Čtvrtek 27.11.2008 – šéf dohodl na pondělí (1.12.) nějaké jednání, na kterém by měl být přítomen i Tchoř. Během odpoledne za ním přišel s požadavkem, aby v pondělí přišel v 7 hodin, což je, jak je známo znalejším čtenářům, na Tchoře nebývale brzy. Nic ale nenamítal.
Pátek 28.11.2008 – Tchoř přichází do práce již v 7:30. Jsem překvapen a domnívám se, že zaměnil pondělí za pátek. Po upozornění na to, že jednání je plánováno až na pondělí, mi Tchoř odpověděl, že trénuje.
Během dne pak vyplňoval pracovní výkaz, což je jeho oblíbená činnost, připomínající v jeho podání luštění sudoku. Akorát kromě zapisování různých čísel do sloupců, řádků a čtverců zapisuje časy příchodů a odchodů do tabulky v Excelu, přičemž vždy doufá, že mu vyjde počet hodin. Jeho pojetí pracovní doby patrně nejlépe dokumentuje konstatování “Jé, ono pondělí je už prvního, jo? Já myslel, že budu nadělávat!”
Následně Tchoř konstatuje, že má poslední den zkušební doby a doufá, že ho nevyhodí. Bohužel tuto naději jsem již ztratil :(. Malým zábleskem naděje je následující položená otázka – totiž z jakých důvodů může po zkušební době dát výpověď on. Ujistil jsem ho, že k podání výpovědi nemusí udávat žádný důvod, že teoreticky může odejít i dohodou. Upozornil jsem ale Tchoře, že tento způsob výpovědi zaznamenalo naše oddělení jen jednou, když byl díky permanentní opilosti odejit jeden technik, o němž se traduje, že dokázal spadnout ze schodů, udělat při tom kotrmelec a nepustit CRT monitor, který v tu chvíli nesl v náručí.
Pondělí 1.12.2008
6:55 Tchoř nikde
7:00 Tchoř stále nikde
7:05 Pořád nic
8:00 Jdu se podívat do knihy docházky, zda nemá napsanou nemoc. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se hned po skončení zkušební doby hodil marod…. Každopádně 8:00 je podle pracovního řádu nejpozdější možný čas příchodu do práce.
8:20 Pomalu se smiřuji s tím, že budu zase v kanceláři sám. Nebudu tvrdit, že z toho nemám radost… 🙂
8:23 Otevírají se dveře a vchází Tchoř. Hned po pozdravu rozjařeně hlaholí “To jsem tady brzy, co?” Měl jsem v tu chvíli asi hodně překvapený výraz.
Nakonec ze sebe vykoktávám dotaz, zda náhodou neměl přijít v sedm. Prý ne – jednání totiž padlo. Každopádně i tak kolega dorazil tak nějak “mimo rozsah,” přičemž si – vzhledem k jeho pátečnímu boji s výkazem práce – nemyslím, že by takto vybíral nadělané hodiny z minulého měsíce.
Nakonec ho tento pozdní příchod stál zvýšení platu. Když totiž dorazil návrh na zvednutí mzdy k náměstkovi, ten ho zamítl právě se zdůvodněním, že Tchoř chodí pozdě do práce.
cca. listopad 2009
Jednou za rok chodí po kancelářích revizní technik elektrických spotřebičů. Kontroluje zásuvky, přívodové šňůry, spotřebiče a podobně. Celkově je to dosti nemluvný člověk, ale mně se ho skoro vždy daří rozkecat, takže už jsme například vzpomínali na školní léta, skládání zkoušek pro práci s elektrickými zařízeními a podobně.
Když přišel na kontrolu letos, byl Tchoř v kanceláři sám. Já dorazil později a pustil jsem se s panem technikem do řeči. Během vyplňování protokolu o kontrole, pronesl nahlas: “Evropa je v rozkladu!” Nechápal jsem souvislosti, proto jsem se ho obratem zeptal, co má na mysli. “No, jak jsem sem vešel a ovanulo mě to, došlo mi, že Evropa se rozkládá!” Já pochopil a začal jsem se smát. Tchořovi to také připadalo vtipné a smál se stejně vesele, jako já…. Očividně ale pointu nechápal, protože následující den smrděl stejně, jako předtím i potom.
cca. prosinec 2009
Šéf oddělení vešel do kanceláře zrovna v okamžiku, kdy Tchoř zrovna dělal něco na Internetu. Zachytil, že tam vystupuje pod přezdívkou “sujak,” což ho zaujalo. “Sujak, co to znamená?” Tchoř byl očividně v rozpacích, takže se zablokoval a ani na opakovaný dotaz neodpověděl. Prý že to nemůže říci.
Když šéf odešel, spiklenecky na mne mrkl a způsobem, jako by mi chtěl sdělit PIN od své platební karty, pronesl: “Teď Ti to mohu říct, co to znamená…” Patrně to považoval za hodně důležité, když mi chtěl toto své tajemství odkrýt, aniž bych předtím nebo v tom momentě projevil byť sebemenší zájem. Co tedy znamená Tchořova přezdívka? Pšt, ale nikomu to neříkejte! Znamená to “Super Jakub!”
Přiznám se, že jsem měl hodně co dělat, abych se nezačal smát :)).
Pátek 18.12.2009
Tchoř čte jakýsi článek na Novinkách (=jeho oblíbené internetové médium) o tom, kterak jakýsi úchyl znásilnil rotvajlera. První jeho hláška byla ještě relativně v pohodě: “Tedy zrovna rotvajlera bych si nevybral.” Tu jsem zvládl odpálkovat odpovědí: “Jo? A jakého pejska by sis vybral?”
Následně se ve článku dostal k pasáži, kde se uvádí, že dotyčný muž měl v počítači zoofilní pornografii, kterou si prý stáhl omylem. Poté, co mě Tchoř seznámil s tímto poznatkem, mě šokoval další hláškou: “No ale to je pravda! Když zadám do vyhledávače jako že chci vidět animal sex, jakože sex mezi zvířaty, tak mi to vždycky najde sex člověka se zvířetem. Co musím zadat, abych se mohl podívat na sex mezi zvířaty?” Na to jsem mu opravdu neuměl odpovědět. Zato jsem ale patrně našel odpověď na otázku, proč Tchoř tak děsivě smrdí (poslední dny více, než kdy jindy – aby ne, když má na sobě pátý den to samé oblečení). Možná se snaží přilákat nějakou tchoří samičku a na Internetu hledá, jak by se s ní mohl spářit. Každopádně moc lidí, kteří by měli touhu vyhledávat sex mezi zvířátky, neznám…
Prosinec 2009 před Vánocemi
Kolegyňka z jiného oddělení už se nemohla dívat na to, jak všichni na informatice trpíme Tchořovým tělesným zápachem a rozhodla se jednat. Prý že mu napíše mail. Vycházeli jsme z poznatku, že na jiném oddělení pomohl ke zlepšení hygieny tamního Tchoře komentář jeho spolupracovnice, která se ho jednou po ránu otázala: “Ty jsi byl včera v hospodě?” Na udivené “Ne, proč?” upřímně dotyčnému odpověděla, že tak soudila podle jeho zápachu. Tamní Tchoř prý od té doby dodržuje hygienické návyky a nesmrdí. Vycházeli jsme i z předpokladu, že náš Tchoř dost možná ani nemusí tušit, že má problém, díky kterému zejména u žen vyvolává dávící reflexy (nedělám si legraci – původně jsem se domníval, že jsou kolegyně těhotné, leč když ani po roce a čtvrt neporodily, přesvědčily mě, že jejich zrychlený krok a nafouklé tváře nesouvisí s graviditou 🙂 ). Logicky jsme usoudili, že bude lepší, když ho na tento nedostatek upozorní žena.
Kolegyně tedy sedla a napsala velice slušný a decentní mail, v němž ho upozornila na to, jak je vnímán okolím a že by nebylo marné, kdyby si občas vypral prádlo a použil antiperspirant. Své dílko zakončila slovy “Třeba pak budete mít i více přátel.” Úplně jsem viděl ten obraz, jako ze svatebních fotografií – Tchoř, obklopený řetězem přátel, jež tvoří srdíčko a všichni ho mají rádi. To je přeci lákavá vize, ne?
Dohodli jsme se, že zprávu pošle v momentě, kdy budu mimo kancelář, aby se Tchoř nedotazoval, kdo že je ona dotyčná (znají se jen od vidění), ale aby měl čas se zamyslet nad obsahem sdělení a v klidu vyvodit patřičné kroky. Když jsem se vrátil do kanceláře, Tchoř skutečně seděl zadumaně před monitorem a byl nebývale tichý, z čehož jsem soudil, že ho mail nějakým způsobem oslovil.
Byl to poslední pracovní den před Vánocemi, takže na odpověď na otázku, zda si Tchoř vzal z takto explicitního vyjádření nějaké poučení, jsem si musel počkat až po Novém roce. Byl jsem tak zvědavý, že jsem v noci ze 4. na 5. ledna měl tzv. “živý sen,” ve kterém jsem vcházel do kanceláře, nadechl jsem se… …a Tchoř nesmrděl!
Realita přišla po probuzení a po Tchořově příchodu do práce. Po otevření dveří jsem dostal dávku pižma, jakou už dlouho ne. Usoudil jsem, že Tchoř nejen, že se neumyl, ale patrně jako akt pomsty nosil stejné oblečení celé svátky. Dopis od kolegyně se tedy na rozdíl od druhého Tchoře zcela minul účinkem. Teď už opravdu nevím, co dělat dál, když s naším “programátorem” nehne ani toto. Jiná moje kolegyně to nedávno komentovala slovy: “Napsat tohle někdo mně, tak chodím kanálama,” na což jsem jí odvětil: “To on možná chodí a proto tak smrdí.”
Nejhorší je, že Tchoř během zimního období střídá jen dva svršky – jeden týden (od pondělí do pátku) nosí šedivou mikinu, druhý týden flanelovou košili. Je asi jasné, jaké grády má pachová stopa po pěti dnech nošení. Podle smradu, který se z něj line už v pondělí, soudím, že prádlo nepere, ale nechá doma – ve svém tchořím doupěti – pouze “vyvětrat.” Každopádně výsledek je ten, že ač jsem dříve měl rád jednu flanelovou košili (dokonce jsem si ji vezl z Prahy do Ostravy), dnes ji nechci ani vidět.
Leden 2010
Tchoř konečně (po 16 měsících zaměstnání zde) dokončil svůj program na evidenci léků a materiálu na odděleních. Během toho řešil i nejrůznější formy výstupů, včetně pokusu o vytvoření formuláře (převodky, výdejky, …) do Excelu, což – podobně jako celé Windows – není jeho silná parketa. Nejprve se na mne obrátil s dotazem, jak se v Excelu přidává sloupec, což je skutečně začátečnická záležitost. Pak pro změnu přišel s otázkou, kterak může seřadit data. Když jsem mu vysvětlil, že přes menu Data-Seřadit, což je dokonce i na Microsoft nebývale logické a intuitivní, vyskočilo na něj okno, kde lze vybrat třídění dat podle jednoho až tří sloupců. Tchoř očividně dialogové okno nepochopil, neboť následovala otázka, jak může řadit data podle více než jednoho sloupce. Ach jo, kde jsou ty doby, kdy programátoři znali nejen programovací jazyk, ale kdy ke svému životu potřebovali i znalosti operačního systému či dokonce hardware počítače. Bohužel – jak se zdá – programátora může dnes dělat člověk, který dokáže spustit stream Evropy 2 a přečíst si články na Novinkách.
Ještě jednou leden 2010
Jednomu z náměstků přestala fungovat myš. Protože všichni technici byli v terénu, vydala se jeho sekretářka hledat pomoc u ostatních kolegů. V naší kanceláři našla jen Tchoře. Když mu vysvětlila problém, prý jen zvedl ruce stylem, jako by na něj mířila zbraní a pronesl “Tomu já nerozumím!” Nakonec odchytila mne a zvědavost jí nedala, aby se nezeptala: “Co to tam v kanceláři máte?” “No, to je programátor,” odvětil jsem. Dotyčná se podivila nad jeho reakcí – prý jen cosi koktal a zvedal při tom ruce. Na to jsem kontroval dobře míněnou radou: “Víte, kolega není zvyklý komunikovat se ženami. Asi jste ho vyplašila. To mu příště nedělejte!”
V tomto jsem nelhal – Tchoř má totiž celkem předvídatelnou křivku míry svého zápachu. Nejvíce smrdí ráno, když přijde a sundá si bundu a pak po návratu z oběda. Absolutního vrcholu ale dosahuje v okamžiku, kdy musí mluvit s jakoukoli ženou – a je jedno, zda je stará, mladá, hezká či ošklivá. Došel jsem k názoru, že je to způsob, jakým se snaží zaujmout, případně že jde o součást jeho způsobu reprodukce, kdy samičku nejprve omráčí smradem a následně se s ní – jak to viděl na videu z Youtube – spáří.
Pondělí 18.1.2010
Věci neznalý čtenář by možná mohl nabýt pocitu, že přeháním a že jde o přecitlivělost čichových buněk kolegyň (ženy mají, co tak pozoruji, citlivější nosy) nebo mých. Leč pach, linoucí se z Tchoře, očividně vnímají i muži. Zrovna toto pondělí přišel do kanceláře kolega, který potřeboval probrat nějaké pracovní věci. Tchoř sedí blíže ke dveřím, já u okna. Kolega nejprve začal větu, nicméně zhruba v její polovině se zastavil a se slovy “Já musím otevřít okno a budu na Tebe mluvit z opačné strany” se přesunul k oknu. Nepředpokládám, že by to s Tchořem jakkoli hnulo.
Ostatně i Izerova hláška “Vaše tchýně už se potí. Vy jste říkal, že bývá často cítit potem…” u Tchoře vyvolává bezuzdné veselí. Každopádně kolegyně jsou schopné poznat, že je Tchoř v práci, i dvacet minut poté, co projde chodbou. Dokonce když měl nahlášenou dovolenou, kterou nakonec nenastoupil, kolegyně se divila, že ho cítila, aniž by přitom věděla, že je v práci. Opravdu lahůdka, že?
0 komentářů