Jak jsem vybíral šéfa a ukázal zmrdovi jeho postradatelnost

Jak jsem již zmiňoval ve starších článcích, dal můj bývalý šéf výpověď. Já sám již na jeho oddělení nedělám (s kolegou a kamarádem jsme na samostatném referátu), nicméně přesto se mě tato informace týká.

Ex-šéf (říkejme mu Pat) je typický tím, že se považuje za nejnepostradatelnějšího člena týmu. Často jsem od něj slýchal hlášku “až to se mnou švihne, tak se to tady posere.” Subjektivně ale byl a je z mého pohledu druhým nejpostradatelnějším člověkem na oddělení.

Po podání výpovědi snížil Pat svou (již tak nízkou) pracovní výkonnost směrem k nule – například tento týden řešil jen 4% veškerých úkolů a to ještě všechny dělal vždy s někým (schopnějším). I přesto, že v uplynulých týdnech Pat prakticky nepracoval, funguje IT v nemocnici bez sebemenšího zádrhele. Že by se něco “posralo,” jak sliboval (a asi i tajně doufal), to ani náhodou!

Pat měl ještě jednu vlastnost: své přesvědčení o nenahraditelnosti podporoval zmrdským chováním, kdy některé věci (zejména týkající se UNIXu) dělal zásadně sám a ani přes výslovné žádosti se nedělil o osvědčené postupy. Přitom v pracovní smlouvě mají všichni pracovníci IT právě toto nařízeno – tedy v praxi, pokud narazím na problém, který by se mohl opakovat, není zcela obvyklý a já najdu řešení, popíšu toto řešení do Znalostní báze, ke které mají přístup všichni kolegové. Výrazně se tak šetří čas, který by každý potřeboval při řešení již jednou vyřešeného problému.

Výhodou Znalostní báze (pro Pata ovšem problémem) je právě fakt, že každý schopnější kolega je schopen v případě nutnosti vyřešit i úkoly, které jsou běžně v kompetenci někoho jiného. Typické je to například na pohotovostech, kdy je nutné odblokovávat pacienty v nemocničním informačním systému, což je v pracovní době práce aplikačního oddělení.

Ukázkou Patova zmrdství budiž jedna z tiskáren na příjmové ambulanci interního oddělení. Toto oddělení je v provozu 24 hodin denně a tudíž se s ním často setkávám po večerech během pohotovostí. V praxi se stávalo, že se z nějakého důvodu (výpadek proudu, vytuhnutí terminálu, “tvrdé” vypnutí personálem) zasekl tisk. To běžně není problém: stačí restartovat terminál nebo počítač, případně vymazat frontu v nemocničním informačním systému. Tato tiskárna ale tiskne přes Sambu a uvedený postup většinou nestačil. Podle Pata bylo nutné “vymazat frontu na UNIXu.” A to neuměl nikdo jiný, než on. Asi třikrát jsem ho žádal, aby mě to naučil, ať mu nemusím pořád volat, když se něco takového stane. Pokaždé jsem dostal odpověď, že “je to strašně složité.” Pat prostě potřeboval být nenahraditelný.

Včera večer se interní ambulance ozvala s již tradičním problémem: nejde tiskárna. Vymazal jsem frontu v NIS, restartoval klienta a jako vždy se tisk nerozjel. Napsal jsem tedy Patovi SMSku, na kterou mi odpověděl, že není doma a do hodiny ozve. Uplynuly 2,5 hodiny, interna urgovala závadu, kvůli které nemohli tisknout přijímací zprávy a chorobopisy a Pat se neozval. Podle všeho seděl někde u pivečka a protože je ve výpovědi, řekl si, že na to “jebe.”

Po krátké hysterii, kdy jsem uvažoval o tom, že nechám pohotovostní služby, když nemám k dispozici potřebné know-how, jsem se rozhodl přihlásit na UNIX. Prohlédl jsem si nastavení fronty na Sambě – a hle: byla tam napsaná cesta, ve které by měla být uložena tisková fronta. Použil jsem klasické FTP, našel adresář, vymazal nahromaděné soubory a zavolal na ambulanci, ať zkusí tisk. Hip, hip, hurá! Tisk fungoval! To “strašně složité,” co Pat nechtěl nikomu vysvětlit, spočívalo v zadání jednoho příkazu a triviální práci s FTP pomocí Total Commanderu.

Samozřejmě jsem si nenechal ujít příležitost a poslal jsem Patovi SMSku, že jsem problém vyřešil – ať vidí, že není nenahraditelný! Zpátky mi přišlo jen “O.K..” Vzhledem k jeho povaze předpokládám, že mu nedalo spát, jak se mi toto podařilo :-D.

Během uplynulého měsíce jsme také vyhlásili výběrové řízení na Patovo místo. Přihlásilo se nám asi šest uchazečů a díky šéfovi odboru jsem mohl být u všech pohovorů (jeden jsem dokonce vedl sám, když byl šéf na poradě).

Kromě klasického “pokecu,” jako kde dotyčný uchazeč dělal, jsem měl za úkol připravit i test, čítající deset otázek. Test celkem dobře odrážel nejčastější činnosti našeho oddělení a dalo se podle něj poznat, s čím uchazeči opravdu pracovali. Hned první adept ho zvládl na 90%, k tomu byl i sympatický a podle životopisu loajální.

Asi největší šok mi připravil pán, který se dostavil v kožené bundě, tmavých brýlích a kanadách. Už jeho vzření dávalo tušit, že pohovor bude velice zajímavý. A byl! Sebeprezentace mistra světa, který všude byl, všechno umí a je všude žádán, ačkoli je už rok a půl na pracáku, mé sympatie rozhodně nevzbudila. Stejně tak šokující byla i reakce na platové podmínky, kdy dotyčný na informaci o nejvyšší možné částce reagoval číslem o dva tisíce vyšším a slovy “a plácneme si,” což podpořil i napřaženou pravicí. Můj test dotyčný exot zkritizoval a dokonce se drze zeptal, kdo ho vymýšlel. Když jsem mu řekl, že já a zda se mu něco nelíbí, jen se uchechtl a kroutil hlavou…. No, nebudu to natahovat: ten mistr světa ho udělal na půl bodu z deseti možných. Nevěděl ani tak základní věci, jako co je DNS, nebo SMTP. A to by měl dělat vedoucího systémové a technické podpory – no nazdar, bazar! Po pohovoru jsem hned šéfa varoval, že někým takovým bychom si doslova “nasrali do bot.”

Kromě dalších adeptů zaujal ještě jeden, který byl tichý, ale vcelku schopný – v testu získal 8 bodů z 10, což potvrdilo, že na roztřídění uchazečů je testík dostatečný. Na vedoucí pozici byl ale příliš “uťápnutý.”

Původně nadšený jsem byl i ze životopisu jedné uchazečky (ano, přihlásila se nám i jedna žena). Podle toho, co psala, by naprosto dokonale nahradila Pata – krom jiného i pracovala v jiné nemocnici. Paní byla vcelku sympatická, ale test ukázal, že o většině věcí “jen slyšela,” nebo věděla, komu zavolat. Nakonec skončila na čtyřech bodech a ne zrovna pozitivní reference z předchozího zaměstnání nakonec utnuly tipec vizi, že zvýšíme procento něžného pohlaví na našem oddělení.

Včera tedy šéf zavolal panu K., který získal 9 bodů z 10 a sdělil mu, že vyhrál výběrové řízení. Dnes se tento objevil a začal obíhat vstupní formality. Doufám, že jsme vybrali dobře, neb šéfovi se více líbil ten tichý uchazeč, ale dal prý na mne, protože už se opakovaně v lidech spletl (krom jiného i v Patovi). Tak doufám, že se tentokrát nespletu já 🙂