Prý u nás ubylo rasově motivovaných útoků*Nečas: Studenti budou mít na školné, když si odepřou pár mejdanů*Státní podpora u stavebního spoření se sníží*Dnes je den daňové svobody*Zparchantělý lékař dostal dva roky vězení.
Dnes poprvé jsem si „užil“ práci s novým textovým editorem Google Docs. Musím konstatovat, že je proti předchozímu naprosto otřesný a co je horší: nelze se vrátit na starší verzi. Výhrad mám hned několik – tou nejpodstatnější je, že nefunguje správně v Opeře (ani 10.54, ani v betě 10.60). Musím tedy Týdnoviny sepisovat ve Firefoxu. Bohužel nefunguje ani dříve bezvadná kontrola pravopisu (resp. překlepů), a to ani ta integrovaná v prohlížeči, ani nativní z Google Docs, která tvrdošíjně kontroluje jen podle anglického slovníku. Za absolutní tragédii pak považuji výstupní HTML kód, který byl předtím přímo příkladně čistý a prostý zbytečností, zatímco dnes abych strávil čtvrt hodiny jeho očišťováním.
Googlu se tak podařilo to, čehož je ikonou Microsoft: totiž vytvořit sice lépe vypadající, ale hůře fungující produkt.
Tak prý u nás ubylo rasově motivovaných útoků. Myslíte si to také?
Vidíte to, Evropská unie nás pořád peskuje, jak mají cikáni v naší zemi těžký život a paralelně s tím přišla se zprávou, podle které „v ČR ubývá rasově motivovaných útoků.“ František Matějka ale upozorňuje na jeden dosti podstatný detail: totiž že za rasový je považován útok příslušníka většinové společnosti na cikána(y), ovšem obráceně to neplatí.
V praxi jsme to mohli vidět na příkladech žhářského útoku na cikánskou rodinu, který byl medializován přímo neuvěřitelným způsobem, zatímco o napadení „bílého“ hocha, jež skončil s těžkými úrazy v nemocnici, se veřejnost neměla dozvědět. Ze stejného soudku je rozsudek, podle kterého hláška „Zabiju tě, ty bílá svině. Žádnej bílej se nebude roztahovat na našem teritoriu,“ není projevem rasismu. Je více než pravděpodobné, že v případě použití černých sviní by to mávnutím kouzelného proutku byl rasismus jako vyšitý.
Samozřejmě z tohoto pohledu může počet rasově motivovaných útoků klesat, nicméně kdyby se férově počítalo na obou stranách, patrně bychom se dočkali zcela jiných čísel.
Nečas obhajuje školné: Studenti ho zaplatí, když si odepřou pár mejdanů
Nevím, kam ODS chodí vybírat své politiky, ale i dosud vcelku sympatický Petr Nečas se projevil jako nabubřelý idiot. I když možná budoucího pana premiéra odsuzuji neprávem – třeba pochází z natolik dobrých poměrů, že jeho „pár mejdanů“ ročně přišlo na 20 tisíc korun.
Nečas tak dokonale ukázal, jak moc jsou politici odtržení od reálného života a že si neuvědomují, s jak velkými finančními náklady je již nyní, bez školného, studium finančně náročné ať už pro studenta, nebo pro jeho rodiče. Z takové perspektivy se pak samozřejmě o školném uvažuje a mluví jinak, než z pohledu studenta, který si musí platit kolej či podnájem, stravu, dopravu, učebnice, pomůcky a slušné oblečení.
Náš přístup k pracovní době: Jedna z příčin krize
Holden Caulfield z blogu Zrcadlo přišel s poměrně zajímavou a dle mého mínění rozumnou teorií, kterak český přístup k pracovní době přispívá k ekonomické krizi.
Autor uvádí dva příklady: prvním jsou puntičkářské kontroly docházky, jejichž smyslem je zajistit, aby zaměstnanec pobýval na pracovišti pevně danou dobu bez ohledu na smysluplnost a její využití.
Ve druhém se pozastavuje nad ignorací tzv. „práce z domova,“ která by přitom – i s ohledem na dnešní možnosti vzdáleného přístupu do zaměstnání a komunikace skrze Internet – mohla zaměstnavateli přinést nemalé úspory režijních nákladů.
Bohužel tak daleko, aby zaměstnavatelé brali zaměstnance jinak, než jako ovce, jež musí dlít v zaměstnání pevně stanovený čas, jsme se ještě nedostali. Samozřejmě když je potřeba dělat přesčas, považují mnozí zaměstnavatelé takřka za samozřejmost, že se zaměstnanec přizpůsobí. Opačným směrem to ale v Česku zatím nefunguje a podle mne ještě dlouho fungovat nebude….
Ve sněmovně existovalo 54 podvýborů, některé ani nejednaly
Jednoduchým způsobem, jak si přivydělat k mrzkému poslaneckému platu, jsou funkce předsedů (+13 508 Kč) a místopředsedů (+6 754 Kč) tzv. „podvýborů.“ Naši poslanci samozřejmě úspěšně hledají cestičky k tomu, jak si přilepšit, takže založili celkem 54 podvýborů, z nichž některé se vůbec nesešly. Jejich činovníci ale i tak dostávají peníze navíc a těch, kteří se rozkrádání nezúčastnili, bylo jen 22.
Ukazuje se tak, jak vážně berou naši mocní krizi: na jednu stranu vymýšlejí jeden způsob za druhým, jak z občanů dostat do státní kasy ještě více peněz. Na stranu druhou ale vybrané peníze vyhazují ať už za zmanipulované státní zakázky, nebo je jednoduše prožerou. Tímto způsobem, přístupem a s těmito lidmi funkční ekonomiku opravdu nikdy nevybudujeme.
Heslo „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu,“ očividně úspěšně přežilo konec socialismu a v dnešní podobě přerostlo v samozřejmost obludných rozměrů.
U lékaře se platí, a nemocnice vyhodily oknem miliardu
Další názorný příklad, kterak jsou regulační poplatky jako způsob vyrovnání financí ve zdravotnictví opatřením, jež je naprosto mimo mísu. Někdejší ministr zdravotnictví Julínek viděl jejich přínos v doplnění chybějících peněz (argument „regulace simulantů“ raději přeskakuji, protože to byl naprostý nesmysl), leč problém byl, je a patrně ještě dlouho bude někde úplně jinde: ve výdajích.
Server Aktuálně.cz přinesl (pro mne nikoli překvapivou) informaci, že: „Státní a krajské nemocnice nakupují zdravotnickou techniku za ceny, které jsou o třetinu vyšší, než se nabízí na volném trhu. Onu třetinu navíc činí marže obchodním firmám, které obchod mezi nemocnicemi a výrobcem zprostředkovávají.“ Můžete si tipnout, kdo má podíly v oněch zprostředkovatelských firmách.
Bude-li příští ministr zdravotnictví opravdu řešit situaci v resortu, měl by se zaměřit právě tímto směrem. Sám jsem byl, coby pracovník ve zdravotnictví, opakovaně svědkem naprosto nesmyslného plýtvání penězi, které v mnoha případech ani nebyly investovány ve prospěch pacientů či personálu. Nemluvě o záměrném navyšování cen, o které se v zákulisí dělili majitelé zainteresovaných firem s managementem zdravotnického zařízení. Chceme-li tedy opravdu řešit kritickou situaci ve zdravotnictví, tak cesta nevede přes stále vyšší výběry peněz od nemocných, ale právě cestou důsledné kontroly výdajů.
Důchody má dle odborníků spasit pilíř soukromého spoření
Důchodové reformě jsem minulý týden věnoval samostatný článek Důchodová reforma? Větší paskvil, než jsme doufali. Na světlo ale postupně vyplouvají další informace z návrhu tzv. Bezděkovy komise. Tou patrně nejpodstatnější informací je, že tzv. „soukromý pilíř“ v podobě penzijních fondů opravdu nebude garantovaný státem. Část ekonomů sice tvrdí, že jakékoli obavy jsou bezdůvodné, leč praxe nám v uplynulých letech opakovaně ukázala, nakolik se dá věřit soukromým bankám.
Osobně bych důchodovou reformu přivítal jen tehdy, pokud by nabízela osobní zodpovědnost každého za to, jak se zajistí na stáří. Pro někoho mohou být zajímavější rizikové investice, pro jiného naopak jistota, kterou by poskytnul státní penzijní fond. Vždy bych ale nechával možnost výběru s tím, že alespoň minimální výše důchodu by byla zajištěna částečným zachováním současného průběžného systému (samozřejmě s odpovídajícím snížením sociálních odvodů).
Odložené školné má více zemí, ČR si bere příklad v Austrálii
Na téma školného jsem také sepsal názor v článku Školné na vysokých školách? Takhle tedy ne!
Bohužel z aktuálních návrhů budoucí vládní koalice mám pocit, jako by se k moci dostal Jiří Paroubek. Soudím tak dle nosné myšlenky, že by se mladí lidé měli ještě před dokončením studií zadlužit až po uši.
V kontextu s výše uvedeným se také potvrzuje můj názor, že politici jsou zcela odtrženi od reality. O studiu na vysoké škole totiž mluví tak, jako by bylo zcela zdarma a tudíž se nějakých dvacet tisíc korun ztratí. Student, který nestuduje v místě svého pobytu, by ale mohl celkem přesně vyčíslit, na kolik stovek tisíc ho absolvování vysoké školy přijde. Určitě by to nebyla tak malá částka, aby se dalších 100 000 Kč nemohlo stát zábranou pro studium.
Je pěkné, že si vláda bere jako příklad Austrálii, ovšem narážíme zde na jeden problém, se kterým se při stanovování cen mnoha komodit potýkáme – nereflektuje příjmy našich a tamních obyvatel. Zatímco u nás se průměrná hrubá mzda pohybuje kolem 22 000 Kč měsíčně, v Austrálii je to 96 891 Kč. Uznávám, že z takového platu by opravdu neměl být problém splácet školné. Bohužel zadáme-li do pomyslné rovnice naše platy, ocitneme se rázem někde úplně jinde. To naši mocní neberou v potaz – drží se myšlenky, že australský systém školného je dokonalý, ale vůbec neuvažují nad tím, do jakých platových podmínek se vysokoškoláci nakonec dostanou.
Podobné je to i v mnoha dalších sektorech: například ceny pohonných hmot jsou u nás a v zahraničí srovnatelné. O platech se to ale říci nedá ani náhodou – v takovém Německu má uklízečka stejný plat, jako u nás právník. Až jednou vstoupíme do Evropské unie i měnou, budeme jedněmi z největších žebráků široko daleko. Němci, Rakušáci, Francouzi, Irové a další se asi hodně pobaví nad faktem, že zde pracujeme za necelých 700 euro měsíčně.
Studenti trpí, brigád v létě bude ještě méně než loni
Až vám zase nějaký chytrý politik bude tvrdit, že studenti si mohou na svá studia vydělat na brigádách, zkuste se ho zeptat, kde je mají sehnat.
Státní podpora u stavebního spoření se sníží. Příspěvek bude nejvíce 2000 Kč
Další potvrzení faktu, státní finance nyní fungují takto: co nejvíce se snižuje to, co stát dává občanům a naopak se více či méně nenápadně zvyšují výběry. Ze socialistického systému, kam všichni sypali do společné kasy a stát za vybrané peníze budoval dálnice, stavěl byty, zajišťoval vzdělání a lékařskou péči pro občany, se pomalu ale jistě dostáváme do situace, kdy budeme daněni dost možná i násobně více, ale nedostaneme za to ani ň.
V Česku koncem týdne končí práce na stát, bude den daňové svobody
A hned tu máme potvrzení výše řečeného: den daňové svobody je podle Liberálního institutu dnes, dle Patria Finance nastane v neděli.
Nyní vezměme v úvahu následující: den daňové svobody v roce 2008 připadl na 6. června, loni na 13. června a letos až na 18. června. Za dva roky se tedy posunul o 12 dnů, což prakticky znamená, že na stát odvádíme o celých šest procent více peněz.
Co za to dostáváme zpět? Neproplácejí se první tři dny nemoci, platí se poplatky u lékaře a v lékárnách, zruší se bezplatné vzdělání, bude se snižovat příspěvek na stavební spoření, pravděpodobně půjde dolů i mateřský a rodičovský příspěvek a skoro jistě půjde nahoru daň z přidané hodnoty. Ačkoli tedy státu platíme výrazně více, dostáváme podstatně méně.
Jak skvělé by bylo, kdyby Svobodní někdy získali v Parlamentu takovou moc, aby mohli protlačit svůj návrh na zrušení daně z příjmu. Oč příjemnější by bylo vědět, že neodvádím nedobrovolně své peníze instituci, která mi za ně dává stále méně. Mnohem raději bych věděl, že se za své vydělané korunky mohu zajistit sám, dle vlastního uvážení. Jenže to by musela nastat velká změna: občané by si museli uvědomit, že onen „hodný stát, který se o ně vždy postará,“ ve skutečnosti není vůbec hodný a postará se jen o vyvolené.
Doktor pacientovi lhal, že má rakovinu. Dostal dva roky
Přiznám se, že mě výsledek soudního procesu s MUDr. Zbyňkem Veselským docela překvapil: dostal dva roky vězení.
Pokud náhodou tohoto „pana doktora“ neznáte, pak vězte, že to je pěkný hajzlík. Proslavil se tím, že stařičkému pacientovi omylem odoperoval zdravou ledvinu a dotyčný následně zemřel poměrně nepěknou a dlouhou smrtí. Později si zase vykázal falešnou operaci, za kterou vyinkasoval peníze od pojišťovny.
Své dílo dovršil tím, že několika pacientům diagnostikoval rakovinu a léčil je speciálními injekcemi, které museli zaplatit panu doktorovi cash. Problém byl v tom, že ti pacienti ve skutečnosti rakovinu ani jinou nemoc neměli a MUDr. Veselský tak zneužil své pozice a jejich zoufalosti, za což vyinkasoval více než 300 tisíc korun.
Rozsudek mě překvapil především proto, že není zvykem trestat lékaře ani za zjevná pochybení. Pracuji ve zdravotnictví řadu let, takže jsem měl možnost několikrát nahlédnout pod pokličku a vím, jak si páni doktoři vzájemně pomáhají a kryjí se při „průserech.“ Pěknou ukázkou je sankce, kterou Veselský dostal od České lékařské komory. Ta mu překvapivě neodebrala licenci, ačkoli se nesporně jednalo o nejhrubší možné porušení lékařské etiky, nýbrž udělila směšnou pokutu ve výši 12 000 Kč. Co je 12 tisíc ze 300 tisíc? Nějaká daň za lékařskou loajalitu?
Jsem tedy rád, že tento od pohledu nesympatický a podrazácký člověk skončí za mřížemi. Doufám, že si to tam pěkně užije a že mu spoluvězni udělají z prdele větrník. Nic jiného si totiž taková lidská hyena nezaslouží.
0 komentářů