Na Slovensku si dovolili postavit zeď cikánským zlodějům. Samozřejmě tvrdě narazili.*Sobotka nechce snižovat platy státním zaměstnancům.*Školné ve výši jednoho platu: ano nebo ne?*Lisabonská smlouva a špatný, zlý Václav Klaus.*Paroubek si chce nadojit.
Ve slovenské obci vyrostla podobná zeď, jako kdysi v Matiční ulici
Slovensko řeší svou Matiční, betonový plot oddělující romskou osadu
Romskou osadu oddělila od zbytku vesnice zeď
Tohle nějak nechápu: pokud sousedé dělají hluk, je celkem logické, že je (máte-li tu možnost) oddělíte zdí. Sousedé si pak mohou dělat bordel dle libosti a občan za zdí pro změnu může zaslouženě odpočívat. Problém nastává v momentě, když těmi “za zdí” jsou Cikáni. Záhy se vyrojí spousta ochránců všelijakých práv, kterým sice bylo ukradeno, že jste do dané doby neměli šanci na odpočinek a klid, nicméně pokud jste zdí oddělili cikánskou komunitu, není to prý správné. Vlastně tak omezujete jejich právo obohacovat pracující občany například večerní produkcí hudby a mluveného (v jejich případě řvaného) slova, což je jeden z projevů multikulturního soužití. Co na tom, že občan musí ráno vstávat do práce, zatímco noční narušitelé mohou dospávat proflámovanou noc, neboť dávky na poště vydávají i odpoledne? Můžete přeci zavolat policii, řeknete si možná. Věřil bych tomu, že zjedná pořádek, kdybych v minulosti nebyl svědkem opaku, kdy mi policista odpověděl, že “s tím nemůžeme nic dělat. To je romská rodina, je to jejich oslava, my jsme tam byli a necháme je předvolat na úřad.” Prostě v této zemi to funguje tak, že v rámci soužití musíte strpět od této menšiny cokoli a jakékoli obranné metody či jen pouhopouhé protesty jsou zakázané.
Poměrně přesně vyjádřil můj názor na “ochránce práv” jeden ze čtenářů, který napsal: “Když je tak milují,ať si je nastěhují vedle sebe. Myslím,že by to byl nejlepší lék na ty co mají plnou pusu lidských práv.” A o tomto to přesně je! Ministr Kocáb má vždy plná ústa práv, rovnosti a lásky k Cikánům, ale když vedle nich měl zkusit bydlet, byť jen na omezenou dobu a na rozdíl od mnoha slušných lidí dobrovolně, vykličkoval z toho. Hlásat lásku k bližnímu svému tomuto pánovi jde, ale jakmile má sám ukázat, že soužití s cikánskou komunitou není přeci tak hrozné, okamžitě řadí zpátečku.
Nelíbí se mi přílišná medializace zdi, vybudované na Slovensku. Je snad lidským právem hájit svůj klid a to třebas i touto cestou. Pokud prostě jedna část obce dělala v noci bordel a ta druhá kvůli tomu nemohla spát, nechť se postaví zeď a dál se to neřeší! Ti jedni se v klidu vyspí a ti druzí si mohou po nocích dělat, co se jim zamane. Jednoznačně tedy podporuji tento způsob izolace problémových obyvatel. Pokud se to někomu z nich nelíbí, může se pokusit o zjednání pořádku ve své komunitě.
Slovenští Romové nechtějí žít za zdí, zmocněnec vlády je odkázal na soud
Ve článku, který se objevil ve středu, se vynořily další zajímavé informace, týkající se “slovenské Matiční.” V první řadě to je skutečnost, že bílé obyvatelstvo je v dané obci v menšině. Vybudování zdi tedy není postaveno proti minoritě, čím se cikánstvo s oblibou ohání.
Dalším faktem je, že tato menšina nebyla obtěžována jen hlukem z multi-kulti akcí, ale také loupeživými nájezdy Cikánů, kteří si bez skrupulí chodili na soukromé zahrádky pro úrodu. Zeď je tedy způsob, kterak alespoň částečně chránit svůj majetek. Na to ale patrně z pohledu ochránců lidských práv nemají tito lidé nárok – nejspíše by měli vypěstovanou zeleninku připravit do přenosek, aby to zloději měli jednodušší.
Celý případ tak dostává ještě bizarnější náboj – ačkoli se zde jedná o práva menšiny, stojí obhájci na straně většiny jen proto, že má tmavší barvu pleti. Už by možná bylo na čase přejmenovat funkce a ministerstva z “ochrany menšin” na “ochranu cikánských práv.”
Každopádně zdi ve slovenské obci fandím a myslím si, že by měli přidat ještě žiletkový drát, případně i ostřelovače.
Sobotka: ČSSD chce v rozpočtu navýšit platy státních zaměstnanců
Tomuhle nějak nerozumím. Na jedné schůzi poslanci odhlasují tzv. “Janotův balíček,” který by měl přispět ke snížení deficitu státního rozpočtu. Jeho součástí je i snižování platu státním zaměstnancům o 4%. Samozřejmě jsem byl proti – co si budeme povídat, do zaměstnání chodím kvůli penězům, nikoli proto, že bych si neuměl najít lepší program :). Navíc drtivá většina z nás se na rekordním schodku nikterak nepodílela, přesto to máme být my, zaměstnanci pracující pro stát, kdo bude potrestán. Ta čtyři procenta státní rozpočet nějak extra nezachrání, ale naopak mohou v případě zaměstnanců s nejnižším platem znamenat docela slušný problém v domácím rozpočtu. Na stranu druhou ale byl balíček schválen a (teď budu mluvit za sebe) já se s nedobrovolným snížením platu smířil.
Nebyla by to ale ČSSD, aby nezahrála na populistickou notu, takže stínový ministr financí Sobotka přišel s návrhem změn v rozpočtu, díky kterým by se státním zaměstnancům platy nesnižovaly. Na první poslech to zní pěkně – peníze jsou samozřejmě až na prvním místě. Na druhou stranu ale cítím více než cokoli jiného snahu o získání pozornosti voličů z tohoto segmentu. Smiřme se s tím, že stav státních financí je kritický a musí se s ním něco dělat. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, zda je či není balíček ministra Janoty koncepční a spravedlivý (podle mne není), ale je to pořád lepší, než nedělat nic a předvést i v dalším roce rekordní zadlužení. Panu Sobotkovi tedy děkuji, ale myslím si, že jeho snaha neodráží to, co bychom nyní potřebovali ze všeho nejvíce – totiž reformu státních financí tak, abychom každý rok nemuseli opakovaně řešit to samé: že nejsou peníze.
Školné za čtyři roky ve výši jednoho platu, navrhuje Kopicová
Školné je další z mých oblíbených témat. Často tu zmiňuji tezi, že školami, dotovanými ze státního rozpočtu a tedy i z našich kapes, si vlastně sponzorujeme naše budoucí lékaře, vynálezce, vědce (a samozřejmě i spoustu zdánlivě či skutečně zbytečných oborů). Proto jsem pro to, aby školy byly dostupné komukoli bez ohledu na jeho finanční situaci. Neměli bychom bránit chudým ve studiu, protože právě mezi nimi může být někdo, kdo v budoucnu přinese třeba převratný vynález v léčbě nějaké nepěkné choroby.
Ministryně školství Kopicová přišla s nápadem, že by studenti VŠ měli platit za čtyři roky studia částku odpovídající jednomu průměrnému platu v daném oboru. Na první pohled to zní celkem rozumně, navíc ani ta částka by většinou nemusela být nějak drastická. Samozřejmě je otázkou, jak by se počítal onen “průměrný plat” – většina zdravotních sester nebo učitelů vám potvrdí, že o částkách, jež jsou publikovány v médiích jako “průměrné,” se jim může maximálně tak zdát.
Neplacení školného je ale podle mého názoru otázka principu. Nejde jen o to, že sponzorujeme třeba našeho budoucího lékaře, který nám může zachránit život, nebo učitele našich dětí. Je tu ještě jeden faktor, který výstižně vyjádřil v diskuzi čtenář s nickem von Kleist: “”Studovat se tu vyplatí, ale na vysokoškoláka s velkým příjmem přispívá každý,” dodala Kopicová. Ale druhá půlka pravdy je, že on pak přispívá ze svých daní těm ostatním jako barevnej a to, co na něj bylo vynaloženo, uhradí poměrně brzy. Takže je to celkem výhodná investice pro všechny.” Osobně musím jen souhlasit s tímto úhlem pohledu. Někdo se roky vzdělává, většinou díky tomu dosáhne vyššího platu, ze kterého ale odvádí vyšší daně a tudíž si vlastně školné zaplatí v této “přirážce.” Další roky pak už jen více přispívá do rozpočtu, aniž by se mu to jakkoli prokazatelně vracelo. “Sponzorovat” si své vysokoškoláky se tedy v mnoha případech vyplatí.
Školné umožní podle autorů reformy studovat více lidem
Tato větička mě fascinuje svou zvrácenou logikou. Nemýlím-li se, tak s touto lží přišli ODSáci ještě za vlády Mirka Topolánka. Tvrdit, že když něco zdražím, tak výsledek bude, že na tu komoditu dosáhne více lidí, je prostě nesmysl. I v USA (a potvrdil to pan Mikula, který tam žije) rodiče dětí z nižších příjmových vrstev řeší, zda toho kterého potomka pošlou studovat. Jenže propaganda opakované lži, která se následně stane pravdou, je jednou z klasických ukázek současné práce médií. Ostatně stačí se podívat výše na Lisabonskou smlouvu, Klause, poplatky ve zdravotnictví, ale i celou řadu dalších témat. Lžou nám možná ještě více, než nám lhali za reálného socialismu. Stejně jako tehdy s tím ale bohužel nic nenaděláme.
Smlouva vážně ohrožuje naši suverenitu
S komunisty se shoduji v mnoha tématech, zejména pak v těch, která považuji za nejdůležitější. Nejinak je tomu i v případě Lisabonské smlouvy, kterou jsem v předminulých Týdnovinách označil jako cestu k tomu, abychom z naší republiky udělali protektorát.
Komunisté ve svém prohlášení uvádějí: “zejména v souvislosti s pokusy o přijetí jakési ústavní smlouvy EU, se obavy KSČM z negativních stránek evropské integrace realizované prostřednictvím EU plně potvrdily a zesílily.
Celý průběh jednání kolem Lisabonské smlouvy hodnotíme jako nedemokratický, nedávající možnost občanům, aby se o ratifikaci smlouvy vyslovili v referendu. Probíhá pod silným vnějším tlakem, zahrnujícím i značné mediální tlaky vyvíjené ze strany velkých zemí, příznivců smlouvy, vůči těm, kdo kritizují její nedostatky.”
“Lisabonská smlouva potvrzuje tendence k byrokratickému řízení bez kontroly ze strany občanů i států EU”
Nemohu než souhlasit. Už jen fakt, že drtivá většina vlád se v případě tak klíčového dokumentu vykašlala na názor občanů a schválila Lisabonskou smlouvu na parlamentní úrovni, je v mnohém přinejmenším kontroverzní. Demokracie má být vládou založenou na vůli lidu, přičemž ve většině prý demokratických států, včetně našeho, nebyl na vůli lidu brán ani sebemenší ohled. V předchozím případě o evropské ústavě, která je prakticky totožným dokumentem, se totiž hlasování lidu jaksi nepovedlo, protože občané si dovolili vyjádřit nesouhlas. Tomu se musel “zatnout tipec,” takže s výjimkou Irska se politici ve druhém kole na občany jednoduše vykašlali a smlouvu odhlasovali sami.
Jistě se najde někdo, kdo bude tvrdit, že politici v Parlamentu jsou odrazem přání občanů, kteří si je zvolili ve volbách. Není tomu tak zcela – například v případě Lisabonské smlouvy žádná ze stran nedeklarovala, jak se k tomuto dokumentu bude stavět. Voliči tak neměli šanci ovlivnit složení Sněmovny tak, aby v této otázce odpovídalo jejich preferencím. Právě z tohoto důvodu by tak klíčový dokument měl být schválen v celonárodním referendu, což je varianta prosazovaná právě KSČM.
K procesu schvalování Lisabonu se vyjádřil i D-Fens, který se zaměřil především na práci médií a obrazu, který vytvářejí jedinému rozumnému politikovi – prezidentovi Václavu Klausovi. Ve shodě se mnou pak zdůrazňuje, že současný stav propagandy se silně podobá předrevolučnímu vymývání mozků. Médii budovaný obraz Václava Klause D-Fens trefně popsal slovy: “Nikde se nepíše o argumentech, které Klaus opakovaně předkládá proti podpisu Lisabonské smlouvy a také proti způsobu, jakým je základní dokument evropského superstátu vnucován jednotlivým evropským národům. Píše se o tom, že rozmrzelý stařík Klaus nehodlá podepsat onen blahodárný dokument, protože je vrtošivý a rozmrzelý euroskeptik.”
Stejně, jako já, se autor pozastavuje i nad samotným schvalovacím procesem, který je cokoli jiného, jen ne demokratický: “Nikde se nepíše o obcházení referend národními vládami a žádnému eurosoudruhovi nepřipadá podezřelé, proč museli Irové hlasovat o stejném dokumentu dvakrát. Podle všeho byl hlasovali pořád dokola, dokud by výsledek nebyl ANO, protože pokud jde o Správnou věc, negativní odpovědi nejsou přípustné.”
Bohužel situace je taková, jaká je – národ si zvykl přijímat bez přemýšlení instantní zprávy televize Nova a plátků jako je MF Dnes, Lidovky a dalších. Zatímco za socialismu nebyli lidé líní hledat mezi řádky a nacházet souvislosti, dnes jako by o tuto vlastnost přišli. Jak jinak si pak lze vysvětlit průzkumy, ve kterých je Klaus hodnocen prakticky od hlavy až po ponožky negativně? Jedině tak, že líná tupá masa spoluobčanů si někde přečetla nebo slyšela, jak je ten prezident špatný, nehodný a jak nás vlastně brzdí od blaha, které na nás čeká s otevřenou náručí.
Češi si zaslouží něco lepšího, pustili se europoslanci do „potížisty“ Klause
Europoslankyně zelených Rebecca Harmsová vyzvala švédské předsednictví, aby koncem října na summitu EU nevycházelo vstříc požadavkům Česka na výjimku z Listiny základní práv EU. Prostě jsme si dovolili zlobit a proto prý nedostaneme garanci, že se do naší republiky nevrátí rodiny několika fašistů z Německa. Možná to ani není tím děláním potíží, ale třeba skutečně Němci chtějí prosadit Lisabon proto, aby následně mohli u Evropského soudu napadnout Benešovy dekrety. O to více bychom měli naslouchat Václavu Klausovi, protože aktuální dění nasvědčuje tomu, že si s námi EU po podpisu bude moci doslova vytírat pozadí.
Když jsme vstupovali do Evropské unie a hlasovali v celonárodním referendu, bylo nám opakovaně tvrzeno, že se jedná o uskupení rovnocenných států. Jak ta rovnocennost vypadá, to můžeme vidět i na tomto případu: s Čechy se prostě jednat nebude, protože jsou neposlušní a odmítají kývat hlavou v rytmu Beethovenovy Deváté. Kdepak nějaké vyjednávání s partnerem, zapomeňte na diskuze! Prostě zavřete huby, podepište a pak skákejte tak, jak my budeme pískat!
Skoro bych snad radši spadl do područí Sovětského svazu, který sice také diktoval pravidla ve svém socialistickém regionu, ale alespoň se nejednalo o zemi, která nás napadla ve dvou světových válkách.
Demokracie něco stojí, odmítl Paroubek zkrácení příspěvků stranám
Peníze má Jiří Paroubek rád, to je jasné, stejně jako většina jeho kolegů z politiky. Dokázal to i svým vystoupením, kterým se postavil proti snižování státního příspěvku politickým stranám. Sebrat peníze pracujícím občanům, to není problém, ale běda, aby se sahalo na penízky pro politiky. Asi nejvtipnější a současně nejsmutnější na celé kauze je Paroubkovo tvrzení, že “Demokracie něco stojí a bez politických stran je nemožná.” Já si myslím, že bychom se bez většiny stran našeho politického spektra obešli a i ta demokracie by se dala dělat levněji.
Je ale jasné, že pokud si Paroubek zvykl na prakticky bezpracný příjem (a tím dotace za volební výsledek opravdu jsou), pak se ho bude jen těžko vzdávat. Důkazem budiž řady nezaměstnaných, žijících z nejrůznějších dávek. Fakt, že máme kritický stav rozpočtu, předseda ČSSD očividně nemíní zohledňovat – hlavně, že si může nadojit z našich daní. Tomu říkám ukázková nenažranost….
Mají pravdu, ale jsou to komunisté!
Autor Zbyšek Kupský si ve svém zamyšlení stýská, že lidé často dávají za pravdu některým myšlenkám a tezím KSČM, ale odmítají je jen proto, že za nimi stojí komunisté. Já dodávám, že doufám ve zdravý rozum inteligentní části národa a věřím, že se najdou tací, kteří alespoň některým jejich názorům přitakávají bez ohledu na stranickou barvu.
Ostatně i já sám, ač se deklaruji jako levičák, jsem schopen přijmout myšlenky a nápady z opozičního tábora. Asi nejčastěji mě k jakémusi vnitřnímu rozporu dovádí js, kterého vnímám jako “poctivého pravičáka” a s jehož volebním programem jsem souhlasil v celé řadě bodů. Zejména myšlenky směřující ke svobodě a menší roli státu v životě lidí se mi líbí, ačkoli na druhou stranu jsem pro sociální (ale ne socialistický) stát.
Myslím, že bychom měli naslouchat oponentům, protože tím můžeme obohatit svůj pohled. Problém ale je najít oponenta, který přesto, že má jiný pohled na věc, dokáže jednat bez despektu a povyšování se. Takových lidí bychom si měli vážit. Ano, i ti “pravičáci” mají leckdy pravdu :).
0 komentářů