejsem programátor. Začínám uvažovat o tom, že si hlášku “opravdu nejsem programátor” vytetuji na čelo, aby ji Tchoř pokaždé viděl společně s mým udiveným výrazem. Případně bych si při jeho otázkách mohl jen významně ťukat na nápis na čele. Na otázku, kdo by to mohl vědět poskytuji standardní odpověď, že programátor (sedící ve vedlejší kanceláři) a nebo šéf. Tchoř se na chvíli smutně zamyslí a poté nahlas konstatuje “škoda, že nesedím vedle!”
Možná jsem našeho nového kolegu podcenil. S Windows si sice moc netyká, v programování evidentně taky nehraje ani první, ani druhou ligu, nicméně čtení mých myšlenek mu jde evidentně dost dobře!
Středa 24.9. “Symantec Fax Starter Edition. Chm.” Malá mezera. Následně se tradičně obrací na mne: “Mám tisknout na ten Symantec Fax?”
Jak se již v naší kanceláři stalo tradicí, následuje můj udivený a nechápavý pohled. Začínám mít starost, aby se mi ta grimasa nevryla do tváře, jako “trvalý výraz údivu,” což je prý mimochodem častý následek nepovedené plastické operace čelních vrásek….
Následně zjišťuji, že se Tchoř pokouší tisknout jakýsi dokument a protože nemá nainstalovanou žádnou tiskárnu, nabízí se mu tato. I průměrný uživatel snad pozná, že tiskárny se jmenují třeba “HP LaserJet něco,” nebo “Canon” a ne “Symantec Fax….” Dotaz, co by se stalo, kdyby tisknul na fax již raději nekomentuji.
Tchoř vyfasoval od šéfa knihu “Visual C# bez předchozích znalostí” (což je zcela jistě literatura určená pro “výborné programátory”). Nevynechává úvodní stránku (asi proto, že je to jediná pro něj pochopitelná stránka), kterou pozorně čte a uchechtává se. Nakonec přichází citace: “Pro koho je tato knížka určena? Pro každého, kdo za ni zaplatí.” Říkám si, co to zase ten Tchoř vymyslel za trapárnu, nicméně tentokrát překvapivě nejde o výplod jeho mozku, nýbrž zmíněná věta se opravdu nachází v knize. Autor bude nejspíš Tchořův pomalejší brácha :-D.
Další kapitoly budou přibývat podle toho, jak mě Tchoř bude překvapovat svými znalostmi, hláškami a svým specifickým druhem humoru.
0 komentářů