Proč Linux?

Cílem tohoto článku není kohokoli přesvědčit o čemkoli a v žádném případě pak není jeho smyslem vyvolat polemiku na téma, zda jsou lepší Windows, nebo Linux. Protože už půl roku používám Ubuntu (původně 9.04 Jaunty Jackalope, minulý týden jsem přešel na 9.10 Karmic Koala), chci shrnout zásadní pozitiva tohoto operačního systému.

Je zadarmo

Když tak sleduji, kolik stojí nové Windows 7, říkám si, že takové peníze bych za operační systém dal jen velice neochotně. Linux je zadarmo a navíc je zadarmo i většina programů pro něj určená. Samozřejmě pod ním nespustíte Office 2007, ale je tu alternativa v podobě OpenOffice, nebo dalších balíků, které potřebám drtivé většiny uživatelů budou bohatě postačovat.

Podíváme-li se na potřeby běžného uživatele, provozujícího malou firmu, pak je to psaní dopisů, sem tam vytvoření nějaké tabulky, příjem a odesílání pošty a prohlížení Internetu. Když si na tyto účely koupíte Windows a Office, zaplatíte několik tisíc. V Linuxu za tu samou funkčnost nezaplatíte nic a klidně si můžete pozvat domů BSA, ať se podívá, že to jde i bez jejich spolčených firem. S otevíráním dokumentů vytvořených v MS Office si poradí OpenOffice, na poštu lze využít Evolution či Thunderbird, stejně jako na správu kontaktů a plánování času. Přiznejme, že ne všechny převody z MS Office jsou stoprocentní – to se týká zejména pokročilých funkcí, jako jsou rejstříky a seznamy – nicméně kolik uživatelů vám posílá takové dokumenty? Na 99% potřeb běžného uživatele prostě Linux stoprocentně postačuje.

Je intuitivní a přizpůsobivý

Teď tedy nemluvím vysloveně o Linuxu, ale jednom z “okenních prostředí.” Zatímco ve Windows máte okna tak, jak si je vymyslel Microsoft, na Linuxu je výběr z několika alternativ, počínaje vyšperkovaným a na efekt hrajícím KDE, přes praktické Gnome, až po ořezanější Xfce. Každý si může vybrat podle svých potřeb a zvolené prostředí snadno modifikovat tak, aby odpovídalo jeho estetickému cítění. V tomto směru jsou linuxoví okenní správci opravdu o kus dál ve srovnání s Windows. Zkuste si například standardními prostředky udělat z Windows 7 Mac OS X – nepovede se vám to. V Linuxu je to otázka několika kliknutí.

Nejste tedy vydáni na pospas Microsoftu, který na základě nějakého interního procesu rozhodne, že například správu síťového spojení v příští verzi schová někam úplně jinam a vy jako uživatel s tím prostě nenaděláte vůbec nic. Pokud se vám nelíbí filozofie jedněch “okýnek,” můžete zkoušet (klidně i paralelně) jiné.

Hlavní výhodu Gnome vidím v jeho intuitivnosti. Když jsem si poprvé nainstaloval Ubuntu, často jsem něco hledal stylem “kam bych to dal?”… …a ono to “tam” opravdu bylo. V takových Windows Vista hledám nastavení IP adresy síťové karty pokaždé, když ji potřebuji změnit.

Instalace a aktualizace software

Když chcete do Windows nainstalovat nějaký program, musíte ho nejprve najít, pak stáhnout (případně zakoupit) a nainstalovat. Ubuntu mělo v minulé verzi tzv. “Synaptic,” který byl nyní nahrazen jiným manažerem. Instalace softwaru ale funguje tak, že si otevřete tohoto manažera, v němž jsou v kategoriích roztříděné stovky různých aplikací. Jedním klikem si vyberete tu, kterou chcete nainstalovat a o víc se už nemusíte starat. Nepotřebujete tedy zjišťovat, kde program stáhnete, studovat k čemu slouží (to se dočtete přímo v manažeru), prostě jen kliknete a chvilku počkáte.

Ještě vyšším levelem je aktualizace. Ta ve Windows se po mnoha letech dopracovala alespoň k tomu, že aktualizuje nejen operační systém, ale také vybrané produkty Microsoftu. Všechny ostatní programy si musíte aktualizovat (a většinou i hlídat nové verze) sami. V Linuxu se vám automaticky aktualizuje jak systém, tak i nainstalované programy. Systém si sám z repozitářů zjistí, zda jsou nové verze k vámi používaným programům a nabídne jejich upgrade. Máte tedy k dispozici vždy to nejnovější, co je v daném okamžiku dostupné, což je samozřejmě veliké plus i z hlediska bezpečnosti.

Bezpečnost

Celkově asi nejde říci, zda je bezpečnější ten či onen Linux, nebo Windows 7. Hodně totiž záleží na uživateli. Pokud posadíte k počítači někoho, kdo bude odklikávat všechna varující hlášení, nezachrání ho nic jiného než odstřižení všech kabelů. Linux je bezpečnější především tím, že je málo rozšířený a tudíž se na něj i méně často zaměřují programátoři škodlivého softwaru. Většina útoků, které spolehlivě dostanou nezáplatované Windows s BFU před monitorem, totiž pod Linuxem jednoduše nefunguje :). K bezpečnosti samozřejmě přispívá i průběžná aktualizace systému a aplikací, která se neprovádí jen jednou měsíčně, ale pokaždé, kdy se objeví nové verze.

Méně restartů

Zatímco pod Windows je restart zcela běžným úkonem (například po instalaci aktualizací je takřka pravidlem, ale často jej musíte provést i po instalaci nějakého programu), Linux je nutné restartovat opravdu jen ve velmi ojedinělých případech – zpravidla tehdy, když se aktualizuje součást jádra. Osobně bych počet nutných restartů odhadl na jednu třetinu ve srovnání s Windows XP.

Podpora hardware

Když jsem nainstaloval na náš domácí notebook Asus F3F Windows XP, musel jsem doinstalovat ovladače prakticky na všechen hardware, co v tomto zařízení je. Zejména zprovoznění bluetooth bylo opravdu drsnou zkouškou trpělivosti. Ubuntu 8.10, 9.04 i 9.10 našlo všechen hardware okamžitě a nemusel jsem doinstalovávat vůbec nic. Samozřejmě je to dané i tím, že zmíněné distrtibuce jsou o sedm až osm let mladší a podporují tedy i novější hardware. To je ostatně jedna z dalších výhod Linuxu: zatímco na novou verzi Windows čekali uživatelé XP dlouhých šest let a u Visty další dva a půl roku, nové verze Linuxu vychází v půlročním nebo ročním intervalu. Je celkem logické, že díky tomu pružněji reagují na požadavky a potřeby uživatelů.

Na druhou stranu ale nezapírám, že existuje hardware, který pod Linuxem prostě nezprovozníte. Někdy pomůže návod nalezený na Internetu, jindy ale nezabere ani svěcená voda. Bohužel situace je taková, že někteří výrobci na Linux jednoduše kašlou a neobtěžují se s vývojem ovladače pro jejich zařízení. To se vám ale může stát i v případě staršího hardware a Windows Vista nebo Windows 7.

Terminál (příkazová řádka)

Zatímco “okenní prostředí” je ve Windows prakticky základem všeho a příkazová řádka funguje jen jako “nadstavba,” v případě Linuxu je tomu tak trochu naopak. Příkazová řádka (v Linuxu řečená Terminál) poskytuje mnohé, co v okýnkách nenajdete. Terminál je velice návykový především proto, že místo zběsilého klikání jen zadáváte příkazy. Chcete aktualizovat systém? Napíšete sudo apt-get update, pak sudo apt-get upgrade a máte aktualizováno. Stejně tak pokud potřebujete nainstalovat nějaký program, stačí zadat sudo apt-get install název_balíku a systém se sám postará o vše potřebné (samozřejmě musíte znát správný název balíku, jež chcete nainstalovat – ve většině případů se ale dá vydedukovat).

Hlavní síla Terminálu se ukazuje ve chvíli, kdy řešíte nějaký problém. Například mi aktualizace hlásila jakousi chybu. Zadal jsem tuto chybu do Googlu, dostal jsem se na nějaké fórum, kde byl uveden postup opravy. Na rozdíl od Windows oprava nespočívala v postupu “Kliknete tam, vyberete tohle, zatrhnete tamto,” ale v několika řádcích s příkazy. Ty jsem jednoduše zkopíroval do Terminálu, odentroval a tradá – problém byl vyřešen.

Konzole

Konzole je věc, která se těžko vysvětluje. Ve Windows máte prostě Windows. Když zcela zamrznou, znamená to konečnou. Konzole v Linuxu si můžete představit tak, jako byste měli spuštěných sedm virtuálních počítačů, mezi kterými přepínáte Ctrl+Alt+F1 až F7. Okenní manažer standardně běží na sedmé konzoli (tedy Ctrl+Alt+F7). Pokud se stane něco nepředvídatelného, můžete se snadno přepnout na kteroukoli ze zbývajících konzolí (kde čeká “příkazový řádek”) a situaci vyřešit. Vytuhla vám “okýnka” v sedmé konzoli? Není problém je z jiné konzoly restartovat, sestřelit problematický proces, nebo provést korektní restart celého počítače. Díky tomu můžete zapomenout na tlačítko “reset” na skříni počítače :). Jediným nedostatkem je, že se musíte naučit příslušné příkazy.

Nezakrníte

S Windows pracuji aktivně patnáct let a dalo by se říci, že mě již jen málokdy skutečně něčím překvapí. Zejména v posledních letech jsem měl čím dál častěji pocit, že řeším (zejména u uživatelů) dokola ty samé problémy a nijak se nevyvíjím. Linux mi otevřel nové prostory a já mám i po tom půlročním používání dojem, že je přede mnou ještě hodně dlouhá cesta – možná zase na dalších patnáct let :). I když se okenní prostředí snaží přiblížit Windows, má stále svá specifika, díky kterým musím i při rutinní práci alespoň trochu přemýšlet. Například pocit, když jsem poprvé zprovoznil tisk na sdílené tiskárně, byl naplňující, byť zpětně uznávám, že to bylo díky provedení v Gnome jednoduché. Trochu mi to připomíná doby, kdy jsme s kolegou objevovali Windows 3.1. To bylo nadšení z každičké maličkosti, která se nám podařila! Bohužel po těch letech nadšení z objevování Windows jaksi opadlo a nalezl jsem ho znovu právě až díky Ubuntu.

Komunita

Nevíte si s něčím rady? Jako první vždy vyzkoušejte Google (deset vykřičníků!). Pokud nenajdete odpověď, můžete se obrátit na komunitu, komunikující na nespočtu webových fór. Žádné dohadování s infolinkou Microsoftu, kde z vás vytáhnou 25-místné sériové číslo a následně vám sdělí, ať se laskavě obrátíte na dodavatele svého počítače, protože máte sice Microsoft Windows, ale ve verzi “OEM.” V linuxové komunitě najdete radu skoro vždy a pokud projevíte alespoň minimální ochotu vyřešit problém vlastními silami, dočkáte se podpory. Nevěřte pověstem o tom, kterak jsou “Linuxáci” neochotní – takoví jsou jen tehdy, pokud vidí, že je dotyčný líný alespoň použít vyhledávání na daném fóru. Jinak jsou ale sdílní a rádi poradí s problémem.

Pokud něco opravdu nefunguje, můžete problém reportovat vývojářům, kteří se mu podívají na zoubek a třeba ho i opraví. To se vám s Windows skutečně nestane :).

Resumé

Jak jsem řekl – používám linuxovou distribuci Ubuntu kontinuálně už půl roku. Jedním z nasazení je můj pracovní počítač, ze kterého administruji síť založenou na MS Windows. Zatím jsem nenarazil na problém, který bych z Linuxu nebyl schopen řešit. Potřebuji se připojit přes RDP protokol na server? Pod Windows mám jedinou možnost, kdežto pod Linuxem hned několik alternativ. Pro tyto účely používám Gnome-RDP, kde mám uloženy všechny servery a připojení je otázkou jednoho dvojkliku. Podobně je to i s dalšími administrátorskými úkony – správa webu a intranetu je z Ubuntu stejně jednoduchá, jako z Windows atd.. Zatím jsem nenarazil na problém, který by z tohoto operačního systému nešel vyřešit. Musím tedy konstatovat maximální spokojenost.