Proč končí blogy? aneb Moje zpověď

Vždy tak trošku nostalgicky konstatuji konec některého z mých oblíbených blogů. Naposledy to byl Arthur Dent se svým “Neškodným,” před ním Pixy a jeho Pixylophone.

Jen stručně jsem ve článku o konci “Neškodného” zmínil důvody, které Arthura vedly k jeho rozhodnutí ukončit své působení na české bloggerské scéně. Vcelku trefně tuto problematiku rozvinul Eduard Hlava na Lupě ve článku Návštěvnost webu životu nebezpečná. V diskuzi se pak objevil odkaz na Nekrologickou úvahu od roje, která sama o sobě IMHO nepřináší nic převratného, ale o to zajímavější je diskuze pod ní. Myslím, že nejvýstižněji celou situaci vyjádřil Krysař (jeho příspěvek začíná slovy “Míval jsem web, který byl špičkou ve svém oboru”). Sám za sebe musím říci, že jsem něco podobného zažil také (aneb deja-vu? 🙂 ) a sice se svým starším projektem (znalí již tuší, že se jednalo o 1PCRevue.cz).

Začínal jsem na MujWebu, kde jsem shrnoval novinky ze světa Internetu a výpočetní techniky. Činil jsem to dosti nevhodným způsobem: tedy přiznám, že jsem tehdy jen kopíroval jiné zdroje. Až jsem jednoho dne narazil (nebo spíše na mně narazili :)) ). Napsal mi Daniel Dočekal, tehdy ještě šéfredaktor a duše Světa Namodro a šéfredaktor Chipu, kteří se domáhali toho, abych přestal porušovat jejich autorská práva. Po malé slovní přestřelce a prostudování Autorského zákona jsem usoudil, že mají pravdu a články na svém webu jsem smazal. A zůstal jsem stát před rozhodnutím: zrušit web, nebo pokračovat a začít psát sám? Nakonec jsem se rozhodl pro druhou variantu.

Psal jsem s obrovským nadšením a velkým nasazením. Čtenářů bylo jen pár – o to více mě bavilo psát. Představoval jsem si každého z nich, co asi hledal na mém webu, zda to našel, co si o mých článcích myslel…. Návštěvnost se postupně zvyšovala, což jsem přijímal s povděkem. Byl to pro mne hlavní hnací motor.

Uplynulo pár let a jedna významná brněnská firma mi nabídla hosting a doménu. 1PCRevue.cz tak započala svůj raketový start, díky kterému se svého času stala, dovolím si neskromně tvrdit, významným IT médiem. Následovaly nabídky několika vydavatelství a tak se mé (stále ještě nadšenecky psané) články začaly objevovat například v Computeru, slovenské PC Revue, nebo na Živě. V té době jsem seděl u počítače třeba od šesti večer do půlnoci a zpracovával haldy informací, které přinesly zahraniční zpravodajství. Ač to byla opravdu “šílená makačka,” bavilo mě to.

1PCRevue.cz začala dosahovat návštěvnosti 700 UIP denně, což byl na tehdejší dobu, kdy byl Internet relativně málo dostupný (dominovalo vytáčené připojení), velice slušný výsledek. Můj web neměl diskuze pod články, což je možná také jeden z důvodů, proč vydržel tak dlouho. Nicméně na Živě.cz diskuze byly a musím říci, že leckdy ne zrovna příjemné. Ostatně i dnes Živě.cz z povzdálí sleduji a nestačím se divit, kolik příspěvků je napsáno jen proto, aby útočily na autora článku. Zejména pro mladé/začínající autory může být taková zkušenost ubíjející a silně demotivující. Moc by mě zajímalo, co by sami tito “kritici” dokázali napsat za články – obávám se, že většinu z nich by jim šéfredaktor vrátil zpět.

Podobně jsem se nestačil divit, když jsem sledoval diskuze na Pixyho blogu. Na jednu stranu bylo jistě zajímavé, kolik lidí Pixy dokázal svými (leckdy kontroverzními) články vyprovokovat k reakci. Bohužel některé čtenáře vyprovokoval až tak, že se jim patrně udělalo rudo před očima a tito místo konstruktivní diskuze plnili fórum nenávistnými komentáři zamířenými vůči autorovi. Jen málokdo dokázal reagovat na Pixyho kontroverznost stylem “je to jeho názor, proč bych ho měl kvůli němu urážet?”

Nejsmutnější na tom je, že často pisatel napíše něco v přesvědčení, že má pravdu a když se ukáže opak, už se ani “neozve.” Ostatně za mou kariéru se mi stalo jen jednou, že kritik veřejně uznal svou chybu: konkrétně se jednalo o Jana Wagnera z tehdejšího Světa Namodro, kdy jsme se neshodli na parametrech grafických formátů. Dodnes je pro mne jeho počínání, kdy po kritickém článku na stejném místě vydal článek opravný, kde uznal chybu, velkým vzorem a Janka si za to velice vážím. Ale kolik je takových, kteří tohle dokážou?

Postupem času se moje psaní o počítačích stalo “povinností,” která mě ubíjela. Ty povinnosti nebyly nikterak rozsáhlé (v podstatě jen jeden sloupek pro Computer za 14 dní), ale přesto ubíjely, protože už jsem nepsal proto, že mě to bavilo, ale proto, že jsem musel, respektive proto, že “to čtenáři mého webu očekávali.”

Krátce před koncem 1PCRevue.cz jsem ještě “rozjel” diskuzní fórum a díky němu jsem později zažil přesně to, co popisuje Krysař na výše zmíněné diskuzi: spousty příspěvků, jak to, že už X dní nebyla žádná aktualizace a že když na to s..u, mám to zabalit…. To byl jeden z posledních kamínků rozsáhlé mozaiky, které tehdy rozhodly o tom, že jsem v té době úspěšný projekt zastavil.

Dnes mám projekt ZaRohem.cz, jehož hlavní myšlenkou je “píšu kdy chci, o čem chci a co chci.” A ačkoli se snažíme s Drahou polovičkou, aby zde byl pokud možno co nejčastěji nějaký nový obsah, rozhodně nechci, aby se to někdy stalo “pravidlem,” nebo dokonce povinností. Diskuze pod články jsem risknul, protože mě zajímá názor čtenářů. Zatím se mi to naštěstí nevymstilo – ba naopak – leckdy je šance srovnat si svůj názor s někým jiným, jako například naposledy v diskuzi pod článkem Papež: byla to jen modla pro lidi?. Ano, už jsem si v diskuzích také přečetl, že jsem blb a podobně, ale zatím je to v únosné míře. Kdo ví – možná, jak návštěvnost poroste, se s podobnými příspěvky začnu setkávat častěji. Doufám, že to bude za hodně dlouho….