Není bez zajímavosti, co všechno pro zaměstnance a občany všeobecně, připravily, připravují a budou připravovat permanentně, naše pravicově orientované strany. Jak jinak, než v souladu s jejich pravicovou ideologií. S ideologií pokrytecky se ohánějící zdůrazňováním pojmu svoboda a ve skutečnosti jednající především v zájmu profitu pro vysokopříjmové skupiny. Bohatí občané z vysokopříjmových skupin nepochybně dobře vědí, proč volit pravicové strany. Mají proto rozumově oprávněné důvody, jednají v souladu s logikou věci a volí pravicové strany vědouc, že tak činí ve vlastním zájmu.
Výdaje na sociální oblast jsou pro pravicové voliče z vysokopříjmových skupin mrháním peněz. Pro tyto lidi takřka zločinně ukrádají z jejich na výsost oprávněných příjmů. Lidem s nejvyššími příjmy, jejichž příjmy a majetky je opravňují k názoru, že v případě nemoci či stáří, si mohou dopřát tu nejlepší péči, aniž by pocítili nějaké omezení, či úbytek z nashromážděného jmění, těmto lidem se nelze až tolik divit. Zvláště pak, když netrpí neduhem sociálního cítění. Případně, když jejich sociální cítění je pokřivené ušlechtilou vizí, přispívat cíleně na základě sympatií. Nutno zdůraznit, v takovém případě je to i úsporné.
V řadě případů se nelze divit ani lidem s příjmy pouze vysokými, nikoli velmi vysokými. Tito lidé, těšící se dobrému zdraví a velmi odolné psychice, která nepřipouští možnost stárnutí a zestárnutí, neřku-li nemoci, jejíž léčba by vyžádala vysoké náklady přesahující jejich finanční dispozice, tito lidé mohou výdaje na sociálno rovněž považovat za mrhání a ukrádání z jejich příjmů. Konec konců, mohli by z těch peněz, co musí na sociální oblast odevzdávat z jejich vysokých příjmů, vytvořit sami pro sebe dostatečnou rezervu, kdyby přeci jen náhodou.
Nepochybně existuje i řada mladých lidí, množství čekatelů na zařazení se mezi vysoko příjmové vrstvy. Nemusí zrovna pocházet z bohatých rodin a přesto, v očekávání vysněné budoucnosti v předstihu cítí, jak je bude jednou štvát, až budou ze svých nadstandardních příjmů muset odvádět na sociální oblast. A to vzdor tomu, že v průběhu studií prozatímní sociální systém plně využívají. Ani v těchto případech ale nelze s úplnou jistotou hovořit o zcela iracionálním myšlení, byť lze předem odhadnout, jak velké části mladých pravicových voličů se asi tak může sen o skvělé budoucnosti zabezpečené vysokým příjmem naplnit. Otázka, kolik z nich v budoucnu by mohlo uvítat převahu sociálních aspektů ve státě, například v případě finanční nedostupnosti studia pro jejich děti, není v dané chvíli pro ně aktuální.
Nově rekrutovaná skupina pravicových voličů, u kterých narůstá odpor vůči starým lidem a především k jejich spotřebě, rovněž nechybí racionální důvody pro odevzdání hlasů pravicovým stranám. Jednak je jejich stáří daleko a jednak oni si přeci nejen našetří ale i vychovají děti k obrazu svému, takže se o ně jejich potomci „postarají“. Nepotřebují k tomu zlotřilý sociální stát.
Statisticky by bylo možné odvodit, že vysokopříjmových voličů pravice, postrádajících sociální cítění, nemůže být zdaleka tolik, aby pravicové strany měly nějakou šanci na vyrovnaný volební výsledek. O vítězství ani nemluvě. Z toho lze oprávněně usuzovat, že vedle výše zmíněných vysokopříjmových skupin a dále skupin mladých lidí přesvědčených o vlastní výjimečnosti, nebo o tom, že nezestárnou, existuje další značné množství voličů pravicového smýšlení, které k tomuto smýšlení dovedlo zvláštní, naprosto iracionální myšlení. Myšlení evidentně vedoucí k jednání ve prospěch nejbohatších vrstev, k jednání, které je v příkrém rozporu s jejich vlastními zájmy. Jako vysvětlení takové absurdity se nabízí síla podvědomí, nakukávající této děsivé množině pravicové chudiny, že odevzdáním hlasu pravicové straně, se jaksi automaticky zařazují mezi bohaté, schopné a silné individuality.
Není bez zajímavosti, že touha považovat sebe sama za schopného, silného pravicového jedince, je silná takovou měrou, že přehluší, překryje veškerá výrazná negativa spjatá se současnou pravicí působící v našem státě. Odradí-li voliče přílišné množství afér hroutící se ODS, hbitě přeskakují k TOP 09 nebo k VV. A nevadí již, ani neodradí, například Kalouskův podíl na zakázce smrtonosných padáků, či zapomenutá aférka s bytem od jeho zastřeleného švagra, úspěšně přikrytá jinou bytovou aférou Stanislava Grosse. Nevadí ani neodradí opakované divadelní odstupování knížete z vlády, pro aféru Čunka, s následným falešným auditem sloužícím za záminku, jak nesplnit šlechtické slovo a zůstat alespoň o chvilku déle ve vládě.
U strany s hodně ironickým názvem Věci veřejné – nevadí a neodrazuje účast Johna ve firmě Ora Print s krajně pochybnou zakázkou u VZP, nebo propojení Johna s provařeným panem Janouškem. Nic z toho náhle nevadí a vše překrývá touha řadit se k pravici. Absurdní touha pravicové chudiny, vedoucí její příslušníky k jednání proti sobě samým, proti vlastním zájmům.
Určitě by se dalo namítat, že i v levicových stranách, (Dolejš, Vlček a podobně), se děje totéž,. Samozřejmě bez ohledu na četnost, na rozsah, na způsob a čas reakcí těchto stran. Dejme tomu tedy, že je to totéž i když to evidentně s přihlédnutím k četnosti a k reakcím není totéž. O co by tedy mělo jít voličům především?
Především o to, kdo, co a pro koho navrhoval a bude navrhovat. Likvidaci minimální mzdy versus nárůst minimální mzdy. Snížení odstupného pro zaměstnance (neplést si to se zlatými padáky pro vyvolené). Pracovní výpovědi bez udání důvodů. Uzavírání pracovních smluv na dobu určitou, bez omezení. Zavádění neplnohodnotných pracovních poměrů a prekarizované (dočasné, přerušované a nejisté) práce všeobecně. Reformování zdravotní péče a zdravotnictví vůbec, ke tvorbě zisku. Snižování daní z vysokých příjmů a zisků. Zavedení daní ze superhrubé mzdy zaměstnanců. Přesun od zdanění vysokých příjmů a zisků na zdanění středních a nižších příjmů. Zavedení stropu odvodu na sociální a zdravotní pojištění od příjmů 80 tisíc měsíčně výš, se současným doplněním chybějících financí. V první fázi prostřednictvím poplatků (30 Kč a postupně zvyšovaných), v druhé fázi jiným způsobem od středních a nižších příjmových skupin. Připravení prostoru pro privatizaci zdravotnictví, školství, důchodů a dalších veřejných služeb. Odvod 50 miliard z důchodového pojištění do soukromých penzijních fondů, se všemi riziky, včetně rizika krachu soukromého fondu, kdy spořícímu důchodci zbudou oči jen pro pláč. Tolik jen namátkou. Skutečně si příslušníci pravicové chudiny neuvědomují, která bije, jaká rizika volebním hlasem pro ty naše pravicové strany, včetně TOP 09 a VV, pro sebe samotné připravují?
Určitě ne. Neuvědomují si, že za falešný pocit ze zařazení se mezi schopné a silné individuality, mezi pravicové jedince, mohou zaplatit více, než si vůbec dokáží představit. Pokud by se pravicové elity prostřednictvím vítězství pravicových stran, spolu s Johnem, Janouškem, Kalouskem a ryzím to Čechem Schwarzenbergem, mohli pořádně, bez ohledu na okolnosti rozmáchnout, nejenže by děti z méně příjmových rodin ztratili přístup k draze placenému vzdělání a nejenže přístup k řádné zdravotní péči nebo ke slušně zajištěnému stáří v důchodu byl by pro středně a nízko příjmové vrstvy velice obtížně dostupný.
V neposlední řadě, na představy či lépe chiméry o tom, jak vlastní pílí, umem, dovednostmi a schopnostmi jako takovými, se vypracují mezi vyvolené vrstvy, mohou naši pravicoví voliči z nebohatých vrstev, pak zapomenout úplně. Dlužno dodat, že v té době již na tunelování, respektive rozkrádání, zcela určitě nezbude zhola nic.
Luděk Prokop,
28.4.2010.
0 komentářů