Arctic GC PRO: Suprová herní konzole za 1200 Kč

Rozhodně nejsem příznivcem konzolového hraní, přesto se našlo něco, co mne i manželku přikovalo k televizoru s herním ovladačem v ruce. Tím něčím je herní konzole Arctic GC PRO.

Přiznám se, že jsem nikdy nebyl příznivcem herních konzolí. Důvodů, proč jsem odjakživa dával přednost hraní na počítači, je celá řada. Například hardware: PCčko můžete rozšiřovat podle vašich potřeb (samozřejmě do okamžiku, než výrobce procesoru změní patici), konzoli nikoli. Konzole jsou drahé – pomineme-li přenosné verze, tak nejlevnější začínají na 4,5 tisících. Pravda, počítač je dražší, ale také toho umí mnohem více (článek třeba na konzoli nenapíšete). Drahé jsou i hry – například Need for Speed Shift přijde ve verzi pro PC na 474 Kč, zatímco za ten samý titul pro Playstation 3 dáte 749 Kč. Omezený je i výběr her – sice existují tituly, které seženete jen pro konzole (např. Gran Turismo), nicméně ty nejkvalitnější bývají pro obě platformy a můj milovaný Simbin dokonce vydává tituly exkluzivně pouze pro PC.

Mohl bych pokračovat dál, až by vznikl samostatný článek na téma “proč je počítač lepší, než konzole,” nicméně to není smyslem této recenze. Výše uvedeným odstavcem jsem chtěl pouze zdůraznit, že nejsem příznivcem konzolového hraní. Přesto se našlo něco, co mne i manželku přikovalo k televizoru s herním ovladačem v ruce. Tím něčím je herní konzole Arctic GC PRO.

Jak to začalo

Na jednom diskusním fóru jsem zachytil informaci o napodobenině Wii za 1200 Kč. Dotyčný si tuto konzoli objednal a později se podělil o své dojmy. Byly veskrze pozitivní. Arctic GC PRO sice nevyniká po hardwarové stránce, ale rozhodně zaujme příznivce starších osmibitových her. Právě to byl důvod, proč jsem se rozhodl tuto hračku vyzkoušet. Manželka by mohla vyprávět, kolikrát jsem vzpomínal na staré pecky od firmy Accolade, které se ještě spouštěly z příkazové řádky jako gpega.exe. Ačkoli dnešní tituly leckdy hraničí s realitou, ty historické měly své kouzlo a vynikaly především hratelností a zábavností.

GC PRO na českém trhu nabízelo jen několik mně neznámých e-shopů. Protože jsem chtěl mít jistotu (zejména při případné reklamaci), napsal jsem do Softcomu dotaz, zda jsou schopni mi tento produkt zajistit. Reakce byla doslova blesková a moje budoucí hračka byla ještě ten den odpoledne v nabídce. Tři dny poté jsem si už Arctic GC PRO vyzvedával na pobočce, kde jsem vyvolal velké pozdvižení (“No ty vole, nekecej! To je super! To chci!” byla reakce prodavače 🙂 ).

Co najdete v krabici?

Krabice zaujme sama o sobě – je totiž poměrně velká, ale překvapivě lehká. Naštěstí je vybavená plastovým uchem, takže se dá dobře přenášet. Uvnitř jsme našli:

• Konzoli (to bylo překvapení! :-D).


• Napájecí adaptér.


• Kabel pro připojení k televizi (připojuje se kompozitním RCA kabelem, tedy tím se žlutým, červeným a bílým konektorem).



• Dva ovladače s vyměnitelným příslušenstvím (lze na ně nasadit 2x tenisovou raketu, 2x pingpongovou pálku, 1x baseballovou pálku a 1 golfovou hůl).


• Jeden klasický konzolový ovladač neboli gamepad.


• Jeden ovladač na špičku boty.

Bohužel musím udělit jedno malé mínus: v balení chybí jakýkoli návod, natož v naší mateřštině. V případě potřeby si ho ale můžete stáhnout z webu výrobce.

Součástí balení nejsou baterie. Pokud budete konzoli připojovat do zásuvky, pak vězte, že budete potřebovat:

• 6x baterie AAA do ovladačů.


• 2x baterie AAA do gamepadu.


• 2x baterie AAA do ovladače na botu.

Konzole samotná může běžet na čtyři AAA baterie a obejde se tedy bez 220V zásuvky. Otázkou ale je, k čemu je to dobré: pokud nemáte možnost připojení do elektrické sítě, nejspíše nebudete mít ani televizi :).

Samozřejmě nejspíš nebudete potřebovat všechny ovladače najednou, takže baterie je možné přendávat z jednoho do druhého. Výrobce opatřil kryty baterií miniaturním šroubkem, nicméně dvířka jsou natolik pevná, že je není nutné zajišťovat tímto způsobem. My jsme – právě kvůli potřebě přehazování baterií – tyto šroubky vyndali a schovali do krabice :).

První dojem

Dílenské zpracování odpovídá ceně – vše je tedy provedeno ve tvrdém, lesklém, černém plastu; tlačítka poněkud “vaklají,” nicméně používají se celkem dobře a zdá se, že nějakou chvilku vydrží.

Prvním krokem bylo pochopitelně zapojení konzole, které je velice jednoduché: přes propojovací kabel připojíte zařízení k televizi a zapojíte ho do zásuvky. Na boku najdete dvě (možná zbytečně velká) tlačítka: jedním se konzole zapíná a vypíná, tím druhým se v případě potřeby restartuje.

Z ovladačů jsme jako první zkusili dva základní, do kterých jsme poměrně velkou silou zatlačili nástavce. Asi je na tomto místě vhodné zdůraznit, že konzoli je úplně jedno, jaký nástavec právě používáte (není žádným způsobem elektronicky propojený s ovladačem), takže klidně můžete hrát tenis pingpongovou pálkou nebo golfovou holí. Jde tedy spíše o pocitovou záležitost – pokud nechcete, nemusíte na ovladač montovat nic.

Hrajeme!

Po nastartování konzole a krátkém startu (cca. několik vteřin) se ocitnete v hlavní nabídce. V ní si kurzorovými klávesami vybíráte požadovanou hru. Zde patrně narazíte na první nedostatek: hry jsou v nabídce řazeny za sebou, takže se k nim musíte “proklikávat” jednu po druhé. V krajním případě (vydáte-li se špatným směrem, což se může stát, pokud nebudete mít pořadí titulů v hlavě) můžete stisknout ovladač až 47x, než se dostanete na požadovanou položku. Toto by jistě šlo udělat uživatelsky přívětivěji.

Seznam her je velice dlouhý: čítá celých 48 titulů všech žánrů. Můžete vyzkoušet sudoku, nejrůznější klony tetrisu, závody na motorkách, v autech, ve formulích, nebo na lyžích. Jsou zde ale i kuriozity, jakou je například výroba palačinky. Celý výjev podkresluje hudební doprovod zhruba ve stylu her z devadesátých let (tedy de facto MIDI). V první chvíli vám nejspíš nebude vadit, nicméně po několika desítkách minut hraní nejspíš začne lézt na nervy.

Komunikace konzole s ovladači probíhá bezdrátově skrze infračervené paprsky – základem je tedy vzájemná přímá viditelnost. Ovladače jsou vybaveny několika IR diodami, díky čemuž jsou schopné komunikovat se základnou prakticky v jakékoli poloze.

Ovladače se většinou aktivují stiskem tlačítka. Jeden ze dvou se ale přivádí k životu pohybem. O funkčnosti jste informováni svítícími diodami, které v případě ovladačů pro dva hráče blikají, což je poněkud otravné. Pokud ovladač nepoužíváte, po nějaké chvilce se sám vypne.

Pojďme si ale představit několik her, které jsme vyzkoušeli.

Sudoku

V této hře máte na výběr ze tří úrovní. Ovládání je jednoduché: kurzorovými šipkami se pohybujete v mřížce, klávesou A se dostanete na řádek, kde kurzorem vyberete požadované číslo a potvrdíte ho opět klávesou A. Takto postupně vyplníte celou tabulku. V případě úspěchu můžete rovnou pokračovat další tabulkou.

Samotný proces vyplňování je tedy poměrně zdlouhavý, nicméně s možnostmi dodávaných ovladačů patrně nic lepšího vymyslet nešlo.

Tenis, stolní tenis

Zde konečně přicházejí ke slovu pohybové senzory, jež jsou ve dvou ovladačích. Můžete hrát buď proti počítači, nebo proti druhému hráči. Multiplayer zde probíhá v režimu “splitscreen” (tj. obrazovka se horizontálně rozdělí na dvě poloviny, v horní hraje první a v dolní druhý hráč). Míček vyhodíte do vzduchu stiskem klávesy A, odpalujete pohybem ovladače.

Na tomto místě bychom si měli říci něco o pohybovém ovládání. Nejspíš vám je jasné, že konzole za 1200 Kč nebude v tomto směru žádným zázrakem. Skutečně tomu tak je: ovladač je schopen zaznamenat pouze to, že jste s ním pohnuli, nikoli ale jakou rychlostí či kterým směrem. Zapomeňte tedy na to, že byste soupeře proháněli z rohu do rohu. Podstata hry spočívá v tom, že musíte trefit míček ve správném momentě (tj. v určitý okamžik pohnout ovladačem). Kam ale poletí, to už závisí na počítačové logice. Stejně tak je jedno, zda kolem sebe budete máchat jako při opravdovém tenise, nebo jestli budete ležet na sedačce a hýbat jen zápěstím.

Na první pohled se tak může zdát, že tyto hry jsou nudné, když nemůžete ovlivnit směr a rychlost letu míčku. Za nás dva ale musím konstatovat, že jsme se opravdu dobře bavili i tak. Ostatně právě o tom tato konzole je: o zábavě. Pokud tedy chcete něco profesionálnějšího, budete si muset připlatit. Jestliže si ale chcete jen zahrát a pobavit se, pak je tento produkt právě pro vás.

Lovení ryb

Sedíte na břehu jezera, kolem cvrlikají ptáčci a vy pohybem ovladače nahazujete svůj rybářský prut. Aby to nebylo tak složité, máte k dispozici radar, na kterém vidíte pozice ryb a svého háčku ve vodě. Jakmile se ryba chytí, musíte pohybovat ovladačem v tom správném tempu: pokud jste pomalí, rybu nevytáhnete, naopak budete-li příliš rychlí, přetrhnete vlasec. Kromě ryby můžete vytáhnout i nejrůznější harampádí, jako je třeba bota nebo hrnec. Hra končí po uplynutí deseti minut a na jejím konci se dozvíte součet všech úlovků.

Závodní hry

Závodní hry jsou patrně nejslabším článkem. Když pomineme grafiku, která je skutečně na úrovni nejstarších počítačových her, pak musím kritizovat malý výběr z pouhých tří tratí, které jsou navíc stejné pro více her a jen vzdáleně připomínají skutečné okruhy. Realitě neodpovídají ani kužely, které se znenadání objevují na vozovce a jimž se musíte vyhnout. To opravdu při závodech motorek či formulí neuvidíte. Něco jako fyzikální model také prakticky neexistuje.

Všechny hry tohoto typu se ovládají kurzorovými šipkami (plyn, brzda, zatáčení) a klávesami A a B (řazení rychlostních stupňů).

Pro fajnšmekry mého typu, tedy pro hráče, jež si s chutí užívají smyky, zkouší tenkou hranici fyzikálních zákonů a pilují své jezdecké umění, aby si následně svou jízdu přehráli z pohledu televizních kamer, tato konzole opravdu nebude. Věřím ale, že především pro děti může být takové závodění zábavné.

Bowling, šipky

Princip těchto her je také celkem jednoduchý: v prvním kroku volíte sílu, ve druhém směr a ve třetím házíte tím či oním předmětem. Zábavnost spočívá v tom, že ani jeden parametr si “nenaklikáte”: musíte sledovat ukazatele, které se neustále mění (např. síla klesá a stoupá dolů a nahoru) a stisknout ve správném momentě tlačítko. Samozřejmě to pokaždé nevyjde, čemuž následně odpovídá i výsledek (koule ve žlábku, šipka mimo terč). Hrát můžete opět buď proti počítači, nebo proti skutečnému hráči – v tomto případě se ale hráči u obrazovky střídají.

Her je v konzoli ještě bezmála desetkrát více a popisovat zde každou by bylo na dlouho. Ze známých titulů zmiňme například klon Bombermana, spojování vodovodního potrubí, stavbu kolejí před jedoucím vlakem či skákačku ve stylu Maria. Minimálně polovinu z her z nabídky jsme ještě ani nestihli vyzkoušet. Výběr je ale pestrý a na své si přijde, myslím, úplně každý. Své oblíbence jsem si našel já i má manželka :).

Celkové hodnocení

Výběr her je nesporně velice široký. Je škoda, že konzole nemá třeba čtečku karet, skrze kterou by se daly přidávat další – pak by šance na komerční úspěch byla mnohem vyšší. Takto jste odkázáni na sice obstojný, nicméně pevně daný výběr.

Za nevýhodu považuji i fakt, že konzole neumí ukládat data – zapomeňte tedy na uložení pozice a pokračování další den, stejně tak nepočítejte ani s žebříčky nejlepších dosažených výsledků (což je podle mne škoda).

S konzolí jsme byli víceméně spokojení – “vytuhla” nám jen jednou, jinak běžela spolehlivě. Samozřejmě nelze za takovou cenu očekávat špičkovou kvalitu, čili celkově bych úroveň celého zařízení přirovnal ke “konzolím,” jež se v minulosti daly koupit na tržištích. Úroveň her je různá a jejich hodnocení je čistě subjektivní. Pokud ale nostalgicky vzpomínáte na “staré pecky,” pak by se vám některé tituly z nabídky mohly líbit.

Ovladače by šly jistě udělat ergonomičtěji, stejně tak jsou poměrně velké rezervy v dílenském zpracování. Opět je ale dobré připomenout, že kvalita odpovídá ceně.

Resumé

Komu bych tuto hračku doporučil? V první řadě rodinám s dětmi. Pětiletý capart patrně neocení kvality her typu GT Legends, kde v každé zatáčce vymete kačírek a nakonec skončí s neovladatelným nebo zdemolovaným autem. S konzolí si užije mnoho zábavy a jistě k ní přitáhne i sourozence nebo rodiče. Například na chalupě může být GC PRO příjemným zpestřením deštivých odpolední :). Své příznivce si najde i u těch, kdož rádi hrají hry na mobilních telefonech – kvalita a ovladatelnost je totiž velice podobná.

Pokud máte někoho do páru, pak vás nejspíše zaujmou hry, které lze hrát proti sobě. Ostatně kdy jste si s manželkou či přítelkyní naposledy zahráli tenis? 😀

Věřím, že se tato konzole může stát zábavným společníkem i na přátelských posezeních nebo párty. Po pár pivech určitě nebude nikomu vadit, že hry nejsou “ultrarealistické,” ale naopak ocení jejich zábavnost, což je hlavní devizou GC PRO.

Celé je to o zábavě – hrajete-li hry proto, abyste se pobavili, nejspíše vám “falešné Wii” bude vyhovovat. Bezmála padesátku her v ceně byste také do “dospělé konzole” sehnali za nepoměrně větší peníze (samozřejmě, to je pravda, hry pro klasické konzole mají mnoho jiných výhod). Je to tedy dostatek zábavy za málo peněz.

Kde a za kolik?

• Czech Computer za 1149 Kč s DPH.


• Softcom za 1241 Kč s DPH.

Oficiální stránka výrobce: www.arctic-cooling.com