Stát jako zloděj, který nebude nikdy potrestán*Měli zaměstnanci morální právo na stávku?*O řidičích a chodcích*O řidičích a neschopných policajtech.
Největší zloděj?
Daně? Taková legální beztrestná krádež vydělaných peněz
Pěknou názorovou souhru předvedli js a František Matějka, když oba napsali zamyšlení na téma “stát jako největší zloděj.” Skoro bych až pana Matějku podezříval, zda se u js-e neinspiroval, neboť jeho článek vyšel o dva dny později. Ale proč ne – zdravých názorů na to, jak to v této zemi funguje, není nikdy dost.
js pragmaticky konstatuje: “(Stát) Ročně ukradne přes bilion (tedy přes tisíc miliard; tedy přes milion milionů) korun svým občanům a jako výsměch se jim ještě s ukradenou částkou chlubí a hrdě ji nazývá příjmovou stránkou státního rozpočtu… …Aby to celé nevypadalo tak ohavně, část nakradených peněz dává stát některým svým občanům zpátky. Leckteří jsou za to vděčni a vlastně už zapomněli, z jaké činnosti se ty peníze vlastně berou. „Jo, kdyby takhle ten stát dal víc, to by bylo bezva,“ říkají si a zlodějem se v jejich myslích náhle stává ne stát, ale ti, co se brání jeho krádežím.”
Ve stejném duchu se nese i článek Františka Matějky: “Já osobně jsem přesvědčen, že daně jsou vlastně jen legalizovanou krádeží za bílého dne.” Autor dále naráží na (nejen) v Týdnovinách často probírané téma svobody, kterou jsme v roce 1989 tak chtěli a z níž dnes nezbylo prakticky nic: “Stojí proti sobě filosofie maximální svobody každého jedince, doplněné osobní odpovědností za vlastní život, které konkuruje stát ochranářský, moderně zvaný sociální.”
Co je na celé problematice smutné, je laxní postoj, nebo dokonce naivní víra občanů v to, že “takhle je to přeci správně.” Kdyby obyčejným lidem opravdu vadilo, jak je stát odírá, aby následně jejich peníze rozdal spolčeným firmám a nepracujícím vyžírkům, už by jim snad po dvaceti letech došlo, že chtějí-li změnu, nemohou “to pořád házet” modrým a oranžovým. Bohužel těch, kterým není jedno, co dělá stát s jejich penězi, a zda vůbec má morální právo je okrádat, je minimum, což dokázaly i výsledky posledních parlamentních voleb.
Existují důvody pro generální stávku?
Milan Vodička (Svobodní) se ptá: “Proč zaměstnanci veřejné sféry nemohou alespoň trochu nést následky současné finanční a hospodářské krize, když zaměstnanci v soukromém sektoru už dva roky snášejí nutné propouštění a snižování platů?” Odpověděl bych mu následovně: jak se zdravotní sestra, lékař, nebo hasič podíleli na špatném hospodaření státu? Eventuálně jak mohli ovlivnit, aby ti, kdož jsou za nakládání se státními financemi zodpovědní, nevytvářeli rozpočtové schodky? Proč by tedy tito lidé měli nést následky?
Samozřejmě vezmeme-li v úvahu samotný akt stávky, nelze se nepozastavit nad tím, že zaměstnanci financovaní z daní nepracovali, přesto dostali zaplaceno. V tomto směru bych nebyl proti, kdyby se čas stávky (v tomto případě jeden pracovní den) považoval za neplacené volno. Jako vyjádření nesouhlasu by stávka fungovala stejně, jen by se daňoví poplatníci nepodivovali nad tím, že jimi předplacené služby nefungují.
Líbí se mi ale hodnocení vládních úsporných opatření, které Milan Vodička komentuje slovy: “vláda složená ze středové ODS a dvou marketingových stran (VV a TOP 09) nemá žádný recept na reálné snížení schodku státního rozpočtu a pokouší se vzbudit dojem, že začala šetřit.” To je, myslím si, velice přesný popis aktuálního stavu.
Státním zaměstnancům politici platy snížili, jim ale mohou výrazně vzrůst
Panu Vodičkovi bych jako argument, proč by státní zaměstnanci neměli automaticky nést následky, uvedl tento příklad: proč by je měli nést, když je nenesou ti, kdož daný stav způsobili? Nejen, že politikům platy neklesnou o 10%, jak je plánováno u státních zaměstnanců, ale pokud to nestihnou schválit, pak jim dokonce dramaticky vzrostou z 59 tisíc na 75 tisíc!
Takže se chci zeptat: je v této zemi někdo, kdo si myslí, že politici udělají vše pro to, aby si své platy snížili? Nejspíš nikoli. Proč to ale stejně nemůže fungovat i v případě dalších státem (resp. z daní nás všech) placených zaměstnanců? Proč nehrozí, že by lékaři, sestry, hasiči a další dostali od ledna o 27% vyšší platy, protože “to poslanci nestihli”? Má někdo rozumný argument?
Ostatně už se minimálně jednou stalo, že poslanci si “omylem” zvýšili platy, protože si prý “nevšimli,” že někdo dal “přílepek” k jinému zákonu. Pak chvilku slibovali, že hned, jak to půjde, si platy zase sníží. Jenže ono už to nějak nešlo….
Kdo zaplatí občanům škody a újmu za stávku státních zaměstnanců?!
Ke stávce se samozřejmě vyjádřil i František Matějka a to způsobem, se kterým budu v mnohém souhlasit. Je to podobné, jako v případě loňské hrozící stávky zaměstnanců DP Praha. Právo na stávku je sice garantované zákonem, nicméně neměli bychom zapomínat na jeden důležitý fakt: kromě zaměstnanců jsou tady klienti. Ti si předplatili (koupí časového kupónu, svými daněmi atp.) nějaké služby, které díky stávce nedostali. Když nic jiného, předpokládal bych, že dostanou zpět částku, odpovídající době, po kterou byla služba nedostupná. Takovým způsobem ale zaměstnanci neuvažují – oni přeci mají svá práva. Klient sice má také nějaká práva, ale košile bližší nežli kabát, že….
Souhlasím tedy s Matějkou, že “práva a svobody druhých jsou stávkou státních zaměstnanců porušovány.”
Šéf dopravky: Chodci musí nosit reflexní prvky
Nečekal bych, že někdy budu souhlasit s policajtem, natož pak s ředitelem dopravní policie Leošem Tržilem. Očividně může mít i policista světlejší chvilky, což potvrzuje Tržilův požadavek, aby chodci, jdoucí po silnici mimo obec, museli mít na oděvu reflexní prvky. Obyčejní lidé sice v hlasování na Aktuálně.cz vyjádřili nesouhlasný názor s tím, že jim přeci nikdo nemůže diktovat, co mají mít na sobě. Já bych s nimi souhlasil jen tehdy, pokud by za své chování nesli zodpovědnost, což už se ale obyčejným lidem moc líbit nebude. Většinový občan přemýšlí stylem: “mně nebude nikdo nic nařizovat, jsem přeci svobodný člověk, přizpůsobit se musí oni a to i na úkor jejich svobody.”
V praxi bych to viděl asi takto: pokud řidič srazí chodce, který si nezajistil, aby byl viděn na dostatečnou vzdálenost, pak by nejen neměl být souzen, ani jinak popotahován, ale chodec (či pozůstalí) by musel uhradit škodu vzniklou na vozidle. Pokud by se prokázalo, že chodec udělal pro svou ochranu vše, co mohl, byla by vina na řidiči.
Bohužel stávající stav je ten, že chodci se mohou potulovat po vozovce třeba v maskovacím úboru a když je někdo srazí, dostane se přes soud, případně i do vězení. Sám si nejsem jistý, jak bych reagoval v případě, kdybych srazil neosvětleného cyklistu. Nevidím totiž důvod, proč bych měl nést vinu za jeho hloupost. Vize, že kvůli idiotům budu “přizpůsobovat jízdu” a budu se šourat třicítkou, protože co kdyby šel někdo v černém oblečení, se mi vůbec nelíbí. Chcete chodit po silnici v černé barvě? Choďte si! Ale až vás někdo srazí, neste za svůj výběr oblečení plnou odpovědnost!
Mladík srazil chodce a od nehody ujel, prozradil ho internet
Osmnáctiletý řidič sejmul v obci chodce, který se v podnapilém stavu pohyboval ve vozovce. Ujel, ale zajistil mu pomoc skrze své známé. Policie ho nakonec dopadla a nyní ho stíhá za podezření ze spáchání těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a neposkytnutí pomoci. Přesně o tom jsem mluvil o několik odstavců výše: i když se chodec chová v rozporu s předpisy, je v případě nehody obviněn řidič.
Osobně jsem přesvědčen o tom, že počíná-li si chodec nebezpečně, měl by nést plnou zodpovědnost on; naopak řidič by měl mít právo v takovém případě neposkytnout první pomoc a stíhání proti němu by vůbec nemělo být zahájeno.
Roztátý sníh na pět hodin zastavil metro C
Jediným viníkem povodní, které v roce 2002 způsobily zatopená pražského metra, které mělo být postaveno jako protiatomový kryt, byla podle vyšetřování voda. Ve středu to byla opět voda, kdo na několik hodin odstavil část linky C, když skrze dilatační spáru protekla do tubusu Nuselského mostu a způsobila zkrat s následným požárem. Pojďme ten Kocourkov v našem státě konečně dotáhnout do zdárného konce a tu vodu zavřeme do vezení!
Nova udělala z Ordinace teleshopping!
Na podřadné seriály z české televizní produkce se nedívám a ani moc nerozumím lidem, kteří je sledují. Titulek v Blesku mě ale zaujal, neboť jsem se tzv. “product placementem” (tedy propagací značek ve filmech) opakovaně zabýval (viz například Otravný product placement v českých filmech nebo Rafťáci: Celých 9% reklamy v jednom filmu!). Podle článku zabírala kamera reklamní sdělení po dobu patnácti vteřin. Potvrzuje se můj názor, že tato forma reklamy je morem české filmové tvorby. Češi už několik let neumí točit dobré filmy a stejně tak neumí ani zapracovat reklamu, aniž by působila dojmem “pěsti na oko.”
Právě proto jsem již několik let nebyl v kině na českém filmu (s jedinou výjimkou, kterou byl dokument pánů Remundy a Klusáka Český mír), protože nemíním platit za to, že se budu dívat na souvislý tok reklam, jen občas přerušený nějakým plytkým dialogem. Obávám se ale, že v případě dnešních seriálů se na ně obyčejní lidé budou dívat i kdyby tam od začátku až do konce běhalo jedno reklamní sdělení za druhým.
Ostatně letos v únoru jsem dnešní stav předpověděl docela přesně, když jsem napsal: “Problém českých filmařů je především v tom, že reklamní sdělení divákovi doslova vnucují. Zatímco v zahraničí je tato forma reklamy podsouvána spíše nenápadně, v Česku jsou nejrůznějším logům, reklamám a značkám podřizovány celé záběry, které přitom nemají s dějem nic společného…. …Obávám se, že poté, co byla tato forma propagace oficiálně posvěcena “z nejvyšších míst,” obtěžování reklamou v českých filmech a seriálech ještě vzroste. Přitom už nyní v podstatě neexistuje český film, který bych v uplynulých pěti letech chtěl vidět. Dočkáme se například toho, že doktor Jandera z připravovaného pokračování Sanitky bude křísit pacienty Mattonkou? Nebo půjdou filmaři ještě dál a vozový park seriálové záchranky vybaví nějakými nesmyslnými vozidly typu Škoda Fabia? Jedno vím jistě: české filmy mi nechybí a zvýšení koncentrace reklamy v nich bude pro mne jen dalším důvodem, proč na ně nechodit. Producenti by si měli vybrat: buď našlapou film reklamou a vstupenky na takový snímek budou zdarma, nebo nebo výměnou za vstupné nechají diváka sledovat film s dějem a ne jen trapný sestřih za sebou jdoucích reklam.”
Řidič vyškolil policajta na silnici
V říjnu upoutalo pozornost médií video, na němž se motorkář Jan J. dožadoval po městských strážnících, aby postupovali podle zákona o policii, který očividně neznali. Už tehdy se našlo dost kritiků, pocházejících patrně z řad poslušných ovcí, pro které je policista rukou zákona, jíž se nesmí odmlouvat. Poměrně málo diskutujících ocenilo, že si dotyčný nenechá kálet na hlavu a přitom se choval maximálně korektně a zcela v souladu se všemi předpisy.
Máme tu další podobný případ, kdy řidič zachytil chování městského strážníka na video. I laikovi je z něj jasné, že v jednání policisty jsou velmi závažné nedostatky – tedy pomineme-li jeho komunikační neschopnost, pak je to především neochota prokázat údajnému pachateli přestupku jeho protizákonné jednání. Ostatně podívejte se sami:
Také vás při sledování toho pána v uniformě napadla hláška z Cimrmanovy hry o dvou blbečcích, sedících vzadu?
Přitom i tentokrát se našlo poměrně dost lidí, kteří neviděli chybu na straně policisty, ale v občanovi, který se přitom dožadoval zaplacení pokuty, pokud mu strážník jeho přestupek prokáže. Takže zjevně nejen příslušníci, ale také mnozí řadoví občané považují za správné, že člověk v uniformě může trestat jiného člověka jen na základě vlastního tvrzení.
Abychom se nakonec nedočkali stavu, který popisuje následující vtip: v Rusku zastaví příslušník řidiče a říká mu: “Pane řidiči, jel jste moc rychle, zaplatíte pokutu!” Řidič se podiví a ptá se: “Máte to zdokumentované někde na radaru?” “Ale samozřejmě!” odpoví policista. “Radare!” zvolá směrem k nedalekému křoví, odkud se vzápětí vynoří druhý policista. “Radare Radaroviči, jak rychle jelo toto vozidlo?” Radar Radarovič ukazuje ukazováčkem ve výši očí: “Měl jet takhle rychle, ale jel takhle rychle.”
Jen čekám na to, kdy někdo protlačí Sněmovnou zákon, že policisty ve službě nesmí řadový občan filmovat, aby se neukázalo, jací idioti v jejich řadách pracují. Možná by také mohli zakázat přenosy ze Sněmovny, protože tam je to podobné.
Policie prohrála, řidičova výmluva na osobu blízkou platí
Verdikt Nejvyššího správního soudu je překvapivý především v jedné věci: že se automaticky nedalo za pravdu příslušníkům policie. Jejich svědectví totiž často bývá bráno jako věrohodné, aniž by se jakkoli detailněji prověřovalo. Systém “policajt má vždycky pravdu” se povedlo narušit řidiči, kterého policisté změřili při překročení rychlosti v obci. On sám ale tvrdil, že v době měření seděla za volantem “osoba blízká,” zatímco v okamžiku zastavení hlídkou už byl za volantem on.
Policisté sice říkají, že ho za volantem viděli i v okamžiku měření, leč dokázat to nemohou. Čistě teoreticky mohou stejně věrohodně tvrdit, že vozidlo řídil Barack Obama. Dosud bylo zvykem obviňovat občany na základě tvrzení policistů, což Nejvyšší správní soud překvapivě narušil.
Myslím, že je to jedině dobře, byť jsem přesvědčen o tom, že člověk by měl v plné míře nést odpovědnost za své počínání. Úkolem policie je ale prokázat dotyčnému hříšníkovi jeho skutek nezpochybnitelným způsobem. Pokud to nedokáže, musí počítat s tím, že dotyčný unikne bez trestu.
Kdyby ministr vnitra místo přemýšlení nad tím, jak se zbavit policejního prezidenta, nechal všechna policejní auta osadit kamerami, jak je běžné v zahraničí, měli by policisté v ruce jasný důkaz. Stavět ale cokoli na tvrzení policisty je – zejména po zhlédnutí výše publikovaného videa – jednoduše hloupost. Díkybohu, že už to někdo ze soudnictví pochopil.
Pacienti platí správcům nefunkčních zdravotních knížek milionové odměny
Mnohým z vás asi nemusím vysvětlovat, jak funguje odměňování v soukromém sektoru. Jen pro jistotu: pokud je firma v zisku, může (ale nemusí) vyplatit svým zaměstnancům odměny. Je to taková forma poděkování ve stylu “od dob, kdy byly vynalezeny peníze, není třeba slov díků.” Je asi jasné, že pokud firma nevydělala, odměny prostě nebudou, neb jejich vyplacení by bylo další prohloubením ztráty.
Teď se podívejme, jak se vysává rozpočet zdravotních pojišťoven. O zdravotních knížkách IZIP jste patrně slyšeli, stejně jako o tom, že je lékaři nepoužívají (nemají důvod). Jejich smyslem sice bylo přinést úspory v systému zdravotnictví, zatím ale znamenaly jen výdaje. V normálně fungující firmě bych čekal, že manažeři budou mimořádně odměněni v momentě, kdy IZIP bude fungovat a především kdy bude mít nějaký pozitivní finanční efekt. Jenže ve firmách spadajících pod stát to funguje jinak – většinou dokonce ještě o něco absurdněji než za reálného socialismu. Devět pracovníků IZIPu tak dostalo odměny v celkové výši 59 milionů. Kde se ty peníze vzaly? Ze systému veřejného zdravotního pojištění – tedy z kapes nás všech. Co na tom že firma vůbec nenaplnila smysl své existence a jen čerpala peníze? Vždyť to jsou přeci “státní” peníze, tak co by si je nerozebrali.
A takto je to, přátelé, skoro se vším. Stát od všech vybere peníze, aby je následně milostivě rozdělil několika vyvoleným. Za těch bezmála šedesát milionů mohlo mít 1643 pacientů celoroční pobyt na lůžku zdarma, nebo mohly být bez regulačního poplatku ošetřeny dva miliony pacientů. Určitě nyní chápete smysl regulačních poplatků, zavedených Tomášem Julínkem, o něco lépe. Vždyť systém zdravotnictví je přeci v krizi (říkali v televizi) a musí se šetřit! Šetřit se ale musí jen na pacientech.
0 komentářů