Týdnoviny aneb Občan nesmí získat svobodu

Přimějí politici lidi na dávkách k práci?*Pancová propuštěna z vazby – zapomeňme!

Bereš dávky? Povinně pracuj, přitvrzuje část politiků před volbami

Nedivím se tomu, že pracujícím občanům připadá jako dobrý nápad, aby ti, kteří pobírají sociální dávky, dělali nějakou užitečnou práci pro společnost – třeba uklízeli chodníky, odhrabávali sníh a podobně. Samozřejmě každá strana mince má dvě strany, takže můžeme konstatovat, že existují dvě skupiny lidí na dávkách:

• Ti, kteří pracovali, ale o práci přišli. Na své dávky si z větší či menší části vydělali platbou povinných sociálních odvodů, leckdy i celkem logicky považují za své morální právo tyto peníze čerpat bez plnění dalších podmínek. Do jisté míry mají samozřejmě pravdu – pojišťovna také nemůže podmiňovat vyplacení pojistky za nabourané auto tím, že klient musí odpracovat 40 hodin vykládáním zboží v Tescu.
• Druhou skupinou jsou ti, kteří nepracovali nikdy a/nebo čerpají ve výrazně vyšší míře, než kolik do společné kasy nasypali. V tomto případě je naprosto pochopitelné, že těm, kteří do společné kasy povinně sypou část své výplaty, se takové chování nelíbí. Proč by měli vydělávat na to, aby si někdo jiný mohl celý den válet šunky u televize?

Pokud bychom tedy přijali jako správný systém, kde by vyplacení dávek bylo podmíněno nějakou činností ve prospěch společnosti, měli bychom v první řadě řešit otázku: jak rozlišit ty, kteří dávky čerpají „ze svých peněz“ od těch, kteří záměrně či neúmyslně berou peníze z kapes ostatních?

Bohužel v naší zemi je rozhodnutím Ústavního soudu řečeno, že pokud stát někomu dává peníze, nesmí to podmiňovat požadavkem na práci. Důvodem bylo, že nařízení vlády je v rozporu s některými ustanoveními Listiny základních práv a svobod. To ale nezabránilo některým politikům, kteří vsázejí na oprávněnou naštvanost občanů, aby slibovali opětovné zavedení tohoto principu do praxe. Jak to asi chtějí udělat, když existuje směrodatné rozhodnutí Ústavního soudu? Jsem názoru, že jde o jeden z mnoha planých slibů, které upadnou v zapomnění krátce po té, co se jejich autoři dostanou ke kormidlu. Po volbách to „najednou“ nepůjde, protože Listina základních práv a verdikt soudu hovoří jasně. Slibem ale nezarmoutíš.

Aby byl celý systém spravedlivý a mimo dosah politiků, viděl bych poměrně jednoduché, ale zcela funkční řešení: převedení sociálního systému na komerční pojištění.

• Občan by se sám svobodně rozhodl, zda chce pojištění uzavřít, nebo ne (dnes musí být pojištěn, ač třeba nikdy nebude čerpat).
• Výše pojistného by byla dána smlouvou mezi pojišťovnou a pojištěncem a od ceny by se odvíjely poskytovaná plnění (dnes je výše dána zákonem a neodvíjí se od ní skoro nic).
• Na co má pojištěnec nárok v případě ztráty zaměstnání či jiné nepříznivé situace, by opět stanovovala oboustranně podepsaná smlouva (dnes není nikde řečeno, nač má občan nárok, natož aby pojištění musel stvrdit podpisem).
• Kdo by nechtěl být pojištěn, nemusel by. Ovšem neměl by ani žádné nároky a práva. Bylo by na něm, jak se zajistí pro případ nepříznivých okolností (dnes je pojištěn každý, naopak nároky uplatňují i ti, kteří nikdy nic neplatili).
• Občanovi by nebyly kladeny žádné nestandardní podmínky typu „musíte přijmout podřadnou práci, jinak vás vyřadíme z databáze“ či „máte nárok na dávky po dobu půl roku, pak máte utrum“. Vše by bylo předem stanoveno ve smlouvě, takže například délka a výše podpory v nezaměstnanosti by závisela na zvoleném pojistném programu a tedy i zaplacených částkách.

Proč takový systém nikdy nebude fungovat? Protože by tím stát dal občanovi svobodu. To je přesně to, čeho se politici bojí, jako čert kříže. Pokud občan nemá svobodu a je mu vnucen stát v podobě „ochránce pro zlé časy“, stává se pro ty jednodušší duchem takové řešení jedinou, a nutno konstatovat že i poměrně pohodlnou, možností. Jestliže by stát dal občanovi kousek svobody, dokázal by mu, že ho vlastně tak moc nepotřebuje. Občan by následně mohl přijít na to, že se obejde bez politiků, a to by znamenalo ohrožení celého současného politického systému. Je jasné, že kapříci si rybník nevypustí.

Státní zástupce: Kdyby Pancová utekla, jakákoli záruka je k ničemu

Opravdu nevím, ale to jsou čeští soudci natolik naivní, že uvěří slibům lidí, obviněných ze závažné trestné činnosti, že se nepokusí o útěk? Zejména jedná-li se o obžalované, kterým trestná činnost přinesla nemalý majetek, jež mohou proměnit například ve falešnou identitu, bych propuštění z vazby vůbec neumožňoval. Nemusíme chodit daleko do minulosti – stačí se podívat na prchajícího exposlance Wolfa, kterého policie není schopná najít už více než půl roku.

Přesto „Soudce Robert Pacovský v úterý ráno rozhodl o tom, že Kateřina Pancová, která je obžalována v kauze Davida Ratha, může ven z vazby.“ Žalobce sice proti rozhodnutí podal stížnost s tím, že nadále trvají důvody takzvané útěkové vazby, což ale nic nemění na faktu, že soudce neměřil všem stejným metrem. Proč například stejnou možnost nedal i Davidu Rathovi?

Pokud bude Kateřina Pancová opravdu propuštěna, můžete si již dnes pod článkem tipnout, zda se dostaví k vyhlášení rozsudku, nebo jestli se navěky objeví v policejní databázi jako hledaná osoba, která patrně nebude nikdy nalezena a dopadena.